JáJejí
přečtené 35
Zápisky introspektora
2018,
Ivan M. Havel
Z vědy si IMH bere jasnou metodu, z filosofie opomíjené/hraniční téma a ze sebe svoji tradiční hravost, sebeironii a smysl pro detail. Kniha sice útlá, ale vyžadující vysokou míru soustředění. Ovšem stojí za to. Minimálně pro definici pojmu "týkavost".... celý text
Ivan M. Havel
2017,
Jana Wohlmuth Markupová
Přestože je kniha po stránce řemeslné (a teď myslím knihařské, typografické i metodologické) bezvadná, je to "pořád" jenom akademická práce. Tedy pečlivý souhrn biografických fakt, zapsaných, snad jenom s výjimkou kapitoly věnující se Výletům fyzickým i metafyzickým, strohým historiografickým stylem. Jistě, koho zajímají tzv, tvrdá data o životě IMH před rokem 1989, najde zde spoustu ozdrojovaných informací. Ale o osobnosti, přemýšlení a především humoru protagonisty se toho z knihy dozvíte asi tolik, kolik o letu motýla z na horní polici založené entomologické zasklené krabice s preparovaným exemplářem připíchnutým špendlíkem. Abych ale knize přiznala i nějaké pozitivum, střední část s fotografickou přílohou obsahuje skutečné poklady z rodinných archivů.... celý text
Susanin efekt
2018,
Peter Høeg
Romány Petra Hoega jsou pořád stejné. Na stejnou kostru postav, míst a zápletek ten člověk ale dokáže nabalit "maso", nebo vlastně "tkáň", to je stravitelnější i pro vege~, natolik podmanivou, že ji i dávno netrénovaný gramota/tka dokáže shltnout v pár dnech. Autor používá velmi stručné věty, celé dílo frázuje do krátkých a vskutku odsýpajících kapitol. Vůbec se nedejte odradit anotací, ta líčí past na klasické detektivkáře a ti jsou pak podle reakcí v diskusích zákonitě zklamáni. Naopak, kdo četl třeba první, legendární, "zdrojovou" knihu Cit slečny Smilly pro sníh, může být nadšen. Kniha je opět plná pozorování lidského pinožení s ironickým a přitom hluboce obdivným způsobem. Ten člověk toho o lidské duši, povahách, egu a temnotách musí vědět opravdu hodně. Neméně pak o historii a současnosti, a to ještě spoustu lokálních narážek na dánské reálie nedokážu rozšifrovat. Navíc, kniha se točí okolo přípravy jednotlivých států na selekci svých občanů na ty, které je třeba SOBECKY zachránit, a ty, kteří si musí poradit sami. A samotná Susan je eroticky neodolatelná pro široké spektrum postav i čtenářů/čtenářek, nejen proto, že je obdařena darem nesilikonovým! Zmínky o její fyziognomii, make-upech, outfitech a doplňcích jsou tak řídké, že vám mohou občerstvit instáčovými filtry zakrnělé buňky pro vlastní fantasii. Jestli mám ještě větší guilty pleasure, než české překlady Haruki Murakamiho, pak jsou to překlady Petera Hoega. Naštěstí nejsou tak časté, takže se mi zatím neomrzely. ***** "Thit a Harald šli spát. Oba se uložili v Haraldově pokoji. Takhle to občas dělají odmala. Otevřu dveře a dívám se na ně. Pohled, jak oba spí ve stejné místnosti, mě odjakživa naplňuje radostí i smutkem zároveň. Radostí z jejich vzájemné solidarity. A smutkem z toho, že se vždy spojovali jen proti tlaku zvenčí. V měsíčním světle, které na ně dopadá, mají pleť téměř průhlednou. Aniž bych s tím mohla něco dělat, vybavuje se mi Grossetestova kosmologie světla v jeho díle On Light, Newton popisující světlo jako látku ve své Optice, Euler, Young, Maxwell a dále přes Plancka a Einsteina pak Andrea Finková a její kvantově-optické pokusy ve spolupráci s Gangierem. Pět set let bádání, které lze shrnout tak, že pořád nikdo neví, co světlo vlastně je. Já to najednou vím. Nacházím odpověď přímo v měsíčním světle na tvářích dvojčat. Světlo je ve skutečnosti pohlazení." Část první, kapitola 35, s. 186... celý text
Realita šílenství
2019,
Petr Měrka
Rčení, že doma není nikdo prorokem, se potvrdilo. Do letoška jsem literární tvorbu svého málem-krajana neznala a knihu si vybrala v knihovním regálu novinek jen tak naslepo a to přesto, že anotace na záložce je - na Malvern - poněkud velkohubá. Ale rozhodně nelituju. Ač akční žánry v podstatě leží mimo hranice mých čtenářských preferencí a kniha po jazykové a stylistické stránce je velmi přímočará, nečetla jsem nikdy více psycho příběh. Postavy se přelívají jedna v druhou stejně turbulentně a zákonitě jako se míchá svět tzv. normality a psychó,zy. Vážně si nemůžete být jisti, kdo a co vás zahltí v příští větě. Úmyslně jsem si během čtení nehledala nic o knize, ani autorovi, takže teprve tady v ultrastručném životopisu (nepsal si jej nakonec pan spisovatel sám?) jsem se dozvěděla, že má osobní zkušenost s psychiatrickými pacienty, a je to na poměrně stručném textu znát. Protože něco tak intenzivního a -opět paradox - uvěřitelného napsat jen na základě nějakých rešerší a kazuistik, bylo by zázrakem. Vysoká literatura to tedy rozhodně není, ale ani jen další jednosezónní bizarní kuriozita. Zasloužila by si druhé čtení, ale momentálně má na knihu podánu rezervaci nějaký jiný čtenář a já mu v tomto zážitku nemíním bránit. Jsem sama zvědavá, zda si ji ještě někdy půjčím. Hvězdička navíc za asi nejparadoxnějšího bojovníka za pravé, tradiční hodnoty - přírodu, lásku, odvahu a autentičnost.... celý text
Přirozený román
2005,
Georgi Gospodinov
Dočetla jsem chronologicky, leč pozpátku, ty z prozaických knih GG, které vyšly v českých překladech a moje absolutní nadšení pro ně trvá. Konkrétně zde po poněkud rozpačitém začátku, kdy jsem chvilku váhala, zda mě ty záchodové linky opravdu zajímají, přichází skutečný skvost v podobě příběhu zahradníka a jeho prorockých úvah o apokalypse jako odtržení slov od předmětů/skutečností, které kdysi měly označovat, tedy re-prezentovat. Vskutku postmoderní román, nebo rozsahem spíše novela. Drásavá, filigránská a jako by do sebe v nekonečné spirále zavinutá. Vážně srovnatelná s formálně podobným románem nobelistky Olgy Tokarczuk - https://www.databazeknih.cz/knihy/beguni-16023, přestože se zdánlivě věnuje úplně jiné tematice. Bulharsky se asi už do konce života ani učit nezačnu, tak budu věřit, že vyjde něco dalšího česky. Prozatím zkusím i páně Gospodinovu poezii.... celý text
Gaustin neboli Člověk s mnoha jmény
2004,
Georgi Gospodinov
Po nadšení, které jsem si prožila nad románem Fyzika smutku, jsem si jenom s krátkým odstupem přečetla i tuto povídkovou knížku. Protože Gaustin, Gaustin, který se mihne oběma, mě eminentně zajímá. Povídky jsou kratičké, v rozsahu půl až pět-šest stránek, navíc maličkého formátu, ale jsou velmi výrazné a svébytné. Za každou je možno tušit nějaký konkrétně prožitý iniciační impuls, ale u popisu prvního plánu spisovatel nezůstává. Vždycky vlastní malý příběh zarámuje něčím obecnějším, magičtějším, ironičtějším, filosofičtějším. Kdybych uměla psát, chtěla bych to dělat právě takto.... celý text