Koka
diskuze
No páni, takhle se splést. Vidím, že nadešel čas, abych si zas po letech přečetla toto úžasné dílko :=)
A teď zůstaneme "v regionu": jakou měl (vlastně dosud má) adresu ten pán, co dovedl vyluštit snad všechny záhady ve městě na Temži?
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) se plavili po Temži z Oxfordu do Londýna.
Kniholenka_DK, vidím to zcela jinak: když zavedli tuto "vychytávku", tak jsem jako první v diskuzi upozornila, že formulačně je to paskvil, protože pod anotací knihy bylo uvedeno "tempo čtení", ale když si to člověk rozklikl, tak tam najednou bylo "tempo knihy". Ano, to by bylo bývalo to tempo. které zmiňujete, tedy tempo děje, příběhu.
Když jsem na ten formulační omyl upozornila, nedělo se nic. Pak na totéž upozornila Marthas a najednou došlo k úpravě - sjednocení těch pojmů, ale ne takové, jak vy uvádíte (tedy že by ta formulace na obou místech zněl tempo KNIHY), ale naopak - tam kde bylo původně tempo knihy se to opravilo na tempo ČTENÍ.
Z toho usuzuji, že teď jde jen a pouze o tempo čtenářova "postoje", a to, že si to mnozí vyložili špatně, pramenilo z toho původního "brebtu".
Že jsou ty nabízené emoce blbost - na tom se shodneme mnozí a klidně bych to nechala vplňovat těm, kteří své emoce z textu nedovedou výstižně vyjádřit v komentáři. Ale proč mají dostávat za vyplnění formuláře odznaky?
Jsem asi příkrá, ale mne ten, kdo nedovede v komentáři vyjádřit vastní emoce a potřebuje na to "anketu" s předvolbou možných variant, je jaksi "horší", v mých očích méně ceněný, méně respektovaný čtenář, než ten, kdo vlastními - jakkoliv neumělými - slovy dovede popsat, co v něm kniha vzbudila.
Ale je fakt, že tato diskuze je marná. Různých "vychytávek" jsem za 11 let na DK už zažila, a kde je jim konec?
Ahá, takže tempo a emoce = vychytávky. Tak to jo, to je opravdu něco naprosto nevídaného :=) Tempo, jakým čtenář čte, je natolik individuální záležitost, že o knize samotné to vůbec nic nevypovídá. Někdy čtu pomalu a vracím se i několikrát k předchozímu odstavci, protože je tak chaoticky nebo komplikovaně napsaný, že mu nemohu porozumět. A jindy zas čtu pomalu a vracím se k přečtenému textu, protože mne k tomu doslova vybízí krása slov, originalita formulací, hloubka myšlenek. Ale pokaždé je ta rychlost čtení ve mně a nic neříká o té knize. (Leda by tím kýženým kritériem rychlosti měl být čtenářský postoj "četlo se to samo", "zhltla jsem to za odpoledne". )
Jsem ze zavedení takovýchto kvantitativních kritérií čtenářství doslova nešťastná.
Jen chci upozornit, že informování o zavedení Odznaků je v Novinkách na webu zakončeno záhadnou větou, v níž se píše, že "na Odznaky budou zanedlouho navazovat další vychytávky". Na ty vychytávky jsem vážně zvědavá.
Třeba půjde o odměny těm "pilným", co mají deset tisíc knih v Knihotéce, splnili pět výzev, dostali od kámošů po padesátce palců ke každému výkřiku vydávanému za komentář a doporučují alespoň tisíc knih.
Ale aby se vrátila užitečná a mnohými postrádaná roletka se seznamem autorů zastoupených v uživatelově Knihotéce - na to zdá se není kapacita ani vůle.
Za sebe mohu říct, že za nejabsurdnější odznak považuji "za přivedené lidi na Databázi knih" - přece nikdo nikdy nezjistí, kolik lidí se na DK přihlásilo jen proto, že si přečetlo něčí zajímavý, inspirativní či polemický komentář anebo chtělo zakoupit někým nabízenou knihu - to všechno jsou lidé, které nějaký uživatel svou aktivitou - komentářem, inzerátem - "přivedl na DK", ale jak to udělovatel odznaků dovede poznat a spočítat?
Je to on, jen doplním detaily: Pelham Grenville Wodehouse
a předávám Calypso.
Který autor stvořil postavu nejslavnějšího komorníka v britské literatuře a jeho vtipné příběhy rozvinul do dlouhatánské série knih?
Uhodněte dětskou knížku, jejíž hlavní hrdina - vůdce party je tím nejvzrovatějším vzorem všech klukovských cností a když chce ještě i dnes v české žurnalistice či jen tak, hovorově někdo o někom říct, že je to vzor čestnosti, pravdomluvnosti, kamarádství atd., tak použije jeho jméno jako symbol nejlepších zidealizovaných vlastností.
Jako sportovní redaktor mohl v 60. letech cestovat i tam, kam jeho spoluobčané nemohli, a o cestě do USA napsal skvělou knižní reportáž. V české literatuře však žijí zejména jeho texty o rybaření.
Po noční směně
Když se mi báseň podaří,
mám v každém uchu fontánu di Trevi,
ve které šumí k úsvitu
víno mou touhou lisované z révy.
Když slova stečou do šálek,
jak z kontryhelu kutálí se rosa,
vyzuju boty únavy
a loukou básně proběhnu se bosa.
Z těch nočních výprav za verši
se básník vrací zmožený a ušlý,
ale v básni, co nese vám,
je celé moře schované jak v mušli.
(Jitka Badoučková, sbírka Jarní úklid srdce)