kuceju
diskuze
Kroniky světakraje - jedna z nejlepších fantasy ság, bohužel žalostně nedoceněná a neznámá. http://www.databazeknih.cz/knihy/kroniky-svetakraje-cesta-za-tajemny-hvozd-4482
Spřízněnci čarodějů - sice pro mladší kategorii, nicméně výborné fantasy se zvířecím hlavním hrdinou.
Tohle je poměrně choulostivé téma. Je těžké to popsat slovy - takový svíravý pocit, pocit prázdnoty a především ta nostalgie... že vlastně už nikdy tu knihu nebudu číst jako poprvé. Proto se někdy snažím ji číst pomalu, ale vzhledem k tomu, že jsem rychlý čtenář, je to pro mě hrozný problém. Párkrát jsem se zastavila na předposlední stránce a řekla si, že to prostě dočíst nemůžu a nesmím... třeba u knih Tolkienových, Flanaghanových a Rowlingové.
--To je snad jediná věc, kterou na knihách upřímně nenávidím.
„Hraničáři vznikli asi před sto padesáti lety, za vlády krále Herberta. Víš o něm něco?“ Will se rozmýšlel. Jméno si matně pamatoval z výuky dějepisu, žádné podrobnosti se mu ale nevybavovaly. Přesto se rozhodl, že se s tím zkusí vypořádat blufováním. Nechtěl hned
první den před svým novým mistrem vypadat jako zabedněnec. „Ale… ano,“ řekl. „Král Herbert. Učili jsme se o něm.“ „Vážně?“ potěšilo hraničáře. „Co bys mi o něm mohl říct?“ Pohodlně se opřel a přehodil si nohu přes nohu. Will zoufale pátral v paměti, snažil se vykutat alespoň nějaký drobeček vědomostí o králi Herbertovi. Něco udělal … ale co?
„Byl to…“ Odmlčel se a předstíral, že si urovnává myšlenky, „… král.“ Až potud si byl jistý a podíval se na Halta, jestli by to už nestačilo. Halt se skoro usmíval a rukou
živě gestikuloval, ať jen pokračuje.
„Byl králem… před sto padesáti lety,“ řekl Will a snažil se, aby to znělo jistě. Hraničář se na něj smál a zase ho pobízel tím gestem.
„Hm… ano, vzpomínám si, že to byl on, kdo založil hraničářský sbor,“ řekl s nadějí v hlase a Haltovi v předstíraném překvapení vyjelo obočí vzhůru.
„Vážně? Tohle si pamatuješ, jo?“ podivoval se a Will zažil horkou chvilku, když si uvědomil, že Halt řekl jenom tolik, že hraničáři vznikli v době vlády krále Herberta, ne že je založil přímo on.
„Aha, ano, když říkám, že je založil, tak tím vlastně myslím, že byl králem, když se hraničářský sbor zakládal,“ upřesňoval.
„Před sto padesáti lety?“ podsouval mu Halt. Will přesvědčeně přikyvoval. „Přesně tak.“
„No to je úžasné, obzvlášť když pomyslím, že jsem ti tohle právě asi před minutou povídal.“
(Hraničářův učeň, Ruiny Gorlanu)
Já čtu Harryho Pottera, ten se v aj čte moc hezky, jednoduše a navíc když už to máte přečtené v čestině (já snad stokrát :P) tak to v aj jde samo...
Vždy se snažím každou knihu přečíst do konce, protože ji nechci odsuzovat hned když přečtu pár stránek a nelíbí se mi to. Raději si udělám, ať už negativní, pořádný názor na celou knihu i když mi přečíst ji trvá trochu déle. Někdy ovšem je kniha tak nesnesitelná, nudná a nehodnotná, že ji přečíst prostě nedokážu. Takové knihy většinou házím rovnou do koše...
Autoři: Tolkien, Lewis
Knihy: Bible
Tak to bude série Hraničářova učně, Pán prstenů, HP a úplně nej a Bible ;P
Já teda nevím o filmu, který bych měla radši než knihu...(Až filmy, které byly dříve než kniha) A mám pocit, že takový ani nemůže být. Ano, může být dobrý film, ale kniha je kniha a autorovy myšlenky a styl psaní - což dělá celou knihu - prostě do filmu nijak nepřetransformujete... A taky mi film vždycky úplně zkazí moje vlastní představy, jako například vzhled postavy, nebo nějaké místo...
No, já pojmenovala svého potkana Prašivka...:D (A křečka Zlatonka...:PP)
Taky bych to rozhodně uvítala. Když napíšu jeden komentář za celou sérii třeba k poslednímu nebo prvnímu dílu (nebo taky k autorovi), tak mi to přijde takový blbý. A taky to pak třeba štve lidi, kteří si čtou komentáře jen k té jedné knize, a musí přeskakovat nějaký sáhlodlouhý kometáře k cele sérii....
No, já taky chodím výhradně do knihovny, pomyšlení, že utratím celkem velkou sumu peněz (jo, knihy jsou občas fakt zbytečně drahý) za knihu, o které toho nic moc nevím a pak se mi třeba nebude líbit, z toho bych se fakt asi brzo zcvokla. Snad všechny knihy, který mám koupený se řadí mezi mé oblíbené knihy, které si opravdu přeji mít po ruce a vědět, že jsou opravdu moje, jsem objevila v knihovně, a když jsem je dočetla, okamžitě jsem hledala v knihkupectví, protože jsem se šíleně těšila, až si je přečtu, zase, a už budou moje. Zkrátka ke všem mým knihám mám takový zajímavý osobní vztah, a snad mě nikdy neomrzí přečíst si je kdykoli znovu....No, a další důvod, proč si knihy nekupuji, je ten, že kdybych si je měla kupovat s takovým tempem, jako si půjčuju knihy knihovny, to by asi fakt nešlo. Na tolik knih, byť třeba jen týdně, fakt nemám...