Litocha
diskuze
Tentokrát budete hádat autora, který má nějaké zvíře v názvu všech u nás vydaných knih. Své knížky si i ilustroval.
Nejedná se tak docela o děj, ale právě jsem dočetla Táborový deník šestnáctiletého skauta Jiřího Wolkra, který přibližuje skautský tábor u hradu Lipnice v roce 1916. Kluci se často chodívají koupat, část jedné skautské zkoušky spočívala také v potápění a v plavání.
"Spokojen s výsledkem šel jsem k nejtěžšímu závodu v plování. Prošli jsme v plavkách lesy a došli za půl hodiny k velikému rybníku, kde jsme se dosud nekoupali, a kde konány závody. Voda, silně železitá, odrážela zeleň stromů červeně, jako rýsována křídou. Tůně záhadně vyhlídaly vzhůru a temně zelené stromy se skláněly šepotajíce cosi záhadné této vodě. Po jedné straně se táhla silnice, po druhé zarýval rybník do lesa. Naměřeno 50m a první (dlouho se zdráhal) Böhm, starý plavec, pustil se do studené vody. Ještě asi čtyři dny předtím byly velké zimy a v noci téhož dne 3 stupně C. Byla studená, až mrazilo. Böhm zvítězil, plovaje necelou minutu. Potom Deml a Čáslavský něco méně než 11/2 minuty. Potom jsem nastoupil já. Voda byla studená, až brnělo. Vlezl jsem tam a začal. Měl jsem smůlu. Vyrazil jsem dobře a v polovici cesty pozoruji, že se mi svlékají plavky, a tak nešikovně, že jsem nemohl vůbec nohama plovat.
Poněvadž byla pode mnou značná hloubka, doplaval jsem jen rukama ku břehu, při čemž jsme se velice znavil a měl jsem začít znovu. Po druhé zase se mi svlékly. Přivázal jsem si je tedy provazem a už silně unaven začal jsem po třetí. Ploval jsem, ploval, ale moc dlouho, poněvadž zmrzlými údy nemohl jsem mnoho hýbat. Za 2 min. 26 vt. dorazil jsem k pevné zemi. Bylo mi dovoleno vzít si opravu, kterou podstoupím v nejbližších dnech."
Pokračovat může čtenář knihy, která se odehrává v přírodě.
A já měla za to, že Borůvka tehdy vyšetřoval ve škole, kde sám učil a kterou navštěvovala budoucí paní Borůvková.
Kdopak takto hovoří o svém osudu?
"Byla jsem v posteli a spala hlubokým spánkem, když se nebi zlíbilo poslat do našeho krásného xxx zámku Bulhary; zabili mého otce a mého bratra a rozsekali mou matku na kusy. Jeden velký Bulhar, vysoký šest stop, vida, že jsem při této podívané omdlela, začal mě znásilňovat; to mě přivedlo k vědomí, nabyla jsem zase smyslů, křičela jsem, zmítala jsem sebou, kousala jsem, škrábala, chtěla jsem vydrápat onomu velkému Bulharovi oči nevědouc, že všechno, co se děje v zámku mého otce, je docela obvyklé. Ten surovec mě bodl nožem do levého boku a mám po tom ještě památku."
Nyní hádáme básnířku, která se ráda uzavírala do samoty. Byla velice plodná, ale naprostá většina jejího díla vyšla až po její smrti. Ve své písni ji zmínil jeden náš zpěvák a skladatel.
Je to tak, Jana Honzlová. A autor? Jinak má dva bratry mimo, mladší čtrnáctiletou sestru a malého (tuším desetiletého) brášku.
Dívka patří do uměleckého tělesa, jehož členové vycestovali do ciziny, jen ona musela zůstat doma. Jedna z příčin je jistě i v tom, že otec - bývalý majitel drogerie - je v Americe, jeden bratr sedí v Jáchymově a druhý je u PTP.
Dívka se ke své pramalé radosti dostane do kontaktu s mužem, kterému dá přezdívku podle jeho vzhledu, ta ale zároveň trefně odkazuje na krutou postavu z pohádek bratří Grimmů.
Hledá se spisovatel, novinář, politik, zdatný šachista, muž, který si prakticky předpověděl smrt.
Hádáme dvacetiletou holku, která z malého platu ukládá každý měsíc na spoření, ale prakticky vzápětí částku vybere, aby nějak vyžili s mámou a dvěma mladšími sourozenci.