marlowe diskuze
Abiosis, není to tak jednoduché, jak píšeš. Lituješ-li autory, měl bys daleko více politovat všechny ty okolo, kteří se na napsaných knížkách "pakují".
Autor z ceny knihy dostane svých mizerných 5-10% (když se nejmenuje třeba Viewegh nebo Šabach), všechno ostatní shrábnou "ti druzí".
Porovnej si ceny papírových knih a e-knih. Zas tak velký rozdíl to není, jak vidíš. A když vezmeš v úvahu, že u e-knih odpadají náklady na tiskárnu, na skladování a na distribuci, které dohromady tvoří možná dvě třetiny z celého "koláče", možná tě napadne, že poměr cen papírových a elektronických knih by měl být sakra jiný. Dokud se tyhle disproporce nenarovnají, bude lid prostý a nemajetný nadále stahovat ve velkém.
Také se zmiňuješ o filmech. Lidé je pirátsky stahují proto, že se jim ceny za legální zakoupení filmu zdají příliš velké. Až nastane doba, kdy si např. za cenu dnešního běžného měsíčního tarifu za telefon budu během určité doby moci stáhnout vše, na co mám chuť, rád zaplatím a postahuju.
Ale nevím, jestli se toho někdy dožiju. Protože ve světě, kde (namátkou) Mel Gibson dostává za roli 25 miliónů dolarů a každý pomocník pomocníka posledního člena filmového štábu bere ZA DEN tisíckrát víc, než je průměrný MĚSÍČNÍ plat v Česku (Slovensku), je něco pokřiveného. V takovém světě potom výroba filmu stojí majlant, a aby producenti pokryli všechny tyhle nesmyslné náklady a ještě si přišli na SVÉ "zasloužené" miliony, musí udělat vše možné i nemožné, aby vložené peníze dostali zpět…
Jak říkám, není to tak jednoduché…
eraserhead, jedna technická připomínka (nikoli přímo k tématu): mně se TAKY líbí baculky... :-)))
Přesně! Ty příměry se vzdáleným kinem a "mile praskajícím" gramofonem naprosto pregnantně vystihují přednosti a nedostatky čteček! Netřeba víc dodávat.
eraserhead: Vlastně musím chtě nechtě souhlasit. Možná jsem svým vstupem zapůsobil jako horlivý zastánce čteček, ale to si piš, že mi na nich spousta věcí vadí – a chybí. Třeba jenom to, že si nemůžu – když se mi z nějakého důvodu zamane – bezstarostně zalistovat zpět. (Vlastně MOHU, ale kdo už čtečkou někdy listoval, ví nejlépe, že u knížky je to ÚPLNĚ O NĚČEM JINÉM!). A to, že TY OSTATNÍ VJEMY (grafické zpracování, hezká obálka, přebal, ilustrace, font písma, úprava…), o kterých píšeš, četbě dodávají určitou NADSTAVBU, je taky nabíledni. O tom diskutovat netřeba!
Mně jen trochu vadila u některých komentátorů ta striktní pejoratizace čteček. Protože si myslím, že čtečka sama o sobě je – ve vztahu ke knížkám jako takovým – také jistou NADSTAVBOU. Čudlíkem navíc, který nám četbu „ještě více zpříjemní“. Když ne jindy, tak třeba zrovna v případech, kdy knihu nemůžeš sehnat v „papíru“ – třeba proto, že už dávno není na trhu, anebo ji prostě nemají ani v knihovně. Nebo když se ti nechce tahat do autobusu osmisetstránkový špalek. Nebo když jedeš na dovolenou a musel bys do kufru narvat nejméně pět knížek – prostě jen proto, že teď zrovna nevíš, na kterou budeš mít za deštivých večerů náladu. Nebo když se ti rozlomí v knihovně vypůjčený Follett… :-)
Už před časem jsem si umínil, že do debaty o e-knihách se zatáhnout nenechám, ale prostě mi to nedá.
Upřímně, ta diskuse je naprosto o ničem, ustrnula na mrtvém bodě, karty jsou už dávno vyloženy na stole a člověk dneska už těžko může přijít s nějakým novým smysluplným argumentem. Snadná dostupnost proti trochu úsměvné „papírové vůni“, to už tu bylo řečeno tisíckrát.
Spíš by se měl každý zamyslet nad tím, proč vlastně čte.
Já například proto, že mě to baví. A tím je řečeno vše. Jestli mám chuť přečíst si nějaký příběh, je mně úplně šumafuk, jestli je napsán na papíře, na pergamenu, elektronickým inkoustem ve čtečce nebo jestli ho někdo namluvil na cédéčko. Alfou omegou je pro mě jen a jen PŘÍBĚH, nikoli FORMA, jakou je mi předkládán.
Nedávno jsem četl Follettův sedmisetstránkový Pád titánů, měl jsem knížku půjčenou z knihovny, a přestože jsem s ní zacházel jako s relikvií (protože mě paní knihovnice upozornila, že je už několikrát lepená), rozklížila se mi po prvních padesáti stranách. Tak jsem ji pomocí tubičky „Herkules Super“ uvedl do původního stavu, s díky vrátil paní knihovnici – a zbylých šest set padesát stránek dolouskal ve čtečce. Hotovo dvacet, proč to nějak řešit?
Často si dokonce některé e-knížky převádím pomocí prográmku Linguatec Voice Reader do zvukové podoby a pak si je pouštím (v autobuse, cestou do práce apod.) do sluchátek. Jasně, je to trochu kostrbatější poslech, než když vám knihu namluví Miroslav Moravec – no a co? Znovu opakuji, prvotní je PŘÍBĚH – a ten si vychutnám, i když mi ho servíruje nějaká elektronická Lara nebo Julie.
Jsem ze staré školy, v knížkách ležím od chvíle, kdy jsem začal rozum brát, byt mám přecpaný knihami – a kupuju stále další. Ale stejně tak náruživě sháním i elektronické knihy (často proto, že jsou v papírové podobě hůře dostupné, nebo dokonce nedostupné) – a ty pak proháním čtečkou. A naprosto žádný problém v tom nevidím. A ani si dneska vlastně už nepamatuju, kterou knížku jsem četl prostřednictvím elektronického inkoustu a kterou tištěnou na papíře. A myslím, že tak by to mělo být…
MF DNES, jihočeská příloha, středa 22.1.2014.
Přihlaste fantasy nebo sci-fi povídku do literární soutěže.
Píšete fantasy nebo hororové povídky? Přihlaste se do aktuální literární soutěže. Pokud uspějete, objeví se vaše dílko v knižním sborníku.
Klání vyhlásil na podzim HSF-klub, fungující pod Jihočeským klubem Obce spisovatelů. Vyhradil ji trojici ne-tradičních žánrů: horor, si-fi a fantasy. Podporu poskytuje i jindřichohradecké nakladatelství Epika.
Aktuální zadané téma zní tak trochu v duchu zmiňovaných žánrů – Tiché písky. Původní termín uzávěrky, stanovený na poslední lednové datum, posunuli organizátoři až na 28. únor.
"Soutěž je určena pro zájemce od osmnácti let. Rozsah prací je limitován počtem dvaceti autorských normostránek. Příspěvky lze zasílat na mailovou adresu: sivi.olaf@centrum.cz. U každé práce je třeba uvést jméno autora, věk, adresu a telefonní spojení," uvedla Hanka Hosnedlová z Jihočeského klubu Obce spisovatelů.
Odměnou pro vítěze bude zařazení povídek do knižního sborníku s pracemi zkušenějších autorů. Kniha by měla vyjít do konce roku. Došlé práce bude s anonymitou pro soutěžící hodnotit odborná porota. Její konečné resumé také určí vítěze soutěže.
http://spisovatelejih.blog.cz/
Nebo zde:
http://cs.forvo.com/
(stačí do rámečku "Hledat" zadat jméno - a pak si už jenom vybrat mluvčího podle národnosti)
a)
Zjevením roku (ale i zjevením životním) pro mne bylo čtenářské seznámení s Jaroslavem Velinským a jeho bezděčným detektivem Otou Finkem!!! Hluboce smekám!
Další milá překvapení:
Bradley, A. – Koláč s kapkou jedu
Follett, K. – Pád titánů
Motte, A. – Hra
Lyndon, R. – Cesta sněžných ptáků
b)
Asi 30.
c)
Velké zklamání:
Fiker, E. – Čichač
Clarke, A.C., Lee, G. – Návrat Rámy
Propadák roku (století):
James, E.L. – Padesát odstínů šedi
Dík za skvělý testík, tentokrát jsi mi to, Alix, natáhla, mám 13 z dvaceti, čili 65%, ale rozhodně z toho nejsem frustrovaný. Něco mně uniklo o chlup, něco jsem naopak střelil od boku, ale pobavil jsem se. Nicméně Kní má pravdu, obrázky šly lépe. Přeji všem totéž, co NB, neboli šťastný a úspěšný rok 2014 - a nádavkem i hodně zdraví a pohody. A těmhle úžasným stránkám dalších 100 let života.
Tak jsem tě, Alix, natáhnul o dva psavce (83,33%), ale protože těch intuitivních zásahů, provedených vylučovací metodou, jsem měl podstatně víc, než ty, moc si vyskakovat rozhodně nemůžu. Ale testík se mi líbil (HTO, díky!) - a hned jsem ho taky rozeslal nejbližším...
Koka: Děkuju za upozornění!
Přiznávám s uzarděním, že jsem měl asi „optiku“ řádně zaprasenou, protože jsem to fakt pochopil úplně blbě! (Pravda, ten ďábelský škleb mi byl od samého začátky trochu podezřelý... :-))
Tak se „Janě“ omlouvám – jakož i všem, které jsem svým příspěvkem zmátl.
(Nicméně za vším, co jsem tam napsal, si stojím.)
Smajlíka i „škleb“ jsem přehlédl, protože mě do ruda rozpálil obsah zbylého textu.
Tož jaké z toho plyne poučení? Chceš-li se zapojit do diskuse, vyčisti si pořádně čočky... :-)
Janea777, reaguji sice se značným zpožděním (nějak mě o prázdninách tahle diskuse unikla), ale o to vehementněji: s tvým názorem prostě NEMOHU SOUHLASIT (pakliže´s ho myslela vážně)! To bys mohla taky říct: Vezmi si palici, majzlík a kus šutru a prostě tesej, co tě zrovna napadne. Dám krk za to, že (i kdybys čirou náhodou nepřišla ani o jeden prst) by z tvého počínání rozhodně žádná socha nevznikla.
Je mi jasné, že tenhle příměr o majzlíku a kameni je trochu mimo mísu – protože kdo z nás držel majzlík naposledy v ruce. Zato psaním jako takovým se všichni zabýváme dnes a denně – a proto se mnohému z nás muže jevit velice snadné NAPSAT KNIHU – vždyť je to jenom kladení slov jedno vedle druhého. A to je ten největší omyl v celém vesmíru!
Možná jsem ze staré školy, ale o tomhle jsem skálopevně přesvědčen: chce-li člověk, aby výsledný tvar jeho kreativní činnosti měl nějakou „štábní kulturu“, měl by se nejdřív NAUČIT ŘEMESLU. Pochopitelně můžeš do klávesnice nabušit COKOLI, papír (počítač) unese všechno, ale já, coby čtenář, nečekám od autora tři sta stran nějakých jeho myšlenkových výronů, nýbrž chci od něho – mluvíme-li o románu – smysluplný příběh, který má hlavu a patu (a nikoli jen náznak nápadu, rozmělněný do beztvaré kaše slov), chci od něho brilantní dialogy (a nikoli jen snůšku provozních řečí à la Ordinace v růžové zahradě), chci od něho příběh, který je napsán kultivovaným jazykem, má nějaký dějový oblouk (směřující odněkud někam), příběh, který drží pohromadě jednolitou formou a ve kterém vystupují postavy „z masa a kostí“ (mám-li použít otřepaného klišé) a nikoli jen nějaké bezkrevné a papírem šustící mátohy z Marsu. Takovýchto „pseudorománů“ beze stopy řemesla najdete na internetu dvanáct do tuctu, zakopáváte o ně na kdejakém blogu a kdejaké autorsko-tvůrčí stránce, ale děkuji pěkně, nechci!
Trochu odbočím: Mám rád detektivky a snažím se udržet si určitý přehled o současné české produkci tohoto „podžánru“. A tak si v naší místní knihovně vždy orientačně vyzobnu nějakou tu „českou novinku“ – prostě proto, abych zůstal v obraze. A pořád čekám, že mě někdo mile překvapí. Výsledek? 95% knih těchto nových autorů odložím po přečtení prvních dvaceti stránek. Prostě proto, že se tito „spisovatelé“ zjevně řídili Janeaninou radou: Sedli a napsali, co je zrovna napadlo. Bez znalosti řemesla, bez „přemýšlení o osnově“, bez toho, aby si „lámali hlavu formou“. Jinými slovy (slušně řečeno): Děs a běs! Bohužel, tímto „neřemeslným“ způsobem vzniká hodně románů – i těch „nedetektivních“ – a to je moc smutné.
Proto jedna rada na závěr: Chcete-li se někdy v budoucnu pustit do psaní OPRAVDOVÝCH knížek, naučte se nejdřív řemeslu. Stejně jako to udělali všichni, kdo dokázali prorazit před vámi!
Ani já nesouhlasím s názorem, že Osvícení je průser! Naopak!!! A zjevně si to nemyslí ani 31.000 respondentů, kteří na CSFD ohodnotili film 89% (44.nejlepší film vůbec). Tuhle Kubrickovu lahůdku považuji za naprosto konzistentní útvar, kde všechno ladí a nic nevyčnívá.
A mimochodem, Dannyho ohýbající se ukazováček, stejně tak jako jeho jízdy šlapacím autíčkem prázdnými chodbami hotelu, mi zůstanou v hlavě nadosmrti.
Trochu jsem provětral malé šedé buňky mozkové a přihazuju ještě několik titulů (byť někdo nemusí až tak úplně souhlasit):
1.Jeff Lindsay – všech sedm dílů Dextera
2.Georges Simenon – Přízraky kloboučníkovy, Muž, který pozoroval noční vlaky a další
3.Stephen King – Misery, Osvícení a další
4.Jaroslav Rudiš a Jaromír Švejdík – Alois Nebel
5.Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol
6.Thomas Harris – všechny díly Hannibala
7.Jaroslav Havlíček – Neviditelný
Definuje-li Wikipedie autismus jako "vývojové DUŠEVNÍ POSTIŽENÍ projevující se abnormální sociální interakcí, stálými opakujícími se vzorci chování a narušenými komunikačními schopnostmi," mohu s klidným svědomím doporučit i nádherný román Marka Haddona "Podivný případ se psem".
http://www.databazeknih.cz/knihy/podivny-pripad-se-psem-2699
Absolutní souhlas s Barilacem! Já na gymplu přečetl Dostojevského prakticky celého. A bez přinucení. Skoro bych řekl, že právě ve "středoškolském" věku je člověk schopen nejvíce se jeho myšlenkám otevřít...
Kní, tak to nejsou dobré zprávy, na Nesboa jsem se dost těšil…
Rejžka už jsem skouknul, fakt dobrý, abych parafrázoval klasika: s moudrým člověkem je radost i pohovořit. Vždycky si říkám, proč do politiky lezou takový pitomci, když máme kolem sebe tolik úžasných lidí…
Jinak tvoji rovnici Larsson = monument bych povýšil na nezpochybnitelné dogma.
Pajonku, JÁ OSOBNĚ bych préteritum v první větě tvého příspěvku nahradil prézentem. Protože co se MĚ týče, já pořád ještě ČEKÁM…! :-)
Larssonovo Milénium je – alespoň pro mne – supergeniální dílo. Jazykově, obsahově, způsobem budování zápletky i dialogů, rejstříkem postav i morálním apelem, který z něho vyzařuje. Soupeři to s tímhle autorem budou mít velmi těžké…
(Jinak, co se filmového zpracování týče, osobně dávám přednost profesionálně lépe zvládnuté americké verzi, byť Lisbeth se asi více povedla „seveřanům“.)
Na Keplerovi (Keplerových) mi něco vadilo – ani nevím co. Ale možná za to mohl právě Larsson, protože Hypnotizéra i Paganiniho smlouvu jsem četl bezprostředně po Miléniu.
Ke své hanbě musím podotknout, že kolem Nesboa (stejně jako kolem Mankella) pořád ještě chodím po špičkách a vyčkávám. A protože očekávání je velké, trochu se bojím, abych nebyl zklamán…
Před časem mě mile překvapil Ake Edwardson, jeho knihy jsou psané velice čtivě a zajímavě. Docela doporučuji – i když vkus má přece jenom každý jiný…
Stejně tak mě zaujal Kjell Ola Dahl – i toho bych si dovolil doporučit.
Zkoušel jsem i další severské autory, např. Stellu Blomkwist, Arnaldura Indridasona, Viktora Arnara Ingólfssona, Saru Blaedelovou a další, ale tam už to někdy skřípalo – nicméně úroveň všech mohu s čistým svědomím označit za nadprůměrnou.
A abych nezapomněl na pamětníky (mezi které se hrdě hlásím), nemohu neuvést skvělou švédskou manželskou dvojici Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, na které jsem v sedmdesátých letech stával „čtvrteční fronty“ před knihkupectvím. Výborné detektivky, alespoň těch prvních sedm, osm z jejich desetidílné série. Kdo nezná, neváhejte!
A když už jsme se dotkli minulosti, jedna perlička na závěr: Per Odebrant, Joel Ohlsson – Mamlasové a Mizerové. Tak trochu schválnost a tak trochu nářez.
To crazyjuan: Filmy jsou skvělé, klobouk dolů – ale poměřovat je s knihou prostě NELZE! Je to stejné, jako kdybys chtěl poštovní známku s reprodukcí Goghových Havranů nad obilným polem porovnávat s originálem!
P.S.: Kní, díky za „Rejžkovský“ tip, jen co budu mít chvilku, tak se určitě podívám!
Neal Stephenson: Rtuť (1.032 stran!!!)
http://www.databazeknih.cz/knihy/rtut-645
Neal Stephenson: Kryptonomikon (960 stran)
http://www.databazeknih.cz/knihy/kryptonomikon-646
Neal Stephenson: Anatém (728 stran)
http://www.databazeknih.cz/knihy/anatem-125028
Neal Stephenson: Sníh (bohužel jen 544 stran)
http://www.databazeknih.cz/knihy/snih-144502
Neal Stephenson: Diamantový věk (616)
http://www.databazeknih.cz/knihy/diamantovy-vek-647
(Takže: tloušťka /hrúbka/ by odpovídala, otázkou je, jestli by vyhovoval žánr - přece jenom je to čtivo z trochu jiného soudku...)