marlowe
diskuze
kurcatovium, kní: prosím o zaslání přihlášky do Klubu pomaločtenářů; se svojí pomalostí v četbě si dovoluji aspirovat nejméně na funkci místopředsedy... :-)
Přesně! Je to jako s tím jídlem, jak píše nicandra. Prostě si nedovedu představit, že bych si dal svíčkovou k snídani, k obědu i k večeři...
Já čtu jednu knížku ráno v autobuse, jednu poslouchám přes sluchátka cestou z nádraží do práce (načítám si knížky programem Linguatec Voice Reader do formátu MP3) a jednu nebo dvě otevírám, kdykoli „dostanu chuť na čtení“. A občas, aby se to nepletlo, mi ještě jedna knížka leží na nočním stolku… :-)
Určitě bych poslechl Aziziho a začal zjednodušenou četbou. A když pro začátek sáhneš po nižším číslu „levelu“, dodá ti to dokonce zdravou sebedůvěru, protože celou knížku přečteš prakticky bez slovníku. Dneska existují stovky a stovky knih převyprávěných do zjednodušené formy, takže je z čeho vybírat. Stačí zadat si do vyhledávače výraz „zjednodušená četba“ – a potom už jenom objednávat. K mnohým knihám jsou i cédéčka, na nichž je kniha namluvena „rodilým mluvčím“.
Tady jsou tři tipy:
http://www.ajshop.cz/Dospeli/
http://www.oup.cz/zjednodusene-cetby/
http://www.englishbooks.cz/zjednodusena-cetba/
Mia: Tvoje otázka „Jak zvládnout celý ten chaos“ nás velkým obloukem vrací na začátek k Valerianově doporučení Kingovy superknihy „O psaní“. Tohle je opravdu výborná knížka a určitě by si ji měli přečíst všichni, kdo s „chutí něco napsat“ koketují. Protože ani k uvaření dobrého guláše ti nestačí jenom „počáteční zápal“, intuice a touha uvařit večeři, ale má-li být výsledek alespoň trochu poživatelný, musíš znát alespoň ta nejzákladnější pravidla (jako např. že papriku vždycky sypeme do zpěněného tuku :-)). Přes to prostě vlak nejede!
Stejně skvělá je i kniha Syd Fielda „Jak napsat dobrý scénář“. To, že se knížka zabývá „scénáristickou“ problematikou je zcela nepodstatné, protože zákony typu „papriku zásadně nesypeme do vody“ jsou univerzální a platí v celém vesmíru!
Kdysi to kdosi (jehož jméno jsem bohužel nějak pozapomněl – a ani citace asi nebude úplně přesná) vyjádřil naprosto lapidárně: „Máš pr*el? Máš! Máš pero? Máš. Tak si na tu pr*el sedni a piš“!
(Což vlastně – téměř stejnými slovy – už napsal eraserhead.)
Upřímně: dovedu si představit „splasklou bublinu“, znám i termíny „rozlepená vazba“ a „zmačkaný přebal“, dokonce jsem několikrát koupil knihu s „chybějícím archem“, ale o „splasklé vazbě“ slyším poprvé… Docela rád se poučím…
Před mnoha a mnoha lety jsem četl skvělou trilogii Trygve Gulbranssena (Věčně zpívají lesy, Vane vítr z hor, Není jiné cesty). Ale to je asi tak to jediné, co ti z KLASIKY mohu doporučit.
Čteš-li ovšem detektivky, máš vyhráno, protože v současné době „severská krimi“ prožívá nebývalý boom.
V sedmdesátých letech zářila na detektivkářském nebi švédská manželská dvojice Maj Sjöwall – Per Wahlöö (napsali deset skvělých „románů o zločinu“), v současné době je asi nejznámějším severským krimi-autorem Jo Nesbo. Ale za ním se už několik let řadí celá šňůra následovníků, namátkou Arnaldur Indridason, Ake Edwardson (ten se mi líbí obzvlášť!), Stella Blomkvist, Ola Kjell Dahl (ten se mi četl také moc dobře) a další a další.
Úplný souhlas s paulhunterem: syn má Kindle 4 (s reklamama) za dva a půl, přítel dcery Kindle 5 (s reklamama) také za dva a půl – a naprostá spokojenost. Těch reklam bych se nebál, v podstatě vůbec neruší, objevují se jen ve spořičích a při hledání v podobě úzkého proužku, při vlastním čtení se žádná reklama nezobrazuje.
Já osobně mám iRiver Story – a také spokojenost (i když bych dnes asi sáhl spíše také po Kindlu). Nejvíce mi vyhovuje formát DOC, do kterého si většinu textů konvertuju – chce to si s tím na začátku trochu pohrát, zvolit nejvhodnější okraje a typ a velikost písma, ale když už máte tenhle „mustr“ vychytaný, je napříště překlopení do DOC-formátu otázkou vteřin.
