marlowe diskuze

Člověče, Pajonku, "A" je správně: "možná nezná" - trochu se červenám... A už si píšu do plánu...

My dnes doma začínáme s lahůdkou, kterou jsem si dlouho šetřil a odkládal: s desetidílnou minisérií "Fargo" (http://www.csfd.cz/film/360062-fargo/). Už se těším.

Ano, Calibre také používám, ale jak jsem psal výše, občas se konverze nepovede až tak k úplné spokojenosti - a potom je třeba pustit se po jiné pěšince...

Pajonku, díky, používám na konverzi řadu programů a prográmků, protože občas se některému "převod" nepovede až tak úplně dokonale, tak je třeba zkusit to "u konkurence", a navíc někdy člověk musí použít "konverzi z konverze", tenhle vypadá moc dobře, hlavně tím, že je univerzální...
Ozkoušel jsem - a jak vidím - - - funguje... :-)

Ještě k tomu včerejšímu Pajonkovu upozornění: program ČT Art udělal změnu programu a celý dnešní večer věnuje Ludvíku Vaculíkovi.
http://www.ceskatelevize.cz/art/

Koka, líp jsi to napsat nemohla – to srovnání Vinnetoua s HP. Je to přesně tak…

Před chvílí jsem na téma umrtí P.B. slyšel povídat na Dvojce Českého rozhlasu. Kdosi tam vzpomínal, jak Pierre Brice postavu Vinnetoua vlastně ani neměl rád, protože jí dával za vinu, že ho připravila o možnost zahrát si jiné "životní" postavy. Snad prý až ke stáru se smířil tím, že už navždy (i pro příští generace) zůstane v paměti lidí jen náčelníkem Apačů. Ale to je prostě úděl většiny herců, kteří ztvárnili podobné legendy, jakou byl třeba právě Vinnetou…

Fajn, ozkouším, české detektivky testuju docela rád. A pakliže tam nechybí ani humor, tím líp...

Jen jestli to pořád ještě bude stejný seriál - myslím s příchodem nových herců. Protože Matthew McConaughey byl zlatým hřebem téhle lahůdky...
Pajonku, dík za upozornění, musíme si ohídat.

Dudu, ty to z toho zapšklého čmoudku vždycky dokážeš hodit zpátky do pohody – a člověka se najednou znovu zmocní chuť vrátit se ke stolu a s diskutujícími chvíli posedět… :-)

Alix, napsala jsi to fakt moc hezky, tak obyčejně lidsky a opravdově…
Je to radost a úleva přečíst si v dnešní době takhle normální (neemancipovaný – a tedy zřejmě i "nemoderní") názor na soužití muže a ženy.
Já jsem šťastně ženatý čtyřicet let – a plně ti dávám za pravdu: muži a ženy jsou každý trochu jiný – a udržet pohromadě je může jen oboustranná tolerance a vzájemná úcta. O vztah je třeba pečovat – a nebojím se napsat: "pečovat s pokorou".

A nádherně to napsal i Víťa: vážit si jeden druhého, nestydět se "udělat práci za druhého" – a především: už proboha nezrychlovat! (Já osobně bych se dokonce přimlouval za určité zpomalení…)

Eraserhead, jen jsem chtěl (možná zbytečně velkým množstvím slov) vyjádřit svůj nesouhlas s názorem, že úspěch Milénia je výsledkem davové psychózy… :-)

Téma "Audioknihy" se trochu zvrtlo, ale nemohu nereagovat…

Každý si na přečtenou knížku pochopitelně může udělat svůj vlastní názor, stejně jako si každý udělá názor na právě snědený guláš, na nové střevíce za výlohou nebo na kterýkoli z televizních seriálů.

Nicméně existuje nějaký obecný úzus, který daný "výrobek" – bez ohledu na naše osobní mínění – kamsi do prostoru "objektivního vkusu" zasazuje. Což znamená, že můžeme být z Ordinace v Růžové zahradě nekriticky nadšeni (na což máme svaté právo), můžeme jí na CSFD udělit maximální počet hvězdiček, ale pořád bude platit, že "Ordinace" stejnou ligu s Hrou o trůny nebo s Fargem rozhodně hrát nebude.
A stejně tak můžeme Teorii velkého třesku považovat za nebetyčnou pitomost – a přesto zůstanou Sheldon a spol. právoplatnými členy extraligy. Tak to prostě je a přes to vlak nejede.

Takže o trilogii Milénium si můžeme soukromě (a zcela legitimně) myslet, že je to nudný a nezáživný traktát, vhodný tak akorát na podložení stolu, můžeme ho klidně označovat za sčačkoidní výpotek, ale – bez ohledu na množství prodaných kusů – se Larssonův román zcela objektivně řadí k tomu nejlepšímu, co bylo v detektivní literatuře napsáno… Howgh!

Mládeži, nedůvěra k aprílové zprávě možná není úplně na místě - tenhle článek uveřejnila MF DNES před více než rokem (15.1.2014), tedy nikoli na Apríla:

http://kultura.idnes.cz/dan-brown-praha-0gg-/literatura.aspx?c=A140115_115603_literatura_ts

"A bylo zase o čem povídat," jak pravil Rudolf Čechura ústy Josefa Dvořáka, když Maxipes Fík přinesl domů místo novin celou trafiku… :-)

Barry, myslím, že si rozumíme. Ostatně, nikdy neříkej nikdy, třeba Browna někdy v budoucnosti zase vezmu na milost…
Možná byla ode mne drzost odsoudit autora poté, co jsem přečetl pouze dva jeho romány (Da Vinciho kód – tři hvězdičky, Andělé a démoni – jedna hvězdička), ale upřímně, ten seskok z helikoptéry v Andělech mě natolik otrávil, že jsem se s tím pánem rozešel ve zlém. (Ta jedna hvězdička je výsledkem hodnocení celé knihy, nikoli jen výrazem znechucení z jedné scény.) Udělat něco takového např. James Bond (myslím tu helikoptéru – a tím se navracím k "pajonkovskému" úhlu pohledu), vzal bych to s úsměvem, protože "bondovské příběhy" (a jim podobné) jsou přece PRÁVĚ o tomhle, o té krásné nadsázce – ale u Browna se přes to nějak nedokážu přenést – právě kvůli té už výše zmiňované autorově smrtelně vážné serióznosti, která je pro mne tak neslučitelná s podobným ("bondovským") vyústěním zápletek…

Pajonku, protože příkrost mého odsudku Dana B. mohla působit poněkud arogantně, pokusím se svůj názor na něj dovyjasnit.

U mě to vůbec není záležitost žánrové klasifikace ("náročnější četba" versus "oddechovky") – což zcela názorně dokladuje pohled na můj seznam přečtených knih, v němž "oddechovky" tvoří naprostou většinu a najdeš jich tam mnoho s pětihvězdičkovým skóre – ale zaprvé schopnost autorů OSLOVIT mě svým příběhem, respektive LITERÁRNÍM ZPRACOVÁNÍM svého příběhu a zadruhé schopnost autorů uvést v soulad ZPŮSOB vyprávění s jeho OBSAHEM. A obého u pana Browna nenacházím v míře dostatečné.

Jeho příběhy jsou (podle mne) ve svém jádru jistě zajímavé, ale METODA, kterou je prezentuje (tu metodu bych nazval "Pan seriózní autor"), mi holt nesedí. Zkrátka: pan Brown mě dostatečně nepřesvědčil o tom, že píše "oddechovky" a to je to celé. Proto k jeho knihám také nedokážu jako k "oddechovkám" přistupovat. Podle mne sám sebe bere při psaní až příliš vážně, a to mi brání dívat se na jeho tvorbu s nadhledem, o kterém mluvíš. A nejspíš proto jsem k němu tak tvrdý…

Hledání styčných bodů, průsečíků a hranic mezi Velkou literaturou a Škvárem, je jedním z témat, o kterých mudruji celý život… - takže, Dravče, díky za definici, moc zajímavé…

Barry, kdybych měl svůj vztah k Danu Brownovi charakterizovat tvým výrazem "velmi zklamán", šlo by v mém případě o hodně nadsazený eufemizmus.
S tímhle chlapíkem už jsem jednou pro vždy skončil!

Jsem na tom obdobně: Harry "dost dobrý", Carl "naprosto úžasný" (zvláště ve spojení s Asadem), Joona "trochu divný" – a nepřesvědčivý.
Mimochodem, Carl mi svým naturelem hodně připomíná inspektora Morse z výborných detektivek Colina Dextera.

Kdysi jsme s rodinou viděli v televizi velice působivý a sugestivní film "Případ Jessiky McClureové" (http://www.csfd.cz/film/18608-pripad-jessiky-mcclureove/). Ten film vypráví o 18ti měsíční holčičce, která spadne do osm palců úzké šachty od studny – a celý pojednává o třídenní záchranné akci, na které se podílí desítky lidí prakticky z celých Spojených států. Ten film byl natočen podle skutečné události – a dodnes mi přeběhne mráz po zádech, když si na něj vzpomenu. No a naše děti podle této malé Jessiky pojmenovaly právě zakoupenou štěněčí slečnu dlouhosrstého jezevčíka (pobyla s námi 16 let).
Syn má v současné době kocoura Knížete Myškina (hlodavce opravdu chytá, takže takový malý nomen omen v praxi) a kočičku, která se jmenuje "E.T."

Viki, nemám moc rád ankety (respektive NEVYPLŇUJI je rád), takže na tu tvoji neodpovím konkrétními písmeny, ale souvislým (a snad i srozumitelným) souvětím: Pajonka SAMOZŘEJMĚ ČTU – a to z několika důvodů: jednak píše o knihách (seriálech, filmech), o které se zajímám i já, druhak se díky jeho informacím a doporučením bohulibě rozrůstá moje Harpagonova truhlička nakřečkovaných knih (seriálů, filmů), a třeťak jeho příspěvky (na rozdíl od jiných, nenávistně a štvavě demagogických) přesně odpovídají zadání zakladatele DK, neb se věnují PŘEDEVŠÍM knížkám – a TO je přece ten důvod, proč většina z nás Databázi KNIH navštěvuje…
Tož tak…

A ještě k hankapimi: napsala jsi to strašně hezky, kdyby tu byl někde "palcový čudlík", tak bych ho zmáčknul nejméně dvakrát… :-)

Pajonku, tohle je Tip s velkým Té, Čínskou čtvrť jsem viděl mnohokrát a je to pořád a pořád lepší pokoukáníčko. Možná i proto, že příběh, postavy i jejich vztahy tolik připomínají knížky Raymonda Chandlera.

Syd Field v knize Jak napsat dobrý scénář píše toto: Podle mého názoru je Čínská čtvrť nejlepší americký scénář, jaký byl v 70. letech napsán. Ne snad, že by byl lepší než třeba Kmotr, Apoklypsa, Všichni prezidentovi muži nebo Blízká setkání třetího druhu, ale z čtenářského hlediska jsou příběh, jeho vizuální dynamika, jeho kulisa, přiblížení předcházejících dějů (backstory) a podtext Čínské čtvrti utkány dohromady tak mistrně, že vytvářejí pevnou dramatickou jednotu příběhu, vyprávěného obrazem. (Konec citátu.)

A to se autor knihy nezmiňuje o nezapomenutelném zážitku, který se dostaví, když 130 minut s otevřenou pusou koukáte na úžasného Jacka Nicholsona a nádherně tajemnou Faye Dunawayovou... :-)

P.S.: Dudu, to si fakt nenech ujít...