Nermal
diskuze
Jahýnek: Můj příspěvek nebyl primárně odpovědí na Váš příspěvek, ale spíš jako zamyšlení.
Na druhou stranu, když jsou knihobudky koncipované tak, jak jsou v tuto chvíli, vůbec se nedivím, že jsou knížky vystaveny vandalům všeho druhu. Proto já sám do knihobudek ani nádražních knihoven knihy nedávám, ale např. byť za symbolickou 1 Kč do různých internetových výkupen, kde se pak přeprodávají za nízkou cenu.
Mám zkušenost, že pokud jste knížku musel koupit, i když lacino, je to lepší, než když jste ji získal zadarmo.
Knihobudky, to jsou za mě vlastně takové knižní LDN. Kladu si otázku, proč bychom se měli stydět dát knížky poškozené, roztrhané, nebo prostě jen nadále už nepotřebné, do sběru. Nebo, chcete-li, do stoupy.
Dneska si u mě vytvořila Zásilkovna rekord v délce doručení balíčku Mezi námi - 21 dnů od podání.
Zásilkovnu oceníte teprve tehdy, když musíte reklamovat. V mém případě kód 01 - Podezření ze ztráty zásilky. Devatenáct dní po vyplnění reklamačního formuláře se nic nedělo. Když jsem se kvůli příjemci chtěl něčeho dopátrat, pohovořil jsem si akorát telefonicky se zásilkobotem. Po asi třech dotazech jsme se dopracovali k reklamaci, načež mi z-bot oznámil, že k reklamacím jako takovým nic nemá a mám si počkat na email.
Podle toho, že dvacátý den se zásilka opět záhadně objevila a celý cyklus dodání se zopakoval znovu, usuzuju, že zásilka ležela celou tu dobu zapomenutá na podacím místě a po proběhnutí nějaké technické lhůty si obsluha pobočky "všimla", že jí tam stále straší. Je škoda, že takovou situaci neumí odhalit systém třeba do dvou dnů.
Konec dobrý, všechno dobré. Nakonec jsme byli všichni rádi, že devět knížek doputovalo ke svému čtenáři.
Vysvětlení, co se vlastně přesně stalo, se zřejmě nikdy nedozvím.
Jediným bonusem je, že přepravce vrátil peníze za přepravu. To jsem neřešil, jen to sem píšu pro úplnost.
Od doby existence Trhu knih praktikuju často místo půjčování koupit-přečíst-prodat. Sice to bývá občas se ztrátou, ale beru to tak, že lepší kupovat knihy než cigarety. Zdravotně i finančně jsem na tom líp s knihami.
No, asi přestanu řešit zdejší technikálie a půjdu si raději přečíst nějakou špatně přeloženou knihu. :-)
Už se těším na nějaký další příspěvek ve zdejších diskuzích.
Obálka ani ilustrace nijak přímo neovlivňují zdrojový text chráněný autorským právem, zatímco překlad ano. Navíc se mi někdy zdá, že námitky proti překladu jsou značně přehnané. Není přece nikde dogmaticky předepsáno, jak to či ono přeložit. Je to vlastně taky umělecká licence, ne?
Ať tak či tak, autorce/autorovi je to jedno.
Poznámka na vysvětlenou: Můj původní komentář byl u Kristen Callihan, takže proto jsem mluvil o autorce a ne autorovi. Až pak jsem příspěvek přesunul sem. Takže tím nijak nenapadám ženy oproti mužům, týká se to obou pohlaví stejně.
Navíc český čtenář, který nevládne jazykem originálu, a nemusí to být jenom angličtina, kvalitu překladu stejně neposoudí, takže si z toho komentáře vezme, že čte asi nějakou slátaninu? No nevím.
No, skvělý názor. Autorka to v hodnocení slízne za překladatele i vydavatele. Ale hlavně že se to nedozví. Pak je to v pořádku.
Přijde mi nefér, že některé čtenářky zahrnují do svého hodnocení knihy i (podle nich nepovedený) překlad do češtiny. Jak asi může chudák autorka ovlivnit kvalitu českého překladu a jak k tomu přijde, aby měla kvůli tomu nižší hodnocení jinak dobře napsané knihy?
Takové hodnocení patří podle mě k překladatelce, nikoli k autorce či její knížce.
Otázka: Proč moc nečteme knihy autorů, kteří získali Nobelovu cenu?
Odpověď (která se automaticky nabízí): Protože stojí za hovno.
Myslím si, že pokud zní nadpis vlákna "Které knihy nečíst", tak obecná odpověď zní, že žádná taková kniha neexistuje. Pokud tvrdím, že kniha kazí vkus, ptám se, čí a jaký vkus kazí. Pokud jsem nějak hodnotově ukotvený, jedna nepovedená kniha mi přece nemůže vkus zkazit. Prostě ji odložím a napíšu k ní negativní komentář.
Osobně jsem hodně skeptický ke knihám psaným tzv. celebritami či mediálně známými osobnostmi, které se angažují jinde než na literárním poli. Jejich vyprávění knížka málokdy unese, ještě tak nějaké video na sociální síti.
Všeobecně mám pocit, že různých fantasy, dystopií a bizárů je plno, ale silných příběhů strašně málo. Můžete namítnout, že si u těch prvních chcete odpočinout, ale nerad bych se dožil toho, že čtenářský bonton budou určovat jen nějací mozkomoři.
Ženy ví nejlépe, co ženy chtějí. (Rozuměj - co chtějí jako žena ony samy.) Neví nejlépe, co chtějí ostatní ženy. Ženy ví nejlépe, co jiným ženám nechtějí dopřát. Ženy chtějí poznat, jak to vidí (jimi vyhlédnutý) chlap, ale už méně, jak to vidí jiná žena (toužící po stejném chlapovi).
Proto možná muž, jako externí pozorovatel žen, dokáže dobře popsat ženský charakter.
Ostatní muži prominou, ale já si skoro myslím, že opak je pravdou. Muži neumí příběhy autorek číst. V nadsázce říkám, že jim v tom zabraňuje přemíra testosteronu v krvi.
Jestli si mám vybrat v rámci obecného klišé mezi motorkami, chlastem a fotbalem (dříve ještě i vojnou), a naproti tomu dětmi, vařením a módou, půjdu si raději sednout do té druhé debatní skupiny. (Doufám, že mi obě pohlaví prominou tu zkratku.)
Jediné, co se řeší tak stejně v obou skupinách, je opačné pohlaví.
Mužský svět je zaměřený přímočaře a s ukrýváním citů, ženský je komplexnější a v každém okamžiku vyhodnocovaný velkou mírou citů.
Proto ženy velmi rychle přečtou mužský svět, zatímco naopak je to velmi těžké a pro mnohé muže zcela nemožné.
Nejlépe se vždycky čte v "1. signální", tj. v češtině, jste-li Čech.
Pokud neovládáte jazyk v originále, nemáte ho naposlouchaný z televize, rádia, tisku či běžného života, nikdy si příběh tak neužijete. Pokud necítíte v jazyce, že takhle by to rodilý mluvčí nikdy neřekl, není to ono.
A pokud neznáte reálie, není to ono. Pokud je zmiňován americký seriál a hlášky z něj a vy jste ho nikdy neviděli, těžko pochopíte, o co jde. Pokud neznáte postavení východniara, Záhoráka či Oravce v rámci Slovenska, těžko pochopíte narážky v textu.
Můžete se v tom plácat se slovníkem/překladačem v ruce, ale není to ono.
Pokud naopak tohle všechno zvládáte, můžete si číst a užít si beletrii v originále. Tak to cítím já.
E-kniha a čtečka jsou technikálie. A technikálie jsou vždycky akorát zbytečné starosti. A teď do mě! :-)
(Viz povinné datové schránky a konec podnikání.)
Jednoznačně Harry Potter - generační záležitost, které se souvrstevníci jen tak nezbaví. (BTW, kam se to hrabe na Dívku na koštěti natočenou (a s jakými technickými prostředky!) o několik desetiletí dříve.)
Něco podobného je Jára Cimrman, i když to není přímo kniha. Taky generační záležitost. Jako jo, dobře, ale čeho je moc, toho je příliš. Někdy mi to připadá, že tvůrci s něčím přišli a už do konce života nic jiného nezkusili.
Pokud kniha, kterou si chci koupit, vyšla v pevné vazbě, není co řešit, souhlasím.
Brožovanou si koupím např. nějakou tuctovou krimi na dovolenou, nebo něco tenčího účelového na jedno přečtení.
Pro knihy, které kolují mezi čtenáři, se taky víc hodí pevná vazba. Neumím si představit např. knížky od Lenky Lanczové, jak by asi při zájmu čtenářek vypadaly v brožovaném vydání po několikerém přečtení na bazaru knih.
Brože z USA na recyklovaném ošklivém papíře škoda zmiňovat, tady by je asi nikdo ani nekupoval, nevypadají pěkně, ani když jsou úplně nové.
Samostatnou kapitolou jsou nakladatelské skvosty, hezky vypravené po všech stránkách, kde nic jiného než pevná vazba nepřichází v úvahu.
Budete mít splněny jak dva autory, tak sérii zároveň, odkazuju jen na 1.díl:
Sjöwallová, Wahloo - 10 románů o zločinu
https://www.databazeknih.cz/knihy/roseanna-41547
Vlastimil Vondruška - Neviditelní
https://www.databazeknih.cz/knihy/neviditelni-476285