nightlybird diskuze

Tyziku, tyziku - časem pochopíš, že člověk má mluvit jen tehdy, pokud má něco zajímavého a věcného říci. No a pochopitelně pokud to má komu říci. Jinak je to opravdu jenom "kecárna" a žvanění pro žvanění. Snad je i tobě jasné, že to je věc, která nemá žádný význam a smysl a nesmyslné věci dělají jenom hlupáci a mezi ty se pořád ještě nepočítám.

HTO - zpravidla se shodneme. Tentokrát ale nemohu zcela souhlasit. Herdekfilek je těžko uchopitelný přírodní fenomén, něco jako globální oteplování. Dalo by se souhlasit s tím, co jste příteli popsal básnivými slovy - tedy že je k sežrání - je ale třeba podotknout, že má občas výraznou příchuť chilli papriček. A nesedí mi příliš ani citace Molièra. Pro vyjádření pocitů by bylo dozajista lépe ocitovat jistého Pantagruela, jeho projev citů pronesený v kostele je sice necitovatelný, ale výstižný.

Už jich napsal 8, máš ale určitě pravdu, že se jistě ještě nevyčerpal a že nás překvapí - i když to nebude v 25.

To bude dozajista Mirek Fišmeister, známý brněnský básník a amatérský přírodovědec :-)

elfos - máš pravdu, že "hádačské" příspěvky odsouvají dozadu všechny ostatní svou záplavou. Je ale na druhou stranu hezké, že se zapojuje daleko víc lidí, kteří by jinak "jen čučeli a mlčeli". A navíc opravdu díky zapnutému upozorňování není problém sledovat nové příspěvky, které člověka zaujmou, to byl dozajista výtečný Danův nápad. Rovněž musím konstatovat, že se bookfanovští uprchlíci zdárně aklimatizovali a myslím si, že nebudu daleko od pravdy s tvrzením, že jsou pro naši komunitu přínosem.

Zcela výjimečně přeji dobrý den a jsem smutný, že se nikdo na nápovědy kní nechytá - to opravdu s knihou a jejím autorem nikdo nepřišel do kontaktu. To je prostě k nevíře.

knedlík - podobné pocity. Čeho je moc, toho je příliš. Takže raděj už jen tak, koutkem oka, nakukuji.
A protože neporučíme času, přidám také jednu podzimní, rovněž od dalšího z "prokletých", která spíš vystihuje moje rozpoložení (v Kunderově překladu - když už tady byla řeč o překladatelích):
Rýnská noc
Víno v mé sklenici se chvěje jako plamen
Slyš kterak námořník na staré galéře
Zpívá jak jedenkrát při luně viděl zmámen
Sedm žen splétat si zelené kadeře

Zpívejte flamendři křepčete tanečníci
Jen ať už neslyším ten námořníkův hlas
A přivedte mi sem dívenky bledých lící
Co mají do snu zrak a do copanu vlas

Rýn je už opilý z hroznů co dozrály tu
I ze všech zlatých nocí jež měl v objetí
Hlas námořníkův zní jak ve smrtelném křiku
Žaluje na víly a jejich prokletí

Má sklenka praskla mi jak prudký výbuch smíchu

I když už nehádám, dovolím si citovaný dopis Mehmetu VI. sem vložit. Při psaní se pobavili chlapci naši jurodiví tak, že to přimělo jistého Řepouna k pěkné malůvce.
SPOILER - následuje dopis plný vulgarit, mladí čtenáři nechť dále nečtou.
Ó sultáne, turecký ďáble a příteli a potomku ďábla, tajemníku samotného Lucifera. Jaký ďábelský druh rytíře to jsi, když nedokážeš zabít ježka s holou prdelí? Ďábel sere, tvoje vojsko žere. Nepodřídíš si, ty zkurvysynu, křesťanské syny; nebojíme se tvojí armády a budeme proti ní bojovat na zemi i na moři, matkomrde.
Ty babylonský kuchaři, makedonský koláři, sládku z Jeruzaléma, ovcomrde z Alexandie, pasáku prasat z Horního a Dolního Egypta, arménské prase, podolský zloději, tatarský pohádkáři, popravčí z Kamence a hlupáku celého světa a podsvětí, idiote před Bohem, vnuku hada, vřede na svém ptákovi. Prasečí rypáku, kobylí prdeli, jateční pse, nepokřtěná hlavo, přeřízni vlastní matku!
Tak prohlašujeme my záporožští, ty ubožáku. Nebudeš pást ani křesťanská prasata. Tím končíme, protože neznáme datum a nemáme kalendář; měsíc je na nebi, léta páně, ten samý den jako každý jiný, takže si polib prdel!
Ataman Ivan Sirko s celým záporožským vojskem.
Historické prameny se - pokud jde o sultánovu reakci - různí. Dochovala se jedna z údajných odpovědí :
V prdeli mám maló dirko, tam mne líbej Ivo Sirko a ať se do toho vloží klidně celé Záporoží.

Jsem rád, že jsme se shodli na tom, že byl Frynta PAN překladatel - a nejen to. Patřil také k těm, kteří si zaslouží pojmenování člověk. Často, když se dívám okolo sebe, začínám mít dojem, že člověky nějak vymírají. Utěšuji se tím, že je to jenom pocit, projev dědkovského morousovatění, že je jich pořád ještě plno, jenom jsou dál, tam, kam od své poustevny pod skálou nedohlédnu.
A taky jsem si díky poznámce elfos uvědomil, přes kolik rukou přejde kniha od autora až k nám, aby nám udělala radost, kolik neviditelných lidí se na její výsledné podobě podílí, aniž bychom si toho nějak zvlášť povšimli.
Boom hádání všeho druhu (zmíněný knedlíkem) mne přiměl vzít do ruky Šiktancova Adama a Evu - Paderlíkova kresba na obálce je patrná na první pohled - ti ostatní "dělníci knihy" jsou zmíněni docela vzadu drobným písmem (kam se ale stejně většina čtenářů už nedívá).
A ještě poznámka k hádání - nejen že se objevila řada zajímavých knih, ale také řada "zajímavých" čtenářů (no a taky pár cvoků - nepřevyšující statistický průměr), takže bych je (to hádání jako hru) nijak nezatracoval. A knedlíku - příště něco optimističtějšího. S končícím létem a nástupem podzimu na mne padají spleeny všeho druhu a netřeba mi to nijak zvlášť připomínat. Doby, kdy jsem s dýmkou v zubech brouzdal v mrholení spadaným listím s libými pocity jsou nenávratně ty tam. Všichni jistě tušíte kde - a tušíte správně.
HTO - přírodovědec se nezapře. Damana jsem vždycky považoval za přerostlého králíka a netušil jsem, že je do rodiny se slony - a to jsem na rozdíl od Luthera chodil do ZOO, takže se mu a jeho omylu nijak nedivím.
A vede mne to k úvaze, kolik asi je podobných "lahůdek" v překladech starých textů, zejména těch psaných v dnes mrtvých jazycích.
A musím poděkovat za Mikuláška, tím Lesem jsi určitě udělal radost elfos a mně přijde nejspíš často na mysl poslední čtyřverší při otevírání mnohých knih.

Jen poznámka na okraj :
WEIL ve zmínce o Raskinovi měl zřejmě na mysli Gene RASKINA, který sice napsal pár knih, byl ale především spíš architekt a muzikant. Pokud vím, nic od něj u nás nevyšlo, proto také v DK není.
Jinak je k dohledání na en.wikipedia.org (pokud by snad někoho zajímal).
A jen podotknu, že mne překvapilo, že Vasariho Životy překládal JV, moje vydání překládal Pavel Preiss a tak jsem se díky Koce a komentáři HTO vnitřně obohatil (dokonce o krásnou historku o Giottovi, která mi při čtení v hlavě neutkvěla).

Dell - nejen ty, ani já tady dlouho nebyl. Měl jsem k tomu ovšem docela prozaický důvod. Vysedávat tady v prázdném lokále a eventuálně trousit nějaká pofiderní moudra - musel bych si připadat jako naprostý dement. Kdysi před časem jsem tvrdil, že čtenáři jsou svou podstatou introverti a četba je pro ně jakýmsi unikem od reality do světa v kterém se uzavírají - jen oni a kniha (nebo tak nějak podobně jsem vedl řeč). Bylo mi to docela dost vyvraceno - životní realita ale dává za pravdu spíše mně. A tak jsem to tady tak trochu zazdil. Připojil jsem se k hráčům a chvíli si hrál. Nejsem ale zrovna ten správný typ hráče - považuji to do jisté míry za ztrátu času a tak jsem v okamžiku, kdy jsem zjistil, že mi to víc bere než dává, s hraním přestal.
No, a když jsi se tady objevila a navíc s Fryntou, musel jsem zareagovat.
To, co tady říkal, je opravdu zajímavé - málokdo si uvědomí, že není žádná sranda překládat. Ty chyby jsou tam hned vidět - a navíc je naše národní vlastnost, že vždycky víme líp, jak se to či ono mělo správně udělat. Ať jde o fotbal, nebo o překlad knihy.
Je pravdou, že je překladatel a překla-datel. Frynta patřil na štěstí k těm prvním. A ani se na něm příliš (pokud vím) nepodepsala doba. Bavili jsme se před časem s HTO o překladech i o vlastní tvorbě pod "cizí firmou", které byly v minulosti často existenční nutností, o těch všech problémech, které to ssebou neslo a dodnes nese (v souvislosti s prezydentem krokadilů) a připomnělas mi Fryntova slova : Ta doba byla ukrutná. My si nestěžujeme, protože jsme si tento způsob života vybrali! (volně podle jeho ženy Ady).
A není od věci ani vzpomenout, že byl i básník (i když leckdo nonsens poezii neuznává) a tak věren zvyku přidám jeho Nosorožce:

Být nosorožcem není snadné –
což dítě nebo člověka
dost často vůbec nenapadne,
a někdy ani zdaleka.

Je k tomu nutná tlustá kůže
a celá řada různých vloh.
A ani to nic nepomůže,
když není na rypáku roh.

Být nosorožcem někdo jiný,
například kozel nebo pes,
zvlád by to sotva z poloviny
a vůbec by se neunes.

Začal by mečet nebo štěkat,
podávat packu nebo výt,
a kdyby toho musel nechat,
stal by se z něho škarohlíd.

A svěřit to i třeba krávě,
dopadlo by to podobně –
z čehož je vidět, jak je správné
být si sám sebou osobně.

Rýmuje se to, dokonce i myšlenka je k nalezení (a všimne si jí i prosťáček - jen jestli ji bude ochoten akceptovat).

viki9 - uklidni se, chápu, že někoho může nadzvednout, ba i vytočit, když zjistí, že někdo má přečteno kdeco všechno a ještě si z toho něco pamatuje a ty k tomu ještě přiložíš polínko s mimozemšťany - to může opravdu u slabších povah vyvolat poněkud nevrlé reakce, ne-li přímo deprese. Nehodlám to tady rozebírat, případně hájit své barvy - každý, kdo tyhle vlákna sleduje si mohl povšimnout, kdy a kolikrát jsem ať já, či ostatní "pánové z klubu" sami hádali a kolikrát jen napovídali.
Ostatně teď končí pajonek, skončil jsem já a mám dojem, že i přítel HTO potichu z této diskuze odešel.
Nemyslím, že by to vedlo k nějakému ustrnutí "hádacích" vláken, zůstala řada zdatných hadačů (raděj nikoho nejmenuji, abych to někomu "nepohnojil") a budu tady se zájmem čas od času nakukovat.

Nijak jsem nemystifikoval - muzikál Hello, Dolly! byl napsán podle předlohy, kterou byla Wilderova Dohazovačka (adaptace Nestweroyovy hry),
G.J.C. je postavou v Wilderově knize Březnové Idy,
trasa Boston - Newport je odhad podle google (možná jsem se při přepočtu na míle seknul)

Prča se nekoná. Přiznám se, že mne ve snu nenapadlo, že jedna z mých oblíbených knih tady nadělá takovou paseku a nebylo to rozhodně úmyslem.- asi jsem dal špatné nápovědy.
Takže upřesňuji :
klíčové jsou jméno Edweena, dále nový přístav (?), ples služebnictva;
pan Kaplan má jistou nepřímou souvislost s profesí hrdiny a navozuje jemný nádech páně Rosten - ovský;
jméno Dolly s muzikalem Hello Dolly a do jisté míry s osobou autora;
kniha s autobiografickými (?) rysy je řazena k jeho nejvyzrálejším a napsal ji ve zralém věku, je trojnásobným nositelem Pulitzerovy ceny - takže řádné ořezávátko.
Ukázka je scan z knihy, nic jsem neměnil.
Když jsem tohle všechno vykecal, tak se to snad hne z místa a budu mít klid.

Je to opravdu hezké jméno, je až kupodivu, že je autor v této knize nepoužil. A Middleton - to je skoro jako Middletown a to bych přeložil jako Střední Město - logicky by mělo existovat i Severní a Jižní (abychom se drželi zhruba kurzu od Bostonu). Jen popojeď - je to z Bostonu necelá 1,5 hoďky. Hello!

Houbeles, končí až v Portsmouthu, kde poblíž Patriots Park přechází ve 114 a ta běží pořád dál na jih, kde končí v jenom z měst, šlápni na plyn.
A pochopitelně při napovídání jsem zmixoval údaje ke knize i k autorovi (abych projevil své padoušské sklony).

viki9 - vidím,že jsi práskaný kos nejen přes literaturu, ale i přes zeměpis. Ano, dalo by se tak říct - po 24 z Bostonu na jih tak daleko, jak to jen půjde. Šťastnou cestu.

Tak jó - z jedné z mých oblíbených:
Nerad vyslovuju pravý jména. Budeme tomu chlapovi říkat Ušoun. Víš, Zuboune, když mužský nebo ženský nemají co dělat, vracejí se do svejch dětskejch let. Ženský se s tím dokážou vyrovnat lip než mužský, ale ze všech mužskejch se stávají batolata. Podívej se na mě: když je můj šéf pryč, pořád se s tím musím prát. Zrovna teď mám naštěstí dost práce. Píšeme si s Edweenou dlouhý dopisy a děláme plány. Byli jsme jmenovaný ředitelama plesu služebnictva, kterej se bude konat na konci sezóny, a to je hrozná fuška... Ušoun patří k moc velký rodině. Může dostat místo u rodinný firmy kdy ho napadne, ale tam už je nacpanejch tucet chlapů stejnýho jména, a všichni jsou chytřejší než on. Nechtějí ho tam. A on prachy nepotřebuje.

Elizabeth Gaskellová - nečetl jsem, jen koukal jedním okem a poslouchal jedním uchem.

Já nejsem bůhvíjaký znalec přes muziku, takže budeš mít asi pravdu a to je dostatečný důvod, abys něco vložil.