nightlybird
diskuze
Četla ji takřka 100 čtenářů - asi nikdo z nich nehraje s námi. I když má autor trochu rusky znějící jméno, je Američan jak poleno. K literatuře sice nepřišel po haluzi, nebrání mu to ale v používání aluzí. Píše "historické" romány - spíše ale historické fikce, nakládá s fakty dost volně. Kniha má jakýsi podtón blues - každý to ale může vnímat jinak.
Nacpal jsem se tak, že bych potřeboval kolem sebe obruč, abych nepraskl - to by bylo horší, než když bouchne špinavá plutoniová bomba. A to po mně chce někdo, abych přemýšlel?
Raději se podívám na Jurský park, to bude duševně nenáročné.
Tak se toho chopím (ponorko, až se ti to bude hodit, tak si to u mne vyber) :
V následujících několika hodinách probíral státní návladní W**** celou situaci s řadou expertů. Velitel manhattanského oddílu domobrany propagoval ráznou vojenskou akci. Natolik tím vyděsil jednoho z Morganových kurátorů, vysokého nervózního muže s cvikrem a rukama sepjatýma na prsou jako primadona z Metropolitní opery, až se ten chudák celý roztřásl. Víte vy, jakou mají sbírky pana Morgana cenu? Máme čtyři Shakespearova folia! Máme v pergamenu vázaný originál Gutenbergovy bible! Je tam několik set inkunabulí a pětistránkový vlastnoruční dopis George Washingtona! Velitel zatřepal prstem ve vzduchu. Jestli toho hajzla necháme a nezatnem mu žílu u prdele, každej negr v zemi nám půjde po kejháku.
Na prd není hra, na prd je tento rozhovor. Já přece nic neřek, jen tak melu jazykem, abych vypadal vychytrale a znale a pranic nemůžu za to, že ti, kteří jsou opravdu znalí, vkládají do mých blábolů jakési skryté významy.
Proklatě, ty do nás opět básníkem! A ještě k tomu Karlíkem - nebo snad Béďou Lérem. Víte takové pesimisticky se tvářící povídání, k tomu já bych asi nikoho nezval. Mám z toho divný pocit, jako by mi sežralo sérdce zvíře divé jakés.
Tak tohle číslo se opravdu povedlo. Ani ten největší ňouma, paznecht a rejpal mu nemůže sebemenší chybičku jak po stránce obsahové, tak i grafické, vytknout.
Protože mám dojem, že to tady všechno začalo chrápat a protože si musím za svou pravdou stát (jak pějí Spirituálové), vrazím tady ukázku a jdu rovněž zalehnout :
Je to tak triviální, že nebude třeba nápověd:
Uveďte
- občanské jméno jisté ženy zvané Anička posedlá,
- název knihy, ve které se vyskytuje,
- jméno autora, který knihu napsal.
Čas plyne a nikdo se do hádání nehrne, popostrčím to tedy i když nerad. Nerad mám totiž i autora, jednak, že dostal tuším v 82 nobelovku, jednak, že kamarádil s Fidélem a neposledně i proto, že je na můj vkus přespříliš užvaněný. No, ale budiž, taky jsem občas mluvný víc, než je zdrávo :
Gabriel García Márquez - láska za časů cholery.
Jó, láska kvete za každého počasí, za každých okolností, ve štěstí i v smolných dnech, ve zdraví i v nemoci, kdo to není ochoten akceptovat, je odsouzen k mnoha letům samoty.
Tak mi to připomnělo mého patagoňáka Lorinku - nejsem sám, kdo přišel o papouška. Já na štěstí tu ztrátu přežil.
Tyziku, možná tam nehraje důležitou roli jen stříbro, možná jde i o zlato.
A navíc by to mohl poznat každý z tvých ctitelů a přátel, aniž by se musel namáhat čtením jakékoliv pitomé knihy, neboť se ve své laskavosti a velkodušnosti s námi dělíš o nejrůznější moudra, na která tvůj neposedný duch narazí. Budiž pochválen a veleben.
Tak přidám něco pro omladinu - Tyzik bude mít určitě radost - pokud to nečetl, určitě viděl film. Hned také napovím - důležitou roli hraje v knize mimo jiné stříbro.
Co se mě ten člověk nastrašil ve snu, darmo mluvit. Za bouřlivých nocí, jak vichr lomcoval domem a po celé zátoce příboj burácel o útesy, vídal jsem ho v tisíci podobách a s tisíci ďábelskými úšklebky. Jednou měl nohu useknutou u kolena, podruhé až u kyčle, jindy zas to byl netvor s jedinou nohou uprostřed trupu. Cestou necestou mě ten strašlivý přízrak honil, skákal za mnou a běhal.
Nikdo - tak tedy Rigby - Pahorek (v mém vydání 1965 poněkud odlišný text - překlad Vrba)
Já jsem tichý jako myška, neřeknu která to knížka.
HTO - na ty potvory chlupatý jsem si nevzpomněl - ještě řekni, že žerou příborem.
Jenom jestli to místo pro Kryštůfka nemáš pro sebe - to by byla opravdu koňská dávka.
Když se koukám vikýřem na noční oblohu plnou hvězd, úplně to inspiruje k nějakému psaní - než se přes ně přesune lem mraků. No, a pak mám něco hádat.
DRTIČE KOSTÍ, ŠPANĚLSKÉ JEZDCE, PALEČNICE, ŠPIČATÉ KŮLY ROZKOŠNÉ na tebe příteli HTO, že nás takhle týráš.
Řekl bych jak kteří, štábním se to líbí, což o to, ale třeba Roberts z toho není dvakrát na větvi, určitě by si raděj dělal bábovičky a to nemluvím o tom, že Earth meets water.
HTO - pazoury ti urazit málo - doufám, že nebudeš citovat z toho Lenina. A vzpomněl jsem si na hesla z roku 68 (když je to výročí a tys mi nahrál) :
Vyměním vázaného Lenina za svázaného Brežněva.
