nightlybird diskuze

Narazil jsem při prohlížení komentářů na jednu zajímavost u knihy http://www.databazeknih.cz/knihy/kovar-bozi-160134 - kniha (kterou nijak nehodnotím, protože jsem ji nečetl a nejspíš číst nebudu) totiž vyšla vlastním nákladem. Nechápu proto, co tady dělá, domnívám se, že je to v rozporu s nastavenými pravidly. To by tady za chvíli - protože dnes, kdo má díru do zádele se cítí být spisovatelem a vzhledem k technickému a jinému pokroku není problém si nechat pár výtisku "vydat" - mohlo taky vypadat ne jako v Databázi knih, ale jako v Databázi sr**ek. A to je představa, která ve mně příliš libé emoce nevyvolává a udivuje mne, že to "dílo" nikdo z moderátorů dosud nesmazal. A ví bůh, kolik takových skvostů tady ještě straší.

Dobře ti tak, už jsi měl mít dávno naštípáno.

Před časem tady byla řeč o Janu Křesadlovi - vzpomněl jsem si na to, když jsem nahodile při svém poletování narazil na diplomku o něm a musím konstatovat, že její autorka Pavla Částková sesbírala řadu docela zajímavých věcí o tomto poněkud excentrickém literátovi a do jisté míry enfant terrible české exilové literatury druhé poloviny minulého století.
Pokud někoho z ctěných uživatelů osobnost a dílo Jana Křesadla zaujala doporučuji tu diplomku přečíst - najdete ji zde : http://www.kresadlo.cz/pavca.htm

"No ony i ty analogové jednorázové knihy" - mají ale jednu, podle mého názoru nezanedbatelnou výhodu. Ty které za to stojí, přežily a přežívají bez ohledu na technický pokrok řadu let, ba i staletí a mezi ně a čtenáře nemusí vstupovat žádný další prostředník, nejsou závislé na žádné energii. Je fakt, že jsem teď dočetl Vteřinu poté, kde je řeč mimo jiné o fenoménu EMP, ale obecně - bez ohledu na tu knihu - mám jistou averzi k přehnanému používání všelijakých technických udělátek (včetně digitálních). Usnadňují sice život, často ale za tu cenu, že z myslícího člověka dělají pitomce.

Tyziku - nejdřív by bylo třeba si ujasnit, co jsou to "světové verše". Pokud by se za ně daly považovat verše, které vycházejí i v zahraničních překladech, tak opravdu netuším, jestli Žáčkovi nějaké jeho básně v zahraničí vyšly. Myslím si ale, že spíš ne, protože je to především autor píšící pro děti a to je dost specifický druh poezie, který se nejspíš moc do cizích jazyků nepřekládá. Já sám mám jenom jeho Rýmy pro kočku a pod psa (http://www.databazeknih.cz/knihy/rymy-pro-kocku-a-pod-psa-114605) - to jsou spíš veršované hříčky a i ty jsem si kdysi před léty koupil kvůli Bornovým ilustracím.
Jinak by se jako světové daly označit verše autorů, kteří už zemřeli a jejich verše stále znova vycházejí a to i v překladech do cizích jazyků. A ani to není Žáčkův případ. Pořád je naživu.
Ono ale není podstatné, jestli jsou verše světové nebo nesvětové - kvůli tomu se básně skutečně nečtou. Čtou se proto, že tě nějak osloví, vyvolají v tobě nějaké pocity, sdělí ti nějakou myšlenku. Musí promluvit právě k tobě. To ale pochopitelně nepoznáš, pokud nějakou nepřečteš. A když už je řeč o Žáčkovi, tak tady jednu přidám :
Příteli, mluvíš jako hňup!
Nebo se blíží konec světa?
Což skonči Homo sapiens
odrůdou konzumního skřeta?

Kam jen se poděl lásky žel,
kam vášně, jež se dmuly hrudí?
Bez konce i dnes láska je,
leč pornofilmy bezy znudí.

A tihle dnešní básníci?
Oč lepší býval mladfý Šrámek!
Když hučel do žen jako splav,
svedl víc nežli sbírka známek.

Závěrem bych ale chtěl podotknout, že nejsem žádným odborníkem jak na Žáčka, tak na dětskou poezii a už vůbec ne na světovou, takže jsem možná říkal samé nesmysly a možná to někdo kompetentnější uvede na pravou míru.

Nicméně mi ty verše připomněly "mořský " zážitek poblíž řecké Pargy, který by se dal ve stručnosti popsat po vzoru Pellicera:
Kocábka se srazila s bouří
posádky rázem zsinaly.
Pasažéři blili přes bort do zdmutých vln
a šeptali k obloze protínané meči blesků
úryvky modliteb.
Snad proto jsme dopluli do přístavu.
Hodili jsme za hlavu bouří, vlny i modlitby
a houfně se i s kapitánem kolosálně namazali.

Prostě historka k popukání - nicméně svoji drahou polovičku od té doby nedostanu na loď, pokud nemá rozměry USS Theodore Roosevelt a marně jí tvrdím, že i Titanic se potopil, zatím co my vyvázli jen s následnou kocovinou.

elfos - tem kluk mexická mi nic neříká, mám mlhavý pocit, že jsem snad od něj něco četl, ale jen asi ve Světovce. Nezaujal mne ale natolik, abych se po něm nějak pídil a pochybuji, že by od něj v češtině něco vyšlo. Ono vůbec mám vůči jihoameričanům dost velký čtenářský dluh, ať už jde o básníky nebo beletristy.

Nedá mi to, musím se přidat k Alix. Ne snad, že bych byl kdovíjaký vlastenec v "americkém" stylu - myslím si ale, že vztah k rodnému jazyku leccos napovídá k o vztahu k zemi, kde jsem se narodil a kde jsou hroby mých předků. Jistě, každý může udělat překlep nebo chybu. Není ale problém mít zapnutou kontrolu pravopisu a po ruce odkaz na jazykovou příručku na netu (protože i počítač dělá občas chyby). V řadě knih vyskytují pravopisné chyby - i když čtu rychle, vnímám je, ale ku podivu mi vadí míň, než chyby, se kterými se člověk setká tady. Nepřipadá mi to tak osobní, nemusím přemýšlet, jestli je autor pitomec, nebo jenom lempl.
A ta pajonkova ukázka mne nepřekvapuje. Člověk vidí jak se nejrůznější "osobnosti" vyjadřují ať už písemně nebo verbálně, takže ho nějaký martin nevyvede z míry a ta kniha musí být tak zelená, že by ani v kamnech nejspíš nehořela.... Škoda mluvit.

HTO mne IB inspiroval – projel jsem si Blatného tady na DK a usoudil, že si zaslouží, aby byl v rámci možností zkompletován. U Martina Reinera jsem vyhrabal Blatného bibliografii a začal dohledávat – snad se mi to trochu povedlo. I když doufám, že budou vycházet další vydání jeho básní. No a z knihovny jsem si přitáhl jeho Domovy. Trochu mne pobavilo, když jsem tam uviděl krčit se opuštěně tuhle malou knížku, zatím co opodál se skvěla celá police Bezručů (tím nechci říct, že mám něco proti Bezručovi). A přidám variantu básně, kterou tu odcitoval před pár dny přítel HTO :
NAD MĚSTEM LETĚLY ŠAŠKOVY
STŘEVÍCE
a věci vypadlé ze zaprášené skřínky:
cár pestré kravaty, činely,dýmka, šminky,
kalhoty plné děr, špičatá čepice.

Pár barev, blednoucích při tomto odletu,
se chvělo ve vzduchu: rezavá, karmín, okry.
Můj štětec jako chřest, štíhlý a jitřní, mokrý,
si vysnil nuanci a svlažil paletu.

A míchal pozorně podzimní barvu. Nuže!
Od mizejících žen ochutnal se rtů růž,
klad měkce liščí srst, hrst slunce na kaluž,
zachytil v zahradě poslední čmouhu růže.

(byla hned na vedlejší stránce)

Koka, Koka - ty tvoje hádanky jsou opravdu za všechny prachy. No tak abych to nepřeháněl, jenom za ... polo vic!
A jen doplním, že i v našich krajích se mnoha mužům stává, že musí po narození potomka několik následujících dnů proležet na lůžku. I když to nebývá 40 dnů. Já osobně jsem se stačil zotavit po porodu za zlomek té doby (musím se pochválit). Jsem holt tvrďák.

HTO - jak vidím, potvrzuje se, že Ivanové patří k tvým oblíbencům. Ne, nevyčítám ti to. Naopak, inspirovalo mne to k vyhledání všech vydání uvedené sbírky (pokud jsem je dohledal a pokud jsem se nemýlil a je to z té jeho druhé, "brněnské". A protože dobrého není nikdy dost, přidám také pár řádek:
KOUŘ VLAKŮ DÍVÁ SE, JAK PADÁ KRŮPĚJ ROSY
na vrásky baráků a unavených čel.
Tiše se otáčí, jak by se ohlížel,
jak by se ohlížel a hledal ještě cosi.

HTO - nevidím důvod, proč bys mne neopravil, pokud řeknu blbost nebo blud. Navíc to má svou logiku - majznout je nepochybně odvozeno od majzl/ík, slangový výraz zřejmě převzatý z němčiny pro sekáč a dalo by se klidně říct = než ti jednu seknu - to by se ale s předchozím nerýmovalo a nemělo by to tu správnou údernost.
Dell - jsem rád, že ti Toník přišel k chuti. Moc často v něm nelistuji, tentokrát jsem jej rozevřel na místě, které mne oslovilo ( z neznámých důvodů mi zejména poslední dobou podzim jaksi vadí a vyrovnávám se s tím všelijak).

Dell - přátelské škádlení a požduchování mi nevadí, vadí mi hlupáci snažící se vyvolat dojem předsedy Mensy, ředitele zeměkoule a laureáta NC v jedné osobě a dotěrní odrzlí vlezlíci. Takže zachovej si v srdci mír a klid, nic se neděje.
Protože je podzim, přidám pár řádek jmenovce :

Tím podzim zdá se mluvit: zbarveným
divokým vírem pršícího listí.
Nějakým smutkem hlasu zbaveným,
umíš-li tajně čísti.

Znáš srdce mého ticho klamavé?
Nelže, ba není ironické.
Nuž, sáhni si naň: jak je krvavé.
A smutné jak a lidské.

Ještě jsem si vzpomněl :
knedlik - nebuď vztahovačná, je to ošklivé!

To jí chválím. Chce to hodně másla a cukru a po uvaření nudle neproplachovat studenou vodou. Ono to ale není o nudlích - je to o těšení se a o tvrdé životní realitě.

Dudu - se slimáky je to naprostá pitomost, ostatně i případné porovnávání okusu hub od čehokoliv jiného. Jediné houby, které se dají sbírat podle chuti jsou holubinky. Která ti chutná, tu klidně zblajzni, jsou skoro všechny jedlé, tuším, že asi dva nebo tři druhy jsou mírně jedovaté, dalších pár je nejedlých, anžto jsou hnusné. Je ovšem otázkou, jestli jsi schopen rozpoznat holubinku od nějakého jedovatého hnusu, třeba od muchomůrky zelené. Ochutnávat proto s citem, jen malý kousek a vyplivnout.
Jinak mnou zmiňovaná kniha se léčivými účinky nezabývala. Na ty bys mohl spíš narazit v http://www.databazeknih.cz/knihy/lecive-houby-drive-a-nyni-122028 nebo
http://www.databazeknih.cz/knihy/lecive-houby-podle-bylinare-pavla-117254 - tuhle ale nemám a ani ji neznám, jen jsem o ní slyšel.

Dell - ještě ty mne vytáčej - jako by nestačili občasní jedinci s vykotlanou telecí hlavou. Houby dětský koutek - bejkovec bych spíš potřeboval. Asi se začnu zase zabývat asemblerem, všechno mi snad z palice nesmazala poslední Pepka.
Pokud jde o Švejka, nesouhlasím s tebou, ten se má číst zásadně v češtině. Ono by bylo asi nejlepší číst všechno v originále, každý jazyk má trochu jinou zvukomalebnost a specifika, která se překladem ztrácí - i když je překládá PAN překladatel. A ten navíc ať mimochodem, nebo podvědomě či úmyslně vkládá do překladu i sám sebe. No jó, bylo by to určitě krásné - je to ale nemožné, málokdo by byl schopen mluvit x jazyky. I když se závistí připouštím, že se najdou i tací.
HTO - máš s tou citací pravdu, už mi paměť zkrátka tolik neslouží. Smysl je ale k pochopení, i když mi jedno písmenko vypadlo.
No a jak zmiňuješ tu známou - v televizi prý ukazovali nějakého 100 letého mana, který je snad taky okolo 70 let ženatý. A pořád se stejnou!!! To mi na štěstí nehrozí, já se stovky zcela jistě nedožiju.
elfos - nevěř proboha všemu, co nažvaní v telce. To bych chtěl Colomba slyšet, jak by asi cukroval, kdyby kráčel domů, hlavu plnou případu a těšil se , že bude na večeři vyprážaný bravčový rezeň (který mu už týden jeho drahoušek slibuje) a na talíři na něj čekaly nudle s mákem. To by bylo jupííí. A noc plná vášně! :-o

Před řadou let (byla hubená houbařská sezona) jsem byl nucen používat publikaci, která se (snad) jmenovala Klíč na určování lupenatých hub. Nebyly tam žádné krásné barevné ilustrace, za to perfektní popisy slovní, zahrnující mimo obvyklých také vůni, tvary a barvu výtrusů a dokonce reakce na různé chemické látky. Zní to dost šíleně, jsem ale pořád tady a tedy to fungovalo i když jsem sbíral kdejakou muchomůrku, pavučince, strmělky ... prostě věci, kterých si běžný houbař v lese ani nevšimne (a řada z nich je dokonce rozkopne).
Přiznám se, že jsem měl veliké cukání ji prachsprostě v knihovně "šlohnout" (v té době ještě neexistovaly - u nás - kopírky).
Teď už moc na houby nechodím - jen sbírám čirůvky, žampiony a mlženky, co mi rostou na zahradě. Zkouším si namnožit Jidášovo ucho a už třetí rok se chystám na hlívy (není čas, nejsou lidi).

knedlik - lze předpokládat, že nejsi karbaník a tak máš s výkladem problém. Tedy na vysvětlenou a převedeno do obecné roviny : KIBIC = osoba pouze přihlížející nějaké činnosti a komentující ji způsobem, který jednoznačně prokazuje absolutní neznalost dané tématiky.
Abych se držel "hospodské" rétoriky - dalo by se to lapidárně vyjádřit slovy : "Blbý jak tágo, ale rád do všeho nesmyslně kafrá!" - a proto ta agresivita v závěru cedule.
A pokud si přečteš následující vyjádření kní, bude ti to doufám úplně jasné. Navíc dodám, že se stávám při deštivém počasí poněkud nevrlým.
Mamince vyřiď, ať si s věkem nedělá těžkou hlavu - je to přírodní proces, který potká každého, kdo nestihne zemřít v raném věku a je to především stav ducha. Stejně tak jako jsou 30ti leté stařeny, tak jsou i 80ti leté mladice (i když je občas bolí celý člověk).
A věř mi, že vím, o čem mluvím a jsem přesvědčen, že to platí i pro ženy i pro muže obdobně.

kní - udělalas mi radost. Žižkov nepatřil k mým oblíbeným destinacím a tak mi byla znalost toho krásného sdělení po léta odepřena. Člověk ale nemůže mít všechno a nic s tím nenadělá.
V naprostém rozporu se svými zvyklostmi budu teď citovat báseň, kterou mi poslala moje sestra (a dokonce připojím svoji odpověď na její mejl) :
Veselá bilance

Proč roky počítat,
znát je to na ksichtu,
dlouho jsem důchodcem,
nechodím na šichtu.

Kostra mi rachotí,
jak starej žebřiňák,
už ženský neříkaj
jakej jsem kabrňák.

Bejval jsem sokolem,
metal jsem kozelce,
teď chroupu brambůrky
a prdím při telce.

V pyžamu naruby
oknem zřím do kraje
a je mi šumafuk,
kdo volby vyhraje.

Do hrnku ukládám
svý zuby umělý,
nebudu dál si lhát,
mládí je v prdeli.

Moje odpověď : To jsem ani netušil, že mne Pepa Fousek zná - natož aby mne napadlo, že o mně skládá básně. Nota bene, když jsme se spolu v životě osobně nesetkali (pokud si aspoň pamatuji).

No a navíc jsem si vzpomněl, že jsem tohoto kladenského rozsévače dobré nálady poslední dobou opomíjel a tak jsem nakoukl k němu na web a potěšil se jeho Dopisem přátelům. Pro ty z vás, na které taky doléhá podzim a chtěli by si spravit náladu : http://www.pepafousek.cz/Fouskoviny/Fouskoviny.htm

knedlík - zřejmě jsi našeho hvězdného diskutéra tyzika zaujala natolik, že si o tobě chce s námi všemi podebatit.
Netuším, zda se i v pubech - podobně jako v českých hospodách - vyskytují různé výchovné cedule. Jedna taková mi mimoděk přišla na mysl, byť nemá tu údernost ve virtuálním, jako v reálném světě:
KIBIC DRŽ TLAMAJZNU, NEŽ TĚ PO NÍ MAJZNU!!!
Možná to zní dost brutálně, jsou ale okamžiky v životě lidském, kdy si člověk uvědomí, že přepjatá slušnost není zrovna na místě, není-li přímo nemístná.
No, a jen tak, aby to nepřišlo nazmar, přidám jednu citaci, kterou jsem už při "hadačské éře" nepoužil a která má jakousi souvztažnost :
"Teď pravá nočních příšer doba jest, kde hroby pukají a samo peklo chrlí mor do světa."
Shakespearův Hamlet v Kolářově překladu.