nightlybird diskuze

PUKY - tenax má sice nepochybně pravdu, ale myslím si, že je asi zajímavější - taky s lodí, která je živým organizmem - trilogie začínájící knihou http://www.databazeknih.cz/knihy/xenogenesis-usvit-29384

Dudu - vrtá mi hlavou, co je na té Křesťanově Víle nespisovného - no a potom mne napadlo, jak asi vypadá překlad - byla psaná pro Cohena a pochybuji, že by ji Leo zpíval česky.
Zatím si aspoň Lea pouštím do uší - pro náladu.
A máš pravdu se sumcem, smažit jej je zhovadilost, na dvouvařiči v kuchyňce by se dal tak nanejvýš usmažit pstruh (spíš ale by byly na pánvi vajíčka) - ona ale ta pasáž celá postrádá logiku.
Chtěl bych vidět študáka sedícího v podvečer u řeky s prutem a číhajícího na sumce, když všechny "hoštěnice mají otevříno v hodinu kompletní".

Tak jsem tady jen tak namátkou zalistoval a narazil jsem na zmínku o Whitmanově básni
Oh Captain, my Captain! V době, kdy to bylo aktuální jsem to nějak zasklil, či co a tak to teď napravuji, byť trochu (možná) s křížkem po funuse.

Našel jsem následující překlad :

KAPITÁNE, PANE!

Kapitáne, pane! hrůz tažení už dost;
Loď překonala nástrah všech, nám patří cíle skvost;
Jsme u přístavu, zvony slyším, lidu jásání,
směr kursu vážné, chrabré lodi, láká uznání:
Však srdce! srdce tep!
a rudých kapek pár,
kde kapitána na palubu
srazil smrti spár.

Kapitáne, pane! poslyšte zvony znít:
Vstaňte—to pro Vás prapor plá—Vám přišli zatroubit;
Váš ze stuh kytic, věnců—hold davu ovací;
Vás volají a hledají, na Vás se obrací;
Kapitáne! otče!
Pod hlavu rámě dar;
Snad jen sním, že Vás na palubu
srazil smrti spár.

Kapitán neodpovídá, rty bledé ztichly již;
Můj otec rámě necítí, ni tep, ni vůli zvíš;
Loď zakotvila v bezpečí, vod brázda zklidněna;
Z tak hrůzné cesty, vítězství je šťastná odměna;
Ať jásá břeh, zní zvonů rej!
však krok můj vláčí zmar,
palubou, kam kapitána
srazil smrti spár.

Přiznám se, že si Vrchlického překlad vůbec nevybavuji (ono po pravdě řečeno Whitman není mezi mými extra oblíbenci), ale ten Captain se mi docela líbil.
Překlad je dílem pana Pinkavy, kterého jsem tady mám dojem už zmiňoval.

Tady bude asi každá rada problematická - všechna vydání vycházejí z německých originálů a je otázka, zda nebyly i ty nějak upravované. Osobně se mi jako nejvíc autentické jeví toto vydání: http://www.databazeknih.cz/knihy/jacob-a-wilhelm-grimmove-pohadky-64060
(mohu se ale pochopitelně mýlit). Překlad má být z původního Kinder- und Hausmärchen, o tom je docela obsáhlé povídání na http://de.wikipedia.org/wiki/Grimms_Märchen. Snad někdo fundovanější poradí líp.

Z toho si nic nedělej, to je standardní stav, za pár let to bude ještě horší, to si na to vzpomeneš až za týden a zase nebudeš vědět s kým jsi se o tom bavila. Vím o čem mluvím, jak se léta překulí k osmi křížkům, tak je to rok od roku horší a nejen s pamětí.
A zcela nechtěně jsem tady vytvořil slovní spojení, které možná omladině nic nepoví.

Podle rychlosti je vidět, že se tady najde pár pamětníků. Ano, je to staročeské postní jídlo. Hrách se nechal naklíčit a pak se osmažil. Byla to tedy taková staročeská zbraň hromadného ničení. Už ve středověku si uměli poradit, předkové nebyli žádní blbci.

A přidám ještě jedno, dnes už pomalu zapomenuté slovo, i když je na ně ještě čas.
Copak ve vás vyvolá název pučálka?

Gallerani - kecka je novotvar,původní, běžně používaný název boty byl trampka (podle těch,kdo ji běžně nosili - i když byl chránič kotníku "vyzdoben" siluetou junáka s kloboukem a holí). No jó, kdepakže ty časy jsou....

StrYke - sice ti neporadím, možná ale někoho nasměruji. Mám utkvělý dojem, že jsem kdysi dávno o Donnerově výpravě (?) četl, nebyla to kniha, ale jen povídka, nemám ale nejmenší potuchy od koho a hlavně co to bylo. Napadl mi Bret Harte - v povídkách, co mám od něj doma jsem ale na nic nenarazil (ale stejně má řadu hezkých povídek z období osidlování Západu).
A když jsem tak pátral v poznámkách , narazil jsem na doslova pikantní, s tématem okrajově související informaci. Vážení, až budete grilovat, vzpomeňte si na toto : pojmenování oblíbené pochoutky Barbecue, pochází ze slova „barbacoa“, označující původně karibský rituál, při kterém se na ohni opékal válečný zajatec.

Dudu - tak to je opravdu fór. Korbařův Rej upírů jako jedinou z těch, co jsem vyjmenoval, mám doma a jako první jsem po ní sáhl. Když jsem se koukl do obsahu, vyloučil jsem ji, po Gogolovi ani náznaku, natož povídky. Ano, s raděním je kolikrát značná svízel. Ale co, po letech jsem si aspoň přečetl Nerudova Vampýra a dokonce jsem zase přelouskal Tolstého Upíra (tady tedy jako Ďáblův dům), když už jsem tu knihu měl v ruce, Tolstoj byl vlastně první Rus, který vůbec psal o Upírech a podobných potvorách.

Dudu - tohle sice asi nebude to co hledáš, ale je to mix povídek různých autorů včetně Gogola - http://www.databazeknih.cz/knihy/pulnocni-povidky-28672

Docela svěží dílka jsou také Dostojevského http://www.databazeknih.cz/knihy/fantasticke-povidky-123897.
Ty bych klidně doporučil i čtenářům, které Dostojevskij odrazuje svými "tlustými" romány. Tak říkajíc "na rozjezd".
A stejně tak bych doporučil čtenářům, které láká gotický román třeba Hoffmanna - http://www.databazeknih.cz/knihy/fantasticke-povidky-123897 nebo http://www.databazeknih.cz/knihy/dabluv-elixir-99058
Je to snazší a čtivější než Mnich nebo třeba Poutník Melmoth

HTO - já jsem správně tušil, že s Demlem nezklameš. Pokud jde o Máchu - znám plno lidí (dokonce i tady na DK), co je musí omývat i při četbě českého originálu. Nedivím se tedy tvému stavu při četbě anglického překladu.
Dell - opět musím souhlasit, také vnímám překladatele u básní jako rovnocenného partnera s autorem. Proto také raděj používám místo přeložil výraz přebásnil. Aniž bych tedy chtěl snižovat překladatele prózy.
Lector - musím poděkovat. Problematika autorských práv k překladu mi dosud nikdy na mysl nepřišla a musí to být opravdu někdy pořádná fuška, přeložit třeba jednoduchou větu "Byl deštivý listopadový den" tak, jak ji zatím nikdo nepřeložil. A ta Kantůrkova ukázka je krásná - v podstatě jak věcně, tak i jako slovní hříčka. Když se nad tím člověk zamyslí, musí se často nad některými komentáři tady k překladům opravdu pousmát. Rád bych věděl, jaká je jejich jazyková vybavenost, že kritizují profesionální překladatele. I když jsem ochoten připustit, že to někteří "berou hákem" jako byznys. To ale ostatně i mnozí rádoby "spisovatelé".
Ale tou poslední větou s omluvou.... To jsi snad nemyslel vážně, asi nechodíš do hospod, Nevěřil bys, co všechno se za řeči vedou.
Alix - stálou svěžest a čirou mysl nejen po celý rok (když už jsi s tím tedy začala).

Ukvapil jsem se, s Havranem bude problém! Já ho nemám, knihovna jej nemá. To znamená, že jej musím někde schrastit, je otázka za jak dlouho.
A aby zatím jen tak řeč nestála, vsunu tady (pro pobavení) odkaz na jednu úvahu o překladu Havrana =
http://czechfolks.com/plus/2010/09/19/eduard-svetlik-jak-jsem-prekladal-havrana/
No a aby tady toho nebylo málo vznesu otázku, která se bezesporu nabízí v souvislosti s překlady : Co je důležitější, věcný ( takřka materialistický) překlad nebo přenesení "ducha či idey" textu. Možná si řeknete - co to sem tahá! Speciálně u Havrana to má význam.
Havran se totiž řekne anglicky the Rook a the Raven použitý Poem je krkavec, alespoň ornitologicky. Oba jsou černí, vzhledem podobní, ale....

Dell - tou ukázkou z předmluvy jsi mi opravdu udělala radost. Ano, dokážu pochopit, čím ti "pila krev" i to, čím tě pobavila.
Na rozdíl od tebe jsem si ji já doslova náramně užil. Pro mne to bylo něco jako cesta časem, vrátil jsem o víc jak půlstoletí zpátky v čase. Opravdu netuším, jak ten autor znal dobře Johanna - měl jsem ale pocit, že musel dobře znát mne. S výjimkou třetí věty a drobných nesrovnalostí v textu - jako by o mně psal. Zažil jsem takřka pocit "déjà vu" a dokonce jsem pár letmých sekund uvažoval o variantě pořídit si nějakou Ulriku (už by byl nejvyšší čas, dokud ještě dýchám). Na štěstí jsem si uvědomil prakticky okamžitě, že nejsem ani básník, ani šlechtic, natož movitý (nemluvě o tom, že by mne moje drahá roztrhla jak hada) a vrátil jsme se do reality. Byla to ale hezká vzpomínka.
A hlavně je to krásná ukázka subjektivního vnímání textu. a tím se současně dostávám k

Viki9 - je to zajímavý experiment, je celá řada nejen básní, ale i knih přeložených různými lidmi různě. S knihami - to vypouštím zcela (z časových důvodů), ale u básní to nepochybně vyzkouším (až si na to najdu chvilku času) a výsledek tady sdělím (sám jsem na něj zvědavý). Otázka je,jestli se někdo další (aby to byl zajímavější pohled) přidá.

No já jsem na tom takřka podobně jako ty - s jedním malým rozdílem, že ani náhodou nehodlám už Fausta číst. Je to dáno mou obecnou averzí k čtení čehokoliv, co připomíná divadelní hru, filmový scénář atp. (formou pochopitelně), mým stylem čtení jakýchkoliv poeticky se tvářících textů a snad i leností danou věkem. Navíc trpím odporem cokoliv (v četbě) plánovat a při jejím výběru se nechávám unášet a vést "inspirací okamžiku". Jistě, mám seznam knih, se kterým chodím do knihovny (pokud jej nezapomenu doma),ale není to pro mne nic daného a ortodoxního.
Teď třeba čtu Fulcanelliho Tajemství katedrál a snažím se číst(?) Gravese The White Goddess.
No a překlady - ty už vůbec neřeším, na to mi už času tolik nezbývá.

Je jasné, že i v individuální obecné rovině platí staré přísloví :"Někdo holky, někdo vdolky!"
Objektivní pravdě se ale podle mne nejvíc blíží názor Marlowa. Má nejen klobouk, ale i pod kloboukem, takže nejen s tímhle, ale i s jinými jeho názory v podstatě bez výhrad souhlasím.

Lanýži, jsi takový hloubal, pověz nám tedy, kolik asi času jest potřeba, než jádro vlašského ořechu vzroste na lidský mozek?

K tomuto příspěvku jsem byl inspirován přítelkyní Dell a tvým zájmem o Demla Vikoušku.

Jakub Deml - Moji přátelé, 1913

Dell - proboha, jak bys mne ausgerecht ty mohla znechutit. Naopak, zchutila jsi mne natolik dnešní promluvou, že jsem si Moje přátele svým oblíbeným způsobem získal a zařadil do své e-knihovny (blbě se to sice čte, nezabírá to ale místo a nepráší se na to - už toho mám okolo 500 GB).
Co má konec konců člověk dělat, když mu přátelé, pacholci jedni, postupně jeden po druhém prchnou jak dým, když oheň dohoří.

Marbo - asi mám ještě útlum, jediné, co mi přišlo na mysl je tohle = http://www.databazeknih.cz/knihy/tracyho-tygr-12634
I když ti tygři nejsou vlastně tygři a stěží je možno označit je za smutné a Saroyana bych taky jako autora beat generation nevnímal. No co, třeba ti někdo poradí líp.

Ke konci roku se u mne vyskytuje zpravidla pravidelně jakýsi podivný úkaz - podobně jako Ferlinghetti na papíře, mám já jen v palici, lunapark v hlavě - tento jev, který byl v dobách nenávratně minulých nepochybně způsobován nezřízenou konzumací, je v současnosti bez vnějších příčin a je nejspíš projevem chátrání těla i ducha. Mimo jiné se tento podivný stav projevuje absolutní nechutí k jakýmkoliv oslavným rituálům včetně konvenčních zdravic.
Takže se s tím smiřte a nespílejte mi víc nežli je zdrávo - houby víte, jak dopadnete vy na stará kolena.
No, ale abych nebyl jó taký neruda, vložím tady pro všechny, které by to případně mohlo zaujmout, Ferlinghettiho Lunapark - je to v Zábranově překladu, provedené pěkně povedeně graficky a v *.pdf = https://www.honzakovapoezie.cz/.../lawrence-ferlinghetti---lunapark-v-hlave.pdf.. (když už jsem jej tady zmínil). Neděkujte mi, stejně jsem to před časem kdesi upirátil.