Pablo70 diskuze

Vzkazy z nesmírné dálky času, které nebyly vpustěny do Geneze, vyprávějí, že Bůh napřed stvořil ne Evu, ale Lilitu. Když Lilita prohlédla, svět se prý rozveselil, neboť byla krásná. Připadalo mu, že teprve teď dostal oči. Ale byla také rychlá a bystrá, a to jí bylo na závadu. Adam a Lilita, oba zamilovaní, oblíbili si hru, která záležela v tom, že pozorovali věci kolem sebe a dávali jim jména. Zatímco intuitivní, rychlá Lilita jména po citu uhadovala, vědečtější, důkladnější Adam se při hře opožďoval a měl z toho mindrák. Bůh si toho povšiml, a protože měl s Adamem zvláštní záměry, odsunul rychlou Lilitu na jinou rovina a stvořil Adamovi Evu, ženu stejně krásnou a stejně bystrou, ale modrookou a taktnější. Nepředbíhala. Od těch časů černooká Lilita, která ani na jiné rovině nepřestává Adamy milovat, navštěvuje je v noci, když spí. Stává se, že se za tmy náhle přehoupne spoza obzoru tajemná kavalkáda snů: to Lilita se blíží, aby spící Adamy pomilovala na připamatování, že všechno, co je krásného, je podmalováno tmou. A že tma je všeho grunt. Básníci, kteří žijí podobojí, vědí nejlépe, že si člověk k světlu musí ukrojit také noci. Noc je křesadlo úsvitu. Střenka, ze které vyletí blesk.
(Josef Palivec - Poezie stále budoucí. In.: Via Dolorosa. 68 Publishers, Toronto 1977)

LILITH - je noční démon známý Babylóňanům a Židům. Uvádí se většinou ve společnosti ženských démonů Lilu (Alul, Alal) a erotické babylónské ďáblice Ardatlili, což znamená "služka noci".
V židovské mystice byla Lilith první manželkou Adamovou a byla jako on stvořena z prachu země. Adam a Lilith byli prý k sobě připoutáni zády, pak je bůh odloučil. Lilith však od Adama odešla a když neuposlechla božího rozkazu, aby se k němu vrátila, tu teprve byla z Adamova žebra stvořena Eva, která podle toho byla až druhou manželkou Adamovou. Po svém "rozvodu" s Lilith žil prý Adam 130 let sám, než mu bůh stvořil Evu.
Podle židovské pověsti strojí Lilith úklady novorozeným dětem, a to chlapcům do osmého a děvčatům do dvanáctého dne jejich života. Obranou proti ní jsou jisté modlitby a amulety.
(In.: V. Vondráček - F. Holub : Fantastické a magické z hlediska psychiatrie)

Když jsme jeli na výlet a přejížděli jsme zapadlé vísky s bídnými silničkami, maminka naříkala, že nás dnes vezou přes "pěkný Hačaperky".
Synonymum pro zapadlou ves, kde dávají lišky dobrou noc vzniklo spojením:
hacě = gatě, tzn. podvlékačky + perk, -a/-u m.; z bërc = jalová hornina (v starých dolech na stříbro). Dohromady posměšně cosi jako podvlíkačky z hlušiny (výkopové hlíny s kamením), po kterých jsme museli jet.

Jak jste říkali takovým místům u vás?

"Bůh dej lehké odpočinutí mému dědovi," řekl. "Vyznal se v ženách, protože je měl velmi rád a ony mu také dávaly, co mu patřilo. Žehnám ti, Alexisi, řekl mi jednou, ale dej si pozor na ženy. Když Bůh vyňal Adamovi žebro - buď prokleta ta chvíle - , aby stvořil ženu, ďábel se proměnil v hada, popadl žebro a vzal roha... Bůh se za ním pustil, dohonil ho, ale ďábel mu vyklouzl a Bůh držel v rukou jen jeho rohy. Dobrá hospodyňka, řekl Bůh, hněte těsto i lžící. Já zase z čertových rohů stvořím ženu. Stvořil ji tedy k našemu neštěstí, milý Alexisi. Kdekoli se dotkneš ženy, držíš ďáblův roh, a proto si dej pozor hochu. Ukradla v ráji jablíčka, dala si je za ňadra a teď se prochází a naparuje - ať se má dobře. Okusils ta jablka? Jsi ztracen. Neokusils? Také jsi ztracen. Co ti mám, chlapče, poradit? Dělej, co uznáš za dobré. To mi řekl nebožtík děd, ale já jsem z toho nebyl moudrý. Dal jsem se obvyklou cestou a šel jsem za ďáblem."
(Nikos Kazantzakis - Alexis Zorbas)

Každý muž pak v sobě nosí svoji Evu a žena svého Adama. Muž v naší kultuře musí potlačovat ženské rysy a ženy potlačují mužské rysy. Tím, že - teď mluvím za muže - potlačujeme ženské rysy, vede to přirozeně k jejich nahromadění v našem nevědomí, kde se soustřeďují a vytvářejí jakési imago ženy, takže muž často podléhá touze získat tu ženu, která nejlépe odpovídá onomu imagu - typu nevědomé ženy, ženskému koncentrátu v jeho nevědomí.
(In: Josef Jonáš - Tajenky života)

"Ženy!" řekl Hamlet. "Eva, Lilith,
Kobold, Empusa, Lamie!"
"Koho jste to jmenoval?" zeptal jsem se.
Řekl: "Ale jednu ženu všech žen
Adamových!"

(In: Vladimír Holan: Noc s Hamletem)

Čížek

Opat dal do misky ptáčka
a hlídat ho nechal žáčka,
a že byl zvědavý žáček,
zpod pokličky uletěl ptáček.
Ty ať vždy poslušně stojíš
a příkaz, jak můžeš, ať splníš,
nebuď též jako ten Adam,
a vykonej, o co tě žádám.

(In: Claretus - Exempla)

"Víš, Karle, moc lidí říká, že blues vzniklo z kostelní hudby (gospelu), ale to je lež. Blues se zrodilo, když Bůh řekl Adamovi a Evě, že mají opustit ráj."
(Z rozhovoru kytaristy Carlose Santany s bluesmanem John Lee Hookerem. In.: John Lee Hooker, Continuing Saga of the Boogie King. Down Beat 2/1990)

Význam Evy: Kdyby Bůh nestvořil ženu, muži by neměli koho obviňovat za své chyby.
(In.: Bruce Lansky - 2. zákon matky Murphyové)

Profesor Jan Císař

https://magazin.aktualne.cz/kultura/ve-veku-89-let-zemrel-divadelni-teoretik-a-ucitel-jan-cisar/r~556773a89d5111ebb234ac1f6b220ee8/

Chudák každý člověk, který se vyznačoval něčím neobvyklým, měl nápadnou bradavici, ryšavé vlasy nebo tělesnou vadu. Bylo mu to přičteno k tíži, protože zvláštní znamení měl i první bratrovrah v dějinách Kain. Jako prvorozený syn Adama a Evy byl vlastně prvním dítětem na světě. A jak se ukázalo, už si na něj přinesl spoustu komplexů.
(In.: Co to je, když se řekne... Kainovo znamení)

https://dvojka.rozhlas.cz/kainovo-znameni-7602673

Cosi se ve světě hnulo... Vůdcové a národy patří minulosti. Přišly je vystřídat osobnost, proroctví svobody. Jednotlivý lidský život se stal příběhem Božím, naplnil svým obsahem prostranství vesmíru. Jak se říká v jednom hymnu na Zvěstování - Adam se chtěl stát Bohem a neuspěl, nestal se jím, a teď se Bůh stává člověkem, aby učinil Adama Bohem - "člověk se Bohem stane a Boha Adama stvoří."
(Boris Pasternak - Dr. Živago)

"Hlavu měla stranou a dívala se jako kvíčala na roháč." píše K.V. Rais v Zapadlých vlastencích. Máte někdo páru, oč se jednalo? Co to byl roháč?

O nazlátlé kdouli se říká, že právě ona byla tím jablkem, jež vábilo Evu, ale Řekové a Římané zasvětili toto vonné ovoce Venuši, kterou často zobrazovali s kdoulí v ruce (byl to dárek od Parise, jímž chtěl vzdát hold její kráse). Pojídání kdoulí o svatbách symbolizovalo očekávání sladkých a radostných dní po svatbě.
(John Case - Chvála hudby)

To všechno zřejmě koření kdesi v ráji. Eden, jak si ho tu představují, je možná bájetvorným promítnutím příjemných okamžiků ze zárodečného období, dožívajících v podvědomí. Naráz líp chápu poděšené gesto Masacciova Adama. Zakrývá si tvář a chrání si zrak, to, co mu náleželo; v té malé noci uvnitř dlaně ukrývá poslední krajinu svého ráje. A pláče (poněvadž je to i posunek, jenž doprovází pláč), když si uvědomí, že je to marné, že opravdový trest už začíná: zapomenutí edenu, to znamená hovězí smířenost, laciná a špinavá radost z práce, pot na čele a placená dovolená.
(Julio Cortázar - Nebe, peklo, ráj)

https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Soubor:Masaccio_expulsion-1427.jpg

Právě že jsi nejkrásnější,
jsi, Maria, nejčistější
a poškvrna není v tobě,
samou máš čistotu v sobě!

Tvůj jest byla Eva matka
obraz, než kousla do jablka,
jsi v první své nevinnosti,
v první neporušenosti.

Z čisté kosti kost jest byla,
když žena muži přibyla,
tělo tělu nápodobné,
s rovnou čistotou ozdobné.

(Adam Václav Michna z Otradovic - Druhé nepoškvrněné početí rodičky boží. In: Česká mariánská muzika. 1647)

Zemřel Miloš Trýzna, známý výtvarník a držitel Kulturní ceny města Trutnova

https://trutnovinky.cz/zpravy/z-trutnova/2021/duben/zemrel-milos-tryzna-znamy-vytvarnik-a-drzitel-kulturni-ceny-mesta-trutnova/

"My dva jsme jako Adam a Eva, kteří se neměli čím zahalit na začátku světa, a my jsme teď právě tak nazí a vyhnaní na jeho konci. A my dva jsme poslední vzpomínkou na to všechno nesmírně veliké, co bylo stvořeno na světě za tisíce let mezi nimi a námi, a na paměť těchto zmizelých zázraků dýcháme a milujeme, pláčeme a držíme se jeden druhého a lneme k sobě navzájem."
(Lara Živagovi. In.: Boris Pasternak - Dr. Živago)

Had, který pokoušel Evu, se skryl v trsu banánů. Tady někde má svůj původ i latinský název banánů "musa paradisiaca" (rajské ovoce) nebo "musa sapientum" (ovoce poznání).
(Max de Roche - Pokrmy a láska)

2. část
Rozuměly by nám naše (pra)babičky?

Na drink chodíme nejradši v době happy hours, abychom ušetřili money, místo
inteligentní konverzace se spolusedícími pak čumíme na displeje
inteligentních phonů, a pokud už dojde na výměnu informací, tak maximálně o
tom, jaké je zde heslo na wifinu, jakou apku kdo má, jakou platformu a
nejnovějšího androida, vyčendžujeme si flashky nebo USB, posíláme
multimediální zprávy. Místo večírků pořádáme party, kde posloucháme popík,
haus, oldies či elektro, dýdžejové naše uši zásobují různými remaky. Do sebe
pak na rautech ládujeme finger food, bagety, sendviče, tacos, burritos,
hotdogy, churritos, burgery, popcorn, cheescaky, pannacottu. Obsluha bývá
nahoře bez, nebo místo oblečení mají slečny na těle body-painting.

Wau! Jsme přece světoví.