Alena Mornštajnová

Mám přečtené všechny čtyři knihy pro dospělé. Každá je jiná a každá je úžasná. Paní Mornštajnová je pro mne jednou z nejlepších současných spisovatelek. Její knihy jsou velmi čtivé, zachytí vás drápkem a nepustí dokud nedočtete. Její čeština je dokonalá. A čeho si hodně cením je, že všechny příběhy jsou uvěřitelné.
Tak teď mě už zbývá jenom Strašidýlko Stráša. Už ho mám přichystané, o víkendu začínáme číst s vnučkou.

Pevně doufám, že pro nás, čtenáře, už chystá paní Mornštajnová nějakou novinku. Moc se těším na další čtenářský zážitek.

Nepochopitelně přeceňovaná autorka. Vždyť se jedná o průměrnou konzumní četbu do vlaku, opravdu mnohdy hraničící s kýčem. Komu se líbí takové jednoduché příběhy a jednobarevné vylíčení postav, dobrá, nic proti tomu, ale prosím, není to kvalitní literatura. Taková trošku modifikovaná Moniová - aby to nebylo zas tak kór blbě prvoplánové. Je to čtivé, to je klad.

Pište dál! Takhle skvělou knihu jsem dlouho nečetla (Hana). Už si objdnávám všechny další :)) Děkuji!

Mám tři nejoblíbenější české spisovatelky, Alenu Mornštajnovou, Lenku Chalupovou a Michaelu Klevisovou. Umí všechny tři napsat příběhy, které člověku plynou jako film. A jsou důkazem, že česká literatura je kvalitní a stojí ji za to číst.

Hana - skvěle napsaný román

Přečetl jsem všechny romány od Aleny Mornštajnové a pokládám je vesměs za díla mimořádně zdařilá. Oceňují především silné příběhy vyprávěné civilním způsobem, bez zbytečného patosu a přehánění, přitom však poutavě a velmi citlivě.

Její Hana mě nadchla a po přečtení Hotýlku se autorka stala mojí oblíbenou.
Teď jen čekám v knihovně, až se na mě dostane řada na zapůjčení jejích dalších knih (a že je to fronta dlouhá na několik měsíců) - moc se na ně už těším :-)))
Její knihy figurují i na seznamu mých dárků.

Četla jsem Hotýlek, Slepou mapu a Hanu, všechny čtivé, ze života o obyčejných lidech a vynikající paní spisovatelka je přitom úplně obyčejný pohodový člověk. Byla jsem v knihovně na besedě a bylo to úžasné a zajímavé. Moc se těším na Vaše další knihy!

Kde se vzala tato dáma? Úžasný talent. Doufám, že bude psát dál a hodně, ale že si zachová tu svěžest a originalitu. Neuvěřitelně mě baví. Mohl bych ji číst od rána do večera a od večera do rána. Howgh!

Četla jsem Vaši knihu Slepá mapa,mohu říct,že tak pěknou knihu jsem dlouho nečetla.Děkuji a pište dál,těším se.Ludmila

Zatím jsem od paní Mornštajnové přečetla jen dvě knížky - Hanu a Tiché roky - ale obě jsem přečetla se zaujetím. A u obou jsem našla jedno společné. Příběh o lidech, kteří nejsou dokonalí a kteří dělají chyby. A líbí se mi, jak autorka svým popisem dokáže dokonale vykreslit postavy a přiblížit jejich myšlenky a reakce. Tím nám čtenářům umožní se do celého vyprávění ponořit tak, jako bychom příběh zažívali my sami. A hodně pomáhá, že to jsou příběhy z našich krajin. Tím jsou mi ještě bližší, protože lidé z jejích příběhů reagují jako lidé v našem okolí.
Mám ráda příběhy ze života a proto jsem si paní Mornštajnovou přidala mezi mé oblíbené autory a kromě dočtení již vyšlých knížek budu netrpělivě vyhlížet i ty nové :-).

Paní Mornštajnovou (to přijmení mi dělá stále trochu problém ) jsem si zamilovala.Úžasná vypravěčka poutavých příběhů napříč generacemi a režimy.Je mi přes třicet,nepamatuju si bývalý režim,ale z vyprávění rodičů a paní spisovatelky je mi blíž naše historie z více úhlů pohledů.Styl psaní je úžasný,skvěle volená slova a popisy charakterů postav jsou báječné.Těším se na další díla této úžasné spisovatelky.

Tak mi to připadá, že paní Alena Mornštajnová tak nějak tiše a nenápadně kromě jiné práce píše knihy. A ejhle! Ty knihy jsou velmi dobře napsané, krásné a úspěšné. Jak Slepá mapa, Hotýlek i Hana nejsou jen pouhým příběhem, ale hrdinové (především hrdinky) jsou konfrontovány se zásadními dějinnými událostmi Československa, které tak výrazně zasáhly do života obyčejných lidí. Po přečtení ve Vás nadlouho zůstanou pocity a vzpomínky vztahující se k té či oné době v našich dějinách a možná si vzpomenete, jak se dějiny dotkly právě té Vaší rodiny a Vašich předků. Už se těším na Tiché roky a další tvorbu této současné české spisovatelky.
Tiché roky i Listopád jen potvrzují vysokou kvalitu a úžasný čtenářský zážitek literární tvorby paní Aleny Mornštajnové (5.9.2021)

Jsou dvě spisovatelky, které mi opakovaně dávají vědět, že kvalitní česká literatura ještě žije :-) Obě jsou úžasné .... Alena Mornštajnová a Kateřina Tučková. Alena Mornštajnová na mě působí jako zjevení, které si musíme hýčkat. Lehkost s jakou píše své obsahem naprosto nelehké knihy je obdivuhodná. Její popisy charakterů postav jsou úžasné. O tom, že knížky nejdou minimálně několik týdnů dostat z hlavy, snad ani nemá cenu psát. Okamžitě bych zařadila Hanu, Hotýlek i Slepou mapu do povinné četby na SŠ.... Ony by ty " děti " aspoň skutečně pochopily, co se jim to vlastně učitel dějepisu snaží říct :-) Děkuji a smekám ......

S velkou radostí si paní spisovatelku přidávám do svých oblíbených autorů, přestože jsem políbená pouze její jedinou knihou. Chystám se i na ty další. Ale už jen kvůli Haně... Děkuji. Napsala jste to parádně!

Tak jak více než dva měsíce přemýšlím nad románem HANA, tak už víc než týden vstřebávám setkání s autorkou - Alenou Mornštajnovou.
Vystupuje zároveň sebevědomě a pokorně. Přirozeně. Na otázky reaguje pohotově. Má dar vyprávět - o svém životě, o svých knížkách.
Zaujaly mě informace o akrostichu na obálce románu HANA i o osudech postav, které inspirovaly Alenu Mornštajnovou k napsání tohoto románu.
Těším se na další knížky.

Zatím se mi líbilo na pět hvězdiček vše, co autorka napsala. Doufám, že brzy vyjde něco nového! Je fakt, že mě nenapadlo přečíst si Strašidýlko Strášu, když je to knížka pro děti, ale když jsem viděla komentáře k ní, začala jsem přemýšlet, že změním názor. :-)
Mně osobně se Hana líbila asi nejmíň, připadala mi hodně depresivní a ponurá, ale i tak jsem jí přečetla jedním dechem. K Hotýlku a Slepé mapě nemám nejmenších námitek, tu jsem dokonce četla dvakrát! Mám blbý zvyk zhltnout knížku strašně rychle, pokud mě chytne a občas mi přijde, že je škoda, že už skončila. Tak jsem si Slepou mapu prostě přečetla ještě jednou, a i když jsem věděla, jak to dopadne, bavila mě úplně stejně jako poprvé.

Naše autorka mě nejen překvapila, a to mile, ale ještě je v jejich hluboce lidských příbězích, nějaké to tajemné plus, které ani nejde popsat, ale díky němuž čtu knihu a zároveň vstupuji do osudů lidí, které nám ta slova zprostředkovávají.
Stáváme se součástí příběhu. Každý život je jedinečný a nenahraditelný. Na mnohé postavy z jejích knih bychom chtěli zavolat : Nedělej to ! To je chybné rozhodnutí !
Ale my známe historii. Víme že byla válka, totalita, normalizace. Postavy jejich románů to netuší. Žijí, pracují, milují a kolem nich se se snáší temnota doby. Knihy autorky mě nutí přemýšlet, jak bychom se rozhodovali my. Jak se rozhodneme teď, když nevíme, CO nám přinese budoucnost. Děkuji, a přeji nám všem, aby těch knih napsala co nejvíce. Potřebujeme připomenout mnohé z naší minulosti, aby naše budoucnost neztratila naději.

Autorka je především výborná vypravěčka. Její knihy se čtou jedním dechem a čtenář má pocit, že nečte, ale že mu běží před očima film. Těším se na další knihu, i když mám trochu obavy, aby se paní Monštajnová časem nezačala tématicky opakovat. Za mne zatím nejlepší Hana díky opravdu silnému lidskému příběhu.