Arthur Charles Clarke

Arthur C. Clarke. Spisovatel, který viděl dál než vědci. Narodil se v rodině s hlubokou pošťáckou tradicí. Jeho matka i otec pracovali na různých poštách v hrabství Somerset. Jak Arthur navázal na rodovou tradici, ovšem překvapilo nejen jeho nejbližší, ale celý svět. V roce 1945, o 12 let dřív než člověk vypustil do vesmíru první satelit, jasnozřivě navrhl geostacionární spojovací družici. U nejširší veřejnosti je ovšem známý především jako legenda světové science fiction.

Ku Clarkeovi a jeho spolu-velikanom sci-fi, ako Asimov, Bradbury, Pohl, Vonnegut, P.K.Dick. Vsetko co bolo pred nimi napisane bolo ine. Oni dali SCI-FI punc vazeneho zanru a nebola uz len fantaziou pre mladez a oddychovka. A rovnako ako nam pomaly poodchadzali, uz nic nebude take ako za ich ery. Dnes je fantastika uz tak rozsiahly a kosaty les, ze sa v nom mozete stratit na cely zivot. Ale nik pokial viem, uz nema taky dosah a renome, a nespominam si na ziadneho sucasneho autora fantastiky ktory by dosahoval svojim menom vseobecne povedomie citatelov trebars aj z tzv. mainstreamu. Ako mali tito pani. Su klasikmi a cakam na dalsich.

Clarke je u mňa vážnym kandidátom na najobľúbenejšieho sci-fi autora. Cením sa na ňom najmä to, že ako jeden z veľmi mála dokáže čerpať inšpiráciu z reálnej fyziky a astronómie a nepotrebuje sa opierať len o fantasmagórie. Dokonca i mnohé jeho staršie diela, v ktorých už niektoré veci boli poznaním prekonané, sú silnejšie a reálnejšie než nejedno sci-fi napísané v 21. storočí. Jeho vzdelanosť a z toho vyplývajúca vernosť je taká sugestívna, že som v minulosti pri čítaní mnohých jeho diel cítila silné napätie, priam také, ako keď som sledovala reálne kozmické misie. Intenzívne som dej prežívala s postavami aj bez toho, aby mi ich pocity boli dopodrobna približované. Čo ale neznamená, že by nebolo ešte lepšie, keby pocity postáv neboli dopodrobna priblížené. Málo „človečiny“ – to je vec, ktorá Clarkovi býva vyčítaná častejšie. A niektoré jeho diela zase žiaľ pôsobia tak, akoby sa silou-mocou snažil zavďačiť publiku a pchať do nich „človečinu“ spôsobom, ktorá im v mojich očiach sympatie naopak uberala. Ale každý autor má lepšie i slabšie práce.

A.C. Clarke předpověděl vznik internetu na rok 2001. O mnoho se nespletl, ale stejně byl vývoj rychlejší....

Četla jsem od něj všechno a opakovaně. Žádný jiný autor sci-fi mě tak neoslovil, jako Clarke.

Jeho sci-fi není vlastně ani sci-fi je to vizionářské využití již známých technologií nebo uvěřitelných technologií v budoucnosti. Třeba už jen vesmírný výtah, nano vlákna atd. ... V tom je jeho genialita

Pro mě osobně nejlepší spisovatel a nejenom sci-fi. Už od první knihy, kterou jsem od něho četl (již si nevzpomínám, která to byla) mě uchvátil a drží mě to dodnes. Vlastním cca 40 jeho děl včetně několika sbírek povídek a opravdu jen o minimu z nich můžu tvrdit, že jsou průměrné. Nejradši mám tetralogii o Rámovi. A jen doufám, že se dočkám kvalitního zfilmování prvního dílu. Prostě nadčasoví autor, kterých mnoho není a nebylo. Král !!!

Byla by škoda připravit čtenáře, který dotyčný text nezná, o to, co o Arthurovi C. Clarkovi napsal jeho velký přítel Isaac Asimov a co na to sir Arthur odpověděl.

Asimov: Musím vám na Arthura něco prozradit. Známe se už nějakých čtyřicet let a celou tu dobu jsme si ani na chvíli nepřestali vyměňovat láskyplné urážky. Je to určitá forma, kterou si muži dávají najevo náklonnost.
Například loni havarovalo v Iowě letadlo, asi polovina pasažérů se zabila a polovina přežila. Zjistilo se, že jeden z cestujících zůstal během katastrofálního pokusu o přistání klidný, protože si četl román Arthura C. Clarka. Tento fakt se objevil v novinářském článku. Arthur, jak je jeho zvykem, okamžitě článek miliónkrát oxeroxoval a poslal ho každému, koho znal nebo o kom kdy slyšel. Dostal jsem taky jeden a pod mou kopii Arthur rukou připsal: „Škoda, že nečetl některou tvou knížku. Byl by celé to děsné dobrodružství zaspal.“
Bylo jen dílem okamžiku poslat mu dopis tohoto znění: „Naopak, tvou knížku četl proto, že kdyby padlo, smrt by byla spásným vysvobozením“.

Clarke: Jedna drobná oprava: Nerozeslal jsem milion kopií toho článku v Time, o kterém se Isaac zmiňuje. Poslal jsem jen jednu — samotnému Isaacovi, protože jsem věděl, že zbytku světa už to dá k lepšímu sám.

Nadčasový král a génius sci-fi tvorby. Z jeho knih jsem nenašla jedinou,která by mě nechytla hned od první stránky.

Vůbec nejsem technický typ. Neznám značku našeho auta, dodnes po strčení klíče do zámku nevím, kterým směrem se odemyká a kterým zamyká. Clarke je představitelem hard sci-fi, kladoucí důraz na technické možnosti budoucnosti, popis nových technologií, fyzikální zákony a podobné. Čtu ovšem Clarka jedním dechem, považuji jej za jeden z vrcholů vědecko-fantastické literatury a jen málokdy se do knih ponořím s takovým zájmem jako tomu bylo u Setkání s Rámou nebo Vesmírných odyseí.

Takže jestli tohle není důkaz geniality (Clarkovy, ne mé), tak pak už nevím!

Král kralevič vší Space Opery. Co by si svět bez něj počal?

U Clarka je znát, že je to fyzik. Jeho sci-fi nejsou přitažené za vlasy. Kdyby se trefil do jiné doby nepřeplněné grafomany v téhle oblasti, mohl z něj být nový Jules Verne.