Karl May
Karl Hohenthal · pseudonym
německá, 1842 - 1912
Diskuze (57)
Přidat příspěvek
Karel May byl jedním z největších fabulátorů světové literatury. Díky své fantazii napsal stovky knih a stvořil ikonické postavy, které dodnes milují miliony čtenářů i nečtenářů. Jeho popisy krajin a lidí v nich žijících jsou fascinující, bohaté a barvité, mnohem detailnější než v turistických průvodcích. Takhle to dokáže napsat pouze cestovatel z hluboké znalosti a vlastní zkušenosti, ale May většinu těch míst a národů nikdy nenavštívil. Zadostiučinění a ovací vděčných čtenářů se dočkal doslova pár dnů před svou smrtí.
Myslím, že málokto nepozná meno ako Winnetou, alebo Old Shatterhand a tým je povedané všetko... Starí, či neskôr narodení, každý z nich si odniesol svoju dávku pravdy, odvahy, múdrosti a spravodlivosti. Preto s kľudom môžeme povedať, že tento pán svojou tvorbou formoval, aspoň z malej časti, charakter veľmi veľa ľuďom. Jeho diela nezmiznú zo sveta tak skoro.
Kdo nemá rád Karla Maye, zřejmě ještě žádnou mayovku nečetl. Protože jakmile si něco od něj přečte, okamžitě změní svůj názor.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-stredni-evropa-neznama-kapitola-ze-zivota-karla-maye-autora-vinnetoua-zatkli-v-ceske-stodole-218743
Ano. May je základ pro všechny, kdo nečetl, jako by nežil :o) Brzy doporučím vnučce!!!
Vždycky jsem si myslel, že mayovky jsou hlavně klučičí záležitost. Amerika, pušky, jízda na koních, pouta, mučednické kůly, ale také Balkán, Afrika i Blízký východ.
Zřejmě v tom však bude hlavně to dobrodružství a touha poznávat cizí kraje prostřednictvím poutavého vyprávění. Když si tady čtu u různých mayovek nadšené vzpomínky a komentáře žen a dívek, říkám si, kde jsem na tom úsudku byl, Karel May se přece musel líbit úplně všem!
Autor ktorý mi v detstve vzal ruku a priviedol ma k čítaniu spolu s pánom z Francúzska menom : Jules Verne. May vytvoril tak bohatý svet, že je priam nemožné všetko sčítať a opísať. Vytvoril dokonca svoj vlastný literárny štýl zvaný " Mayovky ".Mňa najviac samozrejme fascinovali príbehy zo severnej Ameriky a južnej Ameriky kde sa jeho príbehy vždy točili okolo indiánov. Winnetou, Petrolejový princ, Syn lovca medveďov, Duch Llana Estacada, Za pokladmi Inkov atď....veď tie romány pozná každý kto čítal Maya. Skvelé príbehy, skvelé dobrodružstvá ktoré vždy lákali malých chlapcov, no kto by sa nechcel hrať na Indiánov ?:)
Pred pár rokmi bol u mňa na návšteve kolega. Veľmi ho udivili 'mayovky' v mojej knižnici. Potom sa usmial a povedal: ,,Som rád, že i ty máš temné tajomstvo. " :D
Ale nie, Karl May nie je moje temné tajomstvo.
Je to autor, ktorý sa vzpiera akémukoľvek racionálnemu hodnoteniu. Neviem ako, ale jeho knihy pôsobia na tú časť mozgu, kde som chlapec. A tak si dokážem jeho príbehy užiť aj v dospelosti, napriek ich naivite (a to značnej).
V detstve patrili medzi moje najobľúbenejšie knihy od autora tieto - Winnetou III, Syn Lovca medveďov a Duch Llana Estacada. Samozrejme, mal som obľúbené postavy: Hobble Franka a hadži Halefa Omara ben hadži Abul Abas ibn hadži Davuhd al Gosarah.
A trochu inšpirovaný Karlom Mayom som v trinástich napísal toto:
Indiáni
Indiáni.
Hrdinovia bez bázne a hany.
Hrdinovia chlapčenských hier a snov.
Z filmov a kníh kopa nezmyslov.
Bledé tváre bratajú sa s tými červenými,
Old Shatterhand a Winnetou
sú už bratmi pokrvnými.
Výmyslov tých hŕba celá,
pozakrýva mŕtve telá.
Je cenné,
ak poznáš indiánov skutočných.
No predsa niečo uchovaj si z detstva kníh.
Že priateľstvo, statočnosť a česť,
ešte i dnes dá sa zniesť.
Že nezradiť priateľa,
to znamená stále veľa.
Že nezradíš svoje slovo,
dal by boh, vždy tak by bolo.
Howgh.
Knihy tohoto autora patří k mím oblíbeným. Považuji ho za jednoho z nejlepších vesternových autorů.
Všechny jeho knihy které mám doposud přečtené tak se mi velice líbily. Nejhezčí jsou podle mě ty, které byly napsané v ich-formě, jako například: winnetou na río de la plata nebo v kordiliérách. Je to tak víc osobitější a mě připadá jako bych povídání měla z první ruky. Jako kdyby mi to vyprávěl sám old shatterhand...
Nemůžu však říci, že jeho knihy psané v er-formě by se mi nelíbily. Například syna lovce medvědů jsem měla za jedno odpoledne:)
Autor mého dětství. Kdy to byly upravené knihy na jedno či dvě kopyta, ale krásně se četly. Pak v 90. letech konečně začaly vycházet originální Mayovy texty. Klesla čtivost, zkvalitnila se literatura. A objevila se úplně jiná schémata. Včetně červené knihovny.
Je to pan autor. Pohádkář s chudého krušnohoří se stal klasikem. Věřím, že s rostoucí senilitou se k němu budu vracet.
V detstve, keď som si chcela prečítať Winnetoua, mi mama vravela, že som na to ešte malá, nech si to prečítam, keď budem väčšia... Vždy ma takéto frázy (a nielen v súvislosti s knihami) zarmucovali, domnievala som sa totiž, že moje vnútro by iste (už) pochytilo tóninu, na ktorej bol naladený K. May. No a po prečítaní všetkých dielov Winnetoua môžem zodpovedne vyhlásiť, že áno :). Neľutujem však, že som sa k nemu dostala "až" teraz. Dôležité je, ŽE som sa k nemu dostala, nie kedy.
Príbehy sú napínavé, dokonalo gradované, s precízne (hoci priamočiaro a čiernobielo) vykreslenými postavami a prostredím. A, samozrejme, s nádherným odkazom priateľstva, statočnosti, odvahy, čestnosti a dôležitosti charakteru v živote človeka, čo z nich robí príbehy nesmrteľné.
Autorovy knihy jsem začal číst již v dětství a shromažďovat od mládí pro mé potomky, mám téměř všechny tituly, které byly u nás vydány. Mé děti je četly s nadšením, ale vnoučata? Sem tam nějakou mayovku sice přečtou, když mají "čtecí" nouzi, ale žádné extra hodnocení ( jako třeba u knih o Harry Potterovi) jsem u nich nezaznamenal. Takže pro mne a mé děti je autor zřetelně jednička a hodnocení nejmladší generace vypadá spíše jako velký otazník.
Můj oblíbený spisovatel od dětství.Když jsem asi v sedmi letech našel u babičky v bedně s knihami pětidílné vydání Vinnetoua a začal jsem ho číst,od té doby jsem pak sháněl všechny knihy od Karla Maye.Když jsem byl na prázdninách u tety objevil jsem staré knihy a mezi nimi sérii Třemi díly světa ( ještě v sešitovém vydání) objevil jsem další hrdiny Karla Maye.A od té doby jsem je neustále sháněl a sbíral až dodnes.A všechny jsem četl už několikrát a ještě určitě budu.
Karl May a Jules Verne, to jsou moje největší srdcovky. O prázdninách jsem v nich dokázal ležet celé dny a prožíval s Vinetouem, Old Shatterhandem, Hádží Halefem, Selimem, Old Firehandem, Old Deathem, Dlouhým Davym a Tlustým Jemym, Samem Hawkinsem a dalšími jejich dobrodružtví. Závidím Kakly Mayovi jeho představivost.
Karl May - knihy
1922 | Černý kapitán |
1969 | Syn lovce medvědů |
1971 | Divokým Kurdistánem |
1970 | Pouští |
1968 | Černý mustang |
1981 | Poklad ve Stříbrném jezeře |
1973 | Žut |
1976 | Lovci lidí |
2014 | Vinnetou |
1972 | V balkánských roklinách |
Žánry autora
Literatura světová Detektivky, krimi Dobrodružné Povídky Romány Literatura česká
Štítky z knih
přátelství Afrika Čína koně Zdeněk Burian, 1905-1981 zfilmováno německá literatura ich-forma Indiáni 15. století
May je 483x v oblíbených.
Jako čtenáři mi vůbec nevadí nereálné "reality" místa, kde se jeho romány odehrávají. Nebyl v tomhle směru vůbec sám a jediný. Nakonec, Karel May se dostal do Ameriky už jako movitý spisovatel až čtyři roky před smrtí a rozhodně se nepohyboval na již pomalu končícím Divokém západě. A zklamal ho i Přední východ, i když podle mě vystihl mentalitu tamějších obyvatel i realitu osmanské říše docela dobře, stejně jako uměl popsat v literatuře nevídané - stručný úvod do dějin a praxe islámu.
Nakonec adorovaný Jules Verne taky popisoval svět, který v jeho době vlastně už tak ani nevypadal a to nemluvím o jeho vizionářství, kdy jako velké vynálezy popisoval věci, které v jeho době už existovaly - od ponorky, přes letadla až po telefon, gramofon a dokonce i kinematograf. A taky to jeho příznivcům nevadí. Ondřej Neff napsal svého času oslavnou knihu o Julesi Verneovi a neopomněl zmínit, jak je Mayův Old Shatterhand/Kara ben Nemsí nesmyslně nereálná postava. Jako kdyby Verneho hrdinové byli reální. Pravda, Old Shatterhand by si zasloužil zápis do Guinessovy knihy rekordů jako člověk, který perfektně ovládal snad stovku nejrůznějších jazyků a dialektů. Ale to Jakub Pouto vlastně dokáže taky.
A bláboly, zdůrazňující, že May byl podvodníček a zlodějíček i to, že ho rád četl Hitler miluji taky. Hitler poslouchal s mimořádným zaujetím Beethovena nebo i Wagnera. A co jako? Perličkou je, že knihy, na které mělo a možná i má monopol vydavatelství v bavorském Bamberku začaly být u nás (právě z důvodu jejich údajné oblíbenosti Hitlerem) vydávány až v době, kdy nastupující muž č.1 v komunistickém východním Německu Erich Honecker přiznal rovněž jejich oblibu a mohly se tedy znovu objevit na pultech knihkupectví.
A souběžně s tím se doslova roztrhl pytel s filmy z Mnichova, které ve své době představovaly fenomén srovnatlený s Harry Potterem nebo adaptacemi Tolkienových děl.
Karl May popisoval svět, jaký si představoval a možná i po trpkých zkušenostech z mládí přál. I s jednoznačným důrazem na rovnost lidí bez ohledu na rozdíl národnosti, rasy a náboženství. A to přes spoustu darebáků, které bylo třeba pronásledovat a zničit. A to je to, co je na jeho knihách to kladné v širším slova smyslu. Žádný těžký úděl bílého muže ani kritika britského imperialismu a přehlížení toho vlastního.
Obliba podobných knih a děl obecně jde ve vlnách. Kromě trvalých příznivců se daná díla nebo autoři vrací. A tak doufám, že k románům Karla Maye se vrací a nebo je objeví ještě řada příslušníků nastupujících a budoucích generací.