Akoby si kameň jedla diskuze
Wojciech Tochman
Bosna, roky deväťdesiate. Vojna, etnická nenávisť, smrť, masové exekúcie, koncentračné tábory. Desiatky reportérov a televíznych štábov z celého sveta vyrážajú na Balkán, aby mohli podať svedectvo o zverstvách páchaných v rozpadajúcej sa Juhoslávií. Z médií presakujú znepokojujúce obrazy, zaznievajú hlasy katov i obetí, slová expertov i politikov. Každá vojna sa však jedného dňa končí. Novinári odchádzajú, experti miznú v informačnom šume, pozornosť médií sa obracia k iným vojnám, k iným nešťastiam. Čo sa deje v krajine, ktorou štyri roky zmietala vojna? Ako sa so stratou blízkych vyrovnávajú tí, čo prežili? Čo cítia a o čom premýšľajú? Kde hľadajú svojich mŕtvych? A ako ich nachádzajú? To sú otázky, na ktoré sa pokúša priniesť odpoveď kniha poľského reportéra Wojciecha Tochmana, ktorý sa o osudy ľudí žijúcich v Bosne zaujímal nielen počas vojny, ale aj po nej. V roku 1999 sa vracia na miesto činu, pozoruje pri práci antropologičku Ewu Klonowskú, ktorá zbiera a skladá pozostatky ľudských tiel vykopaných z masovch hrobov a na základe DNA identifikuje obete. Rozpráva sa s tými, čo prežili a z rozprávania o kostiach, ktoré patria ich blízkym, rekonštruuje vojnové osudy jednotlivcov i celých rodín, živých aj mŕtvych. Prostým jazykom rozpráva o veciach tragických, neskutočných, strašných. Jeho svedectvo núti zamyslieť sa nad hrôzami vojny, dvojznačnosťou ľudskej prirodzenosti a hlbokou ľudskou potrebou pochovať a oplakať svojich mŕtvych.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Literatura naučná
Vydáno: 2015 , AbsyntOriginální název:
Jakbyś kamień jadła, 2002
více info...
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář

corso, nemyslím si, že se jednalo jen o malou epizodu v malé válce. Srebrenica je jeden z největších masakrů po druhé světové válce a také je, zcela správně, označena za válečný zločin a genocidu. A ani ta válka nebyla nijak malá, co se týče krutostí, které v ní bylo napácháno. Ano, souhlasím s Vámi, že hlava těžko pobere, kde se najednou může zjevit taková nenávist mezi sousedy. Ale zdá se, že když je, zcela záměrně, podsouvána, stačí i malé dávkování. Vždyť se rozhlédněte kolem sebe...

"...Možno by to chcelo silnejšiu príbehovosť..."
viix, promiňte, ale uvědomujete si, že kniha není beletrií? Co už je větší příběh, než příběhy lidí v takto krvavém konfliktu.
A že je ta kniha málo zapamatovatelná? Konflikt v Bosně a Hercegovině se udál nedaleko našich hranic, udál se v době, kdy jsme si již mysleli, že není v Evropě něco podobného myslitelné. Byl to konflikt etnický a to bychom měli mít na paměti. Nejen, že válka je zlá, ale že i dnes je velmi snadné vyvolat, zdatnými populistickými rétory, nenávist vůči druhému, vůči sousedu...Konflikt, který vede k tomu, že až analýzou DNA lze identifikovat oběti a vyrozumět příbuzné. Konflikt, který přinesl hromadné hroby nedaleko olympijského stadionu, kde necelých 10 let předtím byla zahájena zimní olympiáda...
Dovolím si ocitovat z recenze na knihu, z iLiteratura.cz:
"...Jsou knihy, které jdou za hranici skutečného a ukazují, jaký by svět mohl být. A jsou knihy, které si nemusejí vymýšlet nic. Ukazují svět, jaký je a jaký by rozhodně být neměl. Žádné „kdyby“ tu neplatí, dějiny se staly a nic je neukáže tak ostře a barevně jako prostě zaznamenaná skutečnost. ..."
Štítky knihy
polská literatura novináři války válečné zločiny Bosna a Hercegovina válka v Jugoslávii (1991-2001)Autorovy další knížky
2017 | ![]() |
2022 | ![]() |
2013 | ![]() |
2017 | ![]() |
terinkha, kniha vyšla v roce 2002, autor tedy nemusel mít strach, že čtenáři si nebudou pamatovat, nebo dokonce nebudou vědět, o co v konfliktu šlo a kdo je kdo.