Zpověď dítěte svého věku diskuze

Zpověď dítěte svého věku
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406537/bmid_zpoved-ditete-sveho-veku-wrf-406537.jpg 4 99 99

Zpověď dítěte svého věku patří k jedněm z nejpozoruhodnějších a zároveň i nejbolestnějších psychologických děl světové literatury. Ač jediný román Alfreda de Musseta, psaný v ich formě jako autobiografie, o to více v něm zaznívá hluboký mravní a bytostný otřes láskou zklamaného „dítěte“ a pád v nejzazší hlubinu autorovy duše. Ústřední postavou knihy se tak stává sám Alfred de Musset (Oktáv), jakožto dítě svého věku – s východisky a bezútěšností, jež mu nejen ve zklamání („ráně zezadu“) ale i pro život nabízí tzv. morálka a oploštěnost jeho doby. Tento obraz nalézá čtenář nejen v úvodním opisu, ale stejně tak záhy v Oktávově příteli, v postavě mistrně vykresleného Desgenaise, v němž vládne typická polovičatost lidí každého věku: znalých to světáků povšechných poměrů, mudrců to doby, kteří byť prohlíží ubohost společenského stavu, jediné jejich východisko pozůstává v neupřímném přitakání „společenské nemoci“, její prostopášnosti, znivelování lásky; tedy poměr k člověku (ženě, muži) otesaný do pouhého užitku. Ve zklamání a s intenzivností duševních pochodů a prožitků, rozvíjí Musset nejednu vnitřní úvahu i nadčasovou kritiku společnosti, přesahující rámec samého románu. V kroužku zhýralců, tzv. smetánky doby (v níž dodnes vidí mnozí lidé naději pro své štěstí), snažil se Oktáv nalézt po slovech Desgenaise své zapomnění – avšak nachází ve výsledku jen o to větší nudu, trpkost, emoční plochost a cynismus – potlačovanou to zlost a depresi – a nakonec i svůj vlastní pád. Po vzdání se sice takto nesmyslného života, nese v sobě Oktáv již nemoc doby, plíživou zkázu vlastní, dosud uvnitř sebe sama nejen nevyléčené, ale nadto již i mravně pochroumané duše. Při návratu do rodného domu, kde umírá jeho otec, střetává se s novou láskou: Brigitou. Po krátkém čase šťastného vztahu vyplouvají však o to palčivěji na povrch bytostné a úzkostné autorovy rány jako gin vypuštěný z láhve (či jako „Desgenaise v krevním řečišti“), jež si s sebou duše, neurovnaná v sobě samé, nezrozená dosud v muže, přinesla, projikující vlastní zlo do všeho čistého a svatého. (vnitřní ženský princip duše, neosvobozený od ideje vlastní matky, který jsme archetypálně z bohyně ponížili svým životem rovnou na nevěstku). „…neboť vše, co je v nás nízké, průměrné či démonské, se bouří proti čistotě a potřebuje ji pošpinit, aby si zachránilo vlastní život.“ (cit. Simone Weil.) Román, díky Mussetově upřímnosti, postupuje v Oktávovu chorou žárlivost, psychické deptání, následované až pokusem o vraždu sebe a své milenky (Brigity), jakožto snahy, trýzní souženého, vymanit se z (ne)moci nevypuditelného démona… Předkládaný román patří i díky jednomu z nejlepších českých překladů, z pera Marie Kloučkové, k nejpoetičtějšímu vydání tohoto „věky“ nepomíjejícího díla.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: ekniha , Michal Legelli
Originální název:

La Confession d'un enfant du siècle, 1836


více info...

Diskuze o knize (2)

Přidat komentář

siena
22.10.2015

Tester, pochopila jsem, že jste obdařen velkou mírou fantazie, která je vlastní pouze vyspělým čtenářům. Až teď ale rozumím, co to vlastně přesně znamená...jedinec bez špetky výše uvedeného, jednoduchý, čtoucí i komiksy a koukající na filmy, ten obvykle napřed knihu přečte a až pak hodnotí. Velmi podivný zvyk, viďte:-) Ale zase uznávám, že jste originál. Máte tu sice "kolegy", kteří také nemusí číst, ti ale většinou knihy hází do odpadu:)

tester
22.10.2015 5 z 5

To vypadá dobře. Zklamaná láska člověka formuje, je to silný katalyzátor lidských činů. Že by snad dnes taková láska neexistovala? To mně inspirovalo k tomu že jdu do knihovny. Dávám 5 hvězdiček i když jsem knihu ještě nečetl. Do knihoven nahlédnuto a nic. Je to až v knihovně mimo akční radius. Musí mně stačit koncentrát-pěkná recenze. Kupovat to nebudu. Chléb je přednější před hrami. Stačí mně vlastní příběh.