• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 26 knih

Nové komentáře u knih Alfred de Musset

Lorenzaccio

„Itálie v období Renesance a nejen v tomto období, byla plná vládců, kteří měli neomezenou moc. Když byl nějaký tyran zavražděn, nastoupil jiný. Lorenzaccio tyranovi slouží, ale vzepře se mu, až když jeho pán zaměří svou chlípnou pozornost na jeho tetu. Očekává oslavy, kterých se mu nedostane. Nechápu, proč před vraždou musel Lorenzo svůj úmysl sdělit tolika lidem. Hned za tepla to věděl vévoda. Styl dramatu mi neseděl, ani téma. Nedivím se, že se tato hra na českých jevištích neuvádí.“... celý text
— Isew

---

Marianniny rozmary / Neradno s láskou zahrávat si

„Přečíst si něco od Musseta jsem toužila od doby, co jsem poprvé viděla film Děti století. A než se vrhnu na Zpověď dítěte svého věku, zkusila jsem jeho hru Marianniny rozmary, která je klasicky o lásce, touze a zklamání – a možná také o tom, jak snadno mohou dobré úmysly sklouznout k tragédii. Zápletku prozrazovat nechci, ale prozradím, že Mussetův smysl pro detaily je opravdu skvělý. Postavy nejsou černobílé: Cœlio je romantický snílek, ale i slaboch; Octave vtipný a cynický, zároveň však trochu sobecký. A Marianna? Ta zůstává uvězněná v sociálních normách, prožívá nespokojenost, ale nedokáže být upřímná ani sama k sobě.“... celý text
— dasa6360

---

Marianniny rozmary / Neradno s láskou zahrávat si

„Stereotyp lásky - ten, kdo miluje, není milován. Ten kdo je povrchní a lásku odmítá, milován je. Žárlivý manžel spustí sled událostí, které vyústí v neodvratnou tragédii. Svěží hra, u které bych nehádala, že je téměř 200 let stará.“... celý text
— Isew

---

---

Zpověď dítěte svého věku

„O tomto autorovi jsme se na střední škole neučili a dlouhá léta jsem o něm nevěděl. Román ZPOVĚĎ DÍTĚTE SVÉHO VĚKU se mi líbil a jsem rád, že jsem autora objevil. Autora můžeme zařadit mezi představitele francouzského romantismu. Kniha má 5 částí. Román je vyprávěný v ich-formě. Hlavní postavou je OCTAVE (20 let) - sám autor, který studuje medicínu a práva. Má rád historii, antické básně a anatomii. Má rád valčík. Octave se zamiloval do jedné dívky, která ho podvedla. Trápí se tím a nemůže tuto dívku vyhnat z hlavy, ač se snaží ze všech sil. Jeho kamarád DESGENAIS mu dává různé rady ohledně žen, které nejsou úplně nejlepší. Octave žije nezřízeným životem a se svým kamarádem provádí vylomeniny. Po čase se odstěhuje na otcův statek. Jeho táta zemřel. Na statku se setká s ženou BRIGITTE PIERSONOVOU, do které se zamiluje. Brigitte je o 10 let starší než Octave. Brigitte se stará o chudé a nemocné a lidé ji přezdívají Brigitte Růžička. Sledujeme vývoj jejich vztahu. Autor mě překvapil tím, jak se kniha četla dobře. V románu se vyskytují pasáže na zamyšlení o době, ve které autor žil a také o lásce a zamilovanosti. Sledujeme vnitřní myšlenky hlavního hrdiny ohledně lásky a jak člověk může trpět láskou. Hlavní hrdina si pokládá různé otázky a odpovídá na ně. V poslední části bylo patrné, jak se to bude vyvíjet, i když stále jsem byl trochu na vážkách. Závěr byl docela překvapivý. Myslím si, že kniha se může líbit ženám. Četl jsem vydání z Odeonu z roku 2015. Je škoda, že v závěru knihy se nenachází Doslov, ve kterém by byl zmíněn autor a jeho dílo. Citáty: Milovat znamená oddat se tělem i duší, nebo lépe řečeno, láska je splynutí dvou jedinců. Znamená to procházet se na slunci, v prudkém větru, uprostřed luk a polí s jedním tělem, čtyřmi pažemi a dvěma srdci. Láska je víra, je to náboženství pozemského štěstí; je to světelný trojúhelník umístěný nad klenbou chrámu, jemuž se říká svět! Milovat znamená svobodně se pohybovat po tomto chrámu a mít po svém boku bytost schopnou porozumět, proč nás myšlenka, slovo, květina dokáže zastavit a přiměje nás zvednout hlavu k tomuto nebeskému trojúhelníku. Pěstovat ušlechtilé schopnosti člověka je velké dobro, také proto je genialita krásná věc; ale nejvyšším štěstím je, když tyto schopnosti zdvojnásobíme a přitiskneme jiné srdce a jiného ducha ke svému duchu a svému srdci. Bůh nestvořil pro člověka větší štěstí; proto je láska víc než genialita. Láska je nevysvětlitelné tajemství. Třeba může být svázána řetězy, obklopena bědami, snad i opředena nechutnostmi, celá pohřbená pod haldou předsudků, které ji znetvořují a pokřivují, navzdory všemu neřádu, jímž ji vláčejí, je láska, živoucí a osudová láska, stejně mocným a nepochopitelným nebeským zákonem jako ten, co drží slunce na obloze. Ptám se vás, jaké pouto je tvrdší, pevnější než železo, které nemůžeme vidět, ani se ho dotknout? Co je víc, než když potkáte nějakou ženu, díváte se na ni, řeknete jí milé slovo a už nikdy na ni nezapomenete? Proč tuhle jedinou a ne žádnou jinou? Zaklínejte rozum, zvyk, smysly, mozek, srdce a vysvětlete to, pokud můžete. Najdete pouze dvě těla, jedno tam a druhé zde, a mezi nimi co? Vzduch, prostor, nesmírnost. Ó vy blázni, kteří věříte, že jste lidmi, a odvažujete se rozumovat o lásce, viděli jste ji snad, abyste o ní mohli mluvit? Ne, cítili jste ji. Vyměnili jste si pohled s neznámou bytostí, která prošla kolem vás, a najednou se z vás odpoutalo cosi, co neumím pojmenovat. Zakořenili jste v půdě jako zrnko schované v trávě, které cítí, jak ho život probouzí a brzy se stane sklizní.“... celý text
— Marekh

---

Novely a povídky I.

„Veselé“
— palka452