Co je to za knihu - IV
...tak tady máte záhadu z mé oblíbené knihy
Zamířil k žulovému visutému schodišti, jehož jednotlivé úseky se ostře zatáčely, propojeny svislými kovovými lamelami. Architektonická fantazie ve stejně omračujícím stylu jako všechno ostatní. Každá druhá zářivka nesvítila a Niémans procházel úseky hlubokého stínu, střídajícího se s příliš prudkým světlem.
Konečně dorazil na úzkou chodbu s řadou úzkých dveří. Vykročil do polotmy – všechna světla tu vypustila duši – a snažil se najít číslo třicet čtyři, byt Cailloisových.
Dveře byly pootevřeny.
Komisař do nich lehce strčil.
Přivítalo jej ticho a přítmí. Nacházel se v malé předsíňce. Úzkou chodbičku přetínal vzadu světelný pruh. Slabé světlo dovolilo komisaři, aby si prohlédl obrázky na stěnách, byly to černobílé fotografie, pocházející zřejmě z třicátých nebo čtyřicátých let.
___________________
...je to lehké, abych tu nezacláněl, jako mimozemštan
......zavřete oči, odcházím.....tentokrát nečekám venku
...jsou to Purpurové řeky - Dudu nahazuje, díky za vysvobození
pajonek- díky, pomalu připravuji návnadu. Jinak mimozemštané s tolerancí pro pozemské čtenáře, jsou tu vítáni :-)
„Na to jsem se neptal. Já jsem taky viděl zranění, která
si chlapci přivodili sami. Ptal jsem se vás, jestli jste někdy
znala člověka, který ze sebe chtěl udělat kripla tím, že se
kopl do varlat. Protože tenhle pocit se tak asi nejvíc blíží
žloutence a je to pocit, který, myslím, zažilo málo
ženských. Proto jsem se vás ptal, jestli jste někdy měla
žloutenku, slečno Van Campenová, protože –“ Slečna Van
Campenová odešla. Za nějakou chvíli se objevila slečna
Gageová.
když jsem tedy pozvanej.....to mi silně připomíná Hemingway a jeho Sbohem armádo
ou yes, Sbohen armádo a pouštím tě do první linie, ale hlavně nepoužívat žádnou mimozemskou válečnou techniku :-)
...tak ted něco ze známé povídky
Na mapě bylo červenou tužkou vyznačeno několik míst — jedno na písčitém břehu, ostatní v hloubi ostrova.
„To, co teď vybalíme, rozvezem na tahle místa.“
„Co to bude, nějaké měřicí přístroje?“
„Ne,“ řekl inženýr a zahihňal se. Měl protivný zvyk hihňat se, když někdo nevěděl to co on.
Třetí bedna byla obludně těžká. Měl jsem pocit, že je v ní masivní soustruh. Když jsme odloupli první prkna, div jsem nevykřikl údivem. Vyvalily se z ní kovové destičky a hranolky různých rozměrů. Bedna byla nabita kovovými předměty.
„Tak se mi zdá, že budeme hrát v kostky!“ vykřikl jsem, přehazuje těžké hranolovité, krychlovité, oblé a kulovité odlitky.
ty potvůrky se pak sestavily a probíhal mezi nimi boj, tedy něco jako přirozený výběr?
poradím - povídka poprve vyšla v časopise Pionýr, potom dvakrát ve scifi povídkových sbírkách a je natočený úchvatný animáček.....
případně večer přidám další kousek z povídky
byla to nějaká antologie, ale Těžká planeta to nebyla... takže tu máme ruského autora (?), a tyhle agresívní mechanoidy... jdu na to! x)
...mám vždy radost, když vidím, že se někdo zakousne a jenom nehledí !!!!
Možnosti jsou dvě, buď to půjdu zkusit najít do své knihovny, což je peklo, protože nikdy nenajdu co hledám, a většinou se zaseknu u něčeho, co jsem původně vůbec nehledal x), a nebo to střelím podle googlu..
Vzhledem k tomu, že jsem dostal děsnou chuť na palačinky, takže se raději pustím do pečení, a dám přednost druhé možnosti:
jsou to Krabi na ostrově z antologie Povídky z vesmíru, napsal A.P. Dněprov?
...jsou to Krabi na ostrově. A u těch palačinek popřemýšlej ,co nám zadáš - dobrou chut
...a taky to vyšlo ve sbírce Chlapík z pekla
..a ten animáček si stáhni z youtube, je kouzelný, je české výroby a jmenuje se to jen Krabi
Text příspěvku byl upraven 07.09.13 v 18:51
Jo! x) Jdu na to těsto... a na animák mrknu, díky za tip! Ukázku postnu během chvilky...
„Jakže?“ zvolal strýček a vyvalil oči. „Svatá Školastiko, je možné, že jsou to opravdu oni? Hej, povídám, Kleofáši, není jeden tenký jako pavoučí noha a nehraje na bombardón?“
„To nevím. Když jsme je vylovili, hrál zrovna na okarínu.“
„Tak je to pan Hopkins,“ řekl strýček. „A ti druzí dva…“
„Ti hráli zas v kostky,“ dokončil kapitán Kleofáš suše.
„Och!“ vyrazil strýček. A pak jsme se všichni odebrali do předního kotce. A hle, za starým dubovým stolem seděl tu opravdu na jedné straně stařeček Joachim a na druhé pan Hopkins a Mastný Bob. Byli tak zabráni do hry, že nás ani nezpozorovali. A jak jsme se zastavili tiše ve dveřích, zaslechli jsme, jak stařeček Joachim právě suše hlásí:
„Osm! Zase jste prohrál, pane Hopkinsi. Máte ještě nějaký knoflík?“
...nikdy jsem nekouřil dýmku, ale tyhle jména si pamatuji od prvního vydání v KODce /nějakých 50 roků...chichi....jestli se tedy v knize nepletu
Nene, nepleteš. Tahle kniha se skutečně zadře pod kůži :D
Tak ještě prosím prozraď celý název a vlákno je tvoje!
...tak ještě zkusím zadat
Nekonečnými zákruty louronského údolí jeli dva jezdci. Jeden na staré rumařské kobyle s dlouhou rozcuchanou hřívou a křivýma, chlupatýma nohama, druhý seděl po ženském způsobu na vychrtlém mezku. První se tvářil hrdopyšně a vůbec nedbal, jak zchátrale vypadá jeho kůň, který ke všemu šel se svěšenou hlavou. Byl oblečen do kamizoly z buvolí kůže, ozdobené lemováním a náprsenkou ve tvaru srdce, na nohou měl kalhoty z hrubé polovlněné látky a kupodivu krásné špičaté střevíce, které byly v módě za časů Ludvíka XIV. Plstěný klobouk měl naražený na stranu a po boku mu visel obrovitý rapír. Byl to mistr , který se nyní usadil v Tarbu, kde se mu vedlo pramizerně. Druhý byl nesmělý, skromný človíček, který se podobal písaři, s nímž to jde od deseti k pěti. Vrchní šat měl dlouhý a střižený jako sutanu a pod ní měl černé, dlouhým používáním oblýskané kalhoty. Na hlavě měl vlněnou čepici, pečlivě staženou přes uši, a přestože bylo vedro, měl na nohou botky podšité kožešinou.
Tak se nikdo nemá...zkusím Paul Féval Hrbáč
Lokace časová a prostorová by mohla sedět, ale vůbec si ukázku nevybavuji:
A. četla jsem to už hooodně dávno a nebo za
B. z té knížky to vůbec není:-)
...tak jsem si právě chystal poslední nápovědu /i se známými jmény/ ...a už není potřeba....siena mne podruhé dneska prokoukla --- může zadat další ukázku, a protože Viki9 v trojce už je hodně blízko správné odpovědi - nemám žádný rest.....
Paul Féval - Hrbáč
Vložit příspěvek