Co je to za knihu - IV
.....kurecpalec, máš ho tam mít - když medvědi, tak medvědi
Sotva jsem vkročil na první schůdek, začaly seshora padat kameny. Odrážely se, poskakovaly a řítily se dolů. Vzhlédl jsem na kopec v obavě, že se někde uvolňuje kamenná vrstva, vzápětí však jsem poznal, že jde o něco jiného. Kameny se neřítily, nýbrž padaly vzduchem, jako by je někdo házel. Pokračoval jsem opatrně v cestě a náhle jsem zůstal údivem stát. Spatřil jsem na skále medvěda, který válel kámen za kamenem do doliny. Přitom natahoval krk, nakláněl hlavu a se zřejmým zájmem pozoroval výsledky svého počínání. Zaslechl jsem i bručení, jímž míša provázel svoji neobyčejnou zábavu.
Usoudil jsem, že medvěd, který si dovede takto krátit chvíli, bude dost rozumný, aby mi nepřekážel ve výstupu. Na tak hravého míšu by bylo ostatně surové střílet, a proto jsem ho pouze okřikl.
Výsledek napomenutí byl zajímavý. Medvěd se otočil, sedl si a houpavým pohybem těla projevoval údiv, že si ho někdo dovoluje rušit v zábavě. Vkročil jsem na velký výstupek skály a ukázal se míšovi v celé velikosti.
tyziku, já přece nikam nejdu, jen nemám každý den čas sem nakukovat a soutěžit !!!!!!!
to je pravda ale jsou tak navýkový hadači kteří si na sebe dají pár hádrů lehnou si do postele a zavolej šéfovi jak jim je strašně špatně a hned položí já se vrátím a oni už tam hádaj! jenomže pajonek je slušný a dělá to jenom ve volném čase jen tak dál pajonku! ale zítra si taky polenoším D
Text příspěvku byl upraven 17.10.13 v 18:24
když jsme u toho velkého tak by to tedy mohla být velká kniha o prdu na odpoved si počkám a budu muset už jít
"Děti bez dozoru budou prodány do cirkusu." Ono to má vážně něco do sebe :-)
Pajonku, budeš muset dát do placu trocha nápovědy, abych se dostal do té správné knihy.
....po každém něco zbyde ! po někom vdova, po někom sirotci, po někom levobočci.....tu zbyl ????
Na začátku 17. století, přesně řečeno roku 1625, v době, kdy se Francie a Anglie snažily pokořit pyšné Španělsko, přistály u ostrova svatého Kryštofa, obývaného jen několika indiánskými kmeny, dvě lodi: jedna francouzská, jedna anglická. Velitelem francouzského korábu byl šlechtic d’Enanbus, anglického Tomáš Warner. Oběma se ostrov líbil, byl krásný a bohatý, a tak tu založili dvě nevelké osady. Po pět let zde žili noví osadníci v míru a klidu, až jednoho dne se před ostrovem objevilo španělské loďstvo, ostrov přepadlo a většinu jeho obyvatel pobilo.
V těch časech Španělé pokládali všechny ostrovy v Mexickém zálivu za své vlastnictví.
Některým osadníkům se podařilo uniknout na ostrov, který se jmenoval Tortuga. Ležel, na sever od ostrova Haiti. Noví obyvatelé ostrova si snad ani nic lepšího nemohli přát: na Tortuze byl přístav, který bylo možno snadno uhájit, mnohem snadněji než ten, který museli opustit na ostrově sv. Kryštofa. To snad byla jedna z příčin, proč se z pokořených a poražených mírumilovných ostrovanů stali flibustýři, o jejichž neuvěřitelných skutcích, statečnosti a odvaze se brzo měl dozvědět celý svět. Jen část nových osadníků se věnovala pěstování tabáku, ostatní nemohli zapomenout na pokoření, které jim připravili Španělé. Toužili po pomstě, a tak se z nich stali námořní lupiči, kteří nakonec přepadali i jiné lodi než španělské.
....tuhle knihu jsem upravoval pro načítání, takže znám - a není to sandokan, alébrž .....
Pravdu díž. Ten náš dává přednost kordu, jelikož mačeta se k němu moc nehodí.
Text příspěvku byl upraven 17.10.13 v 21:03
Hle, to jsem tu přehlédla, kdybys Dudu neprosil Sienu o záchranu, tak o tomto příspěvku ani nevím. Je to samozřejmě Černý korzár od Emilia Salgariho :)
Marie: je to tvoje, chop se kormidla a hurá na jih :-)
Sieno, tomu se řiká předobědní fofrovačka :-)
Na jih je mi málo, já se vydám do jiného světa, ať si to kormidlo užiji :) A protože se ti můj večerníček po osmé hodině nezdál, dám ten dnešní trochu dříve, takže je to spíše obědníček :D Ačkoliv tento je už spíše pro dorostence :)
“Ahoj. Vy jste ty krysy?”
Vylezly ven a mžouraly v jasném světle. Měly krátké kožíšky černé jako saze, červená očka, růžové pacičky jako drobounké ruce a holé růžové ocásky - jako dlouhé, hladké červy.
“Umíte mluvit?”
Ta největší nejčernější krysa zavrtěla hlavou. X napadlo, že má nepříjemný úsměv.
“No, co tedy děláte?”
Krysy vytvořily kruh. Začaly šplhat jedna druhé po zádech nahoru, až vytvořily pyramidu, s tou největší krysou na vrcholku.
Pak začaly vysokými šeptavými hlásky zpívat:
“Máme zuby a ocásky, máme ocásky a zuby, před tvým pádem jsme tu byli, budeš tu, když povstanem.”
Vložit příspěvek