Fantasy pro muže
Neexistuje nic jako objektivní realita, pouze subjektivní pohledy na svět skrze naše vědomí. Stručně řečeno, mám rád názory ostatních pouze do té doby, dokud jsou schopní se mnou diskutovat a na základě argumentů mě přesvědčit o tom, že se mýlím. To ovšem u knih, kde každému pracuje fantasie trochu jinak, víceméně nelze. Čili když mi někdo řekne, že něco nečte, protože je to sračka, budiž...ale když mi řekne, jak to můžeš číst, čti tohle, to mám smysl, tak je to kretén :D
jediné nútené čítanie je povinné čítanie a nemyslím si, že by kvôli tomu mali títo autori väčší náklad a pokiaľ by ešte niektorý z nich bol nažive, asi by nebol rád, že je na zozname povinného vzdelávania.
Faktem je to, že (kvalitní) fantasy na rozdíl od mnoha jiných žánrů klade značné požadavky i na osobu čtenáře, takže je logické, že velká část "obyčejných lidí" (mainstream) se v tom nedokáže zcela plnohodnotně zorientovat a raději sáhne po něčem jednodušším, co snáze pochopí.
MarkétaLore: Já, Claudius je fajn, ale nemusím ti, doufám, vysvětlovat, že to s nějakou reálnou historickou skutečností nemá mnoho společného. Proto tento tvůj příklad jde jaksi mimo.
Kvalitní fantasy je jako šafránu a rozhodně k ní nepatří žádná z těch nekonečných ság , které zdejší mláďátka tolik obdivují. Kromě Tolkiena a Rowlingové k těm kvalitním patří i některá mnohem starší díla - Gulliverovy cesty nebo Le Sageův Kulhavý ďábel. Jak už jsem se zmínil, Žabákova dobrodružství, Alenka a Letopisy Narnie, i když jsou přímo určené dětem, patří ke klasickým kouskům žánru a koneckonců, i Knihy džunglí jsou v podstatě fantasy. Z novějších věcí je zcela vrcholným dílem třeba Jonathan Strange a pan Norrell. Ovšem jakkoliv mám fantasy rád, rozhodně nesouhlasím s tím, že klade na čtenáře nějaké výjimečné nároky. Kafka, nebo James Joyce, to je náročný čtení, ale nějakej Peter Brett nebo Angie Sageová atd.atd. - jo je to milý čtení, ale žádnej drtič intelektu to určitě není.
Kvalitních fantasy děl je velká a nepřeberná spousta. Peter V. Brett je také naprosto skvělý, stejně jako například Patrick Rothfuss nebo Joe Abercrombie. A mnoho a mnoho dalších.
Samozřejmě všechny žánry mají spoustu slabších děl, fantasy nevyjímaje. Pokud ale člověk hledá kvalitu, tak té může ve fantasy žánru objevit až až.
Každý ale ať si čte, co mu vyhovuje. Zároveň ale není úplně košer shazovat něco, čemu nerozumí. Já také nečtu například klasické detektivky nebo tu ženskou načervenalou literaturu, ale nikdy by mě nenapadlo to nějak shazovat nebo obšťastňovat příznivce těchto žánrů nějakými uštěpačnými poznámkami.
Fantasy zbožňuji a věřím, že vždy budu.
Teď mám chuť číst fantasy, tak ho jednoduše čtu. Nedávno jsem měl chuť na detektivky, tak jsem tam poslal pár knih od Nesba a Cartera, případně jsem na chvíli nahlédl do postapokalyptického sci-fi skrze trilogii Metro. A tu jsem zase chtěl nakrmit svou touhu po filosofii či psychoterapii, tak jsem si dal pár knih od Yaloma. Tyhle možnosti v dnešní době a dokonce i na našem trhu jsou úžasné. Proč bych teda měl shazovat něco, co mi zrovna nesedlo jako prdel na hrnec?
No jo, kde jsou ty časy, kdy jsem kupříkladu přečetl Zločin a trest od Dostojevského. A světe div se! Taková Hra o trůny mě bavila nesrovnatelně víc. Intelektuálové se ohánějí klasikou, ale kupříkladu kdyby právě zmiňovaný Zločin a trest napsal dnes nějaký neznámý autor (a knížka je kvalitní, o tom žádná), tak hluboce pochybuji, že se tím bude tolik "intelektuálu" ohánět jakožto literárním skvostem :)
Ono sa u nás rozlišuje fantasy a rozprávky. V anglicky hovoriacich krajinách vraj do fantasy patrí všetka fantastika, čo nie je sci fi. Aj tie rozprávky.
A je dosť rozdiel medzi Holdstockovým Lesom mytág a Žabiakovými dobrodružstvami.
Text příspěvku byl upraven 14.06.16 v 13:58
Zdravím :) neporadil by někdo knihy podobné sérii Údolí stínů? :) Prostě něco na ten způsob :)
Na Bábi od Boženky jsem moc natvrdlej. Já radši Malazskou knihu padlých nebo něco jednoduššího, třeba toho Žabáka :))))
Poznám človeka, ktorý fantasy absolútne odmieta so zdôvodnením, že je to nerealistické. Pre neho je to neprekonateľná prekážka.
binysek: Já myslím, že EvaTurner pravděpodobně myslela, že v některých rozsáhlejších ságách (např. Píseň ledu a ohně...) může být těžší se z orientovat. Hlavně když jste v naprosto vymyšleném prostředí, jsou na vás vychrleny mraky postav a urovnej si to sám. Částečně s tím souhlasím, ale rozhodně si nemyslím, že to patří k těm nejnáročnějším kouskům viz Dostojevskij, Joyce, Zola atd.
Tak z toho uděláme zase diskusi, pro kterou toto vlákno bylo stvořeno :) co říkáte na tuto sérii a autora jako takového? :) http://www.databazeknih.cz/serie/trpaslici-794
binysek: Ne, pohádky opravdu nejsou fantasy. Pohádky jsou založené na černobílém konfliktu dobra se zlem, přičemž dobro zde prakticky vždy (často po tuhém boji) vítězí. Ano, některá fantasy díla takto také fungují (třeba i mistr Tolkien, který, přítomní prominou, nepatří mezi mé nejoblíbenější fantasy autory), ale moderní fantasy literatura pracuje s mnohem větší realističností, nejednoznačností a barvitostí postav, syrovostí, naturálností a alegorizací reálného světa a reálných lidí. Problémem je, jak jsem se již zmínila výše, že ne každý čtenář je schopen všechny tyto drobné nuance mezi řádky postřehnout a rozpoznat a připodobnit je k tomu, co zná z reálného světa, a co měl autor v úmyslu. Moderní fantasy prostě klade jisté nároky na osobu čtenáře - z mého pohledu větší nároky, než mnoho jiných žánrů. Ale neříkám, že největší ze všech.
Srovnávat fantasy s klasiky světové literatury jako Dostojevskij, Balzac nebo Zola mi přijde už z principu vcelku úsměvné. Ano, jsou to velcí autoři a jejich díla jsou moc dobrá, ale jejich aktuálnost skončila dejme tomu někdy na počátku minulého století. A to mám například postavu Raskolnikova svým způsobem ráda a z paměti mi nikdy nevypadne a Nykodymovič je pro mě také skvělá postava, kterou jsem se často bála potkat, když jsem jako holka v noci tajně otevírala zamčené dveře. Ale celkově o těchto velkých literárních klasicích bohužel platí smutná pravda - staré a nudné.
Text příspěvku byl upraven 14.06.16 v 15:53
Sási: Heitzovy Trpaslíky jsem četla. Nepovažuji to úplně za skvost, spíše bych doporučila jiné věci. Ale pokud máš rád trpaslíky jakožto fantasy archetyp, tak se určitě budeš celkem dobře bavit :-)
Tak to zase pozor! Nemyslím si, že by Dostojevský neměl dnes co říct, naopak, jeho díla jsou aktuální stále. Postavy v nich jsou v podstatě archetypy a Raskolnikov je zejména v dnešní době přející individualismu a egoismu postava vysoce aktuální.
Což se o plochých postavách třeba Ságy ledu a ohně říci nedá.
Vím, že opět posouvám diskuzi tam, kam nepatří, ale na tohle jsem musel zareagovat.
Jinak mi to tu připomíná fóra o metalové hudbě, kde se řeší jestli tahle kapela hraje tenhle sub žánr nebo ne a zhrzení diskutéři pak vymýšlí škatulky vlastní. Čili řešení hloupostí.
Obecně je škatulkářství jenom na škodu a řešení jestli je pohádka dětská fantasy nebo pohádka mi přijde jako pitomost.
No já si teda taky myslím, že je to vlastně jedno, ale přesto to nechápu. Já si vždycky myslela- fantasy to je teprve pokud to není pohádka.- a to jsem brala tak nějak suběktivně. Ale vemte Hobita.- žadna krev žadny sex. 250 stranek- žádné pořádné vztahy muž žena. A dobro vs- zlo. takže co to je. Naopak Anderesen. nejednoznAČNOST- kocńec často špatný- smutné- mlha, sníh, nejednoznačné charaktery. nejednoznačný konflikt dobro-zlo- pro děti to moc není- teda až já budu mít tak pro mé určitě ne.žádný honza, žádný bohatý a chudý soused, často složitý , epický děj. Tak co to je?
Ale abych splnila kriteria diskuze , mám otázku-
A- mám první díl zaklínače-poslední přání mám si ho přečíst- ???
B- poraďte mi něco jako Hru o trůny ale at se doberu ke konci dřív než nastane strana 1000. děkuji!
A ještě jsem chtěla napsat, že hrozně moc doporučuju Johna Moora, Hrdinství pro začátečníky je absolutně suoper, četla jsem 3x
Nějak mi uniklo, proč binysek stále spojuje pohádky s fantasy.
Ale když už jsme u toho - mezi pohádkami a fantasy zase tak velké rozdíly nejsou, dají se vysledovat společné linie.
U obou žánrů jde velmi často o smyšlené, nereálné prostředí.
U obou žánrů hraje často velkou roli magie, čarovné schopnosti.
U obou žánrů bývají hrdinové nadáni nadpřirozenou mocí.
V obou žánrech vystupují nepřirozené bytosti (draci, skřítci, inteligentní zvířata apod.).
A u obou žánrů obvykle soupeří dobro proti zlu.
Někdy se říká, že fantasy jsou pohádky pro dospělé. Tolkien psal Hobita jako pohádku pro své děti. I Rowlingová psala úvodního HP pro děti (závěr je spíše už pro dospělé).
Takže - jsou to sice odlišné žánry, ale mají také mnoho společného. Každý si v nich najde to své, děti, i dospělí.
Text příspěvku byl upraven 14.06.16 v 16:12
MarkétaLore:
A - Zaklínač patří mezi to nejlepší, co fantasy nabízí, takže určitě doporučuji - tři povídkové sbírky a pětidílna sága.
B - Třeba skvělá série První zákon.
binýsku, Františka stránecká mě bude pronásledovat do konce mých dnů. Byla dokonce v Navlastníoči
binysek: Harry Potter zrovna nepatří mezi to, co bych z fantasy žánru vyzdvihla. Je to obrovsky úspěšná věc, to jistě, ale v rámci fantasy jej řadím někam mezi průměr (dějově) a nadprůměr (literárně). Musíš se ještě hodně a hodně učit, aby ses o fantasy skutečně něco dozvěděla a alespoň částečně jej pochopila. Tedy pokud chceš, klidně můžeš nadále zůstat v nevědomosti. Odvrácenou stranou svobody, kterou máme, je totiž i svoboda se mýlit. Přeji hodně štěstí.
Jak praví klasik: Va fail, luned.
maghtnire-františka stránecká moravské pohádky- četla jsem původní princeznu se zlatou hvězdou- celkem psycho- královna umírá a nechce pro svou dcerku macechu- řekne oženíš se králi jen s tím, kdo bude stejně krásný jak já- asi takových 18 let se nic neděje- a co se dělo pak, mi můžete hádat do komentářů, napovím, bylo to psycho. binýsek komunikuje v pohodě, hlavně nám neříkej proč. pohádky bratří grymů taky ukázka, a což takhle dát si erbena a kytici- vždyt to jsou zbásněné pohádky A vůbec jakákoliv pověst má k původním pohádkám velice blízko. ať už se jedná o lokálního pastýře a nebo egyptského krále. A co to je to fantasy? I v legendách jako odyseus se vyskytují obři a syrény a čarodějnice a kde co ještě.
Text příspěvku byl upraven 14.06.16 v 17:46
EvaTurner: Tak s tím, že staří autoři už dnes nemají co říct naprosto nesouhlasím. Neříkám, že bych musela klasickou literaturu hltat po kvantech, ale vem si třeba Shakespeara, každý, kdo od něj četl alespoň jediný sonet, musí uznat, že jde o věc skutečně aktuální. (Vím, reaguji neustále se zpožděním :D )
Vložit příspěvek