Fantasy pro muže
Obvykle to může mít prvky z více než jednoho žánru, ale téměř vždy je jeden žánr v daném díle převažující. To bysme pak mohli žánry jako takové zrušit úplně, že. Ale určitě se to prolíná.
Pohádka je klasický útvar lidové slovesnosti a jak už napsal zlovlk, má celkem jasně dané zákonitosti. To, že někteří moderní autoři píšou příběhy, kterým říkají pohádky, je úplně jiná věc. Pohádku nedělají pohádkou nadpřirozené jevy a postavy, ale morálka příběhu. Dobro a zlo je jasně rozlišeno což některým autorům dělá trochu potíže a tvůrci filmových (zejména českých) pohádek v tom mají vyloženě hokej.
Ani hrdinské a jiné legendy nejsou pohádky. Homér, Ovidius a Vergilius nepsali pohádky. Kalevala a Edda také nejsou pohádky. Základ legendy je vždycky skutečný ( i když ta skutečnost někdy bývá pohřbena velmi hluboko a výsledné vyznění příběhu té původní skutečnosti nakonec vůbec neodpovídá)
Pokud jde o fantasy - to je módní označení příběhů, jejichž autoři se rozhodli neomezovat se na realitu světa, ve kterém žijí a vymysleli vyprávění, odehrávající se v jiném světě, v jiné realitě, osídlené nadpřirozenými postavami, ať už převzatými z pohádek a legend nebo třeba z náboženských příběhů. Třeba Dantova Božská komedie je fantasy jako hrom, jenže o ní vědí jenom "čtenáři", nikoliv "fanoušci", což jsou dvě kategorie konzumentů literatury definovatelné zejména rozdílností jejich pohledu na literaturu. Čtenář ví, že literatura je stará jako lidstvo a tudíž se v ní jenom málokdy dá najít něco, co tu ještě nebylo, a že kvalita nezávisí od žánru. Fanouškovi je to fuk, zajímá ho jen to, co zrovna frčí, nic jiného nečte, a upřímně věří, že "jeho žánr" je "vrcholem literatury". Kdysi to bývaly sharkovky a cliftonky nebo kovbojky všeho druhu, později velký revival Mayovek, vyvolaný sérií německých filmů o Vinnetouovi, dneska jsou to nekonečné série typu Malazská kniha padlých, Hra o trůny, Belgariad a Malloreon apod. Ono to zase přejde.
Ještě malá poznámka nakonec : příběhy, kde se píše o vesmírných lodích a mezihvězdném cestování, nemusí nutně patřit do žánru scifi. Pokud v nich chybí ta "vědecká" příměs - tedy autorova vize vědeckých objevů a nových technologií - často jde jen o fantasy, kde místo nadpřirozených bytostí vystupují mimozemšťané a místo kouzel dopravní prostředky a zbraně, o jejichž vědecko-technickém základě není v díle nic ani naznačeno. Klasickým příkladem fantasy tohoto typu jsou Hvězdné války.
Právě my Čtenáři s velkým Č dobře víme, jak se věci mají.
Označit Star Wars za fantasy... to je vážně velmi úsměvné.
21. století lze v oblasti literatury označit jako období, kdy fantasy literatura usedla na literární trůn. Samozřejmě jsou i jiné skvělé žánry, které stojí za to číst.
Text příspěvku byl upraven 11.09.16 v 11:07
Sci-fi není jen o vědecké bázi, ale o samotném futuristickém ztvárnění imaginární budoucnosti. Fantasy se naopak vrací do historie a přimíchává do ní mýtická témata.
Právě že ne. Fantasy nemusí být spjata s minulostí. Např. Mark Chadbourn napsal Věk rozvratu a to žádná minulost není - a scifi už vůbec ne!
Dovolím si souhlasi s woodwardem, ale promiňte, nechápu označení čtenářů s velkým Č. Snad jen s velkým egem, tak bych to viděla...No nic, oběd čeká, užívejte dne..:-)
To už jsme zpátky u onoho prolínání žánrů. V základu to platí tak, jak jsem popsala, ale může se to různě vychylovat, to už závisí na každém konkrétním díle. Proto to definuji pouze obecně, je bezpředmětné bavit se o každém konkrétním díle. Obecně platí, fiktivní budoucnost - sci.fi, fiktivní minulost - fantasy. Dílo od díla se to může lišit, ale tyto základní obrysy platí.
Já se fantasy spíše vyhýbám, protože mi přijde moc umělá a taková moc barevná, skutečnému světu na hony vzdálená. Ony stačí už ty občasné příměsi v historické literatuře.
nic takového neplatí obecně ani nijak jinak. scifi je vědecko-fantastický žánr. pokud v příběhu ta vědecká složka chybí, není to scifi. Pokud jde o fantasy, minulost nebo budoucnost nehraje vůbec žádnou roli. To, že se spousta autorů vrhla na hrdinské příběhy z fiktivní dávné minulosti, vybavené nadpřirozenem, je jenom běžný jev, který v literatuře nastává vždycky, když se objeví natolik úspěšné literární dílo, že přiměje filmaře, aby ho natočili a přivedli k četbě kromě čtenářů i fanoušky. S Pánem prstenů to trvalo hodně dlouho, protože filmařům chyběly potřebné technologie. Jakmile je získali, nastal očekávatelný boom a vyrojila se záplava autorů, domnívajících se, že napsat takovou fantasy je brnkačka, protože člověka nespoutávají žádné danosti a zákonitosti skutečného světa. Něco na tom je, ale jak už jsem uvedl výše, kvalita nezávisí na žánru. Takže tito průmysloví výrobci "bestsellerů" produkují vagony materiálu, přitahujícího hlavně fanoušky. Někdy je to i zábavné čtení, ale kvality v tom je jako šafránu.
Star Wars je zrovna fiktivní minulost, nebo spíše určité bezčasí, "bylo nebylo", před dávnými časy v předaleké galaxii. Tedy využití pohádkového prvku, ale přítomnost pohádkového prvku samozřejmě ještě z celého díla nedělá pohádku. Sám bych SW řadil spíše do sci-fi; je to space opera, takže hraniční žánr, nicméně (pseudo)vědeckých prvků je tam přítomno dost na to, aby to označení ospravedlnily. Jistě, není tam popsáno, jak přesně fungují vesmírné stanice, lodě a stíhačky apod., ale při sledování to budí dojem vyspělé technologie, ne magie nebo zázraku. Kdybychom omezovali sci-fi jen na hard sci-fi, nevešla by se tam ani mnohá díla Aldissova, Dickova, Heinleinova, Bradburyho, Vancova... a, v závislosti na naší přísnosti, možná ani Clarke nebo Asimov.
Jak už tady bylo několikrát řečeno, určit správně a nezpochybnitelně žánr nějakého díla je často úkol pro velmistra genologie. Obzvláště to platí pro texty kvalitní a přelomové. Průmyslové bestsellery, o kterých mluví woodward, bývají žánrově mnohem čistější, protože se snaží jít na jistotu; a jakmile nějaké dílo naplňuje opravdu všechny znaky žánru, je to parodie (v některých případech nechtěná).
Srovnávat žánr pohádky a žánr fantasy je asi jako srovnávat operní představení a metalový koncert. U obou hraje hudba, u obou se zpívá, ale tím většina podobnosti končí.
Pohádky, balady, pověsti, eposy, fantasy vidím spíš jako nevlastní sestry a sestřenice nebo, ke Gandalffovu příměru jako rock, hard rock, punk rock, blues rock, folk rock až k rock and rollu. :)
Text příspěvku byl upraven 11.09.16 v 13:50
A takové poklidné vlákno to tu bylo...
Záleží na tom vůbec? Knížky čtu nezávisle na žánru, je pravda, že fantasy mám asi nejraději, ale jak už tu řekla woodward "...kvalita nezávisí od žánru." Kdybych nějakou knihu odsoudila jen proto, že to asi není fantasy, protože se odehrává v budoucnosti, nebo nedej bože ve vesmíru. A já mám nejraději fantasy, takže to asi nebude nic pro mě... Zdá se mi to trochu ujeté. Popravdě mi dělení a škatulkování do žánru přijde celkem k ničemu, lidi mají ale bohužel tendenci škatulkovat úplně všechno.
Jass: Ono asi záleží hlavně na tom, co si od toho škatulkování člověk slibuje. někdy prostě máš náladu na historický román nebo na kovbojku, nebo na nějakou postmoderní intelektuálštinu; pak se škatulky hoděj. Ovšem nesmí si to člověk moc brát, pokud si vybere knížku JENOM podle tý škatulky a ono to není přesně to, co čekal. ;)
woodward: Souhlasím, možná to bylo trochu moc ofenzivní, ale tohle už se tu řeší podruhé a celé se mi to zdá trochu nesmyslné :)
woodward: Přesně tak. Mám období, kdy chci klasické heroické fantasy meče a magie, období, kdy chci hard sci-fi, období, kdy chci zcela něco jiného.
Kdyby se mě např. někdo zeptal, co je zač Duna, tak bych řekl, že v ní sice jsou kosmické lodě a cestování vesmírem (tedy sci-fi prvky), ale je to spíše fantasy svět, protože velký důraz je kladen na "předurčení" a jakéhosi nového Ježíše Krista, který spasí celý svět, osobu, která "vidí" minulost všech svých předků atd.
Pokud bych musel jednou větou říct, co je sci-fi, co fantasy, tak sci-fi je svět, který je vybudován na základě technologie, a fantasy je svět, kde je prvkem něco, co se technologií nedá vysvětlit, a to ani teoreticky. Např. draci kvůli své velikosti by nemohli létat, protože by porušovali přírodní zákony, tedy fantasy. Temná a světlá strana síly je něco mystického, fantaskního, tedy též fantasy. Přesto jsou ve Star Wars androidi, kosmické lodě atd., tedy to má prvky i sci-fi. Je to složité a proto jen málokdy jsem ochotný o něčem říct, že je to čistě fantasy nebo sci-fi kniha/film.
Ale i leckterou povinnou četbu jsem si užila. Každý si zábavu představuje jinak. :D
povinná četba existuje jako zoufalý prostředek, s cílem přivést ty nevzdělaný nemrcouchy aspoň tu a tam k opravdové literatuře.
Vložit příspěvek