15 roků lásky
Patrik Hartl
Realita umí být neuvěřitelná a skutečné události někdy působí nepravděpodobně. Aleš by do svých třiceti dvou let nevěřil, že jeho život bude vypadat takhle. Představoval si ho úplně jinak. Jednoho dubnového odpoledne roku 2001 se zamiloval do ženy, která na něj naložila takovou porci lásky, že by to porazilo i vola. Tento román vypráví o všem, co musel zvládnout, aby se s tou láskou naučil žít.... celý text
Přidat komentář
Vcelku zajímavý až americký příběh, bohužel tolik málo pravděpodobných situací na málo pravděpodobných místech. Obdivuji hlavního hrdinu ,že do toho všeho šel, do takové nezvyklé situace, ale pak nechápu tolik opakovaných stížností a nespokojenosti, frustrace, která se řeší nezávaznými vztahy... Ale s dětmi je to jako na houpačce, nic nelze předvídat, je potřeba reagovat na danou nově vzniklou situaci--je to úmorné někdy obtěžující ,ale odměnou jsou ty krásné a veselé okamžiky 15 ti a více let lásky. Škoda , že si to někdy uvědomíme pozdě.
Tak tohle se autorovi opravdu povedlo. Sympaťákovi Alešovi osud rozdal karty způsobem, který by ho jistě nenapadl ani v nejdivočejších snech. Ale on se se vším dokázal nějak poprat. :-). Za mně nejlepší autorova kniha.
Lepší průměr, hold Hartl napsal už i lepší romány... Postavy se tam střídaly jak na běžícím pásu (ano, občas to tak i v životě chodí), některé pasáže byly dost rozevláté. Ale abych jen nehanil, tak kniha se dobře četla a byly tam i zábavné okamžiky.
Za mě osobně nejlepší kniha Patrika. To se tak krásně četlo, že mi až bylo líto, že to končí. Opravdu krásná, pohodová, oddechová četba. Lehce a moc hezky napsaná. Za mě osobně jenom vřelé doporučení.
Opět povedená kniha od pana Hartla. V průběhu čtení mě napadlo jestli musí byt tak obsáhlá. A ano musí, ani chvíli jsme se nenudila, každý detail do sebe zapadl. Zpětné si uvědomuji ze i zdánlivě nedůležité informace ve mě vyvolaly silné pocity. Jako pro matku dvou malých holčiček byl příběh velmi silný a za 15 let si jej přečtu znovu.
Podle mě typický autorův styl. Námět zajímavý, snad i originální a neotřelý. Některá místa jsem, ale autorovi nevěřila, ale možná je to jen můj pohled na muže a moje jiné zkušenosti.
Musím bohužel přiznat, že zde byla i hluchá místa, která mě tolik nebavila. Taky mě štvalo to šišlání, nevím jestli to mělo být vtipné, ale mě to tak nepřišlo.
Nemůžu říct , že mě příběh nezajímal ,ale od autora jsem četla i lepší knihy. Možná trochu moc tlačil na pilu , a ano také jsem zaznamenala z mého pohledu určité nesrovnalosti mezi dějem a skutečností. Možná psáno horkou jehlou? Těžko říct. Doporučuji nemít velká očekávání a budete spokojeni.
Knížku bych rozdělila na dvě půlky. První půlka byla svižná, dobře se četla a bylo zde hodně vztahových veletočů a zajímavých zápletek. Druhá půlka už tolik neodsýpala, i když byl zajímavý pohled na výchovu dvou puberťaček a syndrom vyhoření z mužského pohledu.
Také mi moc nesedělo vracet se dějově až do roku 2002. Tenkrát jste asi těžko používali Google na mobilu a už vůbec ne v zahraničí. Každý si asi pamatujeme, jak se nám jedna fotka načítala 100 let :). Jinak za mě super rychlé pohodové letní čtení.
Protože jsem od autora četla skoro všechny knihy (nečetla jsem jen Nejlepší víkend), těšila jsem se na milou letní oddechovku. Byla jsem opravdu ráda, že se ke mě kniha dostala během léta a s chutí jsem se do ní pustila.
Bohužel už po 100 stranách jsem věděla, že tohle byl velký přešlap vedle. Autor zvolil hodně zajímavé téma: muž - otec - samoživitele. Nicméně toto téma úplně zapadlo v absolutně nepodstatné přemíře klišoidních scén a informací. Byla jsem zahlcena momenty, které nikam nevedly a děj nikam neposouvaly. V závěru (myšleno posledních cca 200 stran) jsem už jen měla pocit, že čtu slátaninu českých filmových komedií. Další věcí, která mě na knize urážela byl autorův slovník (někdy mi to už přišlo opravdu moc) a genderové sterootypy (muži podvádět můžou, ženy ne). Myslím si, že obojímu se dá bez problémů vyhnout a neuberou na čtivosti, naopak.
Na novou knihu Patrika Hartla jsem se těšila, ale prvotní recenze mne nakonec od jejího nákupu odradily. Nikoliv Ježíška :), ale v knihovničce mi ležela až do letošního léta. Příběh jsem si nakonec zamilovala. Četla jsem ji ale s přestávkami.
Další kniha z pera českého spisovatele a režiséra Patrika Hartla.
V tomto příběhu se setkáváme s dvaatřicetiletým Alešem, který se jednoho dubnového dne v roce 2001 zamiluje do Jeleny, která mu docela dost změní život. A jak se s tím vším vypořádá Aleš? O tom si budete muset přečíst sami, pokud budete mít ovšem náladu na téměř 500 stran lásky. Tak velké lásky, až jsem si někdy říkala, zda je to vůbec možné (kdo četl, pochopí proč).
Kniha se četla dobře, jen bych ji klidně o 100 stran zkrátila. Četla jsem ji dlouho a některé části mi už přišly zbytečné.
Doma v knihovně mám všechny knihy od Patrika Hartla a jedinou dodnes nedočtenou jsou Okamžiky štěstí, obavám se, že se k nim už ale nikdy nevrátím. Tato se mi dostala do rukou v rámci projektu #hromadnastafeta a nakonec jsem ráda, že jsem knihu nemusela kupovat.
Celkově velmi povedené, Hartl umí psát s citem, s humorem, dojemně a lidsky, očekávání nezklamal… knížka, která člověka potěší :)
Kniha se četla sama. Svým námětem me dost nutila k zamyšlení. Občas jsem se smála nahlas, občas ve mě přibeh vzbuzoval smutek. Místy mi kapku vadila sebelitost hlavního hrdiny, ale tu hold sem tam prožívá každý. Fajn čtení
Na Hartlovy nové počiny se vždy těším a ani tentokrát mě nezklamal. Líbilo se mi téma a příběh mě moc bavil. Člověk by ani neřekl, že má knížka téměř 500 stran, čte se to samo. :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2016 | Okamžiky štěstí |
2014 | Malý pražský erotikon |
2018 | Nejlepší víkend |
2021 | 15 roků lásky |
2023 | Gazely |
Patrik Hartl má na svém kontě pět knížek.
Já jsem četla čtyři, chybí mi jen Malý pražský erotikon a nevím, co by se muselo stát, aby mě někdo donutil si jej, nebo nějakou další autorovu knihu, přečíst.
Prvok a ti ostatní byla fajn knížka, potom mě moc bavily Okamžiky šťestí, ale Nejlepší víkend už nebyl v ničem jinej a vlastně je to jeden scénář, kterej zřejmě funguje, a tak se ho autor drží.
Základem je zmínka o sexu nebo alespoň narážka na každé druhé straně, a druhý nezbytný kámen je nevěra. (Nejlépe každej s každým.)
Ne jinak to bylo i v 15 roků lásky. Tady je navíc prvních sto stran tak absurdních, že kdyby to nebyla naše #hromadnastafeta odložím to hned.
Potom už se to dalo snést, navíc Hartl píše opravdu čtivě a svižně, takže se i těch téměř 500 stran dalo přelouskat za pár hodin. Ale bylo to dlouhý a pořád dokola, a kdyby to mělo stran 250, úplně by to stačilo. Aleš byl sice sympaťák a fandila jsem mu, ale to mi na 500 stran knihy prostě nestačí…
Zkrátka tohle číst nepotřebujete ani jako oddechovku na dece u vody.