1984
George Orwell (p)
Jedno z najznámejších diel svetovej literatúry nášho storočia spája v sebe prvky spoločensko-politického a vedecko-fantastického románu. Je obžalobou komunistickej diktatúry, ktorá v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu sú osudy čestného, citlivého a uvažujúceho jedinca (Winstona Smitha), ktorý sa vzoprie systému, za čo platí krutú daň. Orwell touto knihou už v roku 1948 ponúkol svetu víziu, ktorá sa neskôr stala realitou. Podobne ako v ostatných krajinách nášho regiónu, ani u nás sa anglický spisovateľ George Orwell dlhé roky nesmel vydávať z ideologických dôvodov. Po novele Zvieracia farma má slovenský čitateľ konečne možnosť zoznámiť sa aj s Orwellovým vrcholným dielom, románom Tisíc deväťsto osemdesiatštyri. Komunistická diktatúra v roku 1984 ovládla všetko, vrátane ľudského myslenia. V centre románu, ako v celom diele tohto spisovateľa, sú osudy čestného jednotlivca (volá sa Winston Smith), ktorý sa spoločnosti vzoprie, za čo zaplatí krutú daň. Dielo je pochmúrnym, aj keď doslova vizionárskym obrazom odľudštenej spoločnosti, pod čo sa podpísal aj zdravotný stav autora, ktorý v čase, keď ho písal, umieral na tuberkulózu. Keďže slovenský čitateľ pozná z vlastnej skúsenosti spoločnosť, ktorú Orwell opisuje, bude jeho stretnutie s ňou nepochybne o to zaujímavejšie. George Orwell, vlastným menom Eric Arthur Blair (1903-1950) sa narodil v Indii a do Anglicka sa jeho rodina presťahovala, keď mal štyri roky. Prvé verše uverejnil v miestnej tlači už v roku 1914, knižne debutoval v roku 1933 dielom Bez peňazí a nádeje v Londýne a Paríži, v ktorom umelecky i dokumentárne opísal svoje zážitky zo života medzi nezamestnanými, žobrákmi, tulákmi a bezdomovcami. Aj keď vyšiel z prostredia, ktoré ho predurčovalo skôr k pravicovým ideám, hlásil sa k ľavici a pokladal sa za demokratického socialistu. Neskôr jeho doslova bytostný odpor k totalitným praktikám urobil z neho jedného z najväčších a najúdernejších kritikov komunistického režimu. Je autorom niekoľkých románov, početných zbierok esejí i reportáží. Za vrchol jeho umeleckej tvorby sa považuje novela Zvieracia farma (1945, v slovenčine v rámci edície MM v roku 1998) a najmä román Tisíc deväťsto osemdesiatštyri (1949).... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Slovart (SK)Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Myšlenkově velki silná kniha, určitě nadčasová, určitě velmi varovná. Na rozdíl od Zamjatina i zpracováním přístupná, oproti Bradburymu mi připadala zase hlubší a detailnější.
Kniha, která určitě nutí člověka přemýšlet. Možná ale ne dost, měl jsem občas pocit, že by prospělo, kdyby nechala čtenáře udělat si vlastní závěr, než mu ho nabídnout a nutit přemýšlet jen o jeho správnosti.
Příběh má klasickou dystopickou šablonu, kterou pouze v mírných variacích používají snad všechna díla odehrávající se v takto tuhé totalitě. Co se samotné nesvobody člověka týče, tak tady Orwell šel asi nejdál z toho, co jsem četl. Občas možná až tak moc, že motivy členů vnitřní strany působily mírně absurdně.
V první půli byl pozoruhodný popis restrikcí, nesvobody a prostředků, které Angsoc používal k jejich udržení. V druhé půli byl zajímavý zejména průnik do hloubky a metafyziky celého vnímání člověka samého ve vztahu k okolní "objektivní" realitě. Je pravda, že v některých pasážích se kniha trochu zbytečně táhla, ale jako celek je to pro mě určitě 5*.
Přečíst knihu na střední škole a přečíst ji opět ve středním věku a pozorovat sebe sama...když pominu hrůzu a zvracenost, chápu knihu (mimojine nebo především) jako důkaz opodstatnenosti a důležitosti literatury a kultury a jejich propojením s tzv.obycejnym životem
A ano..je to jedna z těch zasadnich
Ve světle světových událostí působí tahle knížka i po letech skvěle. Povinná četba pro všechny a zvlášť pak těm, co inklinují k totalitním hodnotám od nácků po komouše. Ano, je to samozřejmě extrém, ale nejen extrémy počasí mohou nastat...
Jak mi jednou řekl jeden můj přítel: "Kult ještě neznamená kvalitu", a s tím jsem ke knize přistupovala. Po přečtení ale musím konstatovat, že tento temný příběh je nejen kultovní, ale i velmi současný. Orwell, jako skutečný vizionář, pochopil už před desetiletími, že totalita z lidí kromě svobody ždímá i lidskost.
Kniha, svým rozsahem průměrná a s nijak převratným dějem, popisuje děsivě zrůdné prostředí. Připomnělo mi to roky strávené na Kubě - prostředí, kde Strana všem vymývá mozky; kde jednání všech je stále přezkoumávané a hodnocené; kde jsou všichni a všude monitorovaní; kde se udávají lidé v rámci přátel, sousedů i rodiny. Naprostá a neustálá kontrola všeho a všech, hesla, agitace.
Kniha je nadčasovým, hrozivým a velmi reálným poselstvím pro nás všechny a stejně tak, jako některé věci v životě doceníme, až když o ně přijdeme, ani svobodu bychom neměli vnímat jako samozřejmost.
Knihu jednoznačně doporučuji.
Jedna z mých nejlepších knížek a samozřejmě je stále nadčasová. Též zastávám takový názor, že by ji každý člověk měl mít doma ve své knihovně.
Tak k tomuto dílu by se mi hodil štítek literatura naučná. A zatímco Farmu zvířat bych doporučila k pochopení totalitního režimu i dětem, tento román je určen spíše pro dospělé.
(SPOILER) Je to zkrátka dobrá kniha s velmi zajímavým (ač trochu čekaným) koncem. Líbí se mi slovník newspeaku, který je na konci knihy a který trochu naráží na to, že Oceánie se rozpadla.
Knihu jsem si přečetla spíš z povinnosti a moc mě to nebavilo. Špatně se mi to četlo a přišlo mi, že se tam hodně věcí opakovalo. Chápu myšlenku, ale pár věcí mi přišlo nelogických. Ještě si přečtu Farmu zvířat a s Orwellem končím.
Jde z toho mráz po zádech, jak silná je touha po svobodě, když vám je upírána, to neskutečné sledování, a pravidla vnitřní strany, čtyři ministerstva, jejichž názvy byla pravým opakem jejich činnosti a Velký bratr, který všechny všude sleduje,.... díky za svobodu
(SPOILER) Absolutně nadčasové a místy děsivě přesné dílo - a taky od Orwella spolu s Farmou zvířat pro mě jedny z nejlepších knih vyobrazujících sílu totality a její krutá rizika. Tak jako u Huxleyho, silně oceňuji, že kniha byla napsána v první polovině minulého století. Naprosto jsem se sžila s ústřední postavou Winstona, s jeho vnitřním utrpením, touhou po svobodě a vlastní vůli. 1984 je ukázkou toho, jak může být totalita nebezpečná, a jak pod tíhou manipulace, propagandy, zastrašování, lží a vykládání různých pravd vymaže z jedince jeho individuálno. Konec je šokující - v hloubi duše, jsem doufala v "happyend", který se ale nekonal.
Doporučuji poohlédnout se po vydání s překladem pí Šimečkové. Překlad od p. Kalandry je velenedobrý.
Abychom se jednou taktéž nestali Oceánií (v podobě Eurofederace) vedenou eurosoudruhy v čele s Ursulou von der Leyen.
Orwell nenapsal 1984 jakožto návod, nýbrž jako varování. Otěže jsou utahovány, a eurosoudruzi kníkají blahem.
Určitou sortu lidí, zvanou pravdoláskaři, či ''pravdověrnými demokraty'' pravděpodobně nikdy v životě nepochopím.
Copak to nevidíte? Svoboda je omezována, dovolíš-li si míti jiný názor, než-li ten oficiální, platí tě osobně Kreml, či různé obdobné nesmysly.
Dávám tomu pár let a máme taktéž Ministerstvo Pravdy.
Místo nesmyslných dotací (neboli prachsprosté přerozdělování kapitálu) bych osobně navrhl jednu a jedinou dotaci, a tou by byla dotace přesně na toto nadčasové dílo.
Nechť žije individualismus!
Určitě je fajn si tohle přečíst, obzvlášť s ohledem na dobu, kdy to bylo napsané a co se poslední dobou děje kolem nás. Nicméně by tomu pro lepší čtivost neškodilo tak zhruba o polovinu zkrátit.
Na první pohled je jasné, že kniha nese vážné téma a způsob jakým autor dokázal popsat (a mezi řádky varovat) před totalitní společností je úžasné. Od začátku čtení je cítit dusivá atmosféra, která se jen prohlubuje.
Určité věci mě nadchly jiné naopak. Celkově jsem ráda, že jsem se ke knize dostala, protože stojí za přečtení a člověk se při čtení mnohokrát zamyslí.
(3,5)
Těžko se to vysvětluje, ale 1984 v sobě nese určité pozitivní poselství - nic není ztraceno, pokud budou existovat lidé - a jejich myšlenky, kteří nemají strach a chtějí být svobodní a nepodlehnout, když okolo hoří svět. Tato kniha by člověka neměla děsit, ale naopak plnit spravedlivým hněvem.
Žijeme v době, kdy jsou nám neustále připomínány hrůzy a chyby minulých generací. Člověk (narozený po roce 89) tak dojde rychle k mylnému přesvědčení, že v plném rozsahu chápe fungování totalitních režimů, a především pocity lidí v takovém prostředí žijících.
Stejně jako je dobré jednou za život navštívit koncentrační tábor (nebo jiné zařízení), je dobré přečíst tuto knihu, ve které autor nejen dokonale popsal prostředí a společnost úplné diktatury, ale hlavně pocity a myšlenky jednotlivce. Za mě je poslední část knihy nejhodnotnější a zároveň nejhrůznější. To, jak jde s myšlenkami s pomocí strachu a bolesti manipulovat, je neuvěřitelné, ale pravdivé.
Pro mě osobně zde platí podobné pravidlo jako v případě výše zmíněného KT. Jednou a stačilo. 5/5
Brrr. ŽÁDNÉ ČTENÍ PRO CITLIVÉ POVAHY A SLABŠÍ ŽALUDKY. S románem 1984 jsem se poprvé setkal díky grafickému románu Matyáše Namaie. A tak jsem se rozhodl přečíst původní dílo. A to mě bavilo více, minimálně věci mi zde byly jasnější. Kniha je náročná délkou i obsahově. Děj je slabší, ale jasný a popis tohoto hrozného světa je bravurně napsaný. Na Youtube je celá audiokniha knihy, velmi dobře načtená, ovšem nepodařilo se mi zjistit kdo ji čte. S ní to bylo jednoduší, a kdyby tam nebyla, nevím jestli bych se do knihy pustil. Kniha mi teda přijde dost ale opravdu dost zextréměná. Někteří lidé tvrdí že náš svět se pomalu blíží k podobnosti se světem 1984, což mi přijde jako holý nesmysl. Ale možná by tomu bylo tak, nebýt sametové revoluce. Ale kdo ví. Tahle kniha je důkazem že si máme vážit světa ve kterém žijeme. I když je tu pár neduhů a neřádů, byla tady možnost že jsme všichni mohli žít jako v tomto románu. Tohle je snad jediná kniha při které si oddychnu, jak vidím jak to v realitě vypadá. Zpátky ke knize. Jako povinnou četbu bych to nedával, spíše dobrovolnou. Kniha je opravdu náročná a pro lidi co nemají rádi časté filozofování nudná. Ale mě se líbila, má pestrý jazyk. U třetí části mi ztuhlo v žilách. Já bych tuhle knihu nikomu nenutil, ani nedoporučoval. Jestli jste, jak se lidově říká cíťa, tak bych sáhl po něčem jiném, ale jestli máte rádi neobvyklé věci a trochu extrému je to kniha přesně pro vás. Záleží na povaze.
Orwellovo 1984 som vždy považovala len za povinnú literatúru, za jednu stranu v zošite, za zdroj vtipnej vety "Veľký brat sa pozerá". Náhoda však chcela, že som po nej teraz skutočne siahla. Nebudem tu písať o čom je, to by malo byť všetkým známe. Vlastne by som to asi nedokázala normálne napísať. Preto toto ani nebude štandardný príspevok o knihe. Bude subjektívny. Bude emočný. Bude viac kontroverzný. Inak sa mi však nedalo. Možno som ju čítala v zlom čase a prežívala viac. Každá jedna myšlienka, každá jedna časť tej knihy, spôsob fungovania Strany, bola pre mňa budíčkom ukazujúcim, kam sa aktuálne ako spoločnosť uberáme.
V kontexte toho, čo sa teraz deje vo svete, toho čo sa deje u nás, vyznieva celá kniha o to desivejšie. Prečítať by si ju mali všetci tí, ktorí kričia o slobode slova a potom sami chcú slobodu obmedzovať. Všetci tí, ktorí tvrdia, ako je všade propaganda, ako média klamú a sami si neuvedomujú, že inej a silnejšej dávno prepadli. Všetci tí, ktorí ignorujú vedcov, odborníkov, ale bez váhania uveria tomu, že zem je plochá, lebo to videli niekde na facebooku. Všetci tí, ktorí veria samozvaným bojovníkom za slobodu, no zároveň sú nimi manipulovaní a kontrolovaní pomocou strachu a nedôvery. Nechávajú sa pohltiť kultom osobnosti.
Všetci tí, ktorí sa v tichosti pozerajú čo sa deje, v kútiku duše cítia, že to nie je správne, ale sú pohodlný vyjsť zo svojej komfortnej zóny a niečo proti tomu spraviť. Všetci by sme si túto knihu mali prečítať. Možno potom konečne pochopíme, čo naozaj znamená diktatúra, totalita, propaganda, vymývanie mozgov a sloboda. Možno si potom začneme vážiť, že teraz žijeme v demokracii.
Nech nám je 1984 varovným prstom, čo môže nastať, ak nebudeme ostražití. Mali by sme sa zamyslieť nad posolstvami tejto knihy a konať tak, aby sme chránili to, čo je pre nás najcennejšie – našu slobodu.
Mali by sme začať bojovať, vysvetľovať, nevzdávať sa, vzdelávať sa, pretože ak nezareagujeme včas, môže sa stať, že o Orwellovom dystopickom svete nebudeme len čítať, ale v ňom budeme žiť.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Jsem rád, že jsem si knihu přečetl až v dospělosti, kdy už mám něco odžito, a nikoliv na gymnáziu. Sám jsem jako dítě zažil ještě komunismus, do toho samozřejmě z vyprávění rodičů a prarodičů.
Tím bych si knihu spojil pouze s komunismem. Ale její nadčasovost lze ocenit podle mě až v dospělosti. Neboť různé znaky totalitního smýšlení a řízení lze zažít nejen na státní úrovni ale i v úrovni pracovní, rodinné či jiné.
Sám Orwell byl socialista a revolucionář, opěvoval demokratický socialismus, byl ve španělské občanské válce a žil v době nacismu či ruské revoluce.
Čili hodně dobrý základ pro sepsání své knihy.
Zdařilé bylo rozdělení do tří kapitol i závěrečné pojednání o newspeaku.
Četl jsem vydání z roku 1991, které obsahovalo doslov o cca 70 stran Šimečka, který byl výborný k hlubšímu pochopení.
Měl by si tuto knihu přečíst každý.