1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29401/-29401.jpg
5
12018
12018
Winston Smith žije v Oceánii, jedné ze tří velmocí, které existují v Orwellově antiutopickém světě. V této zemi vládne svou neomezenou mocí Strana, v jejímž čele stojí (snad) imaginární postava Velkého bratra. Velký bratr tě sleduje! Heslo, které občané Oceánie spatřují mnohokrát denně na plakátech s údajnou podobiznou Velkého bratra v nadživotní velikosti. Ve Winstonově bytě, stejně jako v bytech ostatních členů Strany a na veřejných prostranstvích, jsou umístěny obrazovky, které nepřetržitě sledují veškeré dění ve svém dosahu. Záznamy obrazovek sledují příslušníci Ideopolicie, kteří se snaží odhalit jakýkoliv zločin proti Straně (ideozločin). Jedinými občany, kteří nejsou tak důsledně sledování, zůstávájí dělníci – proléti. Jejich životní podmínky jsou ale tak bídné, že opravdu nemají myšlenky na nějaký ideozločin. Navíc jsou dokonale ovládáni stranickou propagandou a slepě věří smyšleným úspěchům, které se dozví z obrazovky.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1991 , Naše vojskoOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Nejúdernější závěrečná věta jakéhokoli literárního díla? Pomyslnou soutěž, myslím, vyhrává s přehledem "1984".
Nejdepresivnější text, jaký jsem kdy četl. Když už si říkáte "horší to být nemůže", přijde finále a vy se propadnete ještě o několik poschodí pekla do středu Země.
Právě proto je třeba tuto knihu číst a nezapomenout na ní zdvižený prst - takhle to dopadne, když svoboda ztratí respekt...
Časopis Time ho zaradil do zoznamu 100 najlepších anglicky románov z rokov 1923 až 2005.
Dosiahol 13. miesto v zozname redaktorov a 6. miesto v zozname čitateľov - „Modern Library 100 Best Novels“.
Číslo 8 v rebríčku „The Big Read“, ktorý zostavila BBC.
Je v tom čosi prezieravé, čo robí z „1984“ jednu z najaktuálnejších klasík posledných storočí. O Georgeovi Orwellovi som vedel už niekoľko rokov, ale nikdy som nejako veľmi nevenoval pozornosť významu jeho diel. Veď som mal 11/12 rokov, keď som o ňom počul prvýkrát.
Nemôžem však byť vďačnejší za čas, v ktorom som túto knihu prečítal. Zdá sa, že v 21. storočí sa „1984“ stáva fikciou čoraz menej. Niekedy pomerne pozorný čitateľ nedokáže celkom rozlíšiť, či číta sci-fi román zo 40. rokov minulého storočia, alebo prechádza moderné sociálne siete. Dielo znie až desivo prorocky.
UTÓPIA ALEBO DYSTOPIA?
Orwell si predstavil a opísal dystopiu, ktorá napokon ani vtedy nebola tak ďaleko od reality. V knihe 1984 píše v podstate o stalinizme. Táto démonická forma marxizmu-leninizmu, súbor politických myšlienok, ktoré v rokoch 1927 - 1953 realizoval Josif Stalin, mala všetko - štát jednej strany/polície, totalitarizmus, závratnú industrializáciu a podobne. Orwell urobil dobrú vec - pokúsil sa prostredníctvom literatúry sprostredkovať tieto nebezpečenstvá svetonázorových utópií vytvorených človekom. Pointa je tu jasná. Každý ľudský pokus o vytvorenie dokonalého, zidealizovaného sveta - utópie založenej len na ideológiách (tie vo všeobecnosti zvyčajne neberú ohľad na realitu), nevyhnutne vedie k hroznému, tyranskému režimu.
Ako hovorí Ben Shapiro: „Orwellova schopnosť kritizovať totalitarizmus nemá obdobu.“
A predsa to nie je niečo, čo by sme získali len z románov. História dokazuje, aký pekelný obrat môže politika nabrať, keď sa určití jednotlivci začnú hlásiť k totalitarizmu. Hoci napriek niektorým zásadným rozdielom je zrejmé, že autor hádže všetky totalitné režimy do jedného vreca. V mnohom má pravdu - diktátorské vlády majú veľa spoločného. A práve to sa Orwell prostredníctvom politickej geografie románu „1984“ snaží ilustrovať. Utópia vytvorená človekom vždy vedie ku katastrofálnej dystopii. Kdekoľvek na svete. Nech sú mi dejiny svedkom.
JE ROMÁN VIAC AKO FIKCIA?
Škola je jedným z prostredí, ktoré ma tak trochu dotlačilo k tomu, aby som si „1984“ konečne prečítal. Všetky rôzne diskusie, ktoré som viedol, vždy dokazovali, že táto kniha nie je žiaľ len fantáziou. „Dospelý“ a „reálny“ jazyk, ktorý Orwell používa, výrazne prispieva k pocitu, že to, o čom píše, sa môže v reálnom živote rýchlo zmeniť na pravdu. Ak sa tak už nestalo...
Spôsob, akým predstavuje Londýn ako akési literárne stelesnenie toho, kam by sa mohol dostať svet po komunistickej revolúcii, ma núti myslieť si, že by to nemusela byť len dystopická fikcia.
Spôsob, akým opisuje masové sledovanie, najmä to, čo sa stane, keď je masového sledovania priveľa, ma núti myslieť si, že to nie je len politická fikcia.
A napokon spôsob, akým prostredníctvom pomerne povrchných postáv zobrazuje hrozné účinky vymývania mozgov má na spoločnosť, ma núti premýšľať, či „1984“ nie je viac ako len sociálna sci-fi.
Zdá sa, že v kontexte našej doby a veku tento brilantný, a teraz pozorne čítajte - varovný príbeh, slúži ako príručka pre ľavicu. Hoci sám George Orwell bol demokratický socialista, v našej dobe je práve tento variant socializmu taký nebezpečne populárny a môže nakoniec viesť k autoritatívnej vláde založenej na sociálnom vlastníctve, ktorá rozdrví slobodu a demokraciu.
PARALELY S REÁLNYM SVETOM
Rok „1984“ je veľkou paralelou s obdobím dejín Sovietskeho zväzu, najmä s rokmi 1927 - 1953, s nacistickým Nemeckom a... 21. storočím?
Dovoľte mi poukázať na niekoľko príkladov.
Nezmyselná koncepcia neustálej vojny na udržanie priazne ľudu. Globálne sledovanie s cieľom špehovať ľudí a mať úplnú kontrolu nad ich životmi a myšlienkami.
Historický negacionizmus, ktorý strana agresívne a bezohľadne presadzuje v každom odvetví svojho pôsobenia.
Klamlivá propaganda na zavádzanie miliónov ľudí žijúcich vo vnútri superštátu. Dvojité myslenie uplatňované modernými feministkami.
Nesúhlasíte s „pandemickými“ opatreniami - priamym Myšlienkovým zločinom. Každý by mal používať Newspeak (radikálne politicky korektný jazyk v knihe) a tí, ktorí tak neurobia, budú vystavení perzekúcii (neopovážte sa nepoužívať moje preferované zámená!).
Presvedčenie, že 2+2=5 a že muži sú ženy (alebo môžu byť, ak chcú) a naopak, by malo byť akceptované bez ohľadu na čokoľvek.
Prijmite radikálny subjektivizmus, zdržte sa objektívnej reality a odovzdajte sa Strane.
Nechajte si vziať slobodu prejavu a vzdajte sa radosti zo skutočného života, pretože vám hovoria, že SLOBODA JE OTROCTVO. Desivý pocit, že na vás skočí myšlienková polícia, ak poviete, pomyslíte si niečo zlé.
Neznie vám to aspoň trochu povedome?
Ak ste niekedy prišli do kontaktu s „BIG TECH“, pocit, že vás sleduje Veľký brat, vám musí byť aspoň trochu známy. Čo ak toto poviem na Twitteri, vyjadrím tento názor na Facebooku...
Jedna vec, ktorú považujem za pozoruhodnú, je jednoduchosť rozprávania samotného príbehu. Dve postavy, Winston Smith a Julia, sa postavia proti autokratickému kultu osobnosti a nakoniec sa ním nechajú rozdrviť. V naratívnom zmysle Orwell neťahá za kratší koniec. Najmä keď príbeh smeruje k vyvrcholeniu, pojmy temný, brutálny a depresívny získavajú úplne nové významy.
„1984“ je ponurá a bezútešná kniha. Pomerne jednoduché rozprávanie v kombinácii s neľahkou, priam dusnou atmosférou prostredia, v ktorom sa príbeh odohráva.
Hádam už viem, čo znamená pojem orwellovský a prečo táto kniha obstála v skúške času.
Tahle kniha pro mě byla naprostym utrpením .četla jsem jen kvůli výzvě jinak bych knihu asi nikdy neotevrela
Autor v knize popisuje nejhorší formu totální totality, která by mohla ve společnosti nastat. Vládnoucí strana pomocí strachu manipuluje myslí občanů. Objektivní realita neexistuje a pravda je sprosté slovo. Všude jsou přítomné sledovací systémy. Děti udávají své vlastní rodiče. Je raženo heslo "válka je mír“, které sedí na dnešní dobu.
Jsem rád, že jsem knihu četl až teď, když mám rodinu a odlišný pohled na život. Važme si svobody!
Na knihu jsem narazila až na mateřské, na rozdíl od většiny ostatních. Její nadčasovost je úžasná. Winston Smith je klasický antihrdina a ty já prostě miluji. Není to perfektní člověk, ale jen chce poznat pravdu. Myslím si, že paralely nemusím vysvětlovat. Doporučuji každému, tuto knihu by si měl přečíst doopravdy každý.
Jak zde již pár lidí psalo, číst tuto knihu ve 20ti, asi bych si z ní neodnesl ani polovinu z toho co nyní a možná, že v 50ti to zase uvidím jinak.
Život v takovém státním zřízení, v takové společnosti a hlavně s takovým omezením svobodného myšlení.... bych opravdu raději sám zabalil. Některé pasáže jsou trochu zbytečně natáhlé, ale chápu zároveň důvod, proč to má v knize své místo.
Popravdě ani nevím jak knihu blíže hodnotit, protože život, který hlavní postava vede si dokážete zosobnit na sebe, je Vám někdy až zle z toho, že i vedení deníku je zločin, že se musíte schovávat a myslet potajnu... tohle by měl číst každý, kdo má dneska pocit, že mu někdo ubírá osobních svobod... třeba by těmto lidem konečně došlo jak velkou svobodu vlastně mají, jen s ní třeba neumí pracovat ku své spokojenosti.
Jsem rád, že jsem si knihu přečetl až v dospělosti, kdy už mám něco odžito, a nikoliv na gymnáziu. Sám jsem jako dítě zažil ještě komunismus, do toho samozřejmě z vyprávění rodičů a prarodičů.
Tím bych si knihu spojil pouze s komunismem. Ale její nadčasovost lze ocenit podle mě až v dospělosti. Neboť různé znaky totalitního smýšlení a řízení lze zažít nejen na státní úrovni ale i v úrovni pracovní, rodinné či jiné.
Sám Orwell byl socialista a revolucionář, opěvoval demokratický socialismus, byl ve španělské občanské válce a žil v době nacismu či ruské revoluce.
Čili hodně dobrý základ pro sepsání své knihy.
Zdařilé bylo rozdělení do tří kapitol i závěrečné pojednání o newspeaku.
Četl jsem vydání z roku 1991, které obsahovalo doslov o cca 70 stran Šimečka, který byl výborný k hlubšímu pochopení.
Měl by si tuto knihu přečíst každý.
Myšlenkově velmi silná kniha, určitě nadčasová, určitě velmi varovná. Na rozdíl od Zamjatina i zpracováním přístupná, oproti Bradburymu mi připadala zase hlubší a detailnější.
Kniha, která určitě nutí člověka přemýšlet. Možná ale ne dost, měl jsem občas pocit, že by prospělo, kdyby nechala čtenáře udělat si vlastní závěr, než mu ho nabídnout a nutit přemýšlet jen o jeho správnosti.
Příběh má klasickou dystopickou šablonu, kterou pouze v mírných variacích používají snad všechna díla odehrávající se v takto tuhé totalitě. Co se samotné nesvobody člověka týče, tak tady Orwell šel asi nejdál z toho, co jsem četl. Občas možná až tak moc, že motivy členů vnitřní strany působily mírně absurdně.
V první půli byl pozoruhodný popis restrikcí, nesvobody a prostředků, které Angsoc používal k jejich udržení. V druhé půli byl zajímavý zejména průnik do hloubky a metafyziky celého vnímání člověka samého ve vztahu k okolní "objektivní" realitě. Je pravda, že v některých pasážích se kniha trochu zbytečně táhla, ale jako celek je to pro mě určitě 5*.
Přečíst knihu na střední škole a přečíst ji opět ve středním věku a pozorovat sebe sama...když pominu hrůzu a zvracenost, chápu knihu (mimojine nebo především) jako důkaz opodstatnenosti a důležitosti literatury a kultury a jejich propojením s tzv.obycejnym životem
A ano..je to jedna z těch zasadnich
Ve světle světových událostí působí tahle knížka i po letech skvěle. Povinná četba pro všechny a zvlášť pak těm, co inklinují k totalitním hodnotám od nácků po komouše. Ano, je to samozřejmě extrém, ale nejen extrémy počasí mohou nastat...
Jak mi jednou řekl jeden můj přítel: "Kult ještě neznamená kvalitu", a s tím jsem ke knize přistupovala. Po přečtení ale musím konstatovat, že tento temný příběh je nejen kultovní, ale i velmi současný. Orwell, jako skutečný vizionář, pochopil už před desetiletími, že totalita z lidí kromě svobody ždímá i lidskost.
Kniha, svým rozsahem průměrná a s nijak převratným dějem, popisuje děsivě zrůdné prostředí. Připomnělo mi to roky strávené na Kubě - prostředí, kde Strana všem vymývá mozky; kde jednání všech je stále přezkoumávané a hodnocené; kde jsou všichni a všude monitorovaní; kde se udávají lidé v rámci přátel, sousedů i rodiny. Naprostá, neustálá kontrola všeho a všech, všude hesla a neustálá agitace.
Kniha je nadčasovým, hrozivým a velmi reálným poselstvím pro nás všechny a stejně tak, jako některé věci v životě doceníme, až když o ně přijdeme, ani svobodu bychom neměli vnímat jako samozřejmost.
Knihu jednoznačně doporučuji.
Jedna z mých nejlepších knížek a samozřejmě je stále nadčasová. Též zastávám takový názor, že by ji každý člověk měl mít doma ve své knihovně.
Tak k tomuto dílu by se mi hodil štítek literatura naučná. A zatímco Farmu zvířat bych doporučila k pochopení totalitního režimu i dětem, tento román je určen spíše pro dospělé.
(SPOILER) Je to zkrátka dobrá kniha s velmi zajímavým (ač trochu čekaným) koncem. Líbí se mi slovník newspeaku, který je na konci knihy a který trochu naráží na to, že Oceánie se rozpadla.
Knihu jsem si přečetla spíš z povinnosti a moc mě to nebavilo. Špatně se mi to četlo a přišlo mi, že se tam hodně věcí opakovalo. Chápu myšlenku, ale pár věcí mi přišlo nelogických. Ještě si přečtu Farmu zvířat a s Orwellem končím.
Jde z toho mráz po zádech, jak silná je touha po svobodě, když vám je upírána, to neskutečné sledování, a pravidla vnitřní strany, čtyři ministerstva, jejichž názvy byla pravým opakem jejich činnosti a Velký bratr, který všechny všude sleduje,.... díky za svobodu
(SPOILER) Absolutně nadčasové a místy děsivě přesné dílo - a taky od Orwella spolu s Farmou zvířat pro mě jedny z nejlepších knih vyobrazujících sílu totality a její krutá rizika. Tak jako u Huxleyho, silně oceňuji, že kniha byla napsána v první polovině minulého století. Naprosto jsem se sžila s ústřední postavou Winstona, s jeho vnitřním utrpením, touhou po svobodě a vlastní vůli. 1984 je ukázkou toho, jak může být totalita nebezpečná, a jak pod tíhou manipulace, propagandy, zastrašování, lží a vykládání různých pravd vymaže z jedince jeho individuálno. Konec je šokující - v hloubi duše, jsem doufala v "happyend", který se ale nekonal.
Doporučuji poohlédnout se po vydání s překladem pí Šimečkové. Překlad od p. Kalandry je velenedobrý.
Abychom se jednou taktéž nestali Oceánií (v podobě Eurofederace) vedenou eurosoudruhy v čele s Ursulou von der Leyen.
Orwell nenapsal 1984 jakožto návod, nýbrž jako varování. Otěže jsou utahovány, a eurosoudruzi kníkají blahem.
Určitou sortu lidí, zvanou pravdoláskaři, či ''pravdověrnými demokraty'' pravděpodobně nikdy v životě nepochopím.
Copak to nevidíte? Svoboda je omezována, dovolíš-li si míti jiný názor, než-li ten oficiální, platí tě osobně Kreml, či různé obdobné nesmysly.
Dávám tomu pár let a máme taktéž Ministerstvo Pravdy.
Místo nesmyslných dotací (neboli prachsprosté přerozdělování kapitálu) bych osobně navrhl jednu a jedinou dotaci, a tou by byla dotace přesně na toto nadčasové dílo.
Nechť žije individualismus!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Neuvěřitelně silné, nadčasové, varovné, autentické, depresivní, aktuální...
Bohužel.
Citovat z této knihy nemá asi ani cenu, vždyť minimálně to, že Velký bratr nás sleduje, zná každý byť trochu vzdělanější člověk, i když třebas ani netuší, odkud se citát vzal. Prostě přešel do všeobecného povědomí stejně jako, že všichni jsme si rovní, ale někteří z nás si jsou rovnější z Farmy zvířat.
Já nevím, ale už u Farmy zvířat jsem si říkala, že snad George Orwell ani nebyl z tohoto světa. Tak přesně a cíleně popisuje naši společnost (v kterékoliv době a na kterémkoliv místě), že až z toho mrazí.