1984
George Orwell (p)

Winston Smith žije v Oceánii, jedné ze tří velmocí, které existují v Orwellově antiutopickém světě. V této zemi vládne svou neomezenou mocí Strana, v jejímž čele stojí (snad) imaginární postava Velkého bratra. Velký bratr tě sleduje! Heslo, které občané Oceánie spatřují mnohokrát denně na plakátech s údajnou podobiznou Velkého bratra v nadživotní velikosti. Ve Winstonově bytě, stejně jako v bytech ostatních členů Strany a na veřejných prostranstvích, jsou umístěny obrazovky, které nepřetržitě sledují veškeré dění ve svém dosahu. Záznamy obrazovek sledují příslušníci Ideopolicie, kteří se snaží odhalit jakýkoliv zločin proti Straně (ideozločin). Jedinými občany, kteří nejsou tak důsledně sledování, zůstávájí dělníci – proléti. Jejich životní podmínky jsou ale tak bídné, že opravdu nemají myšlenky na nějaký ideozločin. Navíc jsou dokonale ovládáni stranickou propagandou a slepě věří smyšleným úspěchům, které se dozví z obrazovky.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1991 , Naše vojskoOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář


Jedna z více knížek povinné četby, u které jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Děsivý náhled do možné budoucnosti.


Myslím, že kniha je aktuální v každém režimu, v každém století.
A neustále mě naplňuje pocit, že popis skutečnosti se stále více podobá době, v které žijeme, či nám ji vládnoucí třída snaží vnutit.


Původně bych to hodnotila takovými 80%, jenomže mě usvědčil fakt, že ačkoliv byla kniha psána ve 49., její motiv celkem věrohodně zachycuje náměty spousty dnešních antiutopických scénářů - viz můj oblíbený film Equilibrium. To a taky třetí část knížky, kterou jsem zhltla raz dva a mezitím si stále dokola opakovala "wtf" a po skončení si to "wtf" raději vyřkla znovu a pořádně nahlas... Proto dávám závěrem 100%, protože si je dílo ke svojí době doopravdy zaslouží! :)


Toto dílo je pravděpodobně jedním z nejvýznamnějších děl literatury 20. století. Předkládá nám pravdivý obraz společnosti, která jednou může být krutou realitou. Ze začátku mě 1984 velmi bavilo. Pochvalovala jsem si, jaký je to můj žánr a jak se to hezky čte. Jak ale kniha plynula, uvědomovala jsem si, že mě román občas začne nudit. Je zde i plno věcí, které do teď nechápu. Některé části jsou zbytečně moc zdlouhavé a složité, některé zase useknuté v tom nejlepším a odbyté. Tím myslím například konec, který je zvláštní a absolutně přerušený. Bylo mi hodně divné, že kniha skončila tak, jak skončila.
1984 pro mě bylo velké čtenářské zklamání. Od tak opěvovaného kousku jsem čekala rozhodně víc.


Tuto knihu jsem četl již před léty jako povinnou četbu na gymplu a z toho důvodu jsem k ní tehdy přicházel s jistým despektem. Nakonec to nebylo takové utrpení, jaké jsem očekával, ale byl jsem přímo nadšen a knihu jsem zhltnul na jedno sezení. Rozhodně jedna z knih, kterou by měl přečíst každý.


Kniha mne nadchla, ne proto, že by byla optimistická (to ani náhodou), ale proto, že popisuje minulost, přítomnost a popisuje i budoucnost. Tahle kniha prostě dokáže nadchnout ve třech různých časech a to jsem snad v žádné knížce ještě neviděla.:) Vy snad ano?


Drsné, depresivní, beznadějné, smutné... Rozhodně stojí za přečtení! Dlouho budu mít v hlavě představu, že je možné, že "Velký bratr nás sleduje".


Tahle kniha mě vlastně nikdy nelákala. Nakonec jsem ji také přečetl - z povinnosti – byl jsem udolán tím všeobecným nadšením z knihy, tou neustálou glorifikací díla i jejího autora. Výsledek jsem tak trochu čekal – příběh mě nezaujal.
Většinou oceňuji, když má autor velkou fantasii, ale zároveň vyžaduji určitou dávku realismu. V utopickém románu 1984 je té fantasie dost, ale je zde také přemíra značně nereálných faktů až nesmyslů, které v mých očích příběh shazují.
Orwell procestoval několik zemí, bojoval ve Španělsku proti nacistům, přesvědčením byl socialista. Nepochybně se seznámil se sovětským modelem socialismu a také byl svědkem nacistického fanatismu v Evropě. Získal silnou averzi vůči totalitním režimům. Román 1984 psal před svou smrtí, kdy už byl těžce nemocen - umíral na tuberkulózu. Musím vyzdvihnout sílu té vize totalitní společnosti, jak ji v románu popsal. Ale podle mě šel příliš do absurdna, a to natolik, že nemohu jeho román hodnotit vysoko. Jeho Oceánie je přehnaná, nerealistická.
Orwell ukázal na již tenkrát známé neduhy totalitních režimů (účelová propaganda, fanatismus stoupenců, pronásledování odpůrců apod.). To se samozřejmě skutečně dělo v následujících letech a desetiletích po Orwellově smrti. Dalo by se říci, že byl Orwell geniální? Nemyslím – podobné praktiky se děly už ve starověku, nebylo to nic nového. Např. starověcí vládci s oblibou přetvářeli svůj rodokmen tak, aby počínal od některého známého boha. Už tenkrát byla cenzura, pronásledování odpůrců, špiclování … A je tomu rozhodně i dnes v relativně demokratických zemích (stačí si všimnout, jak třeba Američané reagují na islámský svět).
Tedy – nepovažuji Orwellovo 1984 za nějaké výjimečné, nebo nadčasové dílo.


Kniha sa nečíta ľahko ale to pravdepodobne ani nebolo cieľom jej autora. Určite ide o nadčasové dielo, ktorého myšlienky oslovia človeka žijúceho v akomkoľvek režime....a o tom, že je tých myšlienok neuveriteľne veľa sa dá presvedčiť len prečítaním tejto "vizionárskej" knihy. V závere mi bolo ľúto že Winstona nakoniec zlomili....


Druhá část knihy byla poměrně nezajímavá, autor mne hodně nudil sáhodlouhým přirovnáváním různých věcí a neskutečně zdlouhavým popisem. Tento nedostatek pak vyrovnaly úryvky z Knihy.


Jedna z nejlepších knih, které jsem za život přečetla. Ačkoli se příběh může jevit jako velice utopistický, není tomu tak. Je smutné, jak moc jsou některé pasáže podobné dnešnímu životu, kdy je nám až násilně diktováno, co si oblékat, jak se chovat, jakou elektroniku si koupit.. lidé se odcizují, chodíme si s přáteli povídat na sociální sítě, kde dobrovolně vystavujeme svoje soukromí okolnímu světu, média nám přináší překroucené informace vždy podle toho, jak se jim to hodí a spousty drobností, které si ani člověk vědomě neuvědomuje. Nikdo z nás si nemůže být jist, že nás "Velký bratr" nesleduje a nemanipuluje s námi tak, jak se mu to hodí. Svoda = otroctví x otroctví = svoboda
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura politika psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
2000 | ![]() |
2021 | ![]() |
2015 | ![]() |
2007 | ![]() |
2015 | ![]() |
Jediným účelem rodiny je plození, pudy jsou ventilovány agresí vůči Nepříteli. Jazyk je za účelem zúžení myšlení na jeho nutné minimum systematicky oklešťován. Data jsou neustále přepisována. Všemu vévodí Útlak. Centrem tohoto lidmi poháněného mlýnu je Betonový monument, který jakýkoli odpor srpem nemilosrdně rozpáře, vyvrhne z něj duši, kladivem ji roztluče a pak vrátí zpátky. Nejmocnějším sledovacím prvkem nejsou kamery, ale soustavně posilovaná paranoia a všichni lidé kolem vás. Hlavně se ale musíte sledovat vy sám, dbát o neustálé, důsledné udržování správného myšlení (doublethinku) a trénovat se tak ve vidění skutečnosti. Neboť skutečností nejsou ty halucinace, které se za pravdu jen vydávají, nýbrž absolutní autorita vůle Strany. Teprve když pochopíte toto, můžete přestat být otrokem těch vnucujích se šalebných mámení.
A že jsem v tom strojově chrleném výpisu úplně zapomněl na člověka? Promiňte.
Naprosto šílená, nechutně promyšlená, depresivní, před Grebeníčkem varující jízda. Za mě čistých 5*****