1984
George Orwell (p)
„Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“ Ve zbídačelém Londýně na území superstátu Oceánie se v dubnu 1984 úředník Ministerstva pravdy Winston Smith přiměje vzepřít. Už se mu zajídají pěstěná stádnost i technika normopsychu, využívané coby hráz proti občanskému vzdoru. Pochyby začne potají svěřovat deníku i přesto, že každý pohyb v téhle chmurné zemi monitorují telestěny Velkého bratra. Krutovláda jedné Strany navíc s Winstonovým přispěním z dějin cíleně vymazává veškeré vzpomínky na dobu před Revolucí, neboť hodlá pomocí znetvořeného jazyka zvaného neolekt obyvatelstvo opanovat na těle, v duchu i v srdci – ryzí, nezměrnou, totalitní mocí. Zbývá aspoň jiskřička naděje na svobodu? Nicméně i Winstonova láska k Julii a krimistyk s ní představují protestní akt, takže za oběma asi brzy spadne klec. A pak? Pak už jen drtivé vyústění znamenitě propracované antiutopie o nelidském režimu, která téměř tři čtvrtě století vévodí svému literárnímu žánru. Vizionářský román v roce 1984 zfilmoval režisér Michael Radford s Johnem Hurtem v hlavní roli a s hudbou od skupiny Eurythmics. Snímek byl vyhlášen nejlepším britským filmem sezony.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , OneHotBookOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: David Novotný , Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Dlouho, až moc dlouho jsem si knihu nechával nepřečtenou. A dobře jsem dělal. Neustále jsem si tak oddaloval to potěšení. A teď závidím všem, kteří si knihu stále nepřečetli a kteří se na ni chystají. Určitě to tu padlo několikrát, ale je strašidelné, že kniha vyšla vlastně krátce po válce...
Dokonalá kniha, Orwellův nadčasový genius je neskutečný. V knize je zobrazen perfektní a extrémně efektivní totalitní systém. Tedy má pouze jednu chybu... Byl vyprojektován člověkem, co byl proti totalitě. Kdyby takového ducha měl například Stalin, tak by Rusko hořelo v pekle mnohem více než dnes.
Na knize mne fascinuje nejen genialita toho systému, ale líbí se mi obecně filosofování. Toto všechno je ztělesněné v osobě O'Briena. Kdybych měl parafrázovat geniální citát, tak bych napsal „Ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, kde vlastně existuje minulost? Minulost je pouze ve vzpomínkách, nikde jinde. Ten, kdo ovládá vzpomínky, ovládá budoucnost. Ten, kdo ovládá lidskou mysl ovládá budoucnost, minulost i přítomnost. Kdyby Strana chtěla, tak by voda tekla nahoru.“
Dále je tu extrémně fascinující myšlenka toho, že člověk myslí ve slovech. Vzpomeňte si na jakoukoliv věc. Co se vám vybaví? Slova. Samozřejmě, nikdo nemyslí nad rámec slov, slova jsou mysl. Jak zabránit myšlení? Zničíte slovník. Eliminujete mnohoznačnost a rozmanitost slov, potažmo myšlení. Zprimitivizujete myšlení. Všechnu možnou inteligenci vyzabíjíte.
Kniha je hrozivá, ale uklidňující v tom, že už byla napsána a že je tu nějaká skupina lidí, která je připravena.
Čekala jsem asi od toho více... První část mě moc neuchvátila a spíše mě nudila, ale postupně od druhé části knihy jsem se začetla a šlo to samo.... Je neuvěřitelné jakou sílu může mít někdo k tomu aby ostatní ovládnul a změnil jejich názor.
Pane jo, pěkně strašidelná představa fungování totalitního světa..
Až při čtení určitých pasážích mrazí..
A že byl hlavní hrdina lehce naivní? No, v takové osamocené době by se každý upínal k jakémukoliv náznaku vzpoury a až pozdě přišel na to, že změnit běh věcí prostě nejde..
Každý by si měl přečíst, už proto, kam se momentálně ubírá naše politika..
Překvapivá kniha, ve které si myslíte, že víte, co bude zrovna následovat, ale nakonec to stejně dopadne úplně jinak, než jste čekali. Strhávám hvězdičku za místy nudné úryvky, které jsem musela přeskočit.
Když jsem se ke knížce dostal, tak trochu jsem očekával příběh o jedinci, který se postaví proti všemu, co považuje za morálně špatné (což vlastně v téhle knížce znamenalo celou společnost) a něčeho dost podobného jsem se i dočkal. Celou dobu šel z příběhu cítit takový jakoby náznak naděje, takže mě konec nasáklý porážkou, ze kterého vystupovala snad jen beznaděj docela vyděsil.
Je mnohem víc... znepokojivá, než působí v literárních rozborech. Další z mnoha důkazů, že klasiky je třeba poznat, ne o nich jen číst.
Velmi dlouho jsem otálel ani ne tak s hodnocením knihy, ani jsem neuvažoval o jiném, ale spíše o tom, co ke knize napsat. Orwellovo dílo mám rád, ač zcela nesouzním s jeho světonázorem, a tohle byla jeho první kniha, která se ke mně dostala. Po dočtení mi bylo jasné, že Orwella si prostě musím přečíst celého. Odkazy na 1984 jsem poté přidával do většiny svých středoškolských a vysokoškolských prací, protože odstrašující prvky Orwellovy knihy jsou stále velmi aktuální. S moderní informační společností možná více než kdy jindy.
Winston Smith... od doby prvního přečtení je pro mě ikonickou postavou antiutopických děl. Orwell neuvěřitelně popsal, jak se i silný charakter rozpadne pod nátlakem neutuchající propagandy a hlavně - fyzického mučení. Žít v tomto Londýně 1984 znamená nejen to, že je člověk pod neustálým dohledem, znamená také to, že děti udávají vlastní rodiče, že kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost a dějiny jsou tak jen nástrojem moci vládnoucí garnitury, že jakékoli myšlení na víc než na věci denní potřeby je nežádoucí, že permanentní válka je skálopevnou oporou totalitní moci a že člověk neznamená pro totalitní režim nic víc, než pracovní nebo bojovou jednotku.
Úděsné, přesto ne tak vzdálené od reality. Některé z prvků totalitního Angsocu byly společné totalitám dvacátého století, některé byly hnané až do extrému, kterým by se ale snadno mohly stát (udávání rodičů vlastními dětmi v KLDR, permanentní válka ve jménu nacionalismu v Rusku, zamýšlený stálý dohled kamer v Číně a další a další)... a když se zkombinují všechny v jednom státě, je konec. Postupné ukrajování liberální demokracie ústí právě ve zvrácený Orwellův totalitní stát.
Vztyčený varovný prst pro všechny, kdo si váží své svobody. Tleskám.
Přelouskáno, chvílemi mě knížka nebavila, přestože myšlenka, jak by vypadal svět ovládnutý Velkým bratrem, je geniální. Psychologicky výborně propracované postavy, na druhé straně pro mě nudné dlouhé pasáže..
Nadšeně jsem si knihu donesla domů a začetla se... velké zklamání. Nevím, co se na tom komu líbí. Naprosto děsivá scéna mučení s krysami... knihu jsem dočetla obstranu jen z principu.
Kniha mě bavila asi tak do půlky a potom mě začala hrozně nudit. Námět je opravdu zajímavý, naprosté ovládnutí lidského života je děsivá představa, newspeak/doublethink mě překvapil, ale podle mého se jeho vysvětlení na konci dalo vynechat. Když už tu píšu o vynechání, pasáže z Knihy jsem přeskočila.
Autor se nám snaží představit Winstona jako člověka který přemýšlí jinak než všichni okolo (tak mi to alespoň přišlo), ale vzápětí nám popisuje jeho myšlenky na znásilnění Julie (vážně to tu nikdo nezmínil?) což jsem absolutně nepochopila. Kdyby byla kniha o polovinu kratší dokázala bych jí nejspíše ocenit víc.
Zpočátku se mi kniha velmi líbila a četla se sama. Avšak cca po dvou třetinách mi připadalo čtení trochu nezajímavé a až moc protkané politikou, což jsem vlastně od knihy očekávala od začátku. Rozhodně ale nelituji, že jsem knihu přečetla. Patří k těm čtivým a zajímavým klasickým dílům.
Ten pán, co napsal toto skvělé dílo, musel mít trochu myšlenkový problém. Zdá se mi v tom více patologického, než co lze dělat "jen jako" v zájmu sepsání působivého textu. Možná bych s ním nechtěl obývat jeden prostor. Neznám jeho životopis, nevím, co tak strašlivě zlého mu někdo udělal. Ale nešť, to tak s génii někdy bývá. A genialita byla při psaní přítomna.
V textu někdy temnost možná zakrývá to, co se děje. Jsou tam prostě části, které nejsou určené k akčnímu chápání a představě reality, nýbrž primárně k navození pocitu temnoty. A na tom se jistě i dnes lze učit, jak dobře to provedl.
Bylo napsáno mnohé, nebudu nosit dříví do lesa. Mě však teď zaujala jedna charakteristika z oficiální anotace. Přepisování textů z historie na ministerstvu pravdy. Již delší dobu mám totiž pocit, že jako civilizace nadměrně spoléháme na všudypřítomnost a všeobsáhlost Internetu a jeho informačních zdrojů, dohledatelnost. Je podsatně těžší přepsat historickou knihu na papíře, nebo časopis, který mám doma v polici (nebo náboženskou knihu skrytou v době protireformace v trámu chalupy), než "informační zdroj" na Internetu. Ne, dnes ještě nejde zaručit přepis všech zdrojů na celém Internetu vyjma likvidace těch nejunikátnějších. Rozšiřují se však ostrovy Internetu, odkud neni v dosahu celý Internet, protože je cenzurován, z důvodu zajištění linie toho kterého místního ministerstva pravdy. V těchto ostrovech taková likvidace určité informace zařídit jde (Čína neni jediná). A zamaskovat ve vyhledávači nepohodlný okruh informací nánosem dalších s podobnými klíčovými slovy, jde taky. Umí to zdá se mi vlády na východě, západě, církve ... :-) je to účinnější, než snaha o zákaz, nemáte -li moc zákaz zařídit.
Kniha mi prijde naprosto genialne napsana. Prostredi totality se ctenari vryje hluboko pod kuzi, takze je v tomto svete brzy jako doma, chape i slozita zakouti absurdniho systemu a jen hlta dalsi stranky a musi pokracovat, i kdyz tusi, ze to asi nedopadne zrovna ruzove. Obzvlast zaverecny "dialog" O'Briena s hlavni postavou mi prijde fascinujici a tak "za roh", ze jsem to precetla vyberove hned jeste jednou. Myslim, ze se to tezko popisuje, ale navzdory vsi hruze, leze z knihy i neco jako "krasa a uhrancivost zla" - pokud je spojeno s inteligenci a propracovanou peclivosti, ktera nic nenecha nahode. A v tom je mozna i to nejvetsi nebezpeci... Tohle zlo bylo vsudypritomne, naservirovane skvele uplnym hlupakum i tem, kteri premysli a bojuji za svobodu... a prakticky nad nim neslo zvitezit...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
ájdeme tu toľko desivých námetov, že by nám na dlhé storočia mali byť varovaním, že vždy sa tu nájde niekto, komu by takýto systém vyhovoval. Vonkoncom o podobný systém sa pár ľudí aj pokúsilo. Napr. Nacistické Nemecko, Stalinov Sovietsky zväz a v súčasnosti Severná Kórea. Štát, ktorý chce mať totálnu kontrolu. Ktorý vidí všetko a vie všetko. Veľký brat ťa pozoruje. Systém, ktorý sa snaží eliminovať nielen súkromie človeka, ale aj súkromie jeho mysle. Systém, ktorý je neomylný a je jedinou realitou. Nie je alternatíva. Vojna je mier. Sloboda je otroctvo. Nevedomosť je sila. Nič iné ako tento systém neexistuje. Žiadna iná moc neexistuje. Preto môže byť dva a dva päť.
Minulosť rovnako ako podstata človeka sa dá meniť. Je tvarovateľná. A v rukách Štátu.