1984
George Orwell (p)
Dnes již klasické dílo distopického žánru je působivým obrazem společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor ani pro víru ve vlastní smysly. 1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou totalitních systémů. Britská společnost žije v roce 1984 pod nadvládou všemocné Strany. Hlavní hrdina Winston Smith, zaměstnanec Ministerstva pravdy, roboticky přežívá pod stálým dohledem Velkého bratra. Nepřetržité války a nedostatek základních potravin ještě přispívají k všeobecné duševní prázdnotě a mizérii. Winston Smith se zmůže na jedinou formu odporu: vede si tajný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. Záhy se oba propadají ještě hlouběji do soukolí manipulace, špiclování, tělesného mučení i psychického teroru, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. Audiokniha se v osobní rovině dotýká niterných témat, jako je láska, důvěra a zrada, zatímco v té abstraktní si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. V působivém podání Vasila Fridricha líčí vizi společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor, dokonce ani víru ve vlastní smysly a varuje tak před jakoukoli diktaturou moci.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: Vasil Fridrich
více info...
Přidat komentář
Poslouchala jsem audioknihu ,geniálně namluvenou.Miluju hlas Borise Rösnera.
Samotné dílo mi nahání husí kůži.Jak nadčasové,strašidelné a smutné,v lecčems pravdivé.
Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.
Tato slova mi stále znějí v hlavě od té doby, co jsem knihu doposlouchala. 1984 by se mělo zařadit do hororového žánru. 1984 popisuje utopii. Představte si, že žijete v zemi, jejíž vůdci uplatňují totalitní systém při regulaci svých občanů těmi nejextrémnějšími způsoby.
Práce, jídlo, pití, spánek, mluvení, myšlení, plození...zkrátka život, to vše řídí stát. Jakýkoli náznak poslušnosti nebo nechuti dokážou odhalit různé státní aparáty jako ideo policie, nebo dokonce vaše děti, které vás nebudou váhat vydat úřadům. Dokonce i jazyk je upraven tak, že se nemůžete vyjádřit, protože individualismus je zločin.
Minulost je ovládána, přepsána v něco, co posílí úřadujícího vládce. Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Žádná skutečná pravda neexistuje. Pravda je to, co stát říká, že je. (2+2=5, pokud to říká stát.)
Jednou za čas se k této kultovní literatuře vracím a nepřestává mě z tohoto počinu doslova mrazit v zádech. Už jsem zde komentáře k tomuto vizionářskému dílu psala, ale pokaždé mám snad ještě větší pocity úzkosti z alarmujícího obsahu a neodbytného dojmu, že už se v tom zase pěkně vezeme :-( Orwell vystihl naprosto dokonale absurdní a zrůdný svět pod vládou Strany a Velkého Bratra. S lítostí si pozornější člověk musí všimnout, že se ten náš svět pod vlajkou superkorektnosti pomalu začíná tomu Orwellovu bohužel podobat :-(
Povinnost pro všechny, kdo nezná, neutrpěl základní vzdělání nebo učitel něco zanedbal. Film Brazil inspirovaný tímto dílem se skvělým Jonathanem Prycem je také výborný.
Šlo to ztuha. Ale to už k tomu patří. A stálo to za to...
Nejneuvěřitelnější na tom všem je, že spousta z myšlenek, jež 1984 obsahuje, se mi honí hlavou vlastně na denní bázi. Ovšem, buďto se je neodvažuji rozvést nebo je zavrhuji jako pseudofilosofické kraviny (což je, mimo jiné, jeden z mnoha motivů 1984, což mi připadá ještě šílenější a vše tak nebývá ještě dalšího rozměru).
Kniha, která je mi tak duševně blízko - často mám pocit, že volí slova tak, jak bych stejnou situaci opsal já - prostě nemůže být hodnocena jinak, než plným počtem hvězd.
Děkuji, povinná maturitní četbo, bez tebe by mi byl tento klenot patrně skryt!
Je to kniha, z které mrazí... Jsem moc ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Asi to, že za mého mládí u nás Orwell nemohl vycházet, způsobilo, že si jí moje děti přečetly dříve než já. Připadá mi geniální i hrůzostrašné zároveň, že je 1984 stále aktuální.
Těsně před smrtí Orwell řekl: Chcete-li obrázek budoucnosti, představte si botu šlapající na obličej člověka, navždy, dokola. Morální ponaučení, aby se člověk z této nebezpečné situace noční můry dostal, je jednoduché... Nedovolte, aby se to stalo. Je to na vás!
Jednoznačně nadčasové, ale zbytečně se v tom hledá hloubka a přesahy do naší současnosti. Z mého pohledu se jedná o knihu využívanou propagandou a hlupáky na všech stranách spektra. To by si autor asi úplně nepřál. Nicméně to je samozřejmě zásadní dílo. To je fakt.
Klasika, kterou jsem chtěla mít v knihovně. Měla jsem asi velké očekávání. Kniha mě bavila na začátku a na konci.
Jinak myšlenka geniální, to je jasné.
První část mě velmi bavila a kniha na mě působila velmi slibně. Po popisu světa a života Winstona začal již nějaký děj... který mě tolik nezaujal. Myslela jsem, že ta kniha bude jiná, i když nejspíš se stejným koncem. Ženská postava přišla do knihy z ničeho nic a nějak jsem jí nepřišla na chuť, nevěřila jsem jí její slova. Ko konci se to neskutečně táhlo, kdy přišlo čtení dvou kapitol knihy. Konec byl jasný od samého začátku a přišlo mi to jak z dějepisné knížky, což je hrozné si uvědomit. Dílo určitě stále nadčasové.
Tak to bylo velké psycho. Všem nám, kteří podstatnou část života strávili v táboře míru a socialismu je jasné, proč kniha zde mohla vyjít až po 17. listopadu 1989. Velký bratr tě sleduje, ideopolicie je všude a za chvíli budou Dvě minuty nenávisti. Třesu!
Orwell byl dozajista jedním z nejinteligentnějších spisovatelů své doby. Čirá dokonalost.
Orwell vo svojej knihe krásne a pritom nenásilne popisuje útrapy človek žijúceho v totalitnom režime. Môžeme vidieť fungovanie režimu a jeho pohľad na človeka, ktorý síce svoj názor má, ale nemôže sa s ním nikomu zveriť, nie to ešte ho dať verejne najavo. Podobnosť s komunizmom, či nacizmom a podobne je viac ako veľká a dôveryhodná. Smutné, že sa touto knihou v dnešnej dobe oháňajú práve ľudia, ktorí sú v nej viac ako výstižne popísaní. Za mňa môžem len a len odporučiť.
Ešte by som mohol dodať, že je super (a že som to spravil práve naopak) si prečítať predtým knihu My od Zamjatina. Orwell totiž z môjho pohľadu docela veľa vecí z tejto knihy použil v knihe 1984.
Svět totalitní společnosti, systému, který vytvořil všudypřítomnou kontrolu nad obyvateli a jejich myšlením... Na planetě zůstaly tři totalitní světy Oceánie, Eastasie a Eurasie, které jsou v permanentní válce. Důvodem nejsou ani tak územní zisky, jako záměr, aby zůstaly v chodu kola průmyslu, aniž by vzrostlo bohatství jednotlivce. Převážná část obyvatelstva světa (proléti) žije v naprosté bídě. Hlavní hrdina Winston Smith, obyvatel Londýna, hledá svědectví o svobodném životě před revolucí a možnosti, jak se vymknout kontrole zvráceného systému a připojit se k hnutí proti straně a Velkému bratrovi, přestože si uvědomuje, že dříve nebo později bude zničen, jako ostatní. Kniha v závěrečné třetině graduje a má strhující závěr.
Orwell velmi trefně vystihl charakteristky totality, mnohé znaky jeví dnešní doba (jednostranné a sugestivní informování z médií, sdílení informací o místě zařízení a aktivitě na internetu, vytváření databází při bezkontaktních platbách, COVIDové restrikce apod.)
Naprostá pecka, která člověka pohltí. Je to napsáno tak, že máte pocit, že se děj odehrává kolem vás. Z popisu světa, tak jak jej viděl Orwell v roce 1948 trochu mrazí, ačkoli se nemůžu zbavit dojmu, že k tomu co bylo zamýšleno jako zrcadlo komunistickému režimu se celkem úspěšně přibližuje i my dnes na západě.
Lidé jsou nejrozumnější a zároveň nejkrutější živočichové na zemi. Někdy ubližují,aby přežili, ale někdy jen kvůli vlastní moci. Bohužel se tak děje odedávna a v menší či větší míře bude se tak bude dít v každé době. Orwell na svou dobu podal podobu socialismu dost vizionářsky. Sice jsem komunismus už nezažila,ale věřím,že některé z těch hrůz se děly také. Ano, je to zde zahnáno až do extrémů, všudypřítomné obrazovky,mikrofony, děti udávající rodiče,potlačovaní přirozených lidských emocí a pudů. Ale v souhrnu jde o moc a ovládnutí společnosti. Ač je člověk emočně založený tvor, když jde o jeho život, tak věřím, že pud sebezáchovy je mnohdy silnější, než záchrana blízkého člověka. Je to depka, ale jsme jenom lidi.Takový pocit jsem si z této knihy odnesla.
Bezmoc, tak bych ji asi popsala jedním slovem. Je to celkem psychologická nálož a člověk si ani nechce představovat, jak by v takovém světě žil on sám. Hodně nadčasové, tím je to zase o něco víc mistrovské dílo. Četlo se to skvěle, ale už teď vím, že ji jednou budu muset přečíst ještě jednou, abych určité věci víc pochopila, ale to bych nebrala jako vadu knihy.
Úplná totalita, Velký bratr číhající permanentně za zády a pocit totální bezmoci. To je tedy opravdu šílená kombinace. Orwell na tom vystavěl krásný čtivý příběh, který je nadčasový. Dokazuje, že je jednoznačně Pan Spisovatel.
Velký bratr tě sleduje!
Což je hrůza sama. Kniha je děsivá jak se patří a nedivím se, že svého času (1949) vzbudila velký ohlas. Ale: švédský Kallocain z roku 1940 mi připadá výrazně lepší. Literárně i co do logiky popisovaného světa a psychologie postav. A ještě je tu román My z roku 1920 tuším, autora jménem Jevgenij Ivanovič Zamjatin - na ten se teprve chystám, bývá ovšem uváděn jako předchůdce Orwellovy dystopie... Jsem zvědavá, jak u mne román 1984 vyjde ze srovnání těchto tří děl. Prozatím je to tříhvězdičkové. Uložím si tu několik citátů z knihy, které mne zaujaly - a s nimiž vesměs nesouhlasím.
- Ve světě, v němž by měl každý člověk krátkou pracovní dobu, dosyta se najedl, žil v domě s koupelnou a ledničkou, vlastnil auto nebo dokonce letadlo, by nejzřejmější a snad nepodstatnější forma nerovnosti už dávno vymizela. Kdyby se bohatství stalo všeobecným, neodlišovalo by jednoho člověka od druhého. Bylo bezpochyby možné představit si společnost, v níž by bohatství, ve smyslu osobního vlastnictví a přepychu, bylo rovnoměrně rozděleno, zatímco moc by zůstala v rukou malé privilegované kasty. Ale v praxi by taková společnost nezůstala nadlouho stabilní. Kdyby totiž volného času využívali všichni stejně, pak by se velká masa lidí, normálně otupených bídou, stala gramotnou a naučila by se myslet vlastní hlavou; a jakmile by lidé jednou dospěli až sem, uvědomili by si dříve nebo později, že privilegovaná menšina neplní žádnou funkci, a svrhli by ji.
- Od proletářů se není čeho bát. Ponecháni sami sobě budou přetrvávat z generace na generaci a z jednoho století do dalšího, budou pracovat, množit se a umírat nejen bez jakéhokoli pokusu o vzpouru, ale neschopni pochopit, že svět by mohl být jiný, než je. Nebezpeční by mohli být jedině tehdy, kdyby si rozvoj průmyslové výroby vynutil, aby dostali vyšší vzdělání; ale protože vojenské a obchodní soutěžení už není důležité, úroveň lidového vzdělání vlastně upadá. Považuje se za lhostejné, jaké názory masy zastávají nebo nezastávají. Může se jim poskytnout intelektuální svoboda, protože nemají intelekt.
- I když si Strana podle svého zvyku dělá nárok na vynález atomové bomby, první exempláře se objevily už ve čtyřicátých letech a velkém byly použity asi o deset let později. Tehdy bylo svrženo několik set bomb na průmyslová centra, hlavně v evropském Rusku, západní Evropě a Severní Americe. Výsledkem bylo, že se vládnoucí skupiny všech zemí přesvědčily, že několik dalších atomových bomb by znamenalo konec organizované společnosti a tedy i konec jejich moci. Potom už nikdy žádné bomby svrženy nebyly, i když nebyla uzavřena žádná formální dohoda a nikdo to ani nenavrhl. Všechny tři velmoci prostě atomové bomby nadále vyrábějí a skladují pro rozhodující příležitost, která jak všechny věří dříve či později nastane. A zatím zůstává válečné umění téměř nezměněné už třicet nebo čtyřicet let.
Velice působivá kniha. Bezradnosti a zoufalství je tam více, než naděje na dobrý konec.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Po přečtení knihy "Svědectví o životě v KLDR" a krátce poté i "1984" mi přijde velmi znepokojivé, jak nadčasové toto dílo je.