1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137474/bmid_1q84-kniha-1-a-2-V0i-137474.jpg
4
1428
1428
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.... celý text
Přidat komentář
Murakami ma opäť nesklamal. Nechápem, kde na to ten človek chodí, že dokáže do príbehu dostať toľko vedľajších postáv a ich príbehov a ja mu napriek tomu nemám chuť vyškriabať oči, lebo by som už chcela vedieť, ako sa bude vyvíjať hlavná dejová línia. Práve naopak, všetky tieto "nepotrebné" informácie celému dielu dodávajú kompaktnosť a robia ho o to zaujímavejším. A čo ma špeciálne bavilo- kniha absolútne nie je predvídateľná. Samozrejme, niektoré body v deji boli dopredu jasné, ale väčšina kapitol sa vyvíjala úplne inak, ako som čakala alebo tak, ako by mi ani nenapadlo. Haruki ma drží v strehu, aj ho za to stále viac milujem!
„Otci se muselo nechat, že o svých zážitcích dovedl vykládat velice poutavě. Nešlo ověřit, nakolik je jeho povídání pravdivé, každopádně ale dost věrohodně znělo. A i když se nedalo tvrdit, že se v něm skrývá kdovíjak hluboký smysl, jednotlivé detaily působily velice živě a styl vyprávění byl neobyčejně barvitý. Něco z jeho vyprávění bylo zábavné, něco naopak smutné, něco zas drsné až běda. Něco znělo tak neuvěřitelně, že nad tím člověk zůstal civět s otevřenou pusou, něco zas člověk nemohl pobrat, ani když to slyšel už kdoví pokolikáté..... str.129.
Vlastně takhle nějak na mě působí Murakamiho knihy, a tedy i tato. Musím se ovšem přiznat, že tentokrát jsem se čtením trochu bojovala. Snad to bylo rozsahem a rozvleklostí, snad tím, že hlavní zápletka byla tak dlouze utajovaná. Kniha si mě prostě nedokázala připoutat. S definitivním hodnocením by bylo asi dobré počkat až po přečtení poslední části, takže zatím dávám 4*, ale s dalším dílem chvilku počkám.
Doteď si nedokážu pořádně utřídit dojmy z četby této knihy. Rozhodně je psána poutavě, na druhou stranu děj občas ujíždí někam, kde se mi nelíbí být ani číst o tom ... Je to provokativní, zneklidňující. Patrně takový byl autorův záměr, dráždit a nenechat v klidu ... Paralela s Orwellem mi ale nesedí. Je to typově hodně odlišné.
Opravdu váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami. Kniha se mi četla poměrně obtížně, ale na druhou stranu jsem na ni nemohla přestat myslet.
Myslím, že si přečtu ještě třetí díl a konečné hodnocení upravím až pak. Teď mám pocit nedokončenosti, toho, že se vlastně vůbec nic neobjasnilo. Ale to je na konci druhého dílu nejspíš logické. Takže rychle do knihovny.
Víte, co se mi natéhle knize nejvíc líbilo? To jak Murakami vše popisuje bez obalu. Příběh je stějně neuvěřitelný, jako plný nečekaných zvratů. Tedy alespoň pro mě.
Nečetl jsem poslední knihu trilogie, ale tyto první dvě jsou skvělé. Dějové linie jsou hezky vybarvené, hlavní hrdinové plastičtí, a i po prvních dvou knihách jsem měl pocit zakončeného příběhu (od S. Kinga jsem zvyklý na mnohem jiná zakončení).
Román je rozdělen do vyprávění dvou hlavních postav. Aomame mi zezačátku nebyla moc sympatická. Příliš tvrdá a asexuální (viz situace, jak "balí muže"). Ale to ve výsledku není podstatné. Tengo je dokonalý po všech stránkách. Není to sice superman, ale je téměř vždy stoicky klidný. (Připomíná mi hlavní postavu z Norského dřeva.) Četl jsem všechny tři knihy. Je to napínavé a jestli mohu použít pro 1Q84 výraz magický realizmus (což si nejsem jistý), tak právě to nadpřirozeno mě dost otrávilo, ba zhnusilo. Ale samotné životy hlavních postav byly víc než dobře napsané. Co mě však maximálně otrávilo, bylo množství chyb v textu. Dlouho jsem nezažil, aby tak komerčně úspěšný autor měl tak špatného editora.
Dva paralelní příběhy se spoustou meandrů a odboček a taky detailů, které je dobré nepřehlédnout, protože tvoří zásadní střípky do mozaiky.
Celé je to takový zamotanec, až si říkáte, kam to asi vede. A pak najednou dočtete poslední stránku Knihy 2 a nevěříte vlastním očím, že je to FAKT POSLEDNÍ stránka, protože takhle useknutý konec vás zaskočil. A když pak trochu vychladnete, dojde vám, že je to vlastně trilogie, zajdete do knihovny pro Knihu 3 a při jejím čtení vám všechny dílky zapadnou na svoje místo.
Jojo, ten celkový obraz stojí za to.
---
Český překlad je psán krásným květnatým jazykem; o to víc překvapí občasné do očí bijící jazykové kiksy (např. „prostranná místnost“ místo prostorná, „dětská klouzačka“ místo skluzavka, „O Bohu toho nevím skoro nic.“ apod).
Nějak se nemůžu rozhodnout, jaký mám vlastně z knihy pocit. Na jednu stranu mě bavilo ji číst, na druhou trochu zklamání z konce. Začátek se mi četl mnohem lépe než konec.
Hodnotím stručně za pomoci hvězdiček. Celkove hodnoceni mam u dílu číslo 3.Hodnotit tuto knihu,když uzavření všeho je logicky v díle číslo 3 nema smysl.Přečíst celé,potom hodnotit.
Knihu jsem koupila na základě pozitivních recenzí, ale musím říct, že tak dlouho jsem se s knihou nikdy netrápila. Četla jsem ji skoro rok, protože jsem se k ní musela neustále nutit. Příběh byl prostě na můj vkus zbytečně dlouhý, nudný a jediné kdy mě kniha trochu bavila bylo až ke konci, kdy to začalo být konečně zajímavé. I přes to, že je Murakami skvělý autor, nemůžu dát knížce víc jak tři hvězdičky.. tato kniha mi prostě nesedla..
Leoš Janáček složil tuhle svou kratší skladbu v roce 1926. Úvodní téma prý původně vzniklo jako fanfára pro nějakou sportovní soutěž. Aomame si zkusila představit Československo v roce 1926. První světová válka byla tatam, dlouholetý habsburský útlak zrovna tak, a lidé vysedávali po kavárnách, popíjeli plzeňské, vyráběli po zbrojovkách elegantní a účinné automatické zbraně a užívali si míru, který se nad střední Europou na krátký čas rozhostil. A byly to jen nějaké dva roky, co ukončil svou smutnou životní pouť Franz Kafka. Zanedlouho se měl kdovíodkud objevit Hitler a celou tu malou a krásnou zemi slupnout jako malinu, ale o podobných věcech neměl tedhy ještě nikdo ani tušení. Dost možná, že právě tohle otřepané ,,tou dobou ještě nikdo netušil, co přijde," představuje vůbec nejdůležitější poučení (...).
Haruki je prostě fakt moje srdcová záležitost a tohle bylo sice dlouhé, ale neskutečné. Ta mystika, toho zamyšlení, těch emocí...ještě stále vstřebávám
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Když někoho dokážeš doopravdy milovat, i jen jednoho jedinýho člověka, znamená to, že máš naději. I když s tím člověkem třeba nemůžeš být.
Když někoho připravíš o jeho skutečnou historii a dějiny, je to, jako bys mu vzala kus osobnosti. Je to zločin.
Nemám ani jednoho kamaráda. Ani jednoho jediného ne. A vůbec nejhorší ze všeho je, že nedokážu mít rád ani sám sebe. A proč to nedokážu? Protože nedovedu mít rád ani kohokoliv jiného. Člověk totiž poznává, jak mít rád sebe sama, až prostřednictvím toho, že má někoho rád a někdo má rád jeho. Rozumíš mi? Kdo nemá nikoho rád, ten nemůže mít pořádně rád ani sám sebe.
Dlouho jsem se chystala na Murakamiho a jsem ráda,že jsem k němu došla!Tak poutavé vyprávění jsem dlouho v rukou neměla.Není to knížka kterou shltnete hned, ale každý večer jsem se těšila do postele k lampě!A došla k tomu, že vůbec nezáleží na světě kolem mě, ale na tom, jak se s ním vypořádám já!
Číst Murakamiho knihy pro mne znamená příjemně proplouvat ve zvláštní bublině úplně jiným světem a dimenzí. Více než 800 stran pocitů, rozpolcenosti, dojmů, vjemů, postřehů, filosofických úvah a stejně nemám dost. Moc se těším na pokračování.
Pouze jazyková poznámka: první dva díly jsem dostal v češtině k narozeninám a třetí měl vyjít za rok. Kniha si mě zcela podmanila svou jazykovou krásou- celá je magická a magický je i jazyk. Nemohl jsem se dočkat, a tak jsem si koupil třetí díl v angličtině. Úplně se ztratilo celé kouzlo - kniha je v angličtině plochá, kdežto v češtině velmi bohatá. Takže velké uznání překladateli.
Btw, už se několik let chystám na toho Prousta ;-)
Príjemné čítanie, Murakami krásne píše o jednoduchých, bežných veciach. Tie divnosti čo sa tam diali a hýbali dejom, sa na mňa v istom momente sypali tak, že mi šla hlava vybuchnúť a nevedel som sa dočkať nejakej kľudnejšej pasáže v štýle Tengo varí. Ako bola celá kniha pútavá a epická, tak bol záver poetický a zahraný do stratena. Podľa mňa na škodu. Nič to, je tu ešte jeden diel. Som zvedavý, čo z tohto rozsiahleho suši – eposu nakoniec vylezie.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Mám ráda, když mě knížka vcucne do sebe a já v ní - vedle hlavních postav - také účinkuji. Tak jsem se třeba toulala s Kafkou (na pobřeží) či bloudila knihovnou (podivnou), vnímala touhu, strach, vůni,... Tady jsem ale šla po průzračném ledě, všechno a všechny jsem pod ním viděla, ale nikdy se neocitla uvnitř; snad jen při příchodu Fukaeri (a vůbec u nápadu s kuklami ze vzduchu a všeho z pokřivené reality) byl led trochu slabší - a já se už už chtěla prodrat k nim. Ale ne, nešlo to. Proč?
Slova slova slova opakovaná slova opakovaná slova opakované informace opakované informace. Např. Tengo má starší přítelkyni, žádnou jinou nemá, přesto stále čtu: Tengo mluví se svou starší přítelkyní, starší přítelkyně mu volá, se starší přítelkyní má sex. Z dějin Předvoje můžu z fleku složit zkoušky. A už nikdy, ale opravdu nikdy nikdy nikdy nechci číst nic o Tengově šourku a o bradavce jeho matky "v ústech muže, který nebyl jeho otcem". Autor také nenechává příliš prostoru čtenáři, aby si domýšlel něco sám, shrnuje a vysvětluje, znovu opakuje; další slova slova slova.
Sex: celkem důležitá součást románu. Nepamatuji, jestli jsem vůbec někdy četla texty o sexu tak neeroticky působící, tak chladné a bez citu; stejný chlad se rozprostírá především kolem Aomame (dost tomu napomáhá i autorovo uvádění značek jejích bot a oblečení) - vypulírovanost a sterilnost, čistota bez vůně a chuti.
A to je právě to: nechybí tu nadpřirozeno, zajímavá byla souvislost s 1984 (odkazů na evropské umění je tu opravdu mnoho), líbil se mi celý nápad s 1Q84 a přibližování se dvou realit k sobě. Ale chybělo mi tu magično, kouzlo, vše působilo jen na rozum; ten chlad ve všem mě až paralyzoval. Jediná věc mě v kritičnosti drží trochu zpátky: mohl by to být záměr, třeba právě tak měla působit pokřivená realita roku 1Q84 (úplně se mi to ale nezdá, protože takové životy měly obě postavy už předtím). Musím se přesvědčit - přečtu si i třetí díl a možná se autorovi v duchu omluvím. Pokud to ale na omluvu nebude, bude to znamenat, že knížka, kterou jsem před četbou považovala za vrchol Murakamiho tvorby (a těšila se na ni), mě bohužel zklamala.