1Q84: Kniha 1 a 2
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/137474/bmid_1q84-kniha-1-a-2-V0i-137474.jpg
4
1452
1452
Co kdyby jednoho dne kdosi kdesi přehodil imaginární výhybku, a svět, jak ho znáte, jednou provždy skončil? A co kdyby si toho navíc nikdo kolem vás nevšiml? Aomame a Tengo jsou zvláštní postavy. Ona je geniální fyzioterapeutka, která rozumí lidskému tělu jako málokdo. Jen svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je vynikající matematik se spisovatelským talentem, který se jednoho dne propůjčí ke zdánlivě nedůležitému literárnímu podvodu. Ti dva se neviděli dobrých dvacet let, v hloubi duše ale nepřestávají myslet jeden na druhého. Oni sami se vlastně nezměnili. Jenže svět kolem nich začal být od jistého okamžiku jiný a podivný. A oni by v něm teď měli najít jeden druhého… Ve svém nejnovějším románu se Murakami pokusil propojit své dosavadní tvůrčí postupy a zkušenosti do rozsáhlého celku, ve kterém nechává zaznít mnoha protichůdným hlasům, aby se znovu a nově zamyslel nad svými oblíbenými tématy. Název 1Q84 odkazuje na jiné slavné dílo, a sice román 1984 George Orwella. V japonštině má totiž Q stejnou výslovnost jako devítka, takže se z tohoto hlediska jedná zároveň i o jakousi slovní hříčku. Má naznačovat nepatrnou, ale přesto velmi podstatnou změnu, jež má obrovské následky.... celý text
Přidat komentář
Bohužel nemůžu nesouhlasit s výtkami, které tu na adresu téhle věci zazněly. Mám pochybnost, jestli jsem těch mnoho hodin s knihou 1Q84 nemohl strávit užitečněji. A mám velké dilema, zdali ještě přečíst třetí díl: je to sice "jenom" 450 stran, ale pokud se posté budu točit ve stejných kruzích, nestojí mi to za to. Na druhou stranu jsem se nedověděl asi po těch dosavadních osmi stech stranách, k čemu to mělo směřovat. A třeba se to teď dozvím... Nebo taky ne. V hlavě mi teď běží hlavní otázka: není ten Murakami náhodou trochu přeceňovaný? Není to takový japonský Coelho? A neprotínají se dokonce čtenáři obou těchto autorů? Mnoho by to vysvětlovalo.
Je to opravdu něco neuvěřitelného. Kdybych někdy měla možnost měla bych tolik otázek na Murakamiho tvorbu. Kde bere náměty. Chodí k němu snad taky nějací Little People? A proč to většinou končí tak smutně. Co jsem od něho četla a pamatuji si děj, tak mi přijde, že konce se nikdy nevyvedou pozitivně. Jak je možné, že si nedokáže pomoct a píše takové dlouhé knihy? Čtou se výborně ale prostě, co za tím je???
Četla jsem i kroniku ptáčka na klíček a ta mi přišla lepší. A co s tím. Je to jedno.
Doporučuji jak knihu, tak autora samotného.
Komentářů je tu mnoho, takže jenom stručně: Jsem zklamaná.
Než se na mě tento veleslavný román v knihovně dostal přečetla jsem od autora několikatero knih a zatím vede Kavka na pobřeží. Nicméně nemám přečteno Norské dřevo a to je také velmi doporučované.
dôkaz toho že môžete poznať všetky ingerencie a postup prípravy , ale vždy vám z toho vyjde iný koláč
.... koncept dvoch dejových línií (Kafka, Wonderland), pán Ušikawa (vtáčik na kľúčik), vzťah LP na realitu (Nočná hliadka, Lukjaněnko), atď ....
ak to zhrniem , to všetko som už niekde videl , ale i tak mi táto konkrétna kniha prišla k chuti.
Kniha mi byla doporučena jako jeden z nejlepších romantických příběhů a nakonec musím prohlásit, že mě docela zklamala :/ Příběh sám o sobě se mi líbí a hlavně ty pasáže o Little people co staví kukly ve vzduchu, což je něco nového a zajímavého ale na druhou stranu styl psaní autora mě nijak moc neuchvátil. Nelíbilo se mi neustále omílání dokola stejných věcí a zážítků Tenga a Aomane :/ proto dávám tři hvězdičky :)
Komentářů je tu mnoho, takže jenom stručně: Jsem zklamaná.
Než se na mě tento veleslavný román v knihovně dostal přečetla jsem od autora několikatero knih a zatím vede Kavka na pobřeží. Nicméně nemám přečteno Norské dřevo.
Od Murakamiho jsem četla nejdříve Kafku na pobřeží (=absolutní nadšení), Norským dřevem jsem byla dost zklamaná. Myslela jsem si, že zajímavější knížku než Kafku už dlouho číst nebudu, odhadovala jsem, že snad ani Murakami už nemohl napsat nic lepšího. Ale - mohl!
Jistě nejde o snadné čtení, rozsáhlý román (resp. jeho první a druhou část) doporučuji spíše čtenářům, kteří už vstoupili do Murakamiho světa. Napadá mě: je to svět jen Murakamiho? Ne...Tohle je kniha i o našem životě, ocitla jsme se ve světech 1Q84 a 2Q15 zároveň. Prolínající se příběhy, úchvatná práce s motivy, které se vrací, obohacují, střetávají...
A jedna z nejtěžších otázek, kterou bych mohla dostat - o čem to je?
"A jak řekl Anton Pavlovič Čechov, jakmile se jednou ve vyprávění objeví pistole, musí se tam z ní taky někde střílet. Takový už je smysl vyprávění příběhů..." (Odeon 2012, s. 732) Takto důsledně ovšem nepostupuje Murakami, který více naznačuje než odpovídá. A právě to se mi na jeho textech tak líbí.
Neváhej, čtenáři, nech se pozvat do roku 1Q84.
Od Murakamiho jsem na konci každé knihy teda čekala něco víc. První závěr mě lehce vytočil a závěr druhé knihy se mnou neudělal vůbec nic. Jinak samotný děj byl super a četlo se to dobře, jen je škoda, že je to tak rozkouskované...
Budto vám jeho styl sedne nebo ne,tak jako u každého autora.Někdy je to pohlcující víc,někdy zase o něco méně.Kromě knihy 3 mám přečteno vše u nás vydané,je zajímavé sumírovat a tak celkově porovnávat s ostatními tituly.Ted nějaká ta negativa mezi která patří opakování děje a to opravdu dost často.Čtenář dost okatě přichází do situace a řekne si : tohle přeci už vím tak proč o tom zase píše,nejednou u každé postavy a to dokonce i téměř na konci zase v kostce vše vypráví opět od začátku.Jakoby z některých řádku doslova číšel náš stereotyp,stejné fráze,stejné situace,podobné chování v hlavě se hromadí zbytečná veteš,navlas to samé,absurdní časové smyčky skutečnosti,jedno velké nekonečné Deja Vu,pokud to ovšem autor tak myslel,hluboká poklona mistře,pak už se ničemu nedivím.Chyba by byla tvrdit a svádět přehuštěnost textu na počet stránek,ale tam bych ji nehledal,tak jako u příbuzného rozsáhlého ptáčka na klíček,který byl pro mě opravdu více pohlcující i tady se však buduje precizně atmosféra.Nebyl by to Murakami,opět dokáže zaujmout,čte se to opět lechce,stránky ubíhají,zajímá vás co bude dál,jen... jen se to dosti opakuje a není tak trochu z čeho vařit.Už mě tak nedostávali jindy tak zajímavé postavy i rozhovory o něčem-ničem,pokecy tak jako třeba v Norskejch polínkách,Afterdarku,Cukuru,Na jih od hranic,Kafkovy,atd.Alternativní svět s podivnými ukazy na obloze v roce 1984 byl vskutku dobrý i zajímavý a to není málo,na takové obsáhlé dílko.Tak jako obvykle u H.M. i tady není konec,je už opravdu otevřený...tentokrát to uplně nevyšlo,nezbývá než se tedy začíst s chutí do dílu třetího :)
Jestliže neexistuje stvořitel,musí být vytvořen,co třeba takhle z hlediska naší duležitosti.
Jak mám Murakamiho ráda, tak takhle kniha mě vůbec nebavila a ani jsem ji nedočetla..
Prvýkrát na návšteve u Murakamiho. Nezvyčajný sujet, forma rozprávania striedaním dvoch hlavných postáv mi vyhovovala. Prvý a druhý diel hodnotím vysoko, lebo som mal dosť veľké očakávania od vyvrcholenia.
Moje druhé setkání s autorem. A musím říct, že velmi osudové. Tak, jako mě příliš neoslnila kniha Na jih od hranic, na západ od slunce, o to více mi učarovalo vyprávění o Aomame a Tengovi. Jen velmi stěží dokážu přesně popsat, čím přesně mě zrovna tento příběh, tento styl vyprávění tak vtáhl.
Snad ta tenká hranice mezi fikcí a realitou, kdy se člověk neubrání pocitu, co kdyby na "tom" něco bylo...Tak, jako v knižní knize "Kukly ze vzduchu" se pro "běžné" čtenáře popisuje "zdánlivá sci-fi", kterou ale Aomame s Tengem skutečně žijí, nabízí se vtíravá myšlenka, zda jako běžný čtenář nečtu něco, co se může v naší realitě dít...
Možná to bylo jen správným načasováním, snad hloubkou citu, který k sobě hlavní hrdinové knihy chovají, snad jejich osamělostí, kdo ví. V knize je mnoho myšlenek, ke kterým jsem se opakovaně vracela, je tam dost napětí a přitom vyprávění plyne lehce, tak nějak nenásilně a to i v případěch, kdy je popisována vražda.
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout, dokonce se mi objevovala ve snech. Pro mne osobně velmi silná záležitost.
Murakamiho knihy mám moc ráda. Bohužel tentokrát jsem byla zklamaná. Zdlouhavý a nudný příběh, kterým jsem se prokousávala celých 500 stran, mohl být napsán kratší formou. Konec knížky se razantně zlepšil a já jsem ho přečetla během dvou dnů. Mám před sebou třetí knihu a nejsem si úplně jistá, zda se mám do čtení pouštět.
Murakami i tentokrát potvrdil svou schopnost očarovat čtenáře svým magickým světem. Postavil před nás neobyčejné postavy s neobyčejným osudem a rozehrál s nimi podivnou hru, která nás nutí zhltnout na posezení více jak 700 stran. S poslední stránkou však ukončí vaše nenaplněné očekávání, protože vás strhne dějem, který jen z části dojde ke svému vyvrcholení. Přesto, že však na konci vyvstává mnoho nezodpovězených otázek týkající se jak děje, tak postav, kniha a její mystická atmosféra vám bude v hlavě ještě dlouhou dobu doznívat. (Knihu bohužel ohyzdí chyby a překlepy. Takže stejně jako já možná budete dumat nad tím, jestli existuje "celerový řapík" :D )
Typický Murakami, četl se velmi dobře jako vždy. Jedinou výhradu bych měla k jisté zdlouhavosti a rozvláčnosti knihy, místy by šlo opravdu leccos vynechat, aniž by tím příběh utrpěl. Obecně se mi více líbí jeho kratší práce. Přesto byl příběh velmi originální a napínavý.
Neustálé střídání postav Aomame-Tengo-Aomame-Tengo-... po jedné kapitole mi příjde moc automatizované. Někdy má zlom smysl a stupňuje napětí, někdy ale působí příliš křečovitě a uměle.
Jinak je ale kniha velmi čtivá, doporučují!
Bohužel už jsem mu to nevěřil. Chyběla tomu atmosféra a nějaký přesah, který jsem z předchozích Murakamiho knih cítil. Škoda. Už mi docela chybí v literatuře krátké a úderné novely. Spisovatelé se rozplývají a zapomínají, o čem píšou.
Já nevím, jestli se mi dostalo do rukou nějaké pirátské vydání (knihu jsem koupil na aukru za dobrou cenu), ale tolik gramatických a stylistických chyb jsem neměl ani v diktátu na průmyslovce.
Někdo by měl říct panu Murakamimu, jakým stylem se u nás vydává jeho kniha:-) že vydavatelství nemá na to, zaplatit 5 studentů českého jazyka, aby knihu před vydáním přečetli a upozornili na chyby...
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Už nemám co napsat nového. Snad jen to, že je kniha velmi zajímavá, ale přesto jsem byla ráda, že ji mám za sebou.