451 stupňů Fahrenheita

13.03.2015

" ... v telestěnách napěchujeme do lidí údaje, které nejsou nebezpečné. Zahlť lidi fakty, až se budou cítit přecpaní, ale budou mít dojem, že srší informacemi. Potom budou mít pocit, že myslí. Budou mít pocit pohybu, aniž se pohnou, budou spokojeni, protože fakta tohoto druhu se nemění.“

„ke čtení potřebujeme čas a hodnotu, o čem kniha vypráví. Času je sice hodně, ale nemáme čas přemýšlet. Televizor řekne, co si máte myslet a natluče vám to do hlavy. Musí mít pravdu, žene vás tak rychle, že mysl nemá čas, aby protestovala: 'vždyť je to nesmysl'“.

"… a všechno je hrozně abstraktní. A v galeriích — byl jste tam někdy? Všechno abstraktní. Všude jen a jen tohle. Strýček říká, že kdysi to tak nebylo. Před mnoha lety prý obrazy něco vyjadřovaly, a dokonce na nich byli lidi.“

"Když školy začaly chrlit víc a víc běžců, skokanů, závodníků, hračičkářů, příživníků, hltalů, letců a plavců namísto badatelů, vědců, kritiků a tvůrčích pracovníků, potom se ovšem slovo ‚intelektuál‘ stalo nadávkou, jak si také zasloužilo. Z neobvyklých věcí máš vždycky strach."

Pozoruhodné, ... jak tyto myšlenky, jsou stále víc aktuální! Mrazí v zádech z toho, jak jsou lidé čím dál víc "naplňováni" prázdnými myšlenkami, ... vzpomeňte si na to, až budete sledovat večer televizní noviny a hned potom nekonečné seriály :-), vzpomeňte si, až se Vaše děti budou odpoledne učit do školy zpaměti kilometry vzorečků a pouček, aniž by věděly PROČ!

"„Pane Fabere, zeptám se vás na něco trochu neobvyklého. Kolik se u nás zachovalo výtisků bible?“
„Nevím, o čem mluvíte!“
... „A kolik výtisků Shakespeara a Platona?“
„Žádný! Vždyť to víte stejně dobře jako já. Žádný!“
... Žádný. Samozřejmě že to věděl z požárnické statistiky. Ale nějak to chtěl slyšet ...

08.03.2015

Uf, tak to bolo čítaníčko :) Teda svet, v ktorom sú zakázané knihy, v ktorom je intelekt a individualita nechcená ... Nuž som rada, že je to len príbeh. Skvele napísaná kniha, postavy Guya a Clarrisy mi boli veľmi sympatické a držala som im palce. Miestami išli telom aj zimomriavky. Odporúčam všetkými desiatimi!!! AJ

Požárníci, kteří zakládají požáry, namísto aby je hasili. Zajímavý pohled na svět, kde číst knihu je zločinem.

22.02.2015

No tak nevim. Po přečtení oslavných komentářů jsem si knihu přečetl. Srovnání s románem 1984 je možná na místě, ale ten byl mnohem čtivější a akčnější.
Kniha mě vyloženě nudila.
Jó je to zajímavý, telestěny, odtržení od reality a útěk do poklidu večerního sledování "rodinky", pálení knih jako semínek zla. Ok námět super, ale styl podání, nic moc.
Kniha mě začala bavit až v samém závěru útěkem hlavního hrdiny, do tý doby plácání prázdný slámy a prázdný slova.
Bohužel...

Pan Bradbury je snad telepat předběhl svou dobu, pan génius, nejlepší sci-fi kniha dle mého názoru, děj, napětí, atmosféra a lidské nešvary, zlozvyky. Doporučuju

12.02.2015

Má nejoblíbenější sci-fi. Někdy mám dokonce pocit, že se Bradburyho antiutopie naplňuje. Knihy tedy zatím nepálíme, ale to ostatní...

11.02.2015

„Nemluvím o věcech, pane,“ řekl Faber. „Mluvím o smyslu věcí. Sedím tady a vím, že jsem naživu.“

Nebudu tu shrnovat obsah knihy, ani se dohadovat, kdo ji pochopil špatně a kdo správně. Na mě působila mrazivě obsahem, ale utěšovala mě svojí formou. A v čem spočívala ta mrazivost? Nepřišlo vám povědomé třeba to zajetí televizními kanály? Kolik lidí přijde domů, zapne televizi a jen tupě konzumuje, hlavně aby nebylo prostoru na myšlenky? ... A nepřišlo vám povědomé to nalévání nepodstatných faktů do našich hlav? Ať už ve školních lavicích nebo v televizních novinách. A kolik z nás se dnes opravdu kriticky zamýšlí a pochybuje?

Reálný svět byl vykreslen oproti těm technickým hrůzám značně utěšujícím způsobem. Když jsem knihu četla, mrzelo mě, že neprší a nemůžu jen tak zvrátit hlavu a nechat si zkrápět tvář. Nicméně nelze opomíjet lidskost a hloubku lidského prožívání ovlivněnou odosobněnou zábavní technikou neposkytující prostor, kterou Bradbury zachycuje. A bezesné noci v závoji léků na spaní..

Za mě pět hvězd. Za formu, za obsah, za podnětné myšlenky, krásná a zajímavá přirovnání. A za zmíněné pochyby.

"Zip úplně nahradí knoflík, ale právě ta chvilka na přemýšlení chybí člověku, když se ráno strojí. Ráno je doba filozofická, a proto i melancholická.“

"Takových podivínů není naštěstí moc. Víme, jak je zničit v zárodku. Bez hřebíku a bez dřeva dům nevystavíš. Když tedy nechceš, aby stál, schovej dřevo a hřebíky. Když nechceš, aby byl člověk nešťastný z politických problémů, neukazuj mu rub i líc otázky, aby se tím netrápil, ukaž mu jenom jednu stránku. Anebo ještě lépe, neukazuj mu nic."

07.02.2015

Výborný příběh. Nadčasový. Ne, snad že by lidstvo pálilo kniho, ale dokonalou elektronikou a tupostí už se obklopuje. A nepotrvá dlouho a budeme si do bytů instalovat telestěny.

02.02.2015

Zajímavá kniha se zajímavým námětem, ale mně moc nesedl autorův styl a musel jsem se knihou dost prokousávat.

17.01.2015

Tak tohle byl hodně děsivý scénář budoucnosti. Musím přiznat, že mě celkem překvapilo, jak neuvěřitelně byla knížka čtivá.

19.11.2014

Je to jediná povinná četba, která na mě tak silně zapůsobila. Už dříve jsem viděla filmové zpracování, ale to knize nesahá ani po kotníky. S takovým bohatým a krásným jazykem jsem se do té doby nesetkala.

18.10.2014

Další kniha, kterou bych si zřejmě nepřečetla, kdyby mě k tomu "nedonutila" naše profesorka. Naprosto úžasná kniha k zamyšlení. Autor nás varuje před utopickou společností. Jak je strašně jednoduché nechat se vést davem a nepřemýšlet. Sice mě tak chyběla jakási hlubší propracovanost dějové linky, bylo to spíš takové nakouknutí do Montagova života. Myslím, že to je jedna z knih, kterou by si člověk měl přečíst.

17.10.2014

Zvláštní knížka.

08.10.2014

Klasika, mělo by patřit do povinné četby každého knihomola.

08.10.2014

Velmi zajímavé čtení, jen mi trošku chyběli podrobnosti a vysvětlení některých věcí.... Každopádně představa, že hasiči ohně zakládají, vlastnictví knih je trestným činem a knihy jsou páleny mě děsí. Určitě doporučuji k přečtení skvěle napsáno!

03.09.2014

Marťanská kronika byla úžasná a jestli to vůbec je možné, tak tahle kniha je ještě tisíckrát lepší. Je až neuvěřitelné jak moc mě tato vize budoucnosti děsila. Nedej bože abychom došli k pálení knih!

01.09.2014

Měl jsem dluh s touto knihou a i když prvních asi 30-50 stran jsem se nějak nemohl chytit, hodnotím knížku jako velmi dobrou. Ovšem nechápu, jak ji někdo mohl dát do doporučené četby pro základní školu. Knihu nemůže žádné dítě pochopit.

11.07.2014

Že je 451 stupňů Fahrenheita fantasy, či snad sci-fi? Kéž by. Spíš jde o obludné varování před zvrácenou formou modernizace, která se zvrhla do totality a zabránila lidem přemýšlet - dokonce je od přemýšlení odradila. Představa tupých mas s nosem přilepeným k všudypřítomným televizním obrazovkám a naprosto lhostejným k citům, dává vzniknout netradičnímu hrdinovi, který si při své práci hasiče - nikoliv někoho, kdo oheň hasí, aby před ním uchránil lidi, ale někoho, kdo se podílí na spalování pár kusů knih, které ještě na světě zbyly - uvědomí, že nečiní správně, že se cítí prázdný a rád by svět kolem sebe změnil. Čtenářovi sympatie utuží fakt, že se tak svým smýšlením stává vyvrhelem a na tomto pokraji společnosti paradoxně teprve nachází svůj smysl žití. Autorova bezbřehá fantazie, která si (doslova?) hraje s ohněm navíc krásně tuto metaforu dobrý sluha-špatný pán připodobňuje k fénixovi, kterým se v tomto případě má stát i sám člověk, a tak vnáší do teskného příběhu nikdy nehasnoucí naději.

Často je tento román přirovnáván/srovnáván s Orwellovo 1984 a vedou se spory o to, jestli je to vůbec na místě. Oba autoři se ve svých antiutopistických zobrazeních pohybují ve velmi podobném světě, ale každý se jím zabývá z jiného úhlu. Zatímco Orwell se věnuje především politickému systému a životu v totalitě, Bradbury se opírá ryze o popírání samostatného uvažování, které není zapříčiněné nějakou mocí shůry, ale samotným člověkem-jedincem. Navíc i přese všechny hrůzy a úpadek nabízí východisko, ve kterém se opět nebojí opřít o samotné individuum. Právě tato víra v moc jednotlivce přináší do strastiplných románů tohoto druhu kousek světla.

Co je ještě třeba vyzdvihnout, je autorův překvapivě poetický a upřímný styl prózy, díky kterému se čtenáře přímo dotýká. Když hovoří o chuti deště, probudí ve vás vzpomínky na věci, které jste v dospělosti přestali zkoušet, když popisuje vůni knih, přiměje vás ke stránkám přivonět a celou dobu vás nechá přemýšlet nad tím, jestli jste opravdu schopní svobodně přemýšlet, to vše navzdory tomu, aby vám něco vnucoval:
„Má žena tvrdí, že knihy nejsou skutečné.“
„Díky Bohu, že nejsou. Můžete je zavřít, říct jim: Počkej. Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to okolí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Knihy můžete umlčet rozumným argumentem."

23.06.2014

Hvězdičky dávám za skvělý nápad (utopický svět, kde už lidé nepřemýšlejí, jsou masově ovládáni a čtení i vlastnění knih je protizákonné), krásný jazyk a skvělé myšlenky autora ( člověk by měl dělat správné chyby a být za ně vděčný a mnoho jiných), obrácení významu slova požárník. K plnému počtu mi chybí propracovanější dějová linka. Jakoby mě pan Bradbury vzal na projížďku svým utopickým světem a já si jen v rychlosti na telestěně prohlédla Montagův příběh. I tak jsem ráda, že jsem po knize sáhla.