451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku. Vydavatelství Svoboda v edici Omnia, kniha vydána s názvem 451° Fahrenheita (viz obálka knihy) Vydání druhé Překlad - Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký Autor obálky - Leopold Dvořák Vazba brožovaná Počet stran 155 Doslov napsal Josef Škvorecký... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Úžasná, krásným jazykem napsaná, kniha o budoucím světě, kdy je myšlení lidí redukováno kriminalizací knih, mě okouzlila i na podruhé. A je pekelně aktuální i po šedesáti letech a myslím, že nejen v Americe. Musím se plně ztotožnit s (pro mně hlavní) myšlenkou knihy o škodlivosti přehnaného sledování telestěn (které už v podstatě máme doma), neustálého poslouchání mušliček v uších (stačí se podívat venku na ulici na lidi a je jasné, že toho jsme už dávno v plné míře dosáhli) a jen prostě sledovat a pozorovat věci, čichat k nim, brát je do ruky, uvažovat o všem a bavit se s ostatními lidmi. Pro mně byla tato kniha pokaždé co jsem ji četl neskutečným zážitkem. Měli bychom ji všichni přečíst a pak pokorně vyrážet se svými přáteli do přírody, myslet, ne jen tupě a bez odezvy vstřebávat toky zbytečných informací, vážit si knih a číst je. Především pak hledět do všech těch monitorů, které odevšad na nás září, méně a méně, jinak se nám to na našich potomcích šeredně vymstí. Což už ostatně začínají prokazovat různé studie, které popsaly tento jev jako “digitální demenci.“ Ostatně, žádných studií není ani třeba, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Bohužel čím dál více lidí žije pohodlným životem Mildred ve falešném světě hloupé zábavy, aniž by se starali co se kolem nich opravdu děje a věnovali se skutečnému životu. 99/100
Spíše jednodušší sci-fi, než na které jsme zvyklí. Nicméně i přes tuto jednoduchost a podobnost s Orwellovým 1984 kniha není špatná a rozhodně stojí za přečtenì.
Výborný nápad, ovšem pro mě nenaplnila kniha potenciál. Velice mi připomínala Orwella a jeho 1984, ovšem s tím rozdílem, že tato kniha byla mnohem méně propracována. Také se mi nelíbil konec. Skončilo to všechno velice rychle a vlastně nijak. Nápad bezvadný, zpracování už tolik ne.
Tato kniha mě chytla od začátku do konce. Vůbec jsem nevěděla, jak má tato kniha skončit a její konec mě opravdu překvapil.
Montag byl pro mě takovou prázdnou figurkou. Vůbec jsem si ho nemohla představovat jako člověka, působil na mě jako špatný herec poskakující podle Bardburyho scénáře. Zřejmě je cílem přimět člověka k zamyšlení, což se dle mého daří. Otázkou je, jakým směrem se budou vyvíjet vaše myšlenky, mé neustále narážely na nesrovnalosti, na detaily, které se mi zdály v knize nahodilé a nedořešené. Rozhodně jsem čekala od této knihy více, přesto nemůžu říci, že by byla špatná.
O knize jsem slýchala už na základní škole, nicméně tehdy mi tohle téma nic neříkalo. Na střední jsem tak na ni zapomněla a nepřipadala si nikterak ochuzená. Znovu mi padla do oka až ve chvíli, kdy jsem se učila k maturitě - jedna z otázek na dětskou literaturu totiž pojednávala i o zakladatelích sci-fi a fantasy literatury. Je tedy nasnadě, že jsem nutně musela zakopnout o pana Bradburyho a s tím i o 451 stupňů Fahrenheita.
Kniha je svým rozsahem velmi krátká, jen několik desítek stran. Skoro bych řekla, že je to povídka, protože nás seznamuje jen s několika postavami a to v průběhu velmi krátké doby.
Dějem nás provází hlavní hrdina, požárník Guy Montag. Jeho postava není moc vykreslená, nevíme, jak vypadá ani kolik je mu let. Ani o jeho povaze toho moc napsáno není. Víme o něm jen to, že pálí knihy, a to tak dlouho, až mu to začne připadat divné a několik jich ukradne, aby si je mohl přečíst.
Guy mi sice byl sympatický, ale na druhou stranu mu trochu vadilo, že jsem o něm skoro nic nevěděla. O něm, ani o jiných postavách. Sledovala jsem příběh, který mi vyprávěli téměř bezejmenní hrdinové. Příběh, který vlastně ani neměl nikterak složitý děj. Myslím, že 451 stupňů Fahrenheita je spíš kniha, nad kterou se člověk pozastaví a zamyslí. Je to něco, co vás donutí přemýšlet o svém chování k ostatním lidem a o způsobu, jakým své okolí vnímáte.
Kniha se mi četla dobře, neměla jsem problémy s překladem ani s žádnými cizími slovy (všechny termíny měli svoji vysvětlivku pod čarou). Ostatním bych jí určitě doporučila, protože je to velmi zvláštní příběh, který člověka svým způsobem přinutí věnovat knihám a čtení trochu víc času.
80%
Hlavní je nepřemýšlet a konzumovat, život je pak mnohem jednodušší a "šťastnější"... Až děsivě aktuální...
Celou dobu mi prislo, jako bych cetla Orwella. Myslenka
popsana v knizce je hodne depresivni, hlavne tim, jak realisticky je popsana..
Jak by vypadal svět, kde by se nesmělo číst?
Úplně stejně jako současnost. Knihomol se už může řadit do lajny k jiným koníčkářům a podivným existencím, nad kterými většinová společnost kroutí hlavou. Většina se raději podívá na film nebo přiblblý seriál, než aby si sedli ke knize. Protože u knihy je čas přemýšlet a jak by to vypadalo, kdyby lidé přemýšleli, místo aby konzumovali?
Takže není třeba pálit knihy, ještě by získaly kouzlo zakázaného ovoce, ale je třeba čtenáře postavit na okraj společnosti.
Bradbury odhadl budoucnost lépe než jiní scifisté, kteří vyráběli myslící roboty a létali ke hvězdám. Nicméně jako spisovatel něčeho delšího, než je povídka, selhává. Příběh vestavěný kolem kupy povzdechů nad stavem světa je slabý a nezachrání ho ani velehory metafor a přirovnání. Bohužel nenaláká ani na zajímavé postavy. Ty výrazné se knížkou jenom mihnou a většinu čtení trávíme s nanicovatým hrdinou a jeho slepičí manželkou.
Samotné poselství vypadá ze začátku vznešeně, protože zachraňujeme knihy, ale ke konci mi už přišlo jako Cicerovo fňukání starce "O tempora, o mores". Podle mě ti lidé nebyli nešťastní proto, že by nemohli samostatně myslet, ale proto že neměli nic na práci a nevytvářeli žádné hodnoty.
Závěr: Fahrenheit je výborná kniha pro přemýšlivé lidi, nabízí látku k zamyšlení, ale není to nic pro ty, co si chtějí vychutnat dobrý příběh a držet palce sympatickému hrdinovi.
Já vím, myslíte si, že s 2hvězdičkovým hodnocením jsem barbar, ale není to tak, že bych nebral Bradburyho poselství - to pálení knih bylo děsivé. Jenom mi to nepřišlo vůbec čtivé a několikrát jsem se do toho marně pokoušel dostat.
Rodinka, telestěna, mechanický ohař...... . Představa světa bez těch voňavých, šustících listů v knížkách je opravdu děsivá. Výborná kniha.
Kniha poprvé vydaná v roce 1953 popisuje v mnohém dnešek. Již v té době autor spekuloval jakým způsobem budou lidé trávit svůj volný čas, realityshow v TV, poslech hudby cestou do práce pomocí mušliček v uších, takže svět kolem je vám šumafuk, až děsivě trefné. Naštěstí i v románu se našli lidé ochotní naslouchat a nezištně pomáhat.
U téhle knihy mě mrzí jen to, že jsem neměla čas přečíst ji na "posezení" :-) Fikce této knihy nabývá každým dnem na realitě. Lidi tráví většinu svého volného času u televize nebo u počítače. Knihy ustupují filmovému zpracování, které je ve větší míře upravené ku prospěchu sledovanosti. Konce filmu jsou natočeny podle přání diváků, nikoli podle předlohy...Spousta firem se zabývá robotikou, takže ani mechanický ohař by už dnes nemusel být žádnou raritou...Snad alespoň ta nitra nemáme zatím tak vyhlodaná...
Podle anotace a komentářů jsem měla velké očekávání, které nebylo naplněno. Líbil se mi neotřelý námět, zpracování antiutopického světa (Mechanický Ohař!) a pár zajímavých myšlenek, které padly v závěru knihy. Děj mě příliš nevtáhl a postavy se mi moc nezamlouvaly. Třeba hlavní hrdina mi byl po celou dobu čtení naprosto odcizen a bylo mi úplně jedno, co se s ním stane. Doufala jsem aspoň v nějaký šokující závěr, ale toho jsem se vlastně nedočkala. Proti sci-fi nic nemám, ale tahle kniha se mi do noty zrovna netrefila, je mi líto.
"Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím více pórů, čím více pravdivě zachycených detailů života dokážeme dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají."
Celkem zajímavá knížka se zvláštním stylem psaní, který mne nijak zvlášť nenadchnul. Často jsem se v tom vzletném jazyku ztrácela. Ale co se týká myšlenky, není špatná. Pro mne, jako knihomola, vlastně děsivá. Ale stále nějak nevím. Něco mi tam na 5 hvězdiček chybělo.
Naprosto strhující román se zajímavou a neotřelou myšlenkou, při které rozeným knihomolům a milovníkům knih vstávají vlasy hrůzou. Představa duchovně zcela prázdného lidstva, kde kniha a čtení představují něco naprosto nepřípustného, je prostě mrazivá.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
1959 | Marťanská kronika |
1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
1995 | Pampeliškové víno |
2017 | Ilustrovaný muž |
Kniha je uvedena citátem "Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč."
Mnohokrát jsem si na to v životě vzpomněla, nikdy to neudělala.
Blíže neurčená budoucnost, vysoká životní úroveň, trysková auta, mechanická hudba, ale i mechaničtí ohaři a manipulativní telestěny. Lidé přestávají myslet. Požárník Montag ohně nehasí, ale zakládá. Knihy je zakázáno číst i přechovávat. Stará žena je spálena i s knihami, od kterých se nechce odloučit. Montag začíná pochybovat o smyslu své práce. Prozře, dostává se na druhou stranu. Pro knihy i lidstvo skýtá naděje.
Miluju knihy, o to hůře se tato antiutopická vize četla. Láskyplně pohlížím na naši knihovnu a pomalu promýšlím, kam uschovám svůj Kindlík pro dobu nouze.