A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532980/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65dda59fe33b1.jpg
4
1418
1418
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Tolik smutku, citu, dojetí na pár stranách textu. Smutné, ale zároveň tolik pravdivé.
Poprvé se mi stalo, že po dočtení knihy nemám slov. Je krásná a smutná zároveň. Vyvolá vám úsměv na rtech, ale i slzy dojetí.
Nádherný text, ne tak dlouhý, aby se dal nazvat knihou, ale o to hlubší obsahem.
Vzhledem k tomu, že původně ani knihou být neměl, chápu ho jako "automatické psaní" na dané téma. Po nedočtené knize Muž jménem Ove jsem musela autora chtě nechtě vzít na milost.
Kniha svým rozsahem krátká, ale svou myšlenkou hluboká. Myslím, že mnozí z nás is nedovedeme představit chaos v hlavě člověka, který zapomíná. Místy možná až příliš patetická, ale na druhou stranu v některých pasážích krásně poetická. Ze začátku jsem při čtení měla v hlavě stejný chaos jako onen starý děda, chvíli mi totiž trvalo, než jsem se zorientovala v tom, o co přesně jde, kdo je kdo, co se odehrává v reálném světě a co v hlavě dědy.
Chápu poselství knihy. Vnímám útěchu a pohlazení pro zúčastněné. Je to má druhá kniha autora, kterého obdivuji pro talent neotřelých a zároveň lidsky hlubokých myšlenek. Pro jeho lehkost a vtipná přirovnání. Pro empatii a talent k propojení dětství se stářím.
Určitě souhlasím, že jeho knihy dělají svět i člověka lepším!
Mám však trochu představu o světě mizející paměti a vzpomínek. A právě proto se musím připojit k nižším hodnocením. Navíc jsem právě zjistila, že mi malinko chybí buňky pro snění a nadměrný únik z reality :) Něco jako píše Renatečka. Chápu nadšení ostatních, ale na mě je tam též až příliš poetična.
Za přečtení však stojí, ilustrace přesně na míru.
Kniha plná myšlenek. Kniha o ztrátě myšlení. O nechtěném a nezadržitelném odcházení. O tom, jak to je, když mozek odchází rychleji než tělo. Smutné, empatické. Konejšivé pro ty, kdo toho byli svědkem.
Krásná tenká knížečka s velkým poselstvím. Člověk se u čtení hodně zamyslí nad životem a u některých pasáží si i pobrečí. Doporučuji !
,, Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí, " spustí Noah.
,, A co jsi napsal? "
,, Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý. "
,,To je velmi dobrá odpověď."
,, Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jed děti a staří lidi se smějí."
,, To jsi taky napsal? "
,, Jo."
,, A co učitelka? "
,, Ta mi řekla,že jsem nepochopil zadání."
,, A co ty na to? "
,, Že to ona nepochopila odpověď. "
,, Já tě mám tak rád, " vypraví ze sebe děda se zavřenýma očima.
Kniha je krásná, dojemná a inteligentní. Je smutná, ale hezky se čte. To že je krátká je její výhoda... není zbytečně natahovaná. Rozhodně doporučuji na jeden osamělý večer.
Kniha-nekniha o bolesti z odchádzania. Keď tu človek nie je, hoci tu ešte je.
Krátka, krásna knižočka o vzťahoch a zároveň drsný náhľad do sveta ľudí s touto chorobou.
Už je to pár dnů, co jsem dočetla tuto knížku a přesto stále nevím, jaký k ní mám zaujmout postoj. Myslela jsem, že mi časový odstup pomůže utřídit myšlenky a pocity, které ve mně zanechala, ale nepomohl. Z celého příběhu mám stále dost smíšené pocity a nevím, zda se mi víc líbil nebo nelíbil. Na jednu stranu se mi líbily pasáže s rozmluvami mezi dědečkem a jeho zemřelou ženou nebo ty, kde dědeček líčí, jak si uvědomil své dřívější chyby v rodičovství a vše se snažil napravit péčí o vnuka. Na druhou stranu na mě ale text jako celek působil dost složitě. Chvílema mi trvalo, než jsem se zorientovala v tom, jestli jde o dědečkovu vzpomínku na syna, vnuka Noaha nebo zda jde o něco jiného. Pro mě jedna z nejzvláštněji napsaných knížek, které jsem za poslední dobu četla.
Smutné čítanie s vedomím toho, že všetci máme svoje námestíčko, ktoré sa tiež môže pribúdajúcimi rokmi zmenšiť. A pri troche šťastia budeme aj my mať možnosť sa rozlúčiť...
Připojím se ke všem, kteří četbu této knížečky procítili jako já a napsali k ní přívlastky plné obdivu - za mě: smutně vtipná, milá, moudrá.
A přepnu na rozum: tento muž, Švéd a člověk o dost mladší než já (= možné překážky k tomu, co píšu dál) tvoří takové knížky, kterými mě zatím naprosto pokaždé (!) oslovil tak, že jsem ho během četby přijala za svého, protože cítí jako já a hovoří v obrazech mně blízkých. Po přečtení této knížky - stejně jako po přečtení všech jeho ostatních - chci být lepší člověk. (A pokud jeho umění spočívá pouze ve správném dávkování - já tomu úplně nevěřím - ale i kdyby; je to podstata správného léčení, no ne?)
Co na to říct? Trochu se bojím, že když napíšu negativní komentář, tak mně tu ukamenujete...;-). Asi takhle, je to Fredrik Backman, jeden z mých 3 nejoblíbenějších spisovatelů, proto zavřu oko ( spíš teda obě oči) a budu dělat jako že nic. Chápu, že pokud je někomu téma velmi blízké je z knihy unesen. Já jsem vděčná, že mně toto zatím minulo a vám přeji dostatek sil k zvládání. Mně tady prostě malinko chyběl ten jeho navenek jednoduchý příběh protkaný myšlenkovou moudrostí Backmana.
P.s. : stejně je pořád u mně na tom piedestalu :-)
Láskyplná kniha. Při čtení jsem vzpomínal na svého dědečka. Škoda, že už tady není. Chtěl bych být v kůži Noaha, sedět na lavičce a poslouchat vyprávění mého dědy. Alespoň ještě jednou slyšet, co vše prožil a jak prožil. Zavřít oči a jen poslouchat. Představit si jeho štěstí a jeho životní lásku... Krátká kniha, ale plná smutné reality stáří. Strachu ze zapomínání. Přesto krásná. Určitě se k ní někdy v budoucnu vrátím. Alespoň pro ty vzpomínky.
Dojemné a smutné, přesto je realita ve vztahu ke čtenářům ještě hodně uhlazená.
Moje první setkání s Frederikem Backmanem. Dlouho jsem knihu odkládala, bála jsem se. Věděla jsem, že se budu vracet v čase. Že oživím vzpomínky na tu hroznou bezmoc, kdy by jste chtěli pomoci někomu blízkému a ono to nejde. Knížka je však napsaná s takovým citem a pochopením, že na mne působila jakýmsi utišujícím dojmem. Plakala jsem skoro od začátku a přesto jsem cítila něco, co nedokážu popsat. Snad porozumění, lásku, smíření, uklidnění?
Pro Izu. Vám určitě nikdo blízký takto neodcházel. Je pravda, že to nemusí být vždy tak, jak je v knize popsáno /stařecká demence - co o ní víme?/.Přeji vám, aby toto nepotkalo nikoho z vašich blízkých.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Přečtete to během hodiny. A potom to ve vás bude hodně dlouho vězet.