A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532980/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65dda59fe33b1.jpg
4
1418
1418
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Tentokrát jsem měla opravdu štěstí při výběru knih ...
Každé ráno je cesta domů delší a delší .... a náměstí menší a menší...
Citlivé dialogy mezi dědečkem a vnukem - stáří i dětství jsou si blízko, mají v sobě bezelstnost a určitou naivitu.... a zranitelnost - oni se pomalu loučí...
Noahunoahu říká mu dědeček - protože ho má rád dvakrát víc...
A příběh doplňují vzpomínky na babičku a hovory s ní :
"Když mi bylo sedmdesát a ty ses na mne podíval, podlomila se mi kolena stejně jako v šestnácti..."
Láska a poetismus života a přijetí konce, který přichází - to je tady ve hře ...
Kniha na silné téma a s velikým potenciálem...ten však nebyl v knize plně rozvinut...škoda, moc mě nezaujala.
Pro mě velmi zajímavý pohled na to, co se může odehrávat v hlavě člověka trpícího touto nemocí. Trvalo mi chvilku, než jsem ji přečetla, ale byla by škoda, kdyby ji autor nevydal, o čemž se zmiňoval na začátku knihy. Moc se mi líbil Ove a tahle bude taky patřit do oblíbených.
Pokud by to bylo to první, co bude člověk od Backmana číst, jen velmi lehce nakoukne do jeho krásného, dojemného světa. Sám říká, že to původně neměla být kniha, ale především to téma je jiné, než je jeho klasika. Přesto myslím velmi hezky popisuje problém "odcházení", i když tu člověk ještě pořád je. Musím říct, že poté, co jsem před spaním přečetla půlku, měla jsem pak dost zmatené sny plné prapodivných zmatených náměstí a lodí...
Přečtené během jednoho dne od obsáhlých knížek příjemná změna. Četlo se to velice dobře :-)
Články z časopisu by se neměly natahovat na knihu. Je to dojemná miniaturka do nedělní přílohy, ale kniha to není. Muži jménem Ove to sotva líže paty.
Autora mám moc rád. Myšlenky krásné, ale tady mě nějak neuchvátila forma podání, byť zajímavá.
„Jestli tohle nakonec není nejlepší věk ze všech? Pomyslel si stařec při pohledu na svého vnuka, který je přesně tak starý, aby už chápal, jak svět funguje, ale zároveň ještě dost mladý na to, aby to odmítal akceptovat ...“
Je spousta životních situací, kdy si přejeme být znovu dítětem a odmítnout akceptovat běh událostí ... s jednou takovou se v téhle knížce, která vlastně vůbec neměla být knížkou, jak píše v úvodu sám Backman, vypořádává i autor ... navzdory tomu, se Vám do rukou dostal citlivě napsaný, komorní minipříběh, ve kterém se po svém vyrovnává s tím,
... když se vytrácejí vzpomínky dřív, než z vás vyprchá život ...
... když fantazie to někdy vzdá dřív, než tělo ...
... protože občas potřebujete své myšlenky vidět zapsané, abyste pochopili ... co cítíte, když váš život, nebo život někoho vám blízkého, začne připomínat četbu knížky, ve které chybí stránka ... a zrovna ta nejdůležitější ...
Smutně krásný příběh, který se vám usídlí v srdci a jen tak z něj neodejde. Pár slovy vyjádřená nemoc, která může potkat každého z nás. Příběh na zamyšlenou. Vyprávění plné krásných myšlenek. Ukázku máte níže. Kniha patří k mým nejmilejším.
Zajímavě uchopený námět stárnutí a nemoci, na můj vkus však příliš zasněný, poetický a krátký. Opravdu je to spíš příběh do blogu a i když chápu autorův úctyhodný záměr k vydání knihy, na vyšší literární hodnocení to za mě není.
Jedním slovem - nádhera. Pohlazení po duši. Zavřel jsem knihu a několik dní jsem jí nemohl dostat z mysli. Ještě tam pořád je a možná napořád.
Tak zvláštně smutné...a také plné krásných myšlenek a mouder.
Nad některými se pousmějete a nad některými vám poskočí srdce.
Jak se může do tak krátkého textu vejít tolik moudra, lásky a emocí? Fredriku Backmane, vy jste kouzelník se slovy (a překladatelka Helena Matocha bezpochyby též) :-)
Kraťoučká, ematická, emočně nabytá, uvědomující, vynikající knížka. O tom, že prarodiče máme jen jedny. Jsou to ty osoby, ve kterých máme spojence, máme spolu tajemství, poradí, rozmazlují nás, nedají na nás dopustit a umí krásně vyprávět. Jak název sám napovídá, je to i o tom, že jednou naši báječní rádci nebudou... Vztahovou část doplňuje mozek-vymakaný počítač, který je tajuplný a postupně se nám všem unavuje
Nádherné, ale tak strašně smutné... citově vás to úplně ovládne a emočně vyšťaví. Tohle by si měl povinně přečíst každý...
Asi jediná kniha za posledních 20 let, kdy mi na konci tekly slzy ... Nebo je ze mne sentimentální dědek ...
je to zvláštne dielko, nie celkom typické pre Backmana, ale ak ste mali v rodine niekoho s touto chorobou, zasiahne Vás do srdca.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Krásné, smutnoveselé a laskavě dojemné, prostě backmanovské. Je těžkém když nás někdo opouští, ale těžší je, když s tím nemůžeme nic udělat.
.... Noah mu vloží do ruky provázek od balonku a ukáže mu, že sám drží druhý konec.
"Jsme ve stanu, ve kterém jsme spávali u jezera, dědo, pamatuješ si to? Když si ten provázek uvážeš kole zápěstí, můžeš se ho ve spánku držet, a kdyby ses bál, tak zataháš a já tě vytáhnu zpátky. Pokaždé."
(12/18)