A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , OneHotBookOriginální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Taková milá, laskavá, hodně dojemná útlá knížečka s velkým poselstvím. Backman je prostě slovní bůh a já ho miluji
Knížka mě doslova dojala. Milé a moudré povídání dědečka s vnukem propojuje plynule vzpomínky, fantazii i realitu stáří.
Smutný, přesto laskavý příběh starého muže, který ví, že se dřív nebo později "ztratí" svým blízkým i sám sobě. Knížka je útlá a moc dobře se četla.
Zajímavý námět, pěkné zpracování, ale nemohu se ubránit dojmu, že něco k plnému počtu hvězdiček chybí.
Krásná a dojemně smutná knížka o někom kdo ví, že než zemře ztratí pojem o světě i o blízkých, ztratí paměť. Krásně napsané.
Už konec? Sotva jsem začala číst.Tak rychle to uteklo. Jako utíká život... Fredrik Backman je pro mě opravdu vzácným jedincem na současném poli literatury, na němž mám občas pocit, že psát může každý. Backman není každý. Jeho knihy mají opravdu něco, co má hodnotu. Je pro mě nejen spisovatelem, který umí pracovat se slovy, ale také do určité míry filosofem, sociologem, člověkem, který se umí dívat kolem sebe a přemýšlet o tom, co vidí a cítí. A umí to dát na papír. Kniha o tom, "jaké to je, když mozek odchází z tohoto světa dřív než tělo", je nejen zamyšlením se nad lidským životem a jeho konečností, je také o lidských vztazích, o lásce, škole, zaměstnaných rodičích, o touze nechat na tomto světě někoho, kdo pokračuje v našich šlépějích. A to se autorovi povedlo na 80 stránkách.
Je to asi poprvé, kdy jsem začala u knihy plakat už u 30 stránky. Hodně dlouho jsem tuto knihu odkládala, protože jsem měla tušení, co mě čeká. Je to velice dojemná kniha, která se musí dotknout každého, kdo ztratil někoho blízkého. Nejsem si jistá, zda toto téma jde vystihnout lépe, než to dokázal Backman. Má za to u mě ohromný respekt. Nedá se říct nic jiného, než že to bylo dokonalé.
Bonusové body jsou za nádherné ilustrace.
Backman je mistr slova. Jeho knihy mají tak krásnou, dojemnou atmosféru. Stačí věta, slovo a člověk brečí, ale často se u toho i usmívá. Nádherná kniha.
Velmi krásné, silné, milé zastaveníčko v hlavě stárnoucího pána... Po prvnotním zklamání s první knihou autora ho tato útlá knížečka vrací do hry :-)
Kdo má dědu pochopí, kdo má vnouče pochopí a dokonce i všichni, kdo mají mozek pochopí ... protože právě o něm tato kniha je.
Nedá se říci, že bych se teď bála smrti víc, té se stále nebojím, ale ještě víc se bojím stárnutí, toho zmenšujícího se náměstíčka. Neuvěřitelně silné a pro mě velmi osobní a aktuální. A určitě nejen pro mě, každý už někoho ztratil, někoho, kdo odešel dřív než zemřel.
Neuvěřitelná knížečka, která původně ani knihou být neměla. Tady mi nestačí slova, abych zachytila, jaký emočně silný tobogán způsobilo těch pár stran na mou duši.
*** Jak je kruté, když mozek umírá rychleji než tělo... ***
Tohle je kniha, kterou by měl přečíst každý a několikrát za život. I malou novelou se dá vyprávět velký příběh.
Knížku jsem přečetl na jeden zátah, začal jsem v tramvaji a když jsem vystoupil, tak jsem si sednul na lavičku, abych jí dokončil. Smutné, ale i plné naděje, krásné, jemné a pravdivé. Knížka, u které se usmíváte a tečou slzy současně. Klidně bych to přirovnal třeba k „Malému princi“. Asi půjdu koupit hyacinty.
„Pamatuješ si, jak jsi ze začátku, když jsme byli čerstvě zamilovaní říkal, že spát je utrpení?“
„Ano. Protože spánek jsme nemohli sdílet. Každé ráno po probuzení jsem prožil několik nesnesitelných vteřin, než jsem zamrkal a uvědomil si, kde jsem. Než jsem si uvědomil, že jsi tam taky.“
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
2014 | Muž jménem Ove |
2017 | Medvědín |
2020 | Úzkosti a jejich lidé |
2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
2016 | Tady byla Britt-Marie |
Útlá knížka o tom, jak bolestné je loučit se s někým dřív, než odejde.
Dojemné pro ty, kteří jsme to zažili s vlastními blízkými.