A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532980/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65dda59fe33b1.jpg
4
1417
1417
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Tak tady mě Backman opravdu odzbrojil. Je to neuvěřitelně útlounká záležitost, ale prostoru je v ní až až, pro vlastní myšlenky, pocity i ty autorovo.
Další skvělá knížka od autora. Miluju jeho knihy. Přečteno hned dvakrát. A pokaždé se slzami. Prostě nádhera. Doporučuji...
Dojemná kniha o vzpomínkách, plíživém zapomínání, lásce, pochopení a univerzu.
Knížka plná porozumění a lásky. Škoda, že jsem si ji nemohla přečíst před pár lety.
Moje první kniha od Fredrika Backmana a určitě ne poslední. Tato kniha by se dala nazvat, jak už ostatní o tom píší: "Malá kniha s velkým poselstvím" . Krásné, s něžností, upřímností a laskavostí podané.
Skutečně je to "Malá kniha s velkým poselstvím", která se čte jedním dechem. Chvílemi je děj trošičku zmatený, stejně jako bývají myšlenky lidí, kteří zapomínají. Autorovi se opět povedlo vměstnat spoustu myšlenek, lásky, postřehů a vykreslení do pár stránek. Nejvíce si z knihy budu pamatovat úryvky, které o něco níže cituje dubakm.
Krásný příběh o cestě do konečné stanice, dlouho mi po něm zůstane krásný pocit smíru a uklidnění.
Bezelstně dojemné a něžné, hned jsem přečetla ještě jednou a nepochybně to nebylo naposled.
„Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí,“ spustí Noah.
„A co jsi napsal?“
„Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý.“
„To je velmi dobrá odpověď.“
„Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí.“
„To jsi taky napsal?“
„Jo.“
„A co učitelka?“
„Ta mi řekla, že jsem nepochopil zadání.“
„A co ty na to?“
„Že to ona nepochopila odpověď.“
„Když vyhasne mozek, tělu trvá dost dlouho, než to zjistí. Lidské tělo má fenomenální pracovní morálku, je to mistrovské dílo matematiky, pracuje do posledního paprsku světla. Náš mozek je nejnekonečnější rovnice; až se ji lidstvu podaří rozluštit, bude to větší úspěch, než když jsme doletěli na Měsíc. Ani ve vesmíru není větší záhada než člověk. Vzpomínáš si, co jsem ti říkal o selháních?“
„Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.“
„Přesně tak, Noahnoahu, přesně tak. Velkou myšlenku při zemi neudržíš.“
Tady se opravdu jedná o knižní perlu, tedy perličku (přeci jen je to útla knížečka).
Obvykle si při čtení označuji v knize místa, která mě něčím zaujala. Buď hloubkou myšlenky, krásnými slovy nebo třeba poetickým popisem místa. Tady jsem už při předmluvě zjistila, že záložka by byla na každé stránce. Tak to jsem vzdala. U některých knih se mi stává, že mě v nějaké části svého děje dojmou, ale tady mi vlastně tekly slzy po tvářích po celou dobu čtení, a někdy se mi při čtení stává, že některé pasáže si čtu alespoň dvakrát, abych si je lépe užila, nebo třeba pochopila. Tak tuhle Backmanovu knížečku jsem přečetla dvakrát hned celou. Je to nádherné, citlivé, láskyplné, dojemné a něžné povídání o čase, kdy „mozek odejde z tohoto světa dřív než tělo“. Doporučuji.
Moc pěkná povídka, Backman prostě umí. Pěkně a zajímvaě podané.Určitě nebude litovat, že jste knihu četli. Ale budete litovat, že je tak krátká. Snad zase brzo vyjde něco delšího.
Pan Backman je opravdu pan Vypravěč s velkým "V". Na malém prostoru umí vykouzlit velký příběh. Tolik různých pohledů na svět okolo nás s takovým citem a s takovým porozuměním. Moc mi ta jednohubka chutnala.
Hořkosladký bonbónek. Stáří a zapomínání, ale také láska a porozumění. Opravdu mě to dojalo.
Intimní, hřejivé a laskavé jako pohlazení. Tři různé úhly pohledu na život, smrt a odcházení a všechny stejně dojemné, hluboce důvěrné, vždy láskyplné. A inspirující. Nikdy se nezapomínejme smát. Nebo se o to aspoň snažme. Smích zahání strach. A úzkost. I v těch nejsmutnějších chvílích. Smíchem oslavujeme život. Vzpomínkami jej uchováváme ve svých představách, ve svém srdci. Už lépe rozumím tomu, kde se v Ovem či babičce & spol. Fredrika Backmana bere to krásné člověčenství.
6 hvězdiček z 5. Dokonalá kniha, která ukazuje zapomínání starého člena rodiny s nevídaným pochopením, přesto velice citlivě a reálně. Tato kniha vás neuvěřitelným způsobem chytne za srdce. Stručně řečeno - plakal jsem, smál jsem se, zamiloval jsem se .
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Krásná "jednohubka". Za hodinu přečtená, ale dojem to ve vás zanechá rozhodně hodně dlouho.
"Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli."