Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/238471/mid_analfabetka-ktera-umela-pocitat-238471.jpg
4
4313
4313
Druhý román autora Stoletého staříka, který vylezl z okna a zmizel. Nombeko začala pracovat v pěti letech jako vynašečka latrín na předměstí Johannesburgu, v deseti letech osiřela. Nic nenasvědčovalo tomu, že by neměla prožít svůj život v jedné z chatrčí největší chudinské čtvrti světa a pak tu předčasně umřít, nikým nepostrádaná. To by ale nebyla Nombeko – analfabetka, která uměla počítat. Osud i její talent ji zavedou až do mezinárodní politiky, na druhou stranu zeměkoule, ke dvěma identickým a zároveň velmi odlišným bratrům. Během jejího dobrodružného putování se jí podaří zamotat hlavu agentům nejobávanější tajné služby nebo být unesená ve špinavém náklaďáku na převoz brambor. A tím to zdaleka nekončí...... celý text
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 2015 , PanteonOriginální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
více info...
Přidat komentář
Jestli je tato kniha "taková švédská", tak jsem od nynějška příznivcem švédské literatury. Autor není užvaněný, nepotrpí si na sáhodlouhé popisy, jeho fantazii a smysl pro humor mu závidím. Jeho styl psaní mi naprosto vyhovuje.
V průběhu četby mnou cloumalo mnoho protikladných pocitů. Smála se, byla jsem naštvaná, v šoku, divila se, rozčílila se, radovala se a tak dále. :-) Přibližně takový je i můj názor na knihu. Rozporuplný, ale nedá se říct, že by byl negativní. Absurdity mě později bavilo si představovat, humoru autora jsem přišla na chuť již v začátku.
Sáhodlouhé popisy monarchie, politiky, jaderného arzenálu apod. mě místy dost unavovaly. "Dementnost" některých dialogů mi lezla na nervy!
Ale pravdou zůstává, že charaktery postav, byť poněkud černobílé, mě v dobrém dostaly. V knize by se nenašla postava, nad níž bych se nezamyslela. Fantastické propojení absurdit, běžných situací, sledu událostí a osudů postav.
Děkuji za originální zkušenost.
Knihu jsem přečetl v rámci sázky s kamarádem. Nebýt toho, tak bych pravděpodobně knihu celou nedočetl, tak jako mnoho lidí, dle komentářů zde uvedených. Když jsem začínal číst a někdo se mě zeptal jaké to je, tak jsem říkal, že je to takové "švédské". Myslím, že to je i docela trafné. Je to prostě takový "švédský". Tím mám na mysli, že se nám tu představí jakýsi obraz světa viděný prizmatem mainstreamových švédských očí. Jihoafrická republika a apartheid = jen zlo a rasismus a výmky nejsou dovoleny. Postavičky jsou směšné a ubohé. Izrael = zlo, které podporuje zlo jihoafrické republiky. Postavičky jsou zákeřné. Švédsko = země veselých a komických lidiček, kde takřka neexistují problémy a zlo, pokud je, tak je tak komické, že ani nemůže být zlé. Postavičky jsou milé a prosťoučké, takový hobitové. Fiktivní příběh knihy (dá-li se to tak nazvat) je vsazen na dost dlouhou časovou osu realných politických skutečností. Ty jsou ovšem výsekově vybranné a kategorickým soudem posouzené. Kauzální události, které se nehodí do krámu, jsou zcela vynechané. Tak například, když se v knize píše o zvolení Georga Bushe ml. prezidentem USA, tak se dozvíme, že vyhrál BOHUŽEL namísto Al Gora i když měl méně hlasů. A že následně zničil Irák Sadáma Husajna, kvůli zbraním, které neexistovali. Jak vidno historicky vzato to sedí, ale nějak se zapomnělo na jednu takovou malou nepodstatnou událost, bez které by se to nestalo, že... 11.září 2001. Kategorický soud tam máme, a specifika amerického volebního systému nejsou důležité... prostě vyhrál ten zlý a dobrý prohrál. Celá kniha je plná takovýchto pseudopolitologických a agitujících blábolů... co je ale nejhorší... ono to vůbec není vtipné!!! V nejlepších případě je to úsměvné, ale tak strašně předvídatelné a na pilu tlačící, že číst to je doslova nudné. A to mi přitom věřte, že já absurdní humor ála Monty Python mám věru rád. Jedinou světlou chvilkou byla skoro závěrečná scéna s premirém Reinfeldtem kopajícím v lakýrkách brambory, králem Karlem XVI usekávajícím hlavy slepicím a "hrdiny" knihy u babičky Gertrud. Jinak na "zábavný román" je to neuvěřitelně nezábavné. Protože se trochu zajímám o dění ve Švédsku, nemůžu si pomoct, že tato kniha na mě působí tak, že Švédové mají problém s vyrovnáním se se svojí vlastní minulostí, se svým institutem rasové biologie, s kolaborováním s nacisty. A tak tu čteme příběh geniální černošky ze slumu, která nalezne to konečné štěstí ve Švédsku. A tak se nemusíme zabývat, tím, že dnešní Švédsko je všechno možné, jen né zemí bez budoucích problémů.
Nejsem si jistá, jak dílo hodnotit. Není to úplně můj šálek čaje. Chápu, že jde o satiru a totálně přemrštěné situace mi byly srdečně šumák, ale já se prostě nudila a bylo na mě té politiky až moc. Jinak obdivuji autorovu fantazii, uplácat něco tak absurdně dokonalého a dokonale absurdního.
Za mě o moc lepší než stařík. Úžasná kniha! A že je příběh neuvěřitelný? Vždyť je to humorný román a né kronika :D Právě ty neuvěřitelné situace napasované na skutečnou světovou politiku dělají knihu tak geniální! Určitě se k ní ještě vrátím a jsem ráda, že jí mám ve své knihovně.
Kniha je rozdělena na dvě poloviny. Přiznávám, že jak zde mnozí píší, je první polovina lepší než druhá. Ve druhé polovině se kniha stane méně uvěřitelná. Ale na druhou stranu, chtěl bych vzdát hold spisovatelově fantazii, která mu vydrží až do poslední stránky knihy. Podle mě je nutné přistoupit na hru, kterou s námi Jonasson hraje a užít si jízdu bez předsudků až do konce.
Přesto musím říci, že kniha je o trochu slabší než stařík. Mám takový pocit, že kdyby si příběh udržel šmrnc stejný jako je v té první polovině, měli by jsme tu staříka v ženské podobě.
Přesto dávám plné hodnocení, protože takových knih je podle mě pomálu a kniha si své čtenáře zaslouží.
Analfabetka je ještě šílenější než Stařík, je v ní víc trapných nebo nemožných situací, častokrát jsem nechtěla pokračovat, protože jsem myslela, že další větu už nesnesu. Ale autor naštěstí vždycky všechno v dobré obrátí, aby se mohl vrhnout vstříc ještě horšímu dobrodružství. Rozhodně jsem po Staříkovi nebyla zklamaná.
A mě Analfabetka bavila o mnoho víc než toliko slavnější Stařík. Asi proto, že její zápletka nebyla tak nevyvážená a postavy mi byly o chlup sympatičtější. Jasně, je to humoristický román plný absurdních situací a nesmyslů, takže zdaleka ne všechno lze brát vážně. Ale já se chci u komedie smát, pochopím-li hned z kraje, že s realitou to bude mít společného máloco, maximálně narážky na situaci támhle, či uspořádání tuhle. V tomhle ohledu je Jonas Jonasson překvapivě nekompromisní a kope jak do vlastních, tak do cizích, aniž by se přitom bál nějaké mezinárodní žaloby. A přestože občas vypálí přímo na solar, pořád je to v rovině chytré zábavy, čehož si vždycky cením.
Dějově je vyprávění skutečně bohaté, zcela postrádající soudnost, co se zvratů týče. Sice mám pocit, že valná většina z nich byla zbytečná (v rámci hlavní dějové linky), na druhou stranu člověk se tak celých čtyři sta stran rozhodně nenudí. Taková veselá taškařice, jejíž slabinou je pouze fakt, že v určitý moment musí skončit.
Druhé dielo po Storočnom starčekovi, ktoré som od tohto autora čítal. Síce o 7,29% slabšie než starček, ale stále dosť dobré a vtipné.
Najprv v Starcekovi zrecykloval americky napad a vytvoril severskeho Forresta a teraz zrecykloval este aj Starceka. Vtipne to je, citat sa to da tiez, ale z 2 krat vyluhovaneho vrecka uz silny caj nebude...
Tady dávam bez debat 5* velice vtipné, svižné a blaznive situace do kterych se dostanete snad jen s partou jako Nobeko ;)
Rád bych věděl, kde ty nápady pan Jonasson bere?
Opět vtipná a svižná kniha. Opět nečekané, až absurdní zvraty. Prostě řečeno...jste dobrej, mistře.
Nemohla jsem se rozhodnout jestli 3 nebo 4 *, ale v součtu se mi kniha vážně líbila. Je tak absurdní, že si ty 4* zaslouží. Líbila se mi víc než Stoletý stařík, je čtivě napsaná a děj se zajímavě proplétá. Nečekala jsem žádnou osvětu a ani ji kniha nenabízí. Humor musí čtenáři sednout, ale na volnočasové čtení je to ideální. Příběh atomové bomby, dvojčat a připravované revoluce stál za to :).
Zajimave pojata knizka. Slysela jsem plno pozitivnich ohlasu, tak proto jsem se rozhodla ji precist. Zacatek, az vlastne do poloviny knihy se mi velmi libil, zajimam se o Jihoafrickou republiku, takze tema jsem uvitala a zaroven se i nekolikrat zasmala. Se zaverem knihy mi prichazejici konec prisel trosku slabsi.
Od knihy jsem měla větší očekávání, na začátku mi přišla i zábavná, ale s přibývajícími stránkami a dalšími neuvěřitelnými až absurdními náhodami a zvraty jsem se několikrát rozmýšlela, jestli ji vůbec dočítat. Dočetla jsem nakonec, ale myslím, že by se nic nestalo, kdybych se rozhodla opačně.
Relativně krátce poté, co knížka vyšla, jsem si ji půjčila z knihovny. Začala jsem číst - a co mě potěšilo, že jsem si ji nekoupila. Něco jsem přečetla, ale moc ne, ani půlku a knížku jsem vrátila. Teď jsem knížce dala druhou šanci. No.. Začala jsem opět od začátku a knížku jsem tedy přečetla celou. Někdy jsem se zasmála, našla pár citátů, ale je to celé takové bláznivé, absurdní.
Líbilo se mi ale třeba:
"Knihy už měla dávno přečtené, v podstatě je znala nazpaměť, přesto se jich nehodlala vzdát. Jejich samotná přítomnost jí dělala dobře."
Jedna z mála knih, kterou jsem nedočetla... Dle komentářů jsem čekala vtipnou knížku, ale politické pasáže, kterých je v knize víc než dost, mě šíleně nebavily... Části s Nombeko byly docela vtipné, ale i tak jsem nedošla ani do poloviny a vzdala to... Škoda
Kniha je napsána stejným stylem a nabitá humorem ve vztahu k historickým souvislostem stejně jako u "Stoletého staříka". První polovina knihy uhání kupředu svižným tempem, druhá polovina tempo postrádá. Ale každopádně kniha stojí za přečtení.
Štítky knihy
láska humor tajné služby atomová bomba Švédsko Jihoafrická republika monarchie
Kniha nebyla špatná, jen tam bylo moc politologie, až mě to chvilkama nebavilo. Stařík byl podle mě zajímavější, čtivější.