Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544186/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat.jpg
4
4340
4340
Tuhle verzi historie vám určitě nikdo nevyprávěl.
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2014
,
Panteon
Originální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Nesrovnávala bych. Stařík je stařík, Nombeko je Nombeko. Vtipné, ironické, absurdní, nereálné, pomotané, chvílemi bláznivé až šílené, ale i veselé i smutné čtení, takový oddechový mix. Toto jsem po Staříkovi očekávala, dostalo se mi toho vrchovatě. Já jsem spokojená, mně se líbila.
Pro mě čtivější a vtipnější než Stařík, i když ten byl tedy taky super, ale tahle je o dva řády lepší :)
No mě to přišlo jako vykrádačka sama sebe a bohužel trošku předjímám, že další kniha autora nebude jiná. Čte se to dobře a o vtipné momenty není nouze, přesto z toho sálá (alespoň pro mě) jistá vyčůranost a touha být vtipný za každou cenu.
Jel sem zrovna v šalině, když sem četl, jak sel premiér na brambory a král zabíjet kuřata. To byla zkouška. Lidi si museli myslet, že mám padoucnicu, jak sem se řezal. Proste nádhera. Nombeko to všechno ridila s ledovym klidem. A veškerý humor se točí kolem narůstající party. Kdyby foukal vítr, mohla by mit bomba i dvojnásobnou ničivou silu. Jeste ze mame tak hezky počasí.
Taková oddechovka, nějak jsem se do toho nemohla začíst, ale pak jsem to celkem rychle dočetla a docela se mi to líbilo. Staříka ještě nemám, ale chci. A možná že dobře, že jsem si nejprve přečetla tohle :)
Vtipně napsané, při čtení jsem se dost nasmála. Četla jsem krátce po Staříkovi a zdála se mi již méně vtipná. Doporučuji přečíst.
Nejdřív vám to přijde jako přeplácaná rádobyvtipná slátanina, ale když se prokoušete prvními absurditami, čekají vás už jen milá překvapení. Některé části mě opravdu rozesmály, vtipná je ale knížka od začátku do konce. Neotřepaný humor, děj plný zvratů, přesto však "logický" a bez zádrhelů. Ze začátku jsem měla obavy, co to vlastně bude, ale po pár prvních kapitolách mě knížka opravdu chytla. Rozhodně doporučuju k přečtení!
ach jo... jedna z těch knížek, které mají být postavené na humoru a neočekávaných nereálných komických zvratech. Kdyby měla do 200 stránek, bylo by to fajn, protože do tehoto rozsahu tenhle typ knížek bývá super. Jenže když se humor furt dokola opakuje, tak mě to brzo přestává bavit a tady už byla opravdu druhá polovina fakt utrpení. Dala jsem to celé, ale už to fakt bolelo. První půlka skvělá, smála jsem se pořád, pak situací, kterým bych se smála, začalo ubývat a textu, který mě vyloženě nudil, začalo přibývat.. Až jsem se v závěru nezasmála opravdu ani jednou. První půlka plný počet, druhá nic, takže průměruju na tři hvězdy..
Bavila jsem se u ní skvěle. Četla jsem ji s velkým odstupem od Staříka, protože i dobrého se rychle přejí a rozumím tomu, že ti, kdo četli obě knihy krátce po sobě mohou být zklamaní, protože ten humor už se jim nezdá tak nový. Já jsem byla znovu nadšená a smála jsem se. Autor má báječné nápady, všechny ty zvraty, setkání, nepravděpodobné situace, všechno vypointováno. Výborná knížka na zvednutí nálady.
Stařík mě velmi bavil a tak jsem se na Analfabetku těšila a nezklamala jsem se. Od začátku do konce plné humoru. Obdivuji autorovu fantazii vymyslet ty nejméně pravděpodobné události a setkání.
Analfabetka, která uměla počítat je má vůbec první kniha od Jonase Jonassona (Staříka zatím ještě v knihovničce přichystaného nemám). Dlouho jsem oproti ní dávala přednost jiným knihám, ale když jsem se k Analfabetce konečně dostala, rozhodně jsem nelitovala. Rychle jsem se vžila do dost těžko uvěřitelného a místy zcela naivního příběhu Nombeko Mayeki, jež se podaří uprchnout ze slumu v Sowetu vstříc lepšímu životu.
Těžce ironický styl psaní mi v zásadě vyhovoval a nedělalo mi problém se sem tam opravdu zasmát. Ze začátku mě docela štvalo neustálé přeskakování v ději z Holgerů na Nombeko, jejíž příběh byl (tedy alespoň pro mě) určitě zajímavější. Po setkání těchto klíčových postav, ale tato starost odpadla a mohla jsem si nerušeně užívat potíže s "nechtěnou" atomovou bombou ve Švédsku.
Zápletky se, zvláště ke konci příběhu, ukázaly jako velmi absurdní až nereálné a Jonasova snaha za každou cenu děj ozvláštnit a konec příběhu odložit mě taky dost iritovala. Přesto, pokud na knihu nahlížíte spíše jako oddechovku, od které nic moc nečekáte (zvlášť v oblasti zápletky a děje), tak si Analfabetkou můžete zpestřit (často) uspěchané vánoční svátky.
Přestože jsem Staříka nedočetla se zděšením, jak něco takového může být bestseller, pustila jsem se do Analfabetky. Bylo to o něco málo lepší, ale pořád se nedá mluvit o nějakém krásném literárním díle. Autor má vyhraněný styl psaní, přijde mi, že se snaží mermomocí čtenáře rozesmát, až to není prostě vtipné. Snaží se stavět komické situace pomocí ironie, což v nejednom případě vyznívá absurdně. Nereálně. Chvílemi mi docela přišlo, jako by knihu psal nevzdělaný omezenec a ne vyzrálý muž se zkušenostmi života. Jeho styl psaní mi nesedí, ale tak třeba se Analfabetka, která uměla počítat, bude někomu líbit.
Na můj vkus hodně politiky a také přeplácaný konec. Je to moje první kniha od autora. Jinak se mi kniha líbila, je tam pár úsměvných věcí. Nejvíce se mi asi líbil popis života Ingmara a Henrietty, u toho jsem se vážně hodně pobavila :) kniha se čte dobře, napsaná svižným tempem, takže doporučuji jako zimní oddechové čtení :)