Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544186/bmid_analfabetka-ktera-umela-pocitat.jpg
4
4340
4340
Tuhle verzi historie vám určitě nikdo nevyprávěl.
Literatura světová Humor Romány
Vydáno:
2014
,
Panteon
Originální název:
Analfabeten som kunde räkna, 2013
Interpreti: Martin Stránský
více info...
Přidat komentář
Můžu říct, že stařík mě hodně bavil. Analfabetka upřímně taky až na to, že je napsána úplně stejným způsobem, kolikrát mi děj připomenul staříka a taky jsem chvílema čekala, že se mi tam stařík zjeví a knihy se propojí. Rozhodně, ale po této zkušenosti, spěchám pro jeho třetí knížku :)
Nevím co si mám o tom myslet, kniha zábavná tak na půl. Některé části byli méně zábavné, až nudné. Stařík byl určitě lepší a vtipnější. Dobrá oddechovka třeba na dovolenou...
Po přečtení " Staříka" od stejného autora jsem byla zvědavá na další. Tato mě bavila ale jen z počátku, čím dál víc jsem četla, tak mi připadala kniha překombinovaná, se stejnými typy vtipných situací jako v té předchozí a zažala jsem se nudit.
Pro mne taková rychlospotřební zábavná knížka. Veselý oddychový večer. Knížka, co po člověku nic nechce a nad ničím nenutí přemýšlet.
Tak jsem to přecejen dolouskl.
Každopádně to není kniha pro každého. Čtenář musí mít náladu na fakt bizzar.
Je to prostě hraniční typ humoru, který skrzeva nekončící sérii absurdních scének spletených do celkově neuvěřitelně praštěného příběhu reflektuje historické, sociologické, rasové, národnostní a já nevím jaká další fakta, ale hlavně a především předsudky a obecná klišé. Někdo to bude milovat, někdo nenávidět, ale spoustu lidí to nechá spíše úplně chladným, takže proto jen 3 hvězdy..
PS: když jsem použil slovo klišé, tak mě tak nějak zároveň napadlo i album The End Of The Cliche od Carla Coxe z roku 1995/96, to byla doba:)
Analfabetka jako osoba mě v první kapitole úplně nadchla, byla skvělá. Druhá, severská kapitola mě nepotěšila, rozhodila mi totiž sandál, to jsem nečekal, přesto jsem četl dál a dál a dál, skládal to nějak dohromady, ale celé to prostě nedočetl a číst v jednom kuse dál už nechci. Přiberu k tomu další, vážnější, či napínavější knihu. Tady u té je vlastně asi úplně jedno jak to bude pokračovat, jak to skončí, páč vše bude vlastně ve finále absurdní, či ještě absurdnější, než jsme si mohli celou dobu myslet.
Neříkám, že to je špatné, to ne! Je to prostě společenskokriticky absolutne absurdní/úchylnej humor, až fakt snad i montypythonovsky úchylnej, coz by me mělo papírově vyhovovat! Ale asi teď nemám náladu, či co.
Oproti staříkovi se mi Analfabetka líbila moc. Konec mi přišel už potom trošku moc zdlouhavý, ale příběh byl vtipný.
Staříka jsem nečetla, viděla jsem film, který mě ale nezaujal. Tak snad proto se mi Analfabetka líbila moc. Samozřejmě je nutné brát příběh s nadhledem. Míchání skutečných postav a událostí s těmi vymyšlenými je opravdu zábavné. Také to jak se děj často naprosto zvrtne a že nakonec všechno dobře dopadlo musím ocenit.
Humor ze Staříka zůstal a navíc k tomu čtenář dostal ucelený příběh plný snad ještě bizarnějších situací. Napadla vás někdy představa švédského krále se zakrvavenou košilí po zabití slepice nebo pád z vrtulníku do továrny na polštáře? Nombeko je ženská, jak se patří. Se vším si poradí, občas šoupne nějaké nůžky někomu do stehna, občas kšeftuje s atomovou bombou, ale to jsou jen takové epizodky v jejím životě. Jonasson udržel laťku ze Staříka - neskutečné.
Chcete se zasmát? Tak to máte zálusk na správnou knihu. Pokud jste ještě nečetli Staříka, tak se spíš vrhněte nejdřív na něj, pak už aspoň budete vědět do čeho jdete. A samozřejmě berte knihu s nadhledem :)
Když je zrovna čtenář otevřen všemu,tak se skvěle pobaví a nasměje,ale určitě nebudu číst v blízké době podruhé.
Příběh nadané jihoafrické dívky Nombeko, která se vlastní chytrostí a pílí, hloupostí jiných, shodou náhod dostane z chudého slumu v jihoafrickém Sowetu až do Švédska spolu s jadernou bombou v dřevěné bedně. Za vlasy přitažený příběh, kterému se ale nedá upřít vtipnost, sarkasmus, osobitý humor. Autor prolíná skutečné události ve světě v průběhu čtyřiceti let s fiktivním příběhem Analfabetky "jakžesejmenuješ" a jejími ujetými přáteli. Oceňuji autorův humor a sarkasmus se kterým si utahuje ze švédské společnosti, monarchie, zásahové jednotky... Jak dovede zlidštit postavu krále, premiéra, prezidentů. Vyzvednout otevřenost švédské společnosti a svobodu projevu. Trampoty s bombou, anarchistické úlety Holgera 1 s Celestine, únos krále a premiéra na korbě náklaďáku, studium Holgera 2 a vlastně i hlavní hrdinka působí postupně s přibývajícím počtem přečtených stránek až únavně či trapně. Ale určitě se při čtení tu a tam pousmějete - a to třeba i v závěrečném poděkování:
"Také chci poděkovat profesorům Lindkvistovi a Carlssonovi a policejnímu inspektorovi Loeffelovi z Växjö za informace, které jsem posléze překroutil podle vlastní fantazie... Hultmanovi z Curychu bych asi mohl poděkovat taky. A Brissmanovi, ačkoli fandí Djurgårdenu."
Oceňuji autorovu schopnost vymýšlet opravdu bizarní situace, u kterých se člověk zasměje, nicméně v některých chvílích už toho bylo až až. Téma atomové bomby se opakovalo z předchozí knihy, což trochu nechápu, kniha by mohla mít větší potenciál. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale jednou a stačilo :)
Bohužel mě to nezaujalo natolik, abych se prokousala přes půlku, ale aspoň konec jsem si ještě dočetla ;-) Ne, že by to bylo úplně nezáživné, ale nějak to není můj styl.
Vtipné,zábavné, baví mě jak autor proplétá reálné události s fikcí. Analfabetka pro mne ještě lepší než stařík.
Musím říct, že stařík mě bavil trochu více a malinko mě mrzelo opakující se téma atomové bomby, ale i tak je kniha čtivá a bavila mě. Rozhodně se zase těším na další knihu od tohoto autora.
Troufám si říct, že tím, že je autorův styl dost podobný jako v jeho Stoletém staříkovi, ztratila kniha dojem naprosté jedinečnosti, kterou už právem prvorozeného "vytěžil" Stařík. Ale jinak mi anabáze s atomovkou připadla ještě o něco vtipnější, absurdnější a dějově svižnější i přes několikaleté prodlevy typu "a pak dva roky pěstovali brambory". Taky bych ráda věděla, jestli je opravdu švédský král takový demokrat, jako v knize... nezbývá, než ho pod nějakou neuvěřitelnou záminkou navštívit. ;-)
Znáte to, když k něčemu co má divnou chuť, vůni, barvu nebo název přistupujete tak, že si vlastně v koutku duše myslíte, že to bude stát za prd, ale stejně to chcete zkusit? No tak nějak jsem se cítil, když jsem se rozhodl pro četbu Analfabetky. Jenže.... knížka je fakt geniální. Děj vás vtáhne a ani nevíte jak jste v půlce. Neměl jsem pocit, že v knížce jsou hluchá místa, pořád se něco děje. To jak autor popisuje postavy je prostě geniální. Takže za mě určitě doporučuju. Knížku proletíte za pár dní. Ve spoustě místech se zasmějete, ve spoustě místech Vás kniha asi i dojme :-)
Takže mé hodnocení, je 8 z 10 možných. DOPORUČUJI :-)
Po přečtení "Staříka" jsem si okamžitě zakoupila Analfabetku, a i přes to, že jí vlastně nemám co vytknout, trochu mě zklamala. Asi tím, že je psána úplně stejným stylem, který už pro mne nebyl tak překvapivě nový, jako když jsem četla první knížku. Nicméně děj je poutavý, vtipný, předem neodhadnutelný a rozhodně stojí za přečtení. Je to milá, zábavná, oddechová knížka.