Anežka

Anežka
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg 4 1625 1625

Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text

Přidat komentář

Lenkazahal
29.04.2020 1 z 5

Tato knížka se mi vůbec nelíbila.

evka11
21.04.2020

velmi smutné, ale jistě pravdivé....


Knihomura
20.04.2020 4 z 5

Děsivé komu se dávají děti - ale ne vždy to patrně jde poznat. :-( A kontrolovat stále asi všichni nejdou. Nicméně Viktorie Hanišová psát umí.

Nunynka
19.04.2020 4 z 5

Kniha byla čtivá a bavila mě. Opravdu ze života,ale ten konec jsem trošku nepochopila. Za mě zůstal otevřený konec,ale možná je to jen můj pocit.

boticelli
06.04.2020 5 z 5

Knihy paní Hanišové jsou prostě čtivé. Anežka na mě zapůsobila možná o kapánek méně než Rekonstrukce či Houbařka, ale i tak mě hned první věty okamžitě vtáhly do děje a zajímalo mě, jaké drama paní autorka vykouzlí tentokrát.

lea735
04.04.2020 4 z 5

Anežka, spíš Agnes- romská holčina, která díky mamince žije svůj život ve lži. Julie,posedlá vizí mít dítě To není povinnost. Julii vyhovoval život s Markem , cestování dobře placená práce . Posedlost mít dítě zničila co se dalo, dokonce i Agnes.Julie za každou cenu pedant. Agnes chyběl cit ,pouto matky a dcery, objetí ....Agnes hledala pochopení kde se dalo, nenašla. Jedna druhé dělala naschvály. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Julie zůstala sama , Agnes také.
Zaujalo mě,setkání Agnes se svojí biologickou sestrou. Hezky vykreslené.Pro Agnes asi velký šok.
Kniha byla syrovější než Houbařka,pocitově mi byla Houbařka bližší.

Barbora216
12.03.2020 5 z 5

Přemýšlela jsem, jestli dát čtyři nebo pět hvězdiček. Zpracování knihy je skvělé, pocity a myšlenky jsou moc dobře zpracované a celý příběh je sice těžký na čtení, ale velmi uvěřitelný. Myslím si, že spousta matek jenom nezáří štěstím a někdy má svého dítěte plné zuby. V Anežce je ale frustrace koncentrovanější a i negativní pocity jsou popsány velmi syrově, bez servítek. Stejně tak přístup k Agnes, odmítavý ze všech stran, zažívá spousta dětí a tady je popsaný úplně bez obalu. Za to dávám pět hvězdiček. Za co bych hvězdičku strhla je to, že jsem se ke čtení trochu přemlouvala, protože to není moc odpočinkové čtení. Ale téma prostě je náročné a autorka to napsala úžasně.

cérka
09.03.2020 5 z 5

Autorce nemůžu vytknout nic, napsáno je to skvěle!
Hlavním hrdinkám ovšem hodně věcí. Uf, daly mi totiž obě hodně zabrat.
Na jeden zátah jsem dokázala přečíst až samotný závěr knihy, jinak jsem od knihy neustále odcházela. Příběh se mi dostal přímo pod kůži a drásal a drásal... Téma nenaplněného mateřství, rasistických předsudků a narušeného vztahu mezi matkou a dcerou hold není lehkým čtením.

vekkr
08.03.2020 5 z 5

Chvíli to bylo tak náročné, že jsem myslela, že to odložím. Vydržela jsem a stálo to za to.

kuruteku
21.02.2020 4 z 5

Četlo se to dobře a rychle, ale dobře z toho nebylo. Chtění mnohdy nestačí a cesta do pekel je provázena dobrými úmysly. Jako určitá protiváha Roku kohouta je to zajímavé - mohla Agnes, kdyby byla zahrnuta opravdovou rodinou, ne v podstatě hysterickou matkou, překonat "volání krve", kterému vlastně nepodlehla? Mohla matka samoživitelka (a v podstatě izolovaná) překonat své vlastní předsudky (dokonalá výchova spojená s kontrolou (která stejně nemůže kontrolovat všechno) vše spasí)? Možná autorka honila mnoho zajíců, ale závěr nedodává, což je vlastně dobře.

Veronty
19.02.2020 4 z 5

Smutný příběh o hromadě předsudků, nepřítomnosti empatie a neschopnosti naslouchat druhému. Jedovatý koktejl servírovaný dospívajícímu člověku, byť třeba podávaný nevědomky a s těmi nejlepšími úmysly. Nastává mezigenerační boj, který často nekončí dobře. Pro mě velmi silné téma.

Mychaela
19.02.2020 5 z 5

Nejdřív Houbařka, teď Anežka.
Po Houbařce jsem nic veselého a optimistického neočekávala, ale i tak to byl nápor!
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá."
Svůj díl viny měly asi obě strany, ale já byla na straně Agnes. To, jak se Agnes chovala, co vyváděla, bylo jen přímým důsledkem chování Julie. Nemůžu si pomoct, to ona ji k tomu dohnala...
A jestli se Julie chvílemi trápila aspoň z části tak, jako Agnes, je to jen malá satisfakce...
Brr, to na mě zase padla depka!

Veronika.Lap
18.02.2020 3 z 5

Anežku jsem přečetla jako poslední ze všech knih autorky a za mě je nejslabší...možná je to tím, že je to autorky prvotina a v dalších dílech mi přišla více "rozepsaná". Dalším důvodem je pro mě to, že ani s jednou postavou jsem se nevytvořila vztah a nesoucítila jsem s ní. V houbařce i v Rekonstrukci jsem postavám držela palce a prožívala jsem s nimi jejich osudy, ale tady ne...štvala mě jak Julie tak Agnes. Závěr se mi taktéž nelíbil..no zkrátka pro mě to za víc jak 3 hvězdy není...

wiana82
13.02.2020 4 z 5

Julie se snažila, moc se snažila, ale nebyla k Agnes srdečná ani upřímná. Nedokázala jí ani říct, že ji má ráda a to byla nejspíš i ta poslední kapka, co Agnes stáhla na dno.

jeníček
09.02.2020

Kniha mi přišla velmi smutná až depresivní, během čtení mi na srdci ležel těžký balvan. Velmi jsem Julii i Agnes fandila,aby se jim společný život povedl. Ani jedna z nich se mou přítelkyní,jako v případě Houbařky,nestala,ale přesto jsem si autorku oblíbila.

danielavachova
09.02.2020 5 z 5

První jsem četla Houbařku,byla to síla,ale Anežka se ji zcela právem vyrovná. Opět napsané docela drsným jazykem,je to styl paní Hanišové,který knihu určitě dotváří,a k tomu ještě téma adopce romské holčičky,se všemi důsledky jak pro matku Julii tak dceru Agnes. Julie neměla dobrý vztah ani se svojí matkou z dětství a to se i promítlo do vztahu k adoptivní Agnes. Na Julii mi vadilo,že si Agnes” pořídila”,že to tak má být,žena má mít dítě, a že všem okolo lhala o původu Agnes,nepostavila se skutečnosti čelem,kdyby ji opravdu milovala ,nevadilo by ji přiznat vše dříve a vztah mezi nimi mohl dopadnout jinak. I když stále přesně nevíme do jaké míry za to můžou geny větší část viny dávám Julii. Jinak skvělá kniha,nedala mi spát,všem doporučuji!

Nyoko
03.02.2020 4 z 5

Těžké čtení, místy dost smutné. Ale Viktorie Hanišová to napsala skvěle, ani se mi nechce věřit, že je to její první kniha. Už teď se těším na další.

Kopretina_aku
30.01.2020 5 z 5

Jsem na rozpacích z konce, ale jako celek povedené. Sonda do duše matky, která se jí stala jen proto, že to tak má být a vlastně jí být ani nechtěla a je úplně jedno, jestli je dítě adoptované nebo vlastní, i k němu by se asi chovala stejně. Oproti tomu sonda do duše dítěte, které je pro matku jen doplněk, ale nepozná city a zájem, svým chováním jen volá o pomoc, která je nevyslyšená. Kolik takových rodičů a dětí je kolem? Myslím, že v dnešní době hodně.

mStationka
23.01.2020 4 z 5

Knihu jsem zpočátku, kdy byla Agnes malá nedokázala číst najednou a musela si chvílemi odpočinout..z pár stránkového románu uplynulo více jak 7 dní čtení.. příběh hezký, smutný a jsem ráda za konec, kdy mohu snít o tom, zda Agnes žije někde spokojený život a našla konečně někoho, kdo jí poskytne lásku..

Monika1717
21.01.2020 4 z 5

Zajímavá kniha, zajímavé téma. Agnes mi bylo moc líto. Tolik se snažila, aby s ní byla Julie spokojená, aby měla kamarády,...... Ale neměla šanci. Byla Romka. Děti ve školce, učitelky, spolužáci si ji vychutnávali. Ta kniha je o velké lidské samotě, o potřebě lásky, ale zároveň o neschopnosti naslouchat a komunikovat. I Julie se tolik snažila, možná až moc. Rodičem nemůže být každý. Konec je trochu zvláštní, ale hlavně, že to obě přežily.