Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Moje druhá knížka od autorky. Opět depresivní, opět s rozpačitým koncem (tentokrát jsem ani nepochopila, co tím autorka myslí), ze kterého nemám dobrý pocit a kazí to celkový pocit z knihy. Přesto se mi styl psaní líbí a přečtu si i Rekonstrukci.
Maličko jsem měla problém s orientací v textu (časy a tak), ale to nic nemění na tom, že paní Hanišová umí napsat skvěle poutavý příběh na tak málo stranách. Příběh Julie a Agnes byl zvláštní. Ani vlastně nedokážu říct, jaký z toho mám pocit. Kniha se mi líbila tak moc, že se mi vlastně ani nelíbila. Jediný co vím stoprocentně je to, že bych Julii nikdy nechtěla za matku a že udělám vše pro to, abych takovou matkou nebyla ani já...
Ufff, no ... to byla silná káva...kam až může dospět neporozumění matky a "dcery"...Ještě teď mě mrazí, kniha fakt super.
Příběh, který mohl klidně být i realitou. Vnímání vztahu jen ze svého pohledu a vnímání jen svých potřeb a představ může být pro druhého hodně zraňující...Silný příběh.
Z knížky jsem byla nadšena, čtivě napsaná a reálný příběh matky a dcera. Vyprávění z obou úhlů pohledu tomu ještě dodalo větší šťávu. Těším se na další dvě autorčiny knížky.
Kniha mě dostala. Pořád jsem nějak doufala, že to dopadne jinak..z některých pasáží mě lezl mráz po zádech...viz ztráta Anežky. A bylo mi líto jak to dopadlo s Agnes a vlastně i Julie mě bylo líto. Holt život je někdy boj a jiný nebude.
Touha být matkou. Kniha o tom, jak obětovat svůj život a vlastně i život dítětě kvůli představě ideálného rodičovství. Příběh ženy, která by pravděpodobně nebyla dobrou matkou ani vlastnímu potomkovi, adoptuje romskou holčičku Agnes. A začíná boj s předsudky a stereotypy, strachem z pravdy, ze selhání a neúspěchu, a nakonec i ze samotné Agnes.
Velmi dobře napsaný příbě o tom, jak všechno může dopadnout úplně jinak, než jak jsme si vysnili, a kam až můžeme padnout... Kruté, reálné a k zamyšlení. Nad spoustou témat.
Julie, která nemůže mít vlastní děti, si adoptuje romskou holčičku Agnes. Vztah matky a dcery, kdy ani jedna není šťastná. Smutný příběh, ve kterém nevíte, zda chcete "fandit" matce nebo dceři.
Věřím, že každého, kdo má děti, tato kniha silně zasáhne.
Příběh naprostého zoufalství a bezradnosti... celou dobu doufám, že Julie neexistuje. Vynikající sonda do života ženy, která si všechno představovala úplně jinak.
Po Houbařce a Rekonstrukci jsem už věděla, že dostanu další dávku deprese a další těžko stravitelné téma napsané lehce stravitelným způsobem. Knihu bez námitek doporučuji, jen se u autorky připravte na otevřené konce, kterými se začíná poměrně dobře vyznačovat. :))
Tohle byla neskutecna kniha,snad poprve sem hlavni hrdinku nesnasela od prvni vety az po tu posledni. Ale tema zajimave a silne. Kniha se velmi dobre cetla a líbila se mi. Urcite si prectu dalsi od autorky.
Je to sice autorčina prvotina, ale já už mám za sebou Houbařku a Rekonstrukci. Vůbec bych neřekla, že je Anežka první, protože i zde Hanišová nakládá, až vás mrazí.
Není to lehké téma. A stejně tak není jednoduchá charakteristika hlavní postavy. Chladnokrevná a sebejistá Julie je v jádru velmi zoufalá žena, nejistá sama sebou a skrývající svou slabost za tvrdou slupku a cílevědomost.
Bohužel znám plno takových žen, jako je Jukie: pro ně je dítě především projekt. A to i pro takové, které roky nemohly otěhotnět a které mají nakonec biologické dítě vymodlené a kterému mnohé obětovaly (čas, zdraví, finance, mnoho pokusů IVF). Je to zvláštní paradox, o kterém píše Hana Konečná ve své knize Na cestě za dítětem: během dlouhého období neplodnosti se některé ženy natolik upnou k představě ideálního dítěte, že nakonec nejsou schopné skutečné dítě přijmout. Stejně jako Julie. Ano, většina z nás si mateřství představovala růžověji, některé situace nás nemile zaskočí...mnoho z nás si zoufalo nad miminkem, co dokáže řvát 6 hodin v kuse, mnoho z nás má pocit, že mu rupne žilka, když píše s prvňákem úkoly (puberťáky ještě nemám, doplním později). Ale nechybí nám cit a víra v to, že "je to jen období."
Ne však Julie. Té chybí vřelost a její hlavní zájem je "co tomu řeknou lidi." I pro tají skutečný původ malé Agnes, což se ukazuje jako velká chyba. Nevěřím tolik na "volání krve," ad Rok kohouta, ale spíš na krizi identity, kdy romské dítě díky předsudkům společnosti najednou nepatří ani mezi majoritu, ani mezi minority. Něco mi ale říká, že by Agnes dopadla podobně, i kdyby nebyla Romka. A bůhví, jestli by se kdy vysněné a naplánované Anežce přiblížila i biologická dcera.
Hlavním tématem knihy se zdát být adopce, ale mě v hlavě rezonují další a další témata, kterých se kniha dotýká (někdy méně, jindy více) a vlastně ani neodvažuji hádat, na který jev chtěla autorka poukázat.
*
Julie je mladá, zcestovalá, vzdělaná žena, která bohužel po potratu další děti mít nemůže. A její sen, blonďatá holčička Anežka, se vzdaluje mílovými kroky. Tvrdohlavá Julie, vždy připravena splnit svůj úkol, který si vytyčí, najde skulinku a bere si do péče Agnes.
*
Malé nechtěné romské miminko. Ale pocit štěstí a naplnění nepřichází. Místo toho se Julie ocitá na kolotoči plném lží, který se s přibývajícími léty točí rychleji a rychleji.
*
Vůbec nevím, jestli ústředním tématem je právě adopce. Můžeme se zahloubat do spletitého vztahu matka-dcera, který nebývá zpravidla jednoduchý ani u biologických rodičů. Stejně tak se můžeme utápět v tématu matka samoživitelka nebo naopak v tématu "co bychom měli, co se od nás očekává". Na své si přijdou i ti, kteří si rádi přečtou něco o přísných rodičích, kteří mají jasno v tom, co jejich potom bude studovat a to bez ohledu na to, co chce dítě.
*
Jako mámu mi vadilo, jak se k malému dítěti hlavní hrdinka chová. Ano, i já s prvním dítětem spadla z hrušky na zem a na růžovém obláčku jsem se opravdu nevznasela (ten satan NESPAL! N-I-K-D-Y????!!!). Mě kniha utvrdila v tom, že když člověk něco opravdu moc chce, tak toho mnohdy dosáhne. Ale že ta cena, kterou za to zaplatí může být až noc vysoká. A že ne všechny ženy jsou zřízeny proto být matkou. A že i děti si zaslouží, abychom jim naslouchali ???????? a že si máme opravdu dávat pozor na to, co si přejeme. Protože se nám to může splnit ???? Tato kniha ve mě zůstane dlouho.
Velmi těžké téma, psychologický román na téma adopce. můj dojem z hlavní hrdinky je, že některé ženy by děti snad ani mít neměly...
Téma, které mě zaujalo, ale bohužel jsem si zpracování problému adopce romského dítěte asi představovala trošku jinak, něco mi při čtení vadilo na všech postavách. Přijde mi velká většina knih ze současnosti psaná depresivně. I závažná témata se dají určitě podat "radostněji".
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Psychika je mocná čarodějka, která dokáže člověku a jeho nejbližším, udělat ze života peklo...Hodně temný příběh, který na dlouho uvízne v hlavě.