Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Krásná kniha, která v sobě má hrozný příběh, hluboký, smutný, zraňující, nutící přemýšlet a uvědomit si, že možná probíhá zrovna o pár domů od toho vašeho.
Tolikrát jsem během čtení řekla: Nedělej to! Neříkej to! Obejmi ji!
Julie je bezesporu hrozná, odsouzeníhodná, a čtenáři nezbývá, než přemýšlet a nikdy se nedozvědět, zda by taková byla i s Anežkou, zda by taková byla i kdyby společnost jí podala vstřícnou ruku na cestu životem s Agnes...
Přestože má Viktorie Hanišová na kontě už tři romány, coby spisovatelku jsem ji zaregistrovala teprve nedávno. Hned jsem se zvědavě mrkla, jak její tvorbu hodnotí zdejší čtenáři, a když jsem narazila na skóre 85 %, 90 %, 91 %, okamžitě jsem si koupila její debut. Přečetla jsem ho za dva dny, čímž jsem si jako máma někoho hodně prťavýho vytvořila osobní rekord, který zřejmě několik let nepřekonám. Je to teda hodně depresivní čtení. Dvě stě padesát stránek syrovosti, co nejde odložit. A komu by se mohla taky líbit? 1) Tomu, kdo je máma (ať už současná, nebo budoucí), protože tohle je o mámě, které se mateřství tak trošku vymklo kontrole… 2) Tomu, koho zajímají témata jako náhradní rodinná péče, adopce, pěstounství… 3) Tomu, kdo si někdy položil otázku, jestli lze z dítěte přísnou výchovou vymlátit cizí geny... 4) Tomu, kdo se nebojí intenzivního čtenářského prožitku, který v něm bude ještě dlouho doznívat... 5) A taky tomu, kdo zvládne vypít koktejl nejniternějších lidských pocitů, a ještě bude mít po dočtení sílu odnést tu špinavou skleničku do myčky.
Napadlo mě, jestli je to knížka o adoptivním rodičovství, nebo tak trochu o rodičovství vůbec. A vlastně o vztazích mezi lidmi.
Líbilo se mi, že Julie z toho nevychází vždy jen jako ta špatná. Toužila po dítěti, to ano. Ale byla to opravdová touha po mateřství nebo touha srovnatelná s touhou po luxusní kabelce, doplněk k image dokonalé ženy?
Julii se nedá upřít snaha a možná i cosi jako cit k Agnes, ale není to opravdová mateřská láska, chybí přijetí, jaké potřebuje KAŽDÉ dítě, a adoptované snad ještě naléhavěji.
Jak by to dopadlo, kdyby se narodila Anežka, ale nebyla by vzorná holčička podle Juliiných představ? I to se může stát.
Víc napíšu později k diskusi.
Smutný příběh, o střetávání představy s realitou. Zároveň připomíná, jak je ve vztahu důležitá upřímnost, ať může být někdy bolestivá.
Knížka je napsaná velmi čtivě.
Rozporuplné pocity. Když jsem četla, jak se Julie chová k Agnes (jako malé holčičce), měla jsem chuť knihu odložit. Ale to nedělám, tak jsem pokračovala nakonec dobrý, dočteno. Je to velmi citlivé téma, napsáno výborně - čtivě. Ale ta problematika nechtěného těhotenství, vynuceného mateřství, hlasu krve atd. způsobuje, že z četby nemáte příjemný pocit. Jsem ráda, že jsem si tu knihu přečetla, ale nevím, jestli se k ní ještě někdy vrátím.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje."
Já to tvrdím odjakživa. Ženy, které se na mateřství necítí, ať nepodléhají tlaku společnosti a děti si opravdu nepořizují, protože potom to většinou dopadá blbě... bohužel pro ty děti.
Julie sice po dítěti velmi toužila, ale od začátku vystavěla jejich společné soužití na lži a to se jí nakonec vymstilo. Tak moc na malou Agnes tlačila aby byla perfektní a nevybočovala z řady, až jí to Agnes v pubertě spočítala i s úroky. Juliin životní projekt "Anežka" se nezdařil dle představ... "Je to zmařená investice. Vadné zboží. Chtěla by ji vrátit."
Depresivní, bolestné... na prvotinu velmi zdařilé, doporučuji.
Autorka si vybrala velmi zajímavé téma, ale pro mě bylo velmi těžce napsané. Hlavní hrdinka Julie je naprosto strašná, jak už matka nebo člověk celkově. Život své adoptivní dcery Agnes založila na lži a to nemohlo dopadnout jinak než špatně. Některé situace mi však přišly dost nereálné a konec knihy byl velkým zklamáním. Pokud srovnám s Houbařkou, tak Anežka se mi líbila méně.
Znate ten pocit, kdyz skonci film a vy to musite vstrebat a rikate si: At na me ted nikdo nepromluvi a musite to vsechno v sobe nechat doznit? Tak to mam s touto knihou, ale trvalo to dyl.
Rekla bych, ze je to povinna cetba pro ty, kteri si nejsou ditetem jisti. Z jakychkoliv duvodu. Nenechejte se semlit okolim a ja nevim, cim vsim. Pokud to vevnitr OPRAVDU necitite, nemejte je.
Mozna to zni straslive, ale presne o tom knizka je. O matce, ktera sve adoptovane dite vnima jako zmarenou investici, vadne zbozi a chce je vratit.
O zene, ktera se matkou nikdy nemela stat.
Skláním se nad tématem, který si autorka pro svou knihu vybrala.
Maminka Anežky udělala mnoho chyb, kterých by se mohl dopustit jakýkoliv rodič, v jejím případě jsou to ovšem chyby fatální, které zničí nejen ji, ale i dítě na které klade tak vysoké nároky a dělá z něj jinou osobu.
Když jsem knihu kupovala, myslela jsem, že celý problém bude jednoduchý a ukotvený v tom, že Anežka je romského původu, že třeba ucítí "volání krve", ale o tom v této knize vůbec nejde.
Maminka Anežky podle mě nikdy Anežku nevzala za svou, nikdy to nebude její holčička o kterou ve skutečnosti přišla. Jak píše autorka, "jsou ženy, ze kterých ani dítě matku neudělá".
Strašná kniha. Děsivá. Ale úžasně napsaná. Před měsícem jsem četla Mengeleho děvče a myslím, že jsem neprožívala tak koncentrovaný pocit bolesti po celou dobu čtení, jako při čtení Anežky. Bylo jasné od prvních stránek, že to nedopadne dobře, ale číst další a další popisy toho, jak neuvěřitelně neempaticky Julie jedná, jak přemýšlí a jak nereálné má představy, jak moc tím vším malému dítěti ubližuje... to bylo peklo. A vzhledem k tomu, že sama mám k problematice náhradní rodinné péče blízko, vím, jak často jsou třeba pěstounskými rodiči lidé velmi srovnatelní s Julií. A i ty konce jsou pak stejné.
Velmi realistická kniha, ale velmi neveselá. Přála jsem si ji k svátku, ale nevím, jestli ji ještě někdy budu mít odvahu otevřít a číst. Spíš ne.
"Anežka" je smutné, depresivní a nelehké čtení. Není to žádná tzv. oddechovka a pokud nemáte nejlepší období, tak ji raději nečtěte, neudělala by vám dobře. Velmi emotivní příběh o mateřské lásce a o hodně křehkém vztahu mezi matkou a dcerou - adoptivní dcerou. Hlavní hrdinka Julie si adoptuje miminko - cikánskou holčičku Agnes. Holčička je od mala jiná, ale možná proto, že nejvíc jinou ji dělá právě Julie, která si svoji "Anežku" vysnila trošku jinak. Netuší, kolikrát svojí dceři zlomí srdce a kolikrát ji nespravedlivě obviňuje... Nesprávný přístup ke křehké dětské duši a jedno velké tajemství udělá svoje a Julie, s přibývajícími roky Agnes, začne sklízet to, co zasela! Ačkoliv Julie ve výchově udělala spoustu chyb a svoje negativní pocity vůči Agnes neuměla občas skrýt, myslím že si některé věci od Agnes nezasloužila. Za svoje výchovné přešlapy a předsudky zaplatila dost. Konec ubral jednu hvězdičku u mého hodnocení. Upřímně nevím, zda to byla realita nebo se to vše Julii jen zdálo. Ať tak nebo tak, konec byl zvláštní.
Opravdu nevím, co napsat, abych byla něčím nová oproti hodnocením pode mnou. Souhlasím, jak s těmi nízkými, tak s těmi vysokými. Proto ty 3 hvězdy. Příběh je zajímavý, ale trochu se táhne. Ze začátku, než jsem pochopila, že jsou kapitoly rozházeny v různých časových obdobích, jsem se ztrácela v ději. Konec mi přišel moc uspěchaný a taky asi trochu divný, ale zase jsou to otevřená vrátka k možnému druhému dílu, kdo ví.
Kniha se mi prostě líbila, ale … .
Anežka je za mě zajímavá knížka od které jsem ale čekala ještě malinko víc. Strašně se mi líbil styl psaní. Tím že to není překladová próza je styl psaní nádherně květnatý, rozvitý a bavily mě třeba i popisy což se mi většinou nestává. Postavy byly zajímavé, ale bohužel jsem se kvůli skákání z minulosti do přítomnosti často ztrácela, přesto ale knihu mohu doporučit.
Jestli si někdo myslí, že dítě je panenka, kterou si načančá a vloží do ní své ambice a sny, ať si děti nepořizuje. Nadarmo se neříká, že příroda ví, komu děti nenadělit.
Skvělá kniha! Prvotina???
Není to úplně příjemné čtení, občas zamrazí, nutí k zamyšlení.
Chladná ambiciozní Julie a nejistá vzdorující Agnes.
4,5 * Jak začít s hodnocením této knihy - uff, náročná kniha, náročné téma. Čím dál víc jsem ráda, že čtu české autory, protože umí opravdu výborně psát, toto je jen další důkaz. Anežka je velmi zajímavě napsaná kniha, poučně a hlavně nad ní člověk musí, prostě opravdu musí, přemýšlet. To je jedna z věcí, proč vůbec čtu, že se člověk musí zastavit a popřemýšlet. Rozhodně knížku doporučuji k přečtení, je to docela "těžké" čtení, ale obohacující.
Skvělý příběh, pochmurný, melancholický, dramatický. Ale ten konec mě zklamal.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Na debut skvělý počin. Hvězdičku strhávám, protože mi některé dějové linky přišly nedotažené respektive opuštěné. A konec mi teda nesedl. Myslím, že chápu, proč je, jaký je, ale přála bych nějaký dotaženější.
Knihu doporučuji všem, kdo si nejsou jistí, zda chtějí děti či přemýšlejí, kam až jsou kvůli tomu ochotni zajít. Kniha nabízí nejen v tomto ohledu hodně otázek. Naopak těhotným a kojícím ženám vůbec nedoporučuji...