Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Anotace většinou přelítnu, spíš si je až po přečtení knížky konfrontuju s vlastním dojmem. Komentáře se snažím nečíst, dokud nenapíšu vlastní, chci - li ho psát. Tady vyjímka potvrdila pravidlo. Nejprve mě naštvala paušalizující věta v anotaci, fráze o "klubku předsudků" a "neuralgickém bodu české společnosti". A pak jsem četla komentáře a ve většině těch "nepětihvězdičkových" bylo něco, s čím se ztotožňuju; je zbytečné jen rekapitulovat. Sama za sebe dodám: bylo mi zoufale z Julie, z její touhy, snahy a bezmoci být lepší mámou, z toho, že některé věci nejdou "nanečisto", že jak bílé tak romské dítě může obrátit sobě i "spořádané" rodině život naruby a naopak. Že z příruček se člověk mnoho nenaučí, že některé věci jsou nevratné, že nelze vědět a předvídat všechno. Že je fajn mít lepší start a výbavu, ale ani to samo o sobě nestačí a i bez toho člověk někdy dokáže věci... (viz Kosí hnízdo). A že někdy neumíme víc, než zavřít oči a skočit po hlavě. A pak nést důsledky. A že...A že...
Ke knížce už jen tolik, že jsem málokrát četla dvě věci od stejného autora tak rozdílné. Anežku až po skvělé Houbařce. A obdivuju, o kolik stručněji a s daleko větším napětím dokázala paní Hanišová zúročit to nejlepší z prvotiny ve své (teprve) druhé knize. Moc ráda si přečtu další.
Kniha není jen o vztahu mezi matkou a adoptivní dcerou, ale hlavně o tom, jak těžké je být jiná. Ačkoliv je napsaná čtivě, nečetla se mi vůbec snadno. Bylo v ní až moc tíhy a bezmoci a ani kapka něčeho hezkého, co by celou tu tíživost vztahů kompenzovalo.
Wow. Tak tohle jsem fakt nečekala. Téma adopce romské holčičky vypadalo zajímavě, ale i tak jsem od knížky nečekala, že mě takhle dostane. Hanišová píše čtivě, surově, skvěle rozpracovává psychologii postav. A moc se mi líbilo střídání jednotlivých časových rovin. Anežka (a i následně přečtená Houbařka) patří do mých top knih přečtených za tento rok a Hanišová se řadí mezi autory, u kterých netrpělivě čekám na další knížku.
Natěšená Houbařkou jsem se vrhla na Anežku a byla jsem velmi zklamaná. Zatímco Sářin příběh pro mne jako čtenářku plynul hladce a vůbec se mi nechtělo knihu odkládat, tady jsem měla problém dočíst každou kapitolu. Těžké a náročné téma, sloh odpovídající tomu každodennímu zápasu.
S úlevou jsem konečně dočetla, a teprve teď knížku i autorku oceňuju. Adopce je vždy obrovské riziko; vlastní děti vám dají zabrat a málokdy se vyvedou podle vašich představ; už proto je asi hloupost mít nějaké představy.
Kdysi jsem četla knihu Rodičovství není pro každého a čím dál víc s ní souhlasím. Chcete-li v životě něčím být, studujete zvolený obor. Být rodičem je snad to nejtěžší, co si umím představit, ale kde vás naučí, jak vychovávat dítě? A co právě to vaše dítě! A přesto si (téměř) každý z nás na rodičovství troufne . . .
Byla jsem ráda za zmínku o Roku kohouta. Tam jde o osobní zkušenost, urputně prožitou a poté vypsanou, tedy žádný fiktivní příběh. Navíc Julie je zcela jinou matkou než T.B., Julie by zřejmě měla problémy - i když možná podstatně menší - s jakýmkoli dítětem.
Každopádně doporučuju; další výrazný příběh na téma adopce romských dětí.
Autorka tímto románem píchla do vosího hnízda, Adopce je vždy problematická, A obzvlášť, když je na jedné straně despotická matka, která od svých zásad neustoupí a na druhé straně dítě, které vidí, že je jiné, ale nemusíme mu to stále připomínat a místo dodání sebevědomí stále kritizovat a shazovat. To se pak výchova zvrtne. A nejenom v rodinách s adoptovaným dítětem.
Je hrozne, co muze napachat perfekcionisticka narocna matka. Anezky mi bylo lito, i kdyz ani ona nebyla uplne pohodove dite.
Jako první jsem četla houbařku ...asi jsem trochu čekala něco obdobného ... což nebylo,ale i přesto je Anežka velmi silný příběh....a hodnotím všemi hvězdami,ikdyž jsem hodně neporozuměla Juliině postavě... asi stačilo víc to dítě vnímat a poslouchat,co jí chce říct ...
Silné téma a styl ostrý jako břitva - nebo jako mladá Magda Váňová. Co se stane, když matka je psychotička a osvojená dcera ztracená mezi svým původem a pravdou o sobě, když se lež a boj proti autenticitě stane v důsledku podstatnější než vzájemnost, když samota a tápání v životě obou bez pevného bodu nabude vrchu nad smyslem pro realitu? Hanišová má smysl pro zachycení vykloubené psychiky ve světě, jenž se vůči jakékoli vykloubenosti vymezuje - a svým způsobem mne tento příběh zasáhl více než Houbařka...
Znepokojivý obraz pokřiveného vztahu matky a dcery, který je naplněn lží, přetvářkou a nepochopením. Agnes je pro Julii prostředkem k naplnění smyslu a prožití pocitu být matkou. Autorka popisuje mateřství jako život v kleci, ztrátu svobody a nezávislosti, přátel a volného času. Věnuje se těžkému tématu, jako v Houbařce, a chápe se ho způsobem sobě vlastním, autenticky. Přišly ale i momenty, které mě pobavily. Třeba přirovnání, že si matky vzájemně prohlížejí miminka v kočárku jako si muži v šatně poměřují penisy :-)
Asi vůbec nedokážu knihu ohodnotit. Takový vztah je mi tak moc cizí, že nedokážu chování Julie vůbec pochopit.. Kniha asi nebyla úplně pro mne, těšila jsem se na houbařku, tak teď nevím, jestli jí dám ještě šanci..
Těžké téma adopce, touha po „dokonalém“ potomkovi a vztah mezi matkou a dcerou. Vzdělaná Julie adoptuje romskou holčičku Agnes poté, co se jí nepodaří mít své vlastní dítě. Osud ani jedné z nich ale není vůbec jednoduchý. Autorka výborně popsala jak pocity matky, tak i dcery. Není to však žádné veselé čtení, přesto přečtení rozhodně nelituji.
Po Houbařce jsem sáhnul i po Anežce. Viktorie Hanišová už tehdy vystihla trauma z nenaplněných představ. Julii přivede urputná snaha o naplnění mateřství ke střetu s adoptivní dcerou, kterou se marně snaží zbavit její identity. Ta jí na oplátku připraví pomstu i za cenu vlastni destrukce. A obě uměle vytvořeným poutem trpí. Anežka stojí za přečtení, nic hezkého od ní ale nečekejte. I když pár míst k zasmání (Sama doma) se tady taky najde.
Na tuto knihu rozhodně hodně dlouho nezapomenu. Jedním slovem: nááádhera! Pravda, téma neradostné, až depresivní, ale celkové vystavění příběhu a brilantní práce s českým jazykem.... prostě fantastické. Moje druhá přečtená kniha od Hanišové -tvorbu této autorky budu rozhodně sledovat!
Nebudu skrývat určité rozpaky, nevím přesně jak se k hodnocení této knihy postavit. Z části je totiž dobrá, vyvolává naprosto znepokojivé pocity a přijde mi i výborně napsaná. Pak ale jsou momenty, kdy mi najednou přijde, jak kdyby to psal někdo jiný, některé věci jsou nedotažené, chybí mi souvislosti a ztrácím se v textu. Asi dobře, že jsem četla první Houbařku, protože nevím, jestli bych se po Anežce pustila do další knihy této autorky.
Jako nápad neboli téma výborné. Vadila mi surovost až zprostota jak šla za svým cílem Julie. Ano, některé ženy se nestanou matkou ani kdyby se rozkrájely, snesly modré z nebe..postava Agnes byla trošku snesitelnější, ale scéna kdy se přidá na stranu šikanistů, vyloučeni ze ZŠ snad ani nelze, snad přestup po dohodě a souhlasu rodičů.
Některé popisy např.revizor v autobuse...za mě hodně niterního boje, něco šlo velmi do norku kosti a něco vůbec.
Škoda, dobře zvolené téma a přeci ve mě zůstavá pocit, že to bylo napsáno horkou jehlou.
Hodně zvláštní sonda do mysli jedné ženy. Upřímně řečeno, nedokázala jsem s ní sympatizovat už od začátku. Později mi připadala dost na pěst. Dítě si chtěla pořídit z dost nesmyslných motivů a možná i proto se jí to vymstilo. Jde o příběh o mnoha nedorozuměních a nenaplněných ambicích, hodně dobře napsaný. Jednotlivé problémy postupně narůstají a nabalují další, čeká se na závěrečnou katastrofu. Ze strany Agnes je vidět úporná snaha zavděčit se a někam zapadnout. Je to čtivé a strhující.
Poutavý příběh, který líčí vztah matky a adoptované dcery a to jak z pohledu matky, která toužila po dítěti tak zoufale, že se rozhodla adoptovat romskou holčičku, tak z pohledu dcery, která se snaží začlenit do společnosti a vypořádat se s ambicemi adoptivní matky. Příběh, který nutí k zamyšlení.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Jsem ráda, že mám dočteno. Těžké čtení, Julie tak moc nesympatická postava. Na lživých základech nemůže vzejít nic opravdového a hezkého. Mám autorce za zlé některé pasáže, které byly nemístně kruté, např s rakem poustevníkem a nebo na konci knihy s kohoutem. Houbařka byla jednoznačne lepší. Tuto knihu už nikdy číst nebudu.