Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1633
1633
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Pro matku desive cteni. Pro tehotnou zenu jeste desivejsi. Jak lehke je promenit sen v nocni muru, jak lehke je znicit osobnost a originalitu a individualitu. Je tezke byt rodicem. Je neuveritelne tezke byt dobrym rodicem. Stacilo asi mene ambici a vice intuice a vice napnout usi, ale kdo vi.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá". Nezbývá než souhlasit s autorkou. Přesně, jak je popsáno v níže uvedených komentářích, nejde jen o vztah matka a adoptovaná romská dcera, ale o přehnané ambice rodičů vůči svým dětem obecně. Kniha byla neuvěřitelně čtivá a v některých ohledech i pro mě coby matku velice poučná. Jasně z ní vyplývá, čeho by se měl rodič ve výchově vyvarovat. Dítě má právo na svůj vlastní vývoj a musíme ho brát se všemi svými chybami, ať jsou jakékoli. To v případě Agnes zcela selhalo. Z jejího osudu mi bylo hodně úzko...
Svým způsobem drsný příběh, syrový. Adoptivní matka se jen snaží mateřskou lásku vynutit, předstírat, podléhá okolí a trendům. Adoptovaná romská holčička se hledá. Výborně napsaná kniha.
Z této knihy mám stále panující depresi, úzkost a smutek. Je to hlavně tím, že kniha je výborně napsaná. Psychologie postav, příběh, zvrat i sebemenší detail do celkového konceptu výborně pasuje.
Teď akorát společnost se stereotypními názory nenávidím o to více.
Kniha se četla dobře, zajímavé téma a její zpracování. Jen konec se mi zdál dost unáhlený..
Docela ostře popsáno.Stejně jako Houbařka je i tahle kniha zajímavou sondou do života a vztahů kolem nás.Paní Hanišová umí opravdu psát velmi dobře.Těším se na její další knihy.
Má první kniha od této autorky a byla skvělá.. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale potom mi stránky mizely pod rukama a já jsem si čtení užila..
Příběh o ženě, která nemohla mít vlastní dítě a tak si adoptuje romskou holčičku, ale nic není podle jejích předatav..
Knihu můžu doporučit.
Tak tohle bylo brutalni. Nevedela jsem, kterou z zen driv litovat a jestli je vubec litovat mam. Sileny pribeh. Rozhodne doporucuji k predcteni.
Bohužel. Tahle kniha pro mě je slabší průměr. Nápad dobrý, ale nemyslím si, že směs těžkých životních témat je zárukou kvality. Místy to bylo až přehnaně kruté a uměle vykonstruované. Postavy byly nesympatické, tím pádem mě kniha nevtáhla do děje, tak jak bych si přála.
To bylo opet narocne, nemoznost sympatizovat s hlavni "hrdinkou" ale cetlo se to skvele. Vyborne pasaze jak Agnes vnima co se v matce odehrava.
Skvělá kniha. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Kéž by si ji přečetli všichni rodiče a poučili se z ní o komunikaci s dětmi.
Asi bych to úplně nedoporučila ženám, které přišly o dítě nebo se trápí tím, že ho nemůžou mít. I když - těžko říct. Každopádně je to knížka o tom, jak jedné ženě tak trochu hráblo z nemateřství a mateřství. Jaké chyby rodiče dělají ve snaze být dokonalí a mít perfektní děti. A o tom, že adopce má úskalí, které by nás na první dobrou vůbec nenapadly. Nelze si nevzpomenout na Rok kohouta s obdobným tématem (dokonce je tam ta knížka zmíněná). Přečetla jsem za víkend, čtivost nelze upřít.
Velmi dobře zpracované téma nezvládnuté adopce, nezvládnutého rodičovství...
Hanišová do lidí vidí a dokáže jejich traumata a psychické disharmonie dokonale rozpitvat a vložit do příběhu. Jak už je níže mnohokrát zmíněno, není to veselé čtení, mnohdy je až bolestné a nepříjemné. Ale já jsem za to ráda, i takové příběhy se dějí, a takových lidí (patologických rodičů), jako je Julie, mezi námi pobíhá docela hodně.
Rozumím tomu, proč autorka do příběhu vložila adoptovanou romskou holčičku, na jejím "jiném" původu totiž lze jasněji a výstižněji demonstrovat ten propastný rozdíl mezi nereálným očekáváním rodičů a realitou tvořenou jejich (ať už vlastními či adoptovanými) dětmi. Myslím si totiž, že primárně vůbec nejde o to, že je Anežka romského původu. Z nejedné zkušenosti ze svého okolí znám spoustu rodičů (či rodin), kde perfekcionismus, patologická umanutost, nereálná očekávání a další podobné nepěkné vlastnosti matek a otců dělají hotové peklo ze života mnoha dětí.
Lžeme si do vlastní kapsy, když děláme, že to nevidíme, že tenhle příběh se nás přece nijak netýká, protože je přece o adoptované romské holčičce...
Jak snadné je odsoudit Julii z příběhu... a nevidět přitom, jak v mnohých z nás je část téhle "šílené" ženské či jak mnohým z nás bylo dětství "zpříjemněno" rodiči oplývajícími ve větším či menším množství podobnými vlastnostmi jako má románová Julie.
"Na světě neexistuje místo, kde by bylo vysloveno tolik povelů, zákazů, výhrůžek a uštědřeno více ran a facek než na hřišti pro děti od dvou do deseti let. Když je příhodné počasí, je scénář každý den stejný. Kolem desáté ráno sem začnou matky navážet své caparty v golfáčích nebo na odrážedlech. Vyklopí je u klouzačky a písku, přikážou ji, aby si slušně hrály, a rozesadí se na lavičky podél plotu. (...) Přikované ke svému stanovišti ostřelují své děti nadávkami a hrozbami, občas i své ratolesti utědří nějaký ten palíček, aby jí připomněly, kdo je pán a kdo poddaný."
Kniha rozhodně nutí k zamyšlení. Není lehké být matkou, není lehké být idealizovanou dcerou. Je to velmi dobře napsaný příběh, který může skončit jakkoliv...
Odstrašující příklad rodičovství... Kniha se mi četla spíš těžce, vůči jednání postav (především matky) jsem neměla vůbec pochopení. Některé dějové linky mi přišly nedotažené a závěr je podivný celý. Jediná věc, která mě více zaujala (a která mě zaujme a baví vždy, nejen v knihách): věci nejsou takové, jaké se zdají - někdy se stačí zeptat (nebo aspoň promluvit), podívat z jiného úhlu, někdy není šance dokonale maskovanou skutečnost odhalit.
Obě hlavní hrdinky, Julie i Agnes v něco věřily a v obou případech se nedařilo vejít do vysněné cestičky. Dva nešťastní lidé. Smutný příběh. Kniha poutavá, stejně jako druhá kniha této autorky.
Zvláštní příběh Julie ,která přijde o své nenarozené dítě a velice touží být matkou a proto se rozhodne adoptovat romskou holčičku Agnes .Jenže vše je jinak než si představovala a vysnila, jejich vztah je narušený od samého začátku. Smutný příběh k zamyšlení.
Příběh, který je do jisté míry nepochopitelný, spíše je o tom, že kdo se s tímto nesetkal a nemá s tímto zkušenosti, těžko se vžije do pocitů hrdinky. Příběh o urputné touze po dítěti. Do jisté míry ovlivněno i tlakem společnosti, tikání biologických hodin. První hrdinka Julie, která musí mít vše nalinkované, vše ví nejlépe, jednoduše maximální perfekcionalistka každým coulem. Ale nebere na zřetel to, že poučit větru, dešti je nereálné. Co si prožije není nic dobrého, ale jde si maximálně za svou touhou. Zváží všechny pro a proti, počin vyjde, ale od začátku vše linkuje, vše má nastudované, vše podřizuje dítěti, lpí na něm, hlavně, aby nevybočovalo a nebylo „tak jiné“ . Chápu, podléháme prvnímu dojmu, spadáme do stereotypů. Ale druhá strana mince, geny nevyčůráme. Přišlo mi, že Agnes jednoduše uzurpuje, nerespektuje ji, nepřipouští diskuzi a pohled toho druhého. Vše musí být dokonalé, přímo absolutně perfektní, jako třeba to stylizované focení, kdy selekcí prošel až 9. pokus, nic ve stylu happy jak dva grepy…
Tento vztah matky a dcery není ten, kdy jsou tyto persony kamarádkami, důvěrnicemi, parťačkami a hlavně dcera nemá ve své matce oporu, nemá kde se svěřit ať se stane cokoliv! Agnes má své problémy, které nemá s kým probrat a vyřešit, tím se začíná klubko nejasností a pochybností namotávat. Někdy nám fakt pomůže jen blízkost a vyslyšení. Život je neopakovatelný tok, který nenavrátíme. Chybujeme a mýlíme se. Děláme rozhodnutí, kterých mnohdy litujeme. Julie, nejedná dle pravdy, ano milosrdnou lež všichni někdy využijeme, ale nerespektuje to, že se dítě vyvíjí a tím pádem by dokázalo klíčový problém pochopit. Z Julie prostě dítě matku neudělá a i kdyby měla své vlastní, tak by život byl v podobném neharmonickém a nepříjemném scénáři.
Knížka se čte velmi dobře, na prvotinu autorky bomba, člověk se těší na další řádky a hlavně jak to celé dopadne, najde se Agnes?
Za mě dobře napsaná kniha i když místy dost drsná.
Bohužel je v ní zobrazena labilní žena,která by neměla mít děti a za asistence našeho zřízení, je jí to umožněno.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Skvělý příběh, pochmurný, melancholický, dramatický. Ale ten konec mě zklamal.