Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Dost se mi to líbilo. Autenticitou pocitů mi kniha připomněla Soukupovou, ale místy tam nechyběl ani takový zvláštní fatalistický nádech, který jsem si doposud spojoval jen s příběhy, které obsahují nějaké nadpřirozeno. Těším se na další titul od autorky, Houbařku.
Nedocetla jsem. Nedokazu cist knihy, kde je popisovano utrpeni deti. Misty se mi to zdalo az prehnane. Houbarka byla lepsi, i kdyz Sara v Houbarce zazila jiste vetsi utrpeni, bylo to v knize podano daleko snesitelneji.
Musím říct, že tahle knížka teda byla masakr - ale v tom nejlepším slova smyslu. Syrové, niterné a řekla bych, že velmi autentické, skvěle vystavěné, dokonale propracované charaktery postav i jejich motivace. Kniha, která tne do živého a přinutí nás přemýšlet :)
Tak ako som sa na prečítanie tešila, následne som sa tak do čítania nútila. Vrcholne nesympatické postavy, ktoré vo vás aj tú štipku materstva zabijú (a to tešenie sa na materstvo)...
Vynikající kniha a silný čtenářský zážitek. Knihu ještě dlouho nebudu moci dostat z hlavy asi i proto, že mám sama dceru.
Syrové, bolestné, smutné. Julii jsem naprosto nesnášela, její sebestřednost, nedostatek empatie i tu urputnou snahu, aby Anežka nevybočovala z normálu, a hlavně její život postavený na lži. Nevěřím na to, že je člověk svým původem předurčen k určitému modelu chování, ale věřím v to, že výchovou či atmosférou v rodině může být dotlačen až do chování, které předváděla Anežka. Je to samozřejmě velmi těžké posoudit. Ovšem obdivuji autorku, jak se tohoto tématu zhostila a představila postavy, které vzbuzují tolik emocí.
Když je rodič přesvědčený, že postupuje při výchově správně, a přitom vychovává dítě, které se jen snaží nezklamat ho, končí to často zklamáním na obou stranách. Nešťastné zůstávají děti i rodiče a ve snaze nedat své skutečné city najevo tvoří kolem sebe hradby póz, lží, buducnosti, kterou si nikdy nepřáli... Přesně takový je román Anežka. Skvělá prvotina.
Jak jsem s Julií soucítila na začátku, tak protivná mi vyšla na konci. Vysnila si perfektní miminko a adoptovala cikánečku. Už od první chvíle si svou volbou nebyla jistá, lhala, mlžila, až ji realita dostihla. Julie je chladná perfekcionistka a Agnes je svými kořeny živel. A tak spolu bojují a nevítězí nikdo.
Jako literární debut to není špatné, ovšem autorka má ještě hodně práce před sebou. Téma aktuální a nosné, autorka se ale podle mého názoru až příliš snažila postihnout všechny možné aspekty a úskalí adopce. Zřejmě z toho důvodu mi postavy “šustily papírem”, zejména postava Julie působila až nevěrohodně.
V každém případě se těším na Houbařku.
Hodně zajímavá prvotina a téma poněkud ožehavé:
začlenění romské dívenky do společnosti"bílých" a naplnění ambicí adoptivní matky...
bolestná touha Julie po mateřství ji dovede k adopci dítěte, ale její představy
naráží na nepochopení okolí a genetické informace v malé Agnes...
Jejich soužití není dialog, ale dva vedle sebe jdoucí monology.
Autorka dobře vykreslila pocity obou postav - a vychází z toho lépe malá Agnes,
která zoufale hledá své místo, kam patří...
Určitě doporučím.
Julie byla celkem sobecká v plnění své touhy po dítěti a nedomyslela důsledky. I kdyby dostala dítě bílé a bezmonfliktní muselo by splnit její požadavky úspěšností ve škole a prosazování se ve společnosti. Ani vlastní děti nebývají ideální.
Houbařka mi byla bližší prostředím Šumavy, Anežka mi však přijde psychologicky propracovanější. Všechny ty vcelku jednoduše popsané situace a konfikty jsou tak výstižné a niterní a dodávají obraz základních problémů současné společnosti jako celku, nejen rodiny či adopce. Jen konec mi přijde rozpačitý, ale i tak se jedná o velmi, velmi dobré dílo.
Ťažko opísať aká táto kniha bola, určite ťažká a zároveň dobre napísaná. Autorka sa "pozrela" na adopciu z pohľadu ženy, ktorá chcela byť matkou no do vzťahu s dieťaťom vniesla viac vlastných očakávaní a presvedčení ako lásky k samotnému dieťaťu. A ku koncu knihy sa čím ďalej tým viac dostáva k slovu aj pohľad a prežívanie adoptívneho dieťaťa, ktorému práve obyčajná láska a porozumenie v tomto vzťahu chýbali. Skvelá kniha.
Příběh inteligentní a ambiciozní Julie a její adoptivní dcery Agnes je již od začátku samý problém. Nemůžou si k sobě najít cestu, natož lásku a porozumění. Kniha se velmi dobře čte a na to, že je to autorky prvotina, je dost dobrá.
Přečteno za dopoledne. Ačkoliv podobné příběhy nejsou mým oblíbeným tématem, byla jsem příjemně překvapená. Julie mi lezla od začátku na nervy. Nepochopila, že výchova dítěte není jasně narýsovaný plán. Agnes mi bylo líto, s takovou matkou nemohla dopadnout jinak. Konec mě zarazil, čekala jsem nějaké uzavření.
Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila, ale bohužel nebyla k sehnání. O to víc mi udělala radost naše městská knihovna, která značně obohatila svůj knihovní fond, v němž se ukrývala také Anežka.
Ovšem teď k mým dojmům z příběhu. Už z anotace víte, do čeho jdete, ale kouzlo Hanišové tkví ve vykreslení dvou ústředních protagonistek. Velmi ambiciózní ženy Julie, z níž jsem měla značně ambivalentní pocity. Nevěděla jsem, jestli jí mám pohrdat, anebo ji litovat. Tyto dvě emoce se u mě hodně střídaly. Druhá hlavní postava - Agnes - si získala moje sympatie hned zpočátku...
Netrpím předsudky vůči jiným rasám. Mezi trny se vždy nachází růže, a naopak, a to platí pro všechna etnika, včetně nás, bílých.
Autorka Agnes vykreslila velmi věrohodně a já naprosto chápala její vymezení vůči okolnímu světu a také vzdor, který ukázala své adoptivní matce. Tady vůbec nešlo o barvu kůže, ale o nadměrná očekávání a sny, které bohužel nedošly naplnění, a tím pádem se prohlubovala propast mezi matkou a dcerou.
Konec překvapil, čekala jsem nějaký konkrétnější závěr, ale zase mám nad čím přemýšlet. Kniha mě velmi zaujala, byla skvěle a čtivě napsaná, a já už se těším, až si přečtu další tvorbu Viktorie Hanišové.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Knihu jsem začala číst a asi v polovině jsem ji musela odložit. Jako matka jsem to prostě “nedávala”. Ale emoce jsem rozdýchala, získala určitý odstup a příběh dočetla. Když na mne kniha dokáže takto zapůsobit, musím ji jen doporučit.