Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Začala jsem číst, zápletka super, četlo se dobře, ale přesto jsem musela knížku odložit a asi už se k ní nevrátím. Strašně mě sebralo, jak Julie tu malou psychicky trápí, to prostě nemůžu číst dál. Odložila jsem už před pár dny, ale stejně to ve mě pořád rezonuje. Možná kdybych četla v době, kdy jsem ještě neměla vlastní děti, ale teď už to prostě nesnesu. Každopádně velmi dobře napsaná kniha, děj odsejpal, popisy postav perfektní, jen teda pro silnější povahy... Zkusím ještě Houbařku.
Anežka mě naprosto dostala a dávám klobouk dolů skvělé autorce. Těžké, chvílemi až mrazivé téma adopce. Příběh o vztahu matky a dcery, o vlivu genetiky na osobnost člověka. Této knize říkám jedno velké ano a rozhodně ji doporučuji!
Roman o mlade, vzdelane zene, ktere se sice dari karierne, ale osobni zivot uz tak slavny neni. Touha mit dite se ji splni, i kdyz se nejedna o vlastniho potomla. Deti nejsou hracky pro zabavu, plati fakt, ze je potreba s nimi komunikovat stejne jako s dospelymi - ne-li vice. Par nevyrcenych slov dovede lidem zmenit zivot.
Tvorba Hanisove se mi libi, napise to vzdycky tak, ze se nemuzu odtrhnout.
Románový debut Viktorie Hanišové a současně moje první knížka od této autorky mě velmi zaujaly. Je to strhující čtení, Viktorie Hanišová umí zachytit realitu do nejmenších detailů. Téma mateřství, nenaplněná očekávání, přání a sny nám předložila přímo pod drobnohledem a ukázala všechny jeho skryté "vady na kráse" a to, o čem se moc ve společnosti nemluví. Julii můžeme považovat za určitý archetyp dnešní vzdělané svědomité a pečlivě připravené ženy-matky, která bohužel tou svou touhou po "dokonalosti" dokáže napáchat tolik škody, až to bolí...
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje." Další z řady těch bezútěšných románů, ze kterých mrazí. Chce se jen zvolat: To ne, to je jen fikce, to nemůže být pravda. Čtenář marně hledá katarzi, jenže - ono je to tak dobře napsané.
Tak já nevím... Velmi zajímavé téma. Od knížky jsem se vůbec nemohla odtrhnout, hrozně mě zajímalo, jak to vše dopadne. Děj byl hodně drsný až depresivní, to já nemusím, ale prostě mi to nedalo. Bohužel jsem vůbec nepochopila konec knihy, takže jsem nakonec zklamaná.
První Hanišová. Velmi čtivé a některé momenty vysloveně mrazivé (obzvláště s třítýdenním miminkem doma).
Trošku mě zklamal konec a nezanechalo to ve mně "to něco navíc", abych dala pět hvězdiček, ale rozhodně si od autorky přečtu další knihy.
I když nepopírám, že to je dobře napsaná kniha se dvěma zajimavýma postavama, tak ten příbě šel prostě mimo mě. Nějak mi bylo jedno, co se stane, cítila jsem spíš jen takový lehce znechucený pocit nad nějakými možná až moc klišé myšlenkami a jednáním postavy matky, ale to tak asi vše.
Těžké téma, které vás ale nenechá zapomenout. Kdykoli ve volné chvíli prostě chcete vědět, co jak bylo.
Uf, tohle byla skutečně síla. Odtrhnout se absolutně nešlo. Taková ukázka, jak jeden člověk svým chování zničí nejen sebe, ale i sobě blízkou bytost. Knihu mohu, resp. musím jedině doporučit.
Skvělé. Četla jsem jedním dechem, velmi silné, poutavé, role matky z jiného pohledu, než by čtenářka - matka - očekávala. Doporučuji.
Kniha se mi líbila, přesto na mne byla asi trochu komplikovaná, chvílemi jsem nevěděla co si myslet. Každopádně určitě autorku budu číst dál. Více se mi líbila Rekonstrukce, tak teď dám ještě i Houbařku.
Bylo mi z toho úzko. Z Julie a její obrovské touhy a posedlosti. A pak z nešťastné Agnes. Přála bych si, aby byla kniha trochu delší a charaktery ještě o něco víc vykreslenější, ráda bych třeba věděla víc o jejich pocitech, přečetla si víc scén z minulosti. Ale i tak kniha podává poměrně celistvý pohled na nepodařené životy matky a adoptivní dcery.
Nejzávažnější otázka pro mě bylo, jestli by Agnes dělala to, co dělala, i kdyby měla opravdu bezmezně milující matku. Kdyby našla tolik lásky, kolik by potřebovala. A věřím tomu, že navzdory všem předsudkům a všem genetickým domněnkám - ne, nedělala. A její život by mohl být úplně jiný. Vlastně přesně takový, jaký si ho Julie vysnila. Bylo mi jí velice líto, protože z jejího charakteru vyzařovala inteligence i houževnatost. Jenže okolnosti jí bohužel zrovna nepomohly.
Za mě ale velmi dobrá kniha k zamyšlení. Kolik toho z dítěte dělá genetika, kolik výchova a kolik společnost?
Přála bych si, aby mi kniha dala odpověď. Dostala jsem ale jenom spoustu otázek na zamyšlení, které si musím srovnat sama. A to tak u dobrých knih bývá.
Knížka se mi moc líbila, ale musím se přiznat, že to pro mě byla taková jedna velká deprese, na kterou se člověk musí trochu připravit (tedy žádné oddychové čtení).
Dá se říct, že Anežka je příběhem o touze po dítěti a zároveň o touze po dokonalosti, je o adopci a vlivu genetiky na osobnost člověka. Ale taky se dá říct, že je to příběh o jedné sobecké ženské, která musí mít dítě za každou cenu a o tom smutném faktu, že někdo nekompetentní takovou adopci schválil...
Tady by se dal psát velmi dlouhý komentář, spousta myšlenek, ale to neudělám. Místo toho doporučím knihu k přečtení. Viktorie Hanišová si vybírá silná témata a to se mi líbí.
Zoufalství a bezradnost, vysoké nároky a vzdor...... naráží na sebe mnoho protikladů. Kniha nás nutí hodně k zamyšlení.
Z pohledu matky Julie selhala, stačilo holčičku objímat, vysvětlovat ji věci, ikdyž je to někdy úmorné.. Nejvíce jsem se u knihy rozzlobila, když uhodila malé miminko. Chápu, že ji selhaly nervy, ale prostě ji chyběl ten mateřský pud.. Pro mě tohle bylo depresivní čtení.. :(
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Vůbec bych nevěřila, že se jedná o autorčinu prvotinu. Čtení je to mrazivé, pvní polovina se mi četla dobře, prostředek se táhl a konec byl takový zmatený... Přesto pozoruhodná kniha!