Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1627
1627
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka vás bude bolet, ale ona vás musí bolet, jinak jste ji podle mně nepochopili... Zažijete bolest, ale i naději, že třeba Julie neudělala chybu... Celou knihu jsem měla svou teorii na to, jak kniha dopadne, ale spletla jsem se, kniha skončila úplně jinak...Tuhle knihu budu doporučovat každému, protože si zaslouží být čtená a věřím, že autorka v brzké době napíše další srdce drásající román... Prostě skvělé!
Silný příběh, po dlouhé době jsem večer neusínala u knihy, a to mám za sebou pořádnou porci "světových bestsellerů":). Chtěla bych moc povzbudit a pochválit českou autorku. Všem doporučuji k přečtení!
Je to hodně silný a smutný příběh. Nějaký čas to budu muset vstřebávat. Knížka se mi četla moc dobře, chvílemi mě až mrazilo. Na to, že je to autorčina prvotina, tak kloubouk dolů.
Velice dobrá knížka..Četla se dobře, měla spád. Opravdu Julie to sice měla těžké, ale její dcera také. Hodně věcí netušíme , co se děje kolem nás a puberta je dost těžká a přežít ji není lehké hlavně pro rodiče. Podle mě není Julie jen zlá, dělala, co považovala za nejlepší. S adopcí to není jednoduché natož s takovou....
... tady asi platí to, že dítě z ženy matku neudělá, pokud to ona sama necítí. Smutné čtení o nepodařené adopci. Julie upřednostňovala svoje zájmy a představy před zájmy dítěte, škoda...
Neuvěřitelně vykreslený boj s předsudky... se sebou samým... s dospíváním... s touhou po dokonalém životě... po svém kousku štěstí...sledujete zoufalý souboj matky s dcerou... kolotoč lží, z kterého vám běhá mráz po zádech a říkáte si, kam až dokáže společnost zahnat člověka... jak jen dokáže být člověk bezohledný a sebestředný... očekávala jsem trochu jiný příběh dle klasického schématu, proto jsem byla příjemně překvapena jiným pohledem na věc...
A pozor... nedáte jí z ruky, dokud nerozpletete ten jejich nešťastný osud...
Chytlava knizka se zajimavym dejem. Tesim se na dalsi knizku od spisovatelky.
Vynikající sonda do společnosti. Jsem na hony vzdálena tomu některou z postav hanět či odsuzovat, ono nikdy není nic černé, nebo bílé. Brutálně střízlivý jazyk, stručné, úsečné věty, které jdou až na dřeň, odhalují rodinné vztahy mezi ženami a dokazují, jaká doopravdy je společnost, v níž žijeme.
Knížka, která o české společnosti prozradí víc než různé socio/ psycho studie.
Julie se chce stát matkou za každou cenu. Do své adoptované romské dcery však promítá své předsudky a strach … už od počátku je jejich vztah pokřivený. Ale není to jen knížka o adopci a výchově dítěte, spíš o hledání spřízněnosti, nějakého smyslu, pochopení, o mateřství … o tom, že máme spoustu podob, a že sami sebe vidíme jinak, než nás vidí naše okolí.
V románu se promítá svět matek, dcer, učitelek, kurátorek, sociálních pracovnic, vyšetřovatelek, úřednic … muži jsou nevýrazné osoby. Styl autorky mi přišel věcný, přehledný i přesto že psala v různých časových rovinách a prolínalo se vidění matky Julie a její dcery Agnes.
Není to veselá knížka, má napínavé momenty a je „jak ze života.“
Drsné čtení. Julie toužila po dítěti tak silně, že přistoupila i na adopci romské holčičky. Jenže dítě není hračka na hraní a mazlení a malá Agnes nebyla právě vzorové dítko. Julie to nezvládala, nakonec stály matka s dcerou proti sobě. Obě unavené a nešťastné. Možná by vše dopadlo jinak, kdyby nebyla Julie na výchovu sama, kdyby měla manžela, kdyby Agnes vyrůstala v plnohodnotné rodině. Rozhodně doporučuji ke čtení.
Chudák malá Anežka...žít s tak sucharskou, vypočítavou nevlastní matkou, to už by jí muselo být lépe v nějaké cikánské osadě uprostřed velké rodiny. Co na tom, že by možná jedli z jednoho hrnce. Ale určitě by ji tam mohli mít radši a mít k ní srdečný vztah. Takhle jenom plní předepsané úkoly a musí ve všem vyhovovat Julii, jinak se režim ještě přitvrzuje. Osamělé zmatené dítě.... Nemůžu se zbavit pocitu, že se za ni Julie vlastně pořád stydí, nedokáže se do ní vcítit, natož aby se jí někdy aspoň zastala. Absolutní nepochopení dětské dušičky, prosazování vůle i za cenu zničení a zlomení druhého. Čím déle jsem četla, tím větší zlost jsem na tu "matku" měla. Knížka je výborná, snad spisovatelka nevystřílela všechen prach.
Výborný psychologický román, napsaný střídavě z pohledu Julie a vyprávění ve třetí osobě. Přečetla jsem za jeden den, nedalo se odtrhnout.
Silné téma, podané vcelku stroze, bez velkých literárních kudrlinek, ale o to víc působí syrově a tíživě. Příběh pomocí rychlých vět před sebou čtenáře doslova tlačí a klouže jako na ledu. Led čiší i z jedné z hlavních hrdinek, která žije suchý a střízlivý život, jenž lze vždy jednoduše vložit do nějakých škatulek. Narazí však, když se podobně snaží zaškatulkovat a namířit podle ní tím správným směrem adoptovanou dceru Agnes. Naráží vlastně ale sama na sebe, protože z krabičkování nechce uhnout, naráží na vlastní silně zakořeněné předsudky, kterých by se možná chtěla zbavit, ale prostě to v té své danosti nedokáže. Ta zeď je příliš pevná, aby ji těmi nárazy zbořila.
Vztah obou hrdinek tak míří k vcelku jasnému (a jakoby už od začátku naplánovanému) konci. Ač autorka nevykresluje ani jednu z hrdinek černobíle, přeci jen sympatie převažují u té mladší z nich. Zajímavá kniha, u které mě ale lehce rozptylovaly reálie (zdálo se mi semtam, že nesedí v čase), možná bych neukotvovala do jasně datem ohraničené doby.
Pro některé z nás jen těžko představitelné, jak žijí lidé z rozvrácených rodin, romské děti, adoptované děti, děti v dětském domově, jaké to je zažívat šikanu a podobně. Jsou to velmi křehká témata, o kterých bych řekla, že se moc v knihách nedočteme. Nebo já tolik knih aspoň neznám. Tohle je opravdu skvěle napsaná kniha, i když velmi smutná a tak opravdově napsaná. Někdy se mi až tají dech a chlupy mi vstávají hrůzou a šokem z toho, co musí některé děti zaživat. Je to smutné, ale je to realita některých dnešních rodin. Bohužel. Je mi z toho ouzko.
Tak to bohužel dopadá, když se dítě pořizuje jako módní doplněk nebo je bráno jako další "projekt", pak nezáleží na rase, pohlaví nebo sociálním postavení, protože v takovém vztahu chybí cit, pochopení, porozumění a hlavně láska a pak se z toho stává nešťastný boj a touha po pozornosti a zájmu.
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje."
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Skutečně hodně drsný příběh, pořád jsem doufala, kdy už s tou Julií někdo pořádné zatřese, aby se vzpamatovala, vlastně ona byla ta narušená a problematická, podle náznaků mnohem dříve, než Agnes adoptovala. Život v samých maloměšťáckých lžích.... ano,opravdu silný příběh k zamyšlení. Možná že geny jsou geny a s Agnes a to mohlo dopadnout stejně jako s kluky Terezy Boučkové (viz Rok kohouta), jenže na rozdíl od nich tahle holčička vůbec nedostala šanci. Jediné čím měla být - výkladní skříní své "matky" - to by se nepodařilo ani u vlastního dítěte...Buď by se vzbouřilo nebo zlomilo a bylo celý život nešťastné.