Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252630/mid_anezka-252630.jpg
4
1625
1625
Rodiče si nevybíráme. Děti občas ano. Románový debut Viktorie Hanišové poodhaluje tragické důsledky jednoho špatného výběru. Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, bez partnera nemá nárok na zařazení do adopčního programu a pověstné biologické hodiny tikají. Vysněná Anežka, blonďatá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen, ale zoufalá Julie chce mít dítě za každou cenu. Obchází úřady i zákon a bere si do péče Agnes, nechtěné romské dítě. Julie ovšem chtěla jen miminko, Anežku, ne klubko vlastních předsudků, ne ztělesněný neuralgický bod české společnosti, to si nevybrala. Začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. A Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé.... celý text
Přidat komentář
Ten konec jsem moc nepobrala, ale jinak se mi kniha líbila. Souhlasím, že být matkou je mazec, obzvlášť, když k tomu nejsou předpoklady a geny. Být matkou (potažmo dobrou) - s tím se už musíte narodit.... nevěřím, že se to dá naučit. Buď to v sobě máte nebo ne.
Omlouvám se všem fanouškům, ale toto je dle mého soudu neuvěřitelná slátanina. Přesně proto se vyhýbám české literatuře (a určitě tak přicházím o mnohé). Hvězda za Agnes, milou holku a její příběh, jakých mě denně obklopují desítky podobných. Vše ostatní katastrofická šablonovitá podprůměrná slohovka plná stereotypů (když policajt tak tlustý, mastné vlasy, neschopný; když doktor, tak nepříjemný, bez zájmu - jo a náhodou má kontakt na nezákonně probíhající adopce; když matka, tak zahořklá, jednoduchá...), co mě zcela znechutilo byly "mimi" diskuze, explicitní popisy abortu, podivnost se sektou a kohoutem... Celé je to jedno velké klišé bez jakékoli hlubší myšlenky, poselství. Co tím autorka chtěla světu sakra sdělit???
(SPOILER) tahle knížka se mi moc líbila. v knize se řeší nejen téma vztahu matky s dcerou, ale i témata jako potrat, adopce, předsudky vůči Romům atd. Julie, jakožto jedna z hlavním postav, mi nebyla už od začátku moc sympatická, chvílemi jsem ji litovala, ale později mě spíš štvala. kniha je neskutečně čtivá a velmi dobře jsou tu popsané emoce hlavních postav, matky Julie a její adoptované dcery Agnes. v knize je jasně ukázáno, že vlastní touha po splněném přání je někdy víc než všechno ostatní, kdy Julie si adoptuje holčičku jen proto, aby si sama sobě splnila přání mít dceru. v příběhu se ale dozvídáme, že Agnes vlastně není podle jejích představ a nezapadá tak, jak by si Julie představovala. konec byl podle mě docela useknutý, čekala jsem nějaké lepší zakončení, jinak se mi kniha moc líbila.
(SPOILER) Knížka by mohla mít "aneb". Anežka, aneb co se všechno dá v rodičovství po(kazit). Autorka soustředila do příběhu všechny možné průšvihy, chyby a přehnané představy, které si jen o rodičovství můžeme vybavit. Při čtení mi bylo jako kdyby někdo vzal ostrý nůž, ťal do živého a do čerstvé rány poctivě sypal sůl a pepř a pro jistotu to pak ještě pořádně vmasíroval. Multiprůšvih odkládaného rodičovství, potratu, adopce, ztráty partnera - z toho by jeden fakt zešílel. Ještě v kombinaci s přehnanými ambicemi a citovým mrzáctvím, neschopností přijmout dítě takové, jaké je - to je drsný koktejl.
Za mě v "sérii" knih o mateřství, rodičovství, vede Houbarka. Anezku jsem přečetla rychle, kniha se cetla dobře. Byla děsive k zamysleni a nebylo to vesele. Moc tomu nepridalo, ze mam pulrocni dceru. Asi je pořád potřeba otvírat téma adopce, je dobře, ze o tom vznikají knihy. Ale vlastně spousta věcí se může stát i biologickym rodicum... Trochu me zarazil konec, byl tak nějak rychle "vyreseny" a přitom otevreny
Hodně silná kniha. Velmi rychle se čte. Ale ten konec..... Nevím jestli mne závěr knihy zklamal, nebo jen jsem jej nepochopila, ale zůstali v hlavě otazníky...
Kniha se velmi dobře čte. Zajimavé téma, smutný, místy až bolest způsobující příběh. Možná pro mě trochu málo propracované charaktery postav, jakoby psáno ve spěchu. Nicméně určitě stojí za přečtení a já jsem ráda za další českou spisovatelku na mém seznamu.
Knížka se moc dobře čte. Byla jsem hrozně moc zvědavá, jak to všechno dopadne. Ale přiznám se, že jsem ten zvláštní konec musela několikrát znovu přečíst a vydýchat. A to s otevřenými konci nemívám problém.
Kniha mě velmi zaujala. Julii i Agnes jsem převážně litovala... vzhledem k tomu, že jsem v roli matky puberťáka, pokoušela jsem se představit si, jak bych situace řešila já... bohužel se dobře teoretizuje a mnohem hůře realizuje v praxi...celou dobu mi při čtení bylo přímo ouzko.vsechno bylo prostě špatně. Ta holka se necítila být milovaná. Bylo mi jí tak líto....Ach jo
Skvělé téma a pěkný styl. Myslím, že některé pasáže už si budu pamatovat navždy. Kniha je skutečně velmi působivá a já jsem ráda, že máme další skvělou českou autorku, která nezůstala u průměru.
Příběh Julie - karieristky, která najednou zatouží po dítěti a Agnes - dítěte romského původu, jemuž chce Julča dopomoci k lepšímu životu, může být v náznacích povědomý každému. Řeknete si, "nojo, tak to takhle dopadlo, co byste čekali," jenomže jako v životě dumáte, kde kdo udělal chybu, co se mohlo stát jinak.
Navíc autorka mě trochu naštvala divným koncem.
Ne, že bych chtěla někoho odradit, konec kniha určitě má a není až tak nesrozumitelný. Přišel mi ale hodně zrychlený - šup sem, šup tam...
Audiokniha.
Příběh je ukázkou toho kam až ambice a touha po dokonalosti může člověka zavést a bohužel nejen jeho stáhnout ke dnu. V tomto příběhu chybí projevená láska k dítěti (možná i nejen k němu). Julie vidí Agnes jako svůj projekt, výzvu a ve snaze ochránit ji před předsudky ostatních se uchyluje ke lži. Bohužel je však patrné, že tato lež nevznikla na ochranu dívenky, ale matky, která je též v zajetí předsudků. Toto je velmi smutný příběh, který ale stojí za přečtení.
Čtivá knížka na téma adopce, lásky k adoptované dceři, ale i plnění společenských konvencí. Hlavní hrdinka Julie mi celou dobu lezla na nervy svojí manipulativností, snahou řídit vše v životě své dcery, ale i nedostatkem empatie, život je v jejím podání jedna velká soutěž.... Kdo má rád explicitní konce knih, raději se do této nepouštějte. Tři hvězdičky za svižný styl a téma.
V tomto příběhu je už od začátku všechno úplně špatně a to tak, že vás čtení fyzicky bolí. Není to Rok kohouta. Je to příběh nešťastné ženy, ovšem “sama sobě vlkem”, takže vám jí nemůže a nebude ani na chvíli líto. Přeplněná a přetékající předsudky, stereotypy a svými pomýlenými pravdami stahuje s sebou a ničí i Agnes, která se snaží, jak jen je vzhledem ke svému věku a vrozenému naturelu schopná, “neutonout a přežít”. Průšvih tu není Agnesin původ, ale to, že Julie na její původ nedokáže zapomenout. Příběh nemá konec, odpovědi na otázky budete hledat marně, zde neexistuje dobré řešení.
Práve som dočítala príbeh, z ktorého mám zimomriavky...
Žalostne mi v ňom chýbala tá najdôležitejšia a najzázračnejšia ingrediencia pre život: LÁSKA !!!
Drsná výpoveď o nezdravom vzťahu medzi matkou a dcerou, založenom na chorobnej túžbe matky začleniť sa do spoločenského diktátu, podľa ktorého by sa mali produkovať iba samé "dokonalé" ľudské bytosti. Azda jedinou chybou bolo, že si matka pre svoj zámer nezvolila práve najvhodnejšiu vzorku ľudskej rasy, a preto musel byť hneď od začiatku založený i na klamstve.
Osobne ma autorka svojím príbehom presvedčila o známej pravde, že bez lásky sa jednoducho nedá žiť.
Vzdávam hold jej odvahe v jednom príbehu poukázať na závažné témy, medzi ktoré patrí chorobná túžba a jej dôsledky, snaha podliehať spoločenskej mienke, rasizmus, násilie v rodine, závislosť, sebapoškodzovanie, šikana v školách...
Možno toho bolo na môj vkus až priveľa, ale vďaka tomu v nastavenom zrkadle dôraznejšie vyniká odraz absencie lásky.
Velmi pěkné podaný silný příběh matky, která si adoptovala cikánecku, její původ tutlala celý život a s jeji mentalitou bojovala pořád. V příběhu se střídají dvě roviny, z pohledu autorky v průběhu výchovy dcerky a současné padesátileté ženy, ktera ztratila iluze a ideály, která hledá odpověď na otazku "Kde se stala chyba?"
Téma adopce, předsudků a nenávisti vůči Romům a vztahu matky a dcery autorka zpracovala skvěle. Bylo to přesně tak emočně drásající, jak mám u tohoto typu literatury ráda. Viktorie Hanišová vše líčí velmi naturalisticky a přiznám se, že ačkoliv mám na podobné popisy dost silný žaludek, při čtení jedné konkrétní kapitoly mi bylo fakt hodně špatně. Nechci tady uvádět žádné podrobnosti kvůli spoilerům, ale pokud by vás to zajímalo, tak mi klidně napište.
Mé nadšení ale bohužel v průběhu čtení postupně začalo vyprchávat a ke konci mi přišlo, že knížku dočítám už jen ze setrvačnosti. Vztah hlavní hrdinky Julie a její adoptivní romské dcery Agnes se začal rapidně zhoršovat a po chvíli jsem byla chováním Julie už tak znechucená, že mě vlastně ani nezajímalo, jak jejich příběh skončí. A vzhledem k tomu, že kniha skončila dost otevřeně, jsem vlastně ráda, že jsem do toho konce moc velká očekávání neměla.
Silný příběh. Anežky mi bylo celou dobu líto a chápala jsem, jak se k adoptivní matce chová. Co ale nelze pochopit, je chování Julie. Ta mě štvala od první stránky a vydrželo to až do konce. Kniha je dobře a čtivě napsaná. Je to mé první setkání s autorkou a tak nemohu porovnat s jinými jejími knihami, chystám se to ale brzy napravit. Jediné co mě zklamalo byl trochu divný a nejasný konec, proto jsem dala pouze tři hvězdičky. Celkovému dojmu z knihy také moc nepomohla obálka a dle mého nevhodně zvolený typ písma, který byl použit na číslování stránek a kapitol.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Výborně napsaná čtivá kniha. Ukazuje, jaké minimomenty rozhodují o dalším životě.