Anežka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277858/mid_anezka-OAg-277858.jpg
4
1625
1625
Román Viktorie Hanišové je bolestně střízlivým pohledem do vztahu matky a dcery, narušeného od samého počátku… Sebevědomá, vzdělaná a světem protřelá Julie nemůže mít děti, do adopčního programu ji zařadí jen těžko a pověstné biologické hodiny tikají. Anežka, plavovlasá panenka s cůpky, se pozvolna mění v nesplněný sen. Zoufalá Julie však dítě chce za každou cenu, a tak obchází zákon, aby si mohla vzít do péče Agnes — nechtěné romské děvčátko. Touží po miminku, Anežce, místo toho si domů přinese klubko svých vlastních předsudků, ztělesněný neuralgický bod české společnosti. A tak začne lhát. Nejdřív ostatním, později i sobě. Agnes vyrůstá v neustálém zápasu s cizími představami o sobě samé, poznamenaném maloměšťáckou ustaraností své matky a vlastní neschopností vymanit se z klece stereotypů.... celý text
Přidat komentář
Tuto knihu jsem vzala a nepustila,než jsem ji přečetla. Velice silný příběh, kde trpí dá se říct obě strany,jak dítě, které tady ale bohužel za nic vlastně nemůže a i matka,ale ta jakožto dospělá,bych řekla,by mohla mít více rozumu. Agnes z knihy trpí hlavně tím, že si ji její adoptivní matka nějak vysnila a bohužel ona nesplňuje její nároky. Je tu také vidět, že ne každý by měl mít děti...
Vtáhla a nepustila :) Co se autorky týče, píše opravdu brilantně. Příběh jsem velmi prožívala, jako rodič. O adopci nevím lautr nic, takže můj názor může být zcela mimo. Ale mně bylo neskutečně líto Agnes. Vím, že jsou geny atd., že by ani empatický rodič třeba nezvrátil "osud", ale myslím si, že každý dospělý by neměl být rodičem. Pro Julii jsem pochopení neměla. Nesympatická mi byla. A tak jak byla její postava vykreslená, tak by jí nespasila ani poslušná blondýnečka s modrýma kukadlama...
Syrově drsný příběh ze života. Žádné pozlátko a příkrasy jen naservírovaná fakta a pocity, se kterými člověk ve svém životě nepočítá. O tom, jak si něco vysníme a realita nás smete. O genech, touhách, bolesti z nenaplněných očekávání. O hledání sebe sama a pocitu zrady. Silné, nezapomenutelné. Upřímně jsem si říkala, že "se zase někdo snaží napodobit excelentní autorky Dvořákovou a Soukupovou", ale paní Hanišová nejen, že dosáhla jejich úrovně, ale přišla s naprosto jedinečnou knihou.
Kruté, bolestné a bohužel pravdivé... Krize v rodinných vztazích, adopce a síla, která nás vede ke kořenům. Ústředním tématem knihy je touha po mateřství a zároveň touha milovat a být milován. Smutný příběh odkrývá velmi křehký vztah matky a její adoptivní dcery, která cítí svou jinakost a jak dospívá, odkrývá tajemství, která jsou vysvětlením chladu, který od matky cítí. Trápení obou je plné emocí, naplněné hořkostí a smutkem.
Velmi silný příběh o ženě, která si uvědomí až příliš pozdě, že by chtěla mít dítě a je odhodlaná udělat pro to všechno. A chce mít za každou cenu takovou holčičku, jakou si vysnila.
Výchova dětí a vztahy jsou hodně složité a křehké. Je důležité naslouchat druhým, ale i sobě samotným.
Místy mi ze čtení bylo hodně smutno. Autorka skvěle popsala postavy a jejich pocity. Vtáhla mě a nepustila stejně jako Rekonstrukce. Až teď jsem zjistila, že Anežka je autorčina prvotina, vůbec to není poznat.
Budu se těšit na další knihu, protože Viktorii Hanišovou zařazuji mezi mé oblíbené české spisovatelky.
Všechno tu už bylo řečeno. Smutný, silný příběh plný emocí, nespravedlnosti a smutku. Krásně napsáno.
Skvělý, silný příběh. A ten konec..... proč tolika čtenářům vadí, že je takový? Je to tak i v životě. Ne vždy, víme.... a ne vždy dostaneme odpovědi....
Kdybych mohla dát víc hvězdiček, dám je. Uf, tohle byla síla a já vlastně nevím, kde s hodnocením začít. Úžasně čtivý příběh z českého prostředí o zoufalé Julii, která už neví co by měla udělat, aby měla vytoužené dítě. V následujícím příběhu pak nechybí nic...ochota udělat cokoliv pro otěhotnění, toxický vztah, opuštění, nejistota, váhání, rasismus, šikana, zkrátka je tu od všeho dost. Silný příběh.
Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, pak mě začala hodně bavit. Julie mi nebyla sympatická, současně se její jednání dalo očekávat a v podstatě i chápat, a Agnes nevěděla co udělat, aby ji přijali aspoň vrstevníci - složité prožívání puberty a odhalení své identity. Tenhle jejich vztah byl těžko opravitelný a velmi smutný. Dvě dost osamělé a nikým nepřijaté duše. Přitom to mohlo být vše úplně jinak. Konec jsem čekala jiný. Netvrdím ale, že by mě zklamal. Rozhodně autorka velmi dobře vykreslila psychologii postav, jejich pocity, jednaní, tu rozpolcenost, ze které je člověku až těžko, když to čte.
Hanišovou obecně považuji za jednu z nejlepších autorek současnosti. Bylo to zajímavé čtení, kde se mi částečně podařilo vcítit do pocitů matky i dcery. Z knihy mi bylo dost smutno a na mysl mi vyvstaly otázky, co se čeká od role matky a dcery, kdo posuzuje mateřskou lásku, kdo má být komu vlastně vděčný a zda má smysl držet pouto, které nefunguje podle představ.
Viktorie Hanišová má výborně zvolený motiv knihy, adopce romského děvčete a k tomu ještě lež po celý život dítěte Agnes, které vychovává Julie. Autorka uchopila toto téma velmi rozviklaně a na závěr skončíte v úplné mlze. Takže, jak to vlastně skončilo? To si domysli sám....
Viktorie Hanišová je excelentní spisovatelka. Její prvotinu jsem si nechala na konec a opět nezklamala stejně jako ostatní její knihy. Anežka je kniha s přesahem, bude pořád aktuální, tak jako je aktuální touha žen po dítěti, problémy s výchovou i škatulkování podle majetku, rasy nebo vzdělání. Otevřený konec není na škodu. Jak bylo v knize psáno, my, co nám maminky četli pohádky, věříme na dobré konce příběhů, jenže...
Jak já tu Julii chvílemi nesnášela a jak já s tou ženou kolikrát soucítila.
Jak já tu holčičku kolikrát litovala a jak já kolikrát na ni se zlobila.
Hvězdičku ubírám za závěr.
Tahle kniha byla jak na houpačce - jednou byla na ránu Julie, podruhé Agnes... Jednou jsem chápala rozhodnutí matky, abych posléze naopak chápala postoj dcery... děj se tak nějak prolínal a plynul a já doufala, že to nějak dopadne.. konec byl jaký byl, mohl být lepší....
Julie byla na facku. Agnes by si zasloužila trochu více lásky a ne drezúru. Mě chyběla ještě alespoň jedna kapitola. Ale četlo se to dobře.
Moje prvotina od Viktorie Hanišové, která mě svým autorským stylem pohltila od samého začátku.
Kniha je smutná a silná. Při čtení jsem cítila nespravedlnost, chvíle nedorozumění. Často jsem měla potřebu zasáhnout, celou situaci napravit. Hodně silný příběh.
Štítky knihy
drogy útěk adopce psychologické romány potraty Romové, cikáni puberta mateřství alkohol matky a dceryAutorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Tak to bylo silné. Vlastně ať by Julie zvolila jakoukoliv cestu k dítěti nebo bez dítěte, vždy by to bylo v podstatě špatné. Otázka je, která varianta by byla méně zlá. Bylo by Julii nakonec lépe, kdyby se smířila s tím, že dítě prostě nikdy mít nebude? Těžko říct.
Pro mě zase vhled do neznámého tématu, velmi dobře napsaný.